Jak bych si to přál! (12.část)

V tom nejkrásnějším domě na nejkrásnějším místě. Byl to sen a noční můra najednou. Faust to chvíli sledoval, než ho zahlédly zamilované oči z okna. Eve vyběhla ven a pevně ho objala. Její bratr to s jiskrami v očích sledoval.
„Jsi šikulka.“ řekla Eve a políbila ho. Faust se pousmál.
„My jsme šikulky.“
„To je mi lásky.“ vzdychl Rick a radši zašel dovnitř. Dvojce si ho nevšímala. Jen ho následovala.
„Slyšela jsi zprávy?“
„Jistě. Ed odvedl dobrou práci.“ Faust se rozhlédl a co nevidí.
....
„Zdravím, slečno Winry. Máte pohodlí?“ řekl na svázanou dívku a pousmál se. Ta se na něj jen zamračila.
„Vy parchanti!" "Co chcete?!“ řekla neklidně. Eve se pousmála.
„Teď už nic, zlato. Tvůj klouček splnil podmínku.“ řekla a podívala se na svou lásku.
„Cože? Ed? Jakou podmínku?!“ řekla Winry hystericky.
„Zabil poslední naší oběť. Je to pašák.“ řekla zvesela a začala pobíhat kolem do kola. Ve Winryně obličeji se objevila nejistota a překvapení. Pak přišel chaos a hysterie.
„Ne...ne to...to by...“
„Ale ano. Udělal to, kvůli tobě.“ řekl Faust a chytl svou partnerku kolem pasu. To Winry zasáhlo ještě víc. Sklopila hlavu a uslzenýma očima hleděla do koberce.
„Využili jste...mě... proti němu...“ zašeptala. Eve k ní přistoupila a zvedla jí hlavu. Usmála se.
„Ne. Využili jsme tě proti nim.“ řekla a dala jí pusu na čelo. „Ty ubožačko.“ řekla a společně s Faustem zmizeli v horním patře domu. Winry nedokázala zadržet slzy. Brečela.

„Srdce to odneslo nejvíc. Nemohl jsem...nedokázal jsem to úplně ignorovat. Křičelo, celou dobu křičelo – NEDĚLEJ TO! ONA ZA TO NESTOJÍ! – ale já neposlouchal. Mladík ve mně chtěl utéct. Profesionální voják ve mně zůstal. Udělal, co musel. Bez sebemenší lidskosti jsem zabil člověka. Usekl jsem mu hlavu svou vlastní kovovou paží. Tímto činem jsem splnil podmínku k propuštění mé přítelkyně. To mě mělo trochu potěšit a uklidnit... Ani jedno se ale nestalo.“

