Jak bych si to přál! (2.část)

Druhý den, ráno.
Mustang se samozřejmě probudil jako první a chvíli pozoroval spícího mladíka. Pak se s nechutí zvedl a šel provést ranní hygienu. Ani se nesnažil svého podřízeného budit a rovnou se vydal na snídani do společenské haly. Tam si vzal jedny dnešní noviny a svou porci snídaně. Usadil se k jednomu stolu a četl si.
„Vy jste ale ranní ptáče, pane Generále.“ řekla Winry, když vešla do poloprázdné haly. Vzala si také tác s jídlem a pomalými kroky šla ke stolu, kde seděl muž, kterého dobře znala. Generál složil noviny a postavil se.
„Dobré ráno, slečno. Také brzo?“
„Jsme si podobní. Smím přisednout?“ řekla Winry a usmála se tím zvláštním obličejem. Mustang si toho všiml. Pousmál se také.
„Ale jistě, prosím.“ řekl a ukázal na jednu z prázdných židlí. Dívka se sebevědomě usadila vedle něj a napila se. Mustang si ji nenápadně prohlížel. Byla to hezká dívka, ale jemu se nelíbila. A navíc mu něco říkalo, že mu bude dělat problémy.
„Ed ještě spí, že?“
„Ano, bohudík.“
„Myslíte si, že bude spát dlouho?“ v její otázce byla jasná informace. Mustang byl na takovéhle chvíle školený. V armádě se vždycky najdou lidi, kteří nesmí mluvit přímo, ale tohle děvče bylo civilista.
„Zcela určitě...“ odpověděl s klidem generál. „...chtěla jste se mnou něco probrat, slečno?“ navázal po chvilce a schválně se napil, aby zakryl úsměv. Winry mu pohlédla do očí a jistě si podepřela bradu rukou.
„Zapomněla jsem, že u vás nemá cenu si na něco hrát.“
„To nemá.“
„Takže přejdu rovnou k věci!“ řekla Winry. Postavila se, odsunula Mustangův tác s jídlem a sedla si na stůl naproti němu. Generál nehnul ani brvou, dokonce ani jeho obličej nezměnil barvu. Winry měla nohy mezi těmi jeho a vůbec jí to nerozhodilo.
„Čeho se to přesně týká?“
„Čeho? Vy se ještě ptáte? To nejste moc všímavý.“ Mustang se zamyslel. Nedokázal pochopit o co Winry jde. Co si pamatoval, tak ji nikdy nic neudělal. Tak co to?
„Nápověda?“
„Jde o Eda!“ Mustang přivřel oči. Winry slezla ze stolu a jen se o něj opřela.
„Co je s ním?“
„Nedělejte hloupého! On je možná slepý, ale já to vidím! Vidím na vás, jak se na něj koukáte!“
„Nesmím kontrolovat své podřízené, jestli dělají to, co mají?“ Mustang se pousmál na důkaz pobavení, i když ho tato situace ve skutečnosti znepokojovala. Winry se opřela o opěradla generálovi židle a naklonila se těsně k jeho obličeji.
„Edward Elric patří jen mě, Roy Mustangu!“ řekla a vrátila se na své místo. Mustang ji nespouštěl z očí. Celou dobu věděl, že tu není náhodou. Ona si hlídá Edwarda, tak proto jí poslední dobou tolikrát viděl na stanici. To nebylo jenom kvůli přátelskému vztahu... Musel se uklidnit. Winry mohla všechno zkazit a i mnohem víc. Pohlédl do svého čaje. V jeho kalném odrazu zahlédl svoje vlastní znepokojení. Musel se ho zbavit, každou chvíli muže dorazit on. Ten, kvůli kterému se naučil tolik ovládat...

Ed vstal a rozhlédl se. Druhá postel byla prázdná, to ale očekával. Celý rozlámaný se oblékl a protáhl se pár cviky. Pak ho zaujalo něco na Mustangově stole. Spisy, kterými se zaobíral včera večer tu jen tak ležely. Ed by byl blázen, kdyby nevyužil situace a nepodíval se na ně. Sedl si ke stolu a chvilku si pročítal důležité papíry. Našel tu spoustu informací ohledně jejich výletu. Dokonce i něco navíc...
„Na téhle centrále se objevili podvodníci, jo?“ řekl si pro sebe Ed. Měl rád zastrašování idi*tů, co si o sobě moc myslí. Ušklíbl se a četl si dál. Bankovní podvody, akcie, které byly převedeny jinam nebo poplatky zaplacené civilisty, které zmizeli beze stopy atd. Na jednu stranu to byla nuda, protože se tu nic zvláštního neděje...
V tom se ozvala tlumená rána a pak dopad něčeho velkého na zem! Ed zůstal jako přimražený. Poslouchal, jak se otevřeli dveře vedle jeho pokoje a pak zvuk, když se zavřely! Kroky osoby, která teď někoho zabila! Tady přímo na stanici! Musel se uklidnit! Pomalu se postavil a přešel k jedné s postelí. Pomalu se pod ní schoval, za minutu se pomalu otevřely dveře jeho pokoje! Ed pozoroval jeho nohy. Byl to dospělí muž, dost vysoký, ale ne moc svalnatý. Čekal, co udělá! Nohy se pomalými kroky vydaly směrem k psacímu stolu. Ed to čekal, teď měl šanci! Vrah je k němu zády! Pomalu vylezl spod postele a začal si všímat toho, co měl na sobě. Černý plášť, zbraň za pasem a masku přes obličej. Už ho chtěl zajmout svou alchymií...!
„Myslíš, že o tobě nevím, Edwarde?“
„Co tu sakra chceš a mluv rychle nebo s tebe udělám součást bambusu!“ maskovaný muž se otočil čelem k němu.
„Co tu chci? Jen sem tě přišel varovat.“
„Varovat před čím?“ vedle se ozval křik! To pokojská našla mrtvolu! Muž využil Edovi nepozornosti a hodil kouřovou bombu mezi ně.
„Před ním...“ ozvalo se odněkud naposledy. Ed chvíli kašlal, než se kouř rozplynul. Záhadný maskovaný muž byl pryč! Ed zaklel a rychle běžel do vedlejšího pokoje! Tam už stálo několik přihlížejících. A jeho podřízených.
„Co se stalo?“ otázal se Ed, aby nevzbudil podezření. Jeden s vojáků mu hlásil.
„Oběť byla zasažena nejdřív do nohy a pak střelena do hlavy, pane.“
„Kdo to byl a za jakým účelem?“
„Byl to bankéř, pane.“ tím se ledacos vysvětlovalo. Určitě jel v bankovních podvodech. Ale proč by ho někdo zabíjel? Mohl ho přece využívat, ovšem jen pokud by mu šlo o peníze. Ed pohlédl na mrtvolu, za svého krátkého života jich viděl až moc... Tady se děje něco víc než jen podvody v účetnictví! Ed věděl moc dobře, kdo mu tohle vysvětlí.

Do jídelny přilítl posel se správou, že našli mrtvolu bankéře, který byl před hodinou zabit neznámým pachatelem. Mustang se zvedl a s Winry za zády šel rychlým krokem za poslem. Když je dovedl na jejich patro, trochu je to vyděsilo! Ed už tam stál z několika dalšími vojáky. Mustang si s ním vyměnil významný pohled, než k němu přišel.
„Ví někdo z vás, co se to tu děje?“ řekl přísným hlasem. Vojáci mu odpovídali jeden po druhém. Každý řekl, co slyšel a viděl. Kromě Eda, který se motal okolo mrtvoly a zkoumal ji. Generál přimhouřil oči. Winry se přes něj snažila něco zahlédnout. On ji však zastavil.
„Poslouchejte, slečno, Edwardovi nic není. Takže se prosím přesuňte do svého pokoje a tam zůstaňte, než se tu uklidí.“ řekl to přísně a jasně. Winry zrovna netoužila vidět mrtvého člověka a tak kývla a odešla do svého pokoje. Mustang se ještě hodnou chvíli díval na její dveře, než se rozhodl jít k Edovi.
„Našel si něco?“
„Ne. Vůbec nic. Jakoby ho prohlídl sám, než odešel.“ Mustang se k němu naklonil.
„Ty něco víš?“
„A vy něco víte?“ podívali se po sobě tím zvláštním pohledem a pak se pousmáli. Mustang se zvedl a Ed ho napodobil.
„Až pak.“ řekl svému podřízenému, když viděl přicházet muže stejné hodnosti jako on sám. Ed věděl, že teď přijde jeho mistrovská přetvářka a tak se radši vypařil.
....
Na chodbě se opřel o stěnu a přemýšlel o všem, co se stalo. Za minutu se vedle něj otevřely dveře.
„Měla by si zůstat ve vnitř, Winry.“ jak jmenovaná zaslechla jeho hlas, otočila se k němu a objala ho.
„Nic ti není.“ řekla šeptem a dál se mačkala na překvapeného Eda.
„Ne, nic mi není. Tak už mě pusť nebo se udusím.“ Winry ho s růžovými nafouklými tvářemi pustila.
„Člověk má strach a ty na něj takhle!“
„Promiň, děje se tu něco divného takže jsem trochu vážnější.“ usmál se na svoji kamarádku.
„Nemusíš se omlouvat. Je to tvá práce, já jen, že mám o tebe trochu strach.“
„Nemusíš, jsem přeci specialista.“ řekl Ed a upřímně se zasmál. To Winry přesvědčilo.
„Dobrá, ale buď opatrný, ano?“
„Budu.“ přísahal slavnostně Ed. Winry se usmála a políbila ho na tvář. Pak zmizela ve svém pokoji. Ed se trochu začervenal, ale nechal toho ve chvíli, kdy se na chodbě objevil Mustang. Pořád se bavil se s vrchními veliteli, ale přitom nenápadně koukal na Eda. Tenhle jeho pohled Eda strašně znervózňoval... Při úklidu si Ed stoupl víc ke svému generálovi.
„Takže?“
„Vedení tento případ dalo Generálovi ze Severu. Drsný chlápek, ale ne moc chytrý.“ řekl Mustang a obrátil se na Eda. Jeho podřízený se ušklíbl.
„Už zase budeme strkat nos do něčeho, co není naše věc?“ generál se pousmál.
„Jakoby si mě neznal, Edwarde.“
„Hlavně znám sám sebe, Generále.“ řekl Ed a následoval Mustanga do pokoje.