Jak bych si to přál! (7.část)

Winry nervózně přešlapovala před centrálou. Přes ruku měla přehozenou uniformu, kterou si půjčila v šatně armády. Vůbec jí nezajímalo, že je to nezákonné. Tady šlo o spravedlnost. Rozhlížela se nalevo i napravo. Pořád nic. Eve se stále neukazovala.
Ve chvíli, kdy na hodinách odbila celá, se z vedlejší uličky vyřítila krásná žena.
„Eve. Jsem tak ráda, že tě vidím.“
„To já tebe taky... To je ta uniforma?“
„Jistě. Na, převlékni se.“ řekla Winry a podala ženě modrý komplet. Ta si ho vzala a zašla za roh. Po hodné chvíli vyšla a Winry se nestačila divit.
„Moc ti to sluší. Nepřemýšlela jsi někdy, že by si šla k armádě?“ řekla a Eve na ní spiklenecky mrkla.
„Kvůli tomuhle oblečku, bych vraždila.“ obě se tomu zasmály a pak přešly k důležitému úkolu.
....
Vešly společně do haly centrály a zastavily se u jednoho stolu s nějakými papíry.
„Co máš v plánu?“ optala se Winry a naklonila se blíž k ní.
„Jestli je Mustang opravdu nevinný, tak by neměl být vězněn, ne?“
„Je nevinný, ale pochybuju, že nějak změníme to, že... POČKAT?!“ řekla Winry a její hlas se rozlehl po poloprázdné hale. Rychle si dala ruku před pusu. Eve pozvedla ukazováček.
„Došlo ti to?“
„Nechceš snad...?!“
„Ano chci! Jestli je nevinný, osvobodíme ho!“
„A nebude to ještě horší?“ řekla Winry s obavami.
„Co je horší, než falešné uvěznění, Winry?!“ řekla naštvaně Eve.
„Asi máš pravdu.“
„Jdeš do toho se mnou?“ řekla Eve a podala Winry ruku. Ta se usmála a podívala se na ní vážnýma očima. Stiskla její ruku!
„Jdu!“
„Tak se mi líbíš, holka!" "Takže, kde jsou tu vězeňské ubytovny?“
„Tudy. Pojď, povedu tě.“ řekla Winry a obě se vydaly za svým cílem.

Prsty se stále dotýkaly místa, kde před chvíli byly cizí ústa. Ed se nedokázal po celou dobu zbavit té růže ve svém obličeji. Když vyšel z vězeňské sekce, nebyl si ani jistý, jestli dokáže udělat další krok. Tam, kde byl on, tam odtud se dostal, ale tady……….Nejradši by se tu zhroutil a poddal se svým pocitů, svým teď už potvrzeným touhám. Neudělal to však! Nemohl! Dostal totiž úkol a je nezbytně důležité, aby ho splnil.
....
Ed přišel zpět do kanceláře vyšetřujícího Generála. Ten přestal psát a plně se mu začal věnovat.
„Máte pro mě zprávy, Elricu?!“
„Jistě, pane.“ řekl Ed a dál hrál svojí úlohu.
„Mluvte tedy.“
„Zcela určitě je vinen, pane. Je na to několik důkazů a potom, co jsem ho shlédl je to stoprocentní.“ řekl Ed a sledoval reakci Generála. Ten nehnul ani brvou. Poslouchal a hledal známky nejistoty a lživé výpovědi. Bohužel, Ed byl připravený.
„Pokračujte.“
„Za prvé, obžalovaný měl u sebe tyto dokumenty, spisy o přesném popisu vražd...“ řekl Ed a poklepal na složku na generálově stole. „Za druhé, obžalovaný měl dobrou pozici v armádě. Za třetí, obžalovaný má pár věrných stoupenců, kteří mohli prvních pár vražd klidně uskutečnit.“
„Tvrdíte mi tady, že v tom jede víc lidí?“ řekl a Ed věděl, že chvilku musí s odpovědí počkat. Teď měl ten správný obličej...má ho.
„Ano, pane.“
„Co ještě víte, Elricu?“
„Obžalovaný se nepochybně bude pokoušet o útěk, pane.“
„Je to možné, i když v Mustangově případě pochybuji, že k něčemu takovému dojde.“ Ed se k němu schválně naklonil.
„Je taky možné, že chce, aby jste si to myslel, pane.“ generál nadzvedl jedno obočí.
„Jistě, musíme si na toho chlapa dát pozor.“ Ed se v duchu usmál a na venek hrál hlupáka.
„Musíme... Pane?“ generál se na něj překvapeně podíval. Pak se zvedl ze židle.
„Jistě, Elricu. Mohl byste mi podávat mnohem lepší hlášení, než ty hlupáci z mého oddělení.“
„Chcete, abych na tom pracoval, pane?“ zeptal se Ed a v duchu se radoval z toho, že mu ta lež vychází.
„Nejenom pracoval, vy to vyřešíte. Budete moje pravá ruka, prozatím... Potřebuju všechno, co se mi nabízí, abych dostal Mustanga.“ řekl Generál a poodešel k oknu. Ed ho sledoval.
„Darovanému koni na zuby nehleď.“ řekl Ed a pousmál se. Generál se na něj usmál.
„Přesně... Dám vám první úkol, Elricu.“
„Ano, pane?“
„Tyhle dokumenty jsou něco navíc." "Něco, co Mustang neměl, prozkoumejte je!“
„Rozumím, pane.“ řekl Ed a převzal desky od svého nadřízeného. Pak se postavil do pozoru a při povolení odešel. To, co držel nyní v ruce, po něm Mustang chtěl.

Dívky se dostaly v pohodě do skladu s různými věcmi. Eve se chtěla zeptat, proč tu jsou, ale pak jí její záměr došel.
„Sháníš něco na otevření cely?“
„Jo... A taky už to mám.“ řekla Winry vítězoslavně a obě se vydaly do míst věznice.
Postupovaly opatrně. Nikdo nemusí vědět, že tu jsou. Došly k sektoru B, kde je údajně vězněný Mustang. Winry pár rychlými hmaty a tahy odemknula dveře.
„Fíííha. Mohla by si být profesionální lupič, víš to?“
„Nic na tom není. Je to jenom jednoduchá konstrukce.“ řekla Winry nevině. Společně otevřely dveře a prohlížely každou z cel, než nešly toho, koho hledaly.
....
Muž jménem Roy Mustang ležel a spal na posteli, která mu byla přidělena. Když si Eve všimla jeho vzhledu zapískala.
„Je docela pěknej, nedivím se, že žárlíš.“
„Tak to není...já...“
„Ty jedna dračice.“
„Ne, já ne...já...“
„Tady se nedá spát, dámy.“ přerušil hádku Mustang a posadil se. Protáhl se a podepřel si ospalou hlavu.
„Pane Generále? My, no víte...“ začala Winry zpomaleně.
„Přišli jsme vám zachránit zadek, generále.“ řekla Eve a usmála se. Mustang si ji prohlédl. Nevěřil ji. Zkusil tedy jistou taktiku.
„Co když nechci být zachráněn?“
„Musíte! Jste přeci nevinný!“ řekla Winry a Mustang si poprvé uvědomil, jak je naivní. To zjevně její společnice ví. Ještě, že si jí sám vybral. Na labuť se hodí.
„A co když ne?“ řekl Mustang a čekal, co mu řeknou teď.
„Lžete! Jste sice arogantní a nikdy jsem vám zcela nedůvěřovala, ale tohohle byste nebyl schopen!“ řekla Winry naštvaně a přistoupila k mřížím. Klekla si a prohlídla si zámek. Pak pár tahy náčiním otevřela dveře cely. Mustang na to nic neřekl. Bylo to skvěle naplánované, do posledního puntíku měl nepřítele přečteného. Usmál se.
„Když je to takhle, tak půjdu.“
„No konečně jsme se hnuli. Jdeme!“ řekla Eve a vduchu si gratulovala. Splnila, co měla.
Dostala Mustanga z cely, teď ještě druhá část úkolu.
„Nesmí nás nikdo vidět, proto půjdeme zadem.“ řekla Winry a vedla je přes dvoje dveře, které bez sebemenšího problému otevřela.
....
Když vyšli ven, Winry si oddechla.
„Měl byste se někde schovat.“ řekla Eve. Winry přikývla.
„To je pravda. Schovejte se, než Ed přijde na to, kdo na vás hodil tu špínu.“ Mustang si Winry prohlídl. Byla upřímná. Zajímavé, že dívka, která je teoreticky jeho sokyní se ho snaží zachránit. Byla hold skrz na skrz čistá a spravedlivá.
„Dobrá. Je to prozatím nejlepší řešení. Slečno Winry?“
„Ano?“
„Vy se vraťte a pomáhejte Edwardovi.“
„Jistě. Provedu, pane.“ řekla Winry. Mustang věděl, že to nemusel vůbec říkat, ale něco říct musel. Podíval se do uliček města a hlasitě vzdychnul.
„Děkuji za pomoc, dámy. Zatím na viděnou.“ řekl Mustang a hodil přes sebe dlouhý plášť. Pak zmizel v odpoledním ruchu davu.
....
„No, já už budu taky muset jít. Musím ještě něco zařídit.“ řekla po chvilce Eve, když zjistila kolik je hodin.
„Dobře. Měj se, Eve.“ řekla Winry až moc vřele. Byla jí strašně vděčná za pomoc.
„Jasně, jo a tu uniformu vyperu a vyžehlím, než ti jí vrátím. Dost jsem se zapotila a nechci, aby to někdo čuchal.“ řekla vyděšeně až naštvaně Eve a ušklíbla se.
„Je mi to jasný. Zítra mi jí doneseš, tak zatím.“ řekla s úsměvem Winry a vrátila se k hlavnímu vchodu jinou cestou.
....
Eve ještě chvíli čekala, než jí sešla z očí a pak vešla zadním východem zpět do centrály.
Nápadně se přitom pousmála.

„PANÉÉÉÉÉ! PANÉ, EDWARDE!!“ řval jeden podřízený na celou chodbu. Pak vběhl bez zaklepání do kanceláře, ve které Ed zkoumal dokumenty. Vypadal unaveně.
„Co je zase?! Hoří nebo někdo umřel?“
„Obojí, pane.“ řekl voják tiše. Ed zívl a podrbal se na hlavě....
„Aha, hoří a umřel...“ chvilka sem...chvilka tam... „COOOŽŽŽÉÉÉÉÉ??!!!“