Z vraždy byl obviněn ten pravý! Chytili ho a odvedli do cely. Mladík se nebránil. Sedl si poslušně do jednoho rohu a přitáhl si kolena k tělu. Cela byla malá a tmavá. Mokrá místa připomínala vlhkost a plíseň. Všechno působilo dojmem chladu a samoty. Byla to cela, co čekat.
Ed nevnímal, kde je ani zimu. Byl myšlenkami jinde. Po pár minutách mladíkovi v jeho mysli začalo docházet, co udělal. Slzy jedna za druhou začaly putovat po jeho tvářích. Cítil se tak malý a zranitelný. Potřeboval ho! Teď hned! Sám to nezvládne... Modlil se, i když nikdy nebyl věřící.
....
V tom se otevřely těžké dubové dveře a rachot vojáků. Přivedli někoho dalšího. Ed nevzhlédl. Nestál o to, aby někdo viděl jeho uslzenou tvář. Vojáci si vyměnili pár pitomých hlášek a zavře ocelové dveře cely vedle té Edovo. Pak se smíchem odešli. Nastalo ticho.
„Vážně si to udělal, Edwarde?“ řekl líbezný hlas a Ed zvedl rychle hlavu. Překvapeně hleděl na Mustanga. Ten se tomu výrazu musel zasmát. Ed se otočil s rudým obličejem.
„Jo.“ šeptnul stroze a čekal na další otázku.
„Kvůli tomu, že mají Winry?“
„Jo.“
„Věděl si, že jí nepustí, i když to uděláš?“
„Jo.“ Mustang neměl radost ba ani vztek. Přešel k bočním mřížím a sedl si k nim čelem do vedlejší cely.
„Pojď sem.“
„To byl rozkaz? Už nejsme...“ začal Ed. Neměl už sílu k zadržování vzteku. Ještě chvíli a rupnou mu nervy.
„Ne, prosba.“ přerušil ho Mustang. Ed se mu podíval do očí a pak ty své sklopil k zemi. S rohu se přemístil k mřížím a nechal se pohladit po rudnoucí tváři.
„Promiň.“ zašeptal a přivřel své uslzené oči. Mustang si přitáhl jeho hlavu blíže k té své a políbil ho na čelo a víčka.
„Není to tvoje chyba. Neměl jsem tě sem brát... Tím pádem by nejela ani Winry a já bych to tu řešil sám.“ Ed ho chytl za ruku, která ho stále hladila po tváři.
„Vážně bys tu byl radši sám?“ řekl a vzdychl mu naschvál do obličeje. To Mustanga překvapilo a omámilo zároveň. Nesměle se naklonili k sobě a políbili jeden druhého. Ed potřeboval jeho ústa. Teď! A dostal je. Teď.
....
„Já to myslel vážně, víš? Jsme ve velkém maléru.“ řekl Mustang, když byly jeho rty konečně volné.
„Já taky.“ řekl Ed a trochu se odtáhl. Prohlídl si naštvaně muže před sebou. „Ty víš, co se tu děje?“
„Jo.“
„Přesně?“ řekl Ed neklidně a pořád se vzdaloval od mříží.
„Jo.“
„Jak?! Od koho?!“
„Od nikoho... Já byl ten, co to za války vymyslel. A teď...to někdo vytahuje.“
„Komu si to řekl?!“ optal se Ed věcně. Jeho naštvaný pohled nedával Mustangovi na výběr.
„Svému partnerovi. Majorovi Deivisovi Faustovi.“
„Zelený vlasy, hnědý oči. Stejně vysoký jako ty?!“ Mustang krátce přikývl.
„Jo.“ to s Edem škublo. Musel se posadit kousek od mříží.
„Kdy si mi to chtěl říct?!“ řekl tiše a pak se rozjel. „Víš to už od začátku! Tak proč si něco neřekl nebo neudělal?! Proč...?!“
„Musel jsem to chvíli nechat plynnou, abych zjistil, kdo je vede!“ Ed překvapeně zamrkal.
„A zjistil, pane chytrej?!“
„Jo.“ řekl Mustang a pousmál se.

Rick už to nemohl vydržet a tak se pro něco rozhodl. Nepřišlo mu totiž správné, že tu takhle tu dívku drží, když byla podmínka splněna.
„Slečno Winry? Winry?“ řekl a šťouchl při tom do ní. Jmenovaná se probrala.
„Co chceš, Ricku?“
„Dostat tě odtud. Nehýbej se.“ vytáhl nůž a přeřezal jí provazy. Winry se na něj překvapeně podívala a pak vstala a protáhla se.
„Proč to děláš?“
„Nelíbí se mi to. To je vše... A teď už běž.“ řekl a hnal jí k východu.
Winry si vzala věci a poslechla. Ve dveřích ještě dodala: „Díky.“
„Nemáš zač.“
„Nezabijí tě?“
„Běž!“
„Dobře. Ještě jednou, děkuji.“ řekla Winry a už běžela pryč.

„A?“ řekl nervózně Ed po probrání všech informací. Mustang si ho zábavně prohlížel.
„A co?“
„Takže víš jen to, že je za tím ten Generál brambora a že má v plánu na nás hodit ty vraždy.“
„Jo.“
„JO?!“ zopakoval Ed nahlas a přidal tomu holčičí ráz. Mustanga to očividně nepotěšilo.
„Můžeš toho nechat?!“
„A proč?!“ zopakoval tím samým hlasem Ed a udělal při tom ksicht.
„Říkám ti přestaň!“
„Jinak co? Přetavíš mříže a znásilníš mě?“ řekl Ed a sarkasticky se zasmál. Mustang se ušklíbl.
„Jo.“ řekl a obrátil svou ruku, na které byl namalovaný kruh. Stihl ho udělat, než ho zajali. Pro všechny případy. Sáhl na pár ocelových mříží a roztavil je. Edovi začaly škubat koutky úst, když se za malou chvíli dostal do jeho cely.
„To byl vtip, víš.“ řekl Ed a začal máchat rukama. Mustang se usmál a sedl si. Čekal, až si jeho mladík přisedne. Udělal to za pár minut. Ed si položil nesměle hlavu na jeho hrudník a poslouchal tlukot jeho srdce.
„Jo...vím.“ řekl a objal jeho malé tělo.