Jak to mohlo být, ale neni. Kapitola 6.

Nenáviděla to. Vždy když viděla tu tvář, vzpomněla si na místo, kterému se říká domov, ale domov to nebyl ani na tisící pohled.
Zůstala jen bolest a té měla teď plnou hlavu. