Jak bych si to přál! (11.část)

„Kde bych měl začít, Roy?“
„Třeba u těch vražd.“ nadhodil oslovený a upil ze svého šálku. Faust se podíval do ubíhajícího davu a jeho obličej byl hodně zamyšlený.
„Jen pomsta, Roy.“
„Za to, že vás s majorem Evelin Taylor, práskli?“ Faust se mu podíval do očí a chvíli ho zkoumal. Pak vypadal, že si něco uvědomil.
„Ty víš, o co tady jde.“ Mustang se pousmál a opět decentně upil ze svého šálku. Faust se poprvé za celou dobu zatvářil mrzutě a neklidně.
„Jak jsem řekl, jsi hloupý a zbrklý.“ Faust se z ničeho nic rychle postavil na nohy, až málem shodil stůl.
„TY JEDEN...!“ pak se ale pousmál a v klidu se posadil. „Jako vždy máš všechno vymyšlené.“
„Přirozeně.“ řekl Mustang a tentokrát to byl on, kdo pohlédl do ulice. Faust měl hodně much, ale s jednou věcí nepočítal.
„Vždycky si byl ten nejlepší, to se musí nechat.“
„Válka už skončila a medaile se už rozdaly.“ řekl Mustang zhnuseně a otočil se na svého starého přítele. Faust se pousmál.
„Jo, jo...Před 15 lety. To byly časy... Časy, kdy veliký Roy Mustang neměl slabinu.“ Mustang přivřel oči ale nic neřekl. Věděl moc dobře, kam tím směřuje. Faust se jen tiše zasmál.

Ed stál na kraji ulice Hardwork a hledal stánek s květinami. Když ho konečně našel, nestačil se divit. Nestála u něj žena, ale muž. Přistoupil k němu.
„Promiňte, nepracuje tu žena?“
„Jistě.“
„A přijde dnes?“
„Už je tu.“ řekl mladý světlovlasý muž a ukázal za Eda. Ten se ohlédl a spatřil tu nejkrásnější ženu ve svém životě. Dlouhé světlé vlasy byly upravené do dvou culíku.
„Jsi tu brzo, Ede.“
„Sklapni a řekni, kde je Winry?!“ obořil se na ní Ed. Eve se ušklíbla. Podala mu ruku.
„Projdeme se.“ řekla a Ed neměl na výběr. A tak jí chytl za ruku a vedl jí po ulici Hardwork.
....
Po nějakých deseti minutách už to Ed nevydržel a pošeptal jí do ucha.
„Co ode mě chceš?!“
„Potřebuju tohle.“ řekla a podala mu pár sešitých papíru. Byly na něm informace o jistém armádním muži. S fotkou. Ed si to chvíli četl, než mu došlo to podstatné.
„Ne, to ne...“
„Jestli to nezařídíš, Winry zemře.“ řekla sladce, až se Edovi udělalo zle. Tenhle anděl byl krutý. Nemohl nechat Winry umřít ale zabít... Eve ho sledovala. Pousmála se, když zahlédla konec rozporu. Ed na ní stočil nenávistné oči.
„Fajn.“ řekl chladně a pustil ženě ruku.
„Udělej to ještě dnes.“ řekla Eve a s vítězným úsměvem zmizela v davu.

U stolu atmosféra dost zhoustla. Dva staří známí si dávali čočku.
„Nemá s tím nic společného.“
„Pleteš se, Roy... Od té doby, co ho přijali do armády, s námi souvisí.“
„A?“
„Nechceš vědět, jak jsem ho využil?“ Mustang se k němu naklonil rychlostí světla a přiložil mu ruku k obličeji. Stačilo je lusknout!
„Řekni to, než tě zabiju!“ Faust teprve teď dostal strach. Polkl.
„Díky Winry pro nás zabije poslední oběť.“ řekl a Mustang místo lusknutí mu jednu vrazil.

V jedné ze zasedacích místností skončila rada a všichni přítomní odcházeli. Ve vnitř zbil jen jeden, který si ještě něco procházel. Tiše se otevřely dveře místnosti a zase se tiše zavřely. Když úředník vzhlédl, nikdo tam nestál. Pokrčil rameny a usoudil, že se mu to asi zdálo. Pak se ale ozval nečekaný šramot a úředník znovu vzhlédl.
Lekl se, když v jedné židli naproti sobě zahlédl mladého vojáka.
„Ach...to jste vy. Odpusťte, lekl jsem se. To dělá to ponocování.“ mladý voják nic neřekl. Nebylo mu moc vidět do obličeje, ale netvářil se přívětivě. Úředník dál hleděl do papírů, než mu začalo být divné, že po něm hlavní vyšetřovatel nic nechce. Podíval se na něj, ale on tam nebyl.
Znovu se lekl, když zjistil, že stojí vedle něj. Chytil se u srdce.
„Vy to snad děláte schválně, Elricu?!“ řekl a otočil se zpět nad papíry. „Potřebujete něco?“ nic se neozvalo.
Po minutě ticha se ozval zvuk alchymie, když mladík přeměnil svou ocelovou ruku na ostrý nůž! Úředník se otočil a než stačil něco říct, tak se ozvala tupá rána! Mladík s nožem máchl tak rychle a čistě... Nejdřív se ozvalo chrchlání...a pak dopad něčeho těžkého na zem. Mladík přeměnil ruku zpět do normálu a s vražedným pohledem odešel z místnosti.

„Vše jde podle plánu, Pane.“ řekla Eve do telefonu. Na druhém konci se ozval Generálův smích.
„Výborně, Evelin." "Zrovna tu dávám dohromady vaše armádní papíry. Budete hlavními vyšetřovateli těch záhadných vražd. Hihaha!“ ozval se Generál slavnostně.
„Oznámím to Faustovi, až se vrátí. Jo a...“
„Ano?“
„Edward Elric pro nás zabije...tím pádem se sám stane obětním beránkem.“ řekla Eve nadšeně.
„To je skvělé. Dělejte dál svou práci, jako do teď a budu vás milovat.“
„Jistě, pane.“ Eve zaklapla telefon a dala se na odchod domů. Její bratr jí následoval.
„Co s tou dívkou Winry? Jak dlouho jí u nás budeš držet?“ optal se Rick.
„Do té doby, než uslyším o vraždě úředníka.“ řekla Eve a zasmála se tím nejfalešnějším smíchem.

Po tom, co Mustang vrazil Faustovi pár facek, odešel, aniž by se obtěžoval se zaplacením. Nechtěl věřit, že by Ed udělal něco takového, i kdyby kvůli někomu. Ano, žaludek na to má, to se v armádě naučil, ale jeho mozek stále takové věci odmítal. Bylo to prostě proti jeho kodexu lidskosti. Ale...? Pochyboval a nemohl se toho zbavit.
....
Už začala být tma a Mustang se obával, každé zprávy. Čekal, že každou chvíli uslyší o mladém vrahovi, který byl dopaden. Protože to, co opravdu věděl, co bylo jisté... bylo to, že se Ed přizná, když to udělá. To ho děsilo nejvíc. Pak to uslyšel:

„Hlášení: Byl chycen vrah úředníků. Sám se přiznal a byl uvězněn na místní centrále. Opakuji...“

To další ale Mustang nevnímal. Nejen, že se stalo, to čeho se bál. Teď ještě všude začali běhat nadšení lidé. Mezi nimi i vojáci. Musel se dostat za Edem a nebyla snadnější situace, než tato. Popošel tak, aby ho zahlédli a pak už to nechal na těch idiotech.
„Hele! To je Mustang!" "Chyťte HO!“ řekl jeden z posluchačů a kolem uprchlíka se stavěli vojáci! Bingo!