Jak bych si to přál! (6.část)

V zrcadle se odrážela postava krásné dívky. Modrá uniforma jí padla jakoby se pro tuto profesy narodila. Proto se také dlouho prohlížela. Nemohla se nabažit své krásy. Winry se postavila do pozoru a usoudila, že i při tom vypadá skvěle. Vzala si hřeben, který ležel vedle zrcadla, a rozčesala si dlouhé blonďaté vlasy. Upravila si je a upevnila skřipcem. Věděla, že jí nesmí překážet.
„Hotovo.“ řekla si pro sebe a vyšla ze šatny. Na chodbě potkávala spoustu tváří...každý na ní mohl oči nechat a proto, když měla nějakou otázku bylo jí bleskem odpovězeno.
....
„Prosím, nevíte, jestli je Edward vzhůru?“ zeptala se jednoho muže.
„Myslíte Edwada Elrica?“ Winry přikývla. „Generál u něj před dvěma hodinami byl a tvrdil, že je v pořádku... Jen musí odpočívat.“
„Aha. Na jakém pokoji leží?“ zeptala se Winry a naklonila se k vojákovi. Ten se rozhlédl po chodbě.
„Pokoj 203, slečno.“ řekl muž a mrknul na ní. Winry se usmála.
„Díky.“ řekla a odešla směr Edův pokoj.

Pokoj. Dvě postele. Na jedné z nich leží muž. Přemýšlí nad událostmi posledních dní.
První: Vraždy významných lidí, významných vojáků potřebné pro chod centrály.
Druhá: Pokus o krádež dokumentů, které obsahovaly údaje o spáchaných vraždách.
Třetí: Pachatel podle všeho zná Edwarda Elrica. On sám ale tvrdí, že pachatele nezná...
A za poslední: Pachatel postřelil Edwarda Elrica, ale nechal ho žít, údajně pro svou věc.
Mustang namáhal svojí hlavu, ale k ničemu to nevedlo. Chyběla mu spojitost. To prázdné místo neměl čím zaplnit... Pak si vzpomněl na rozhovor s Edwardem. Na větu, co mu říkal vrah. Tu větu:
..
„Přišel jsem tě varovat...před ním.“a pak mu došel pravý důvod těchto slov, protože si vzpomněl i na druhý rozhovor Eda s vrahem:
„Zatím budeš užitečnější, když budeš žít... Dám ti spoustu nápověd, Edwarde, nemusíš mít strach.“
..
Teď mu bylo vše jasné. Dva rozhovory dva poslední díly skládačky. Pousmál se, když zaslechl na chodbě hluk a pak zaklepání na dveře!
„Otevřete, Generále Mustangu!“ zařval vyšetřující Generál. Mustang se ale odmítal vzdát takovým hlupákům. Prohlédl si naposledy případy všech vražd a zjistil, že vše sedí... Sedí to na něj! Přešel ke dveřím a otevřel. Ani se nesnažil hrát nevinného, ba naopak. Přišlo mu to příhodnější.
„Co si přejete, Generále?“
„Generále Roy Mustangu, jste zatčen pro podezření z vraždy!“ Mustang se ušklíbl. Měl pravdu jako vždy. Nastavil poslušně ruce a nechal se odvést do vazby zdejší věznice.

Winry zaklepala na dveře a vešla. Edward spal a tak se Winry snažila být, co nejtišší. Sedla si na sedačku vedle jeho lůžka a dívala se na něj. Byl tak roztomilý. Pohladila ho po vlasech a naklonila se k jeho obličeji. Její líce se zbarvily do růžova a ona zavřela oči. Ve chvíli, kdy se dotkla jeho úst někdo rozrazil dveře.
„Pane Edwarde! Pane!“ řekl zoufale jeden s podřízených. Ed se zavrtěl a otevřel oči.
„Co je zas?! Někdo umřel?!“
„Horší, Pane! Zatkli Generála Mustanga!“
„COŽE!“ řekli naráz Ed s Winry. „To není možné.“ dodala Winry. Ed se snažil uklidnit. Věci se mu začali spojovat. To, co mu řekl ten muž. To, co se dozvěděl od Mustanga... To, co bylo ve složce, kterou měl u sebe...
„Winry podej mi uniformu!“
„Proč?“
„Musím podat důkaz o tom, že je Mustang vinen!“ řekl ledovým hlasem a zvedl se pomalu s postele. Všichni na něj dlouho zírali, než něco řekli. První promluvil voják.
„Pane, vy...?“
„Máš nějaké námitky?!“
„Ne jistě, že ne.“ řekl voják a odešel z místnosti. Winry se na něj zamračila.
„Ale já je mám!“
„Ty mě nezajímáš! Tady jde o vraždu deseti lidí, Winry! Nic, do čeho by se měl pouštět mechanik!“
„Proč prostě neřekneš, že to není nic pro ženu?!“ řekla Winry a praštila do stolu. Ed si jí nevšímal a dál se oblíkal. „A vůbec, ty fakt věříš, že to udělal?! Vždyť je to Mustang!“
„No právě.“ řekl Ed a pomalými kroky vyšel z místnosti.

„Co chcete, Elricu?!“ zeptal se podrážděně Generál. Ed stál v pozoru.
„Mám důkazy o vině Generála Mustanga, pane.“
„Opravdu? Mluvte!“
„Jistě toho spoustu víte, ale to nejzákladnější vám uniká...pane.“
„Jste drzý, ale to není vše co? Proč jste tady?“ Ed přešel blíž ke stolu.
„Chci mluvit s pachatelem, pane. Byl jsem jediný, kdo s ním přišel do styku posledních pár dní a možná ho donutím se podřeknout.“ Generál se zamyslel.
„Jste jeho podřízený už...?“
„Už šest let, pane.“
„Docela dlouhá doba, ale...Mustang není idiot. Je dobrý v tom, co dělá.“
„Vy ho znáte, pane?“ Ed se hodně přemáhal k tomu slovu, ale tomuhle generálovi ho říkat musel. Muž se pousmál.
„Osobně jsem se s ním setkal až zde, ale...jeho pověst ho předbíhá. Nikdo, kdo má trochu zdravého rozumu si s ním nezahrává!“
„Tomu rozumím, pane.“ Generál ještě chvíli koukal po místnosti, než pohlédl na Eda. Oba přivřely oči a generál při tom otevřel šuplík. Ed se pousmál, když před něj pokládal klíč.
„Rozumím,…………pane.“ řekl, vzal klíč a odešel s kanceláře. Generál se ještě dlouho díval na své dveře. Protáhl si prsty a řekl:
„Už chápu, proč si tě Mustang vzal pod svá křídla, Elricu.“

Winry ještě hodnou chvíli stála v pokoji číslo 203, než se rozhodla k činu. Vyhrabala s kapsy telefon a telefonní číslo na lístečku. Namačkala a dala volat! Vyzvánělo to.
„Prosím?“
„Eve?“
„Winry? Zlato, co se děje?“
„Hodně věcí. Zatkli Generála Mustanga. Myslí si, že on je vrah!“
„A ty jim to nebaštíš, co? Ptala ses na názor Edwarda?“
„Právě že ano!" "Ten idiot si myslí, že je vinen!“ řekla Winry a snažila se potlačit vztek. Žena na druhém konci spojení vzdychla.
„Uklidni se zlato. To nedorozumění se vysvětlí.“
„O tom pochybuju! Ed mi řekl, že má důkazy o jeho vině…….před chvíli je šel předložit.“
„Tak to nevím, zlato... Proč vůbec věříš, že to neudělal?“
„Nezačínej! Je mi sice v určitém bodě proti srsti, ale falešné obvinění nenávidím!“
„Chápu tě zlato... To není med ani pro mě.“
„Nevím, co mám dělat, Eve. Máš pro mě nějakou radu?“ zeptala se Winry zoufale. Na druhé straně bylo chvíli ticho a pak zaslechla divné hlasy. Winry to nevnímala. Měla jiné starosti.
....
„Poslouchej, Winry. Sejdeme se před centrálou a ty mi obstaráš nějakou uniformu. Udělám, co budu moci, abych ti pomohla, jasný! Hlavně se uklidni.“ Winry se usmála vděkem.
„Díky. Díky ti moc. Tak za chvíli.“ řekla Winry a zavěsila. Nadechla se a vytáhla klíč od šatny. „Jdeme na věc!“

Mřížované dveře zaskřípaly, jak je někdo otevřel. Mustang vzhlédl se své ležérní polohy.
„Říkal jsem si, kdy se tu objevíš.“
„Baví vás hrát si na vraha?“ řekl Ed a přistoupil k mřížím.
„Je to snazší, než to vyvracet.“ přiznal Mustang. Ed se musel pousmát. Ten chlap je fakt neuvěřitelný.
„Co máte v plánu? Velkolepý únik nebo tu chcete čekat na rozsudek, který vám nepatří?“ Mustang pohlédl na Eda a usmál se.
„Když už vědí, že jsem vrah tak bych se mohl pokusit o útěk, ne?“
„Tím riskujete další vraždu a vaše vina se potvrdí na sto procent.“
„Jo to asi jo.“ řekl Mustang a dlouze zívl. To Eda popudilo.
„Jak asi?! Jste blázen?!“
„Už to tak bude.“ řekl Mustang a zvedl se. Pak velkými kroky přešel k mřížím. Ed sledoval, jak se o ně opírá v místě, kde stál on.
„Takže tu chvíli přečkáte a pak schválně zdrhnete.“
„Přesně tak.“
„Co chcete po mně, když ne pomoc s útěkem?“ řekl Ed a chtěl se vzdálit od mříží. Jeho levou ruku ale chytla jiná. Mustang ho přitáhl těsně k oceli. Naklonil se k němu.
„Teď poslouchej, Edwarde. Potřebuju, abys tu byl pravá ruka. Je mi jedno, co proto uděláš.“
„Takže mám nenápadně čmuchat kolem? Jo to mi půjde. Mám na to vaší školu.“
„Nepodceňuj je. Zas tak hloupí nejsou a mimochodem...červenáš se.“ Ed přitom zrudl ještě víc. To, že byli takhle blízko sebe, nebylo dobré ani pro jednoho z nich.
„C-co...co mám říct tomu vyšetřujícímu cvokovi?“ řekl Ed jen pár centimetrů od Mustanga. Ten jen přivřel oči.
„Něco si vymysli, něco, co na mě sedí. Znáš mě.“
„Jak je možný, že na vás všechny důkazy sedí?“ rejpnul si Ed. Mustang se pousmál a aniž by to Ed čekal, přitáhl mu hlavu a políbil ho. Když ho pustil, Ed odskočil od mříže jako kočka od vody. Překryl si ústa rukou...nic neřekl.
„Sedí, protože nepřítel je idiot.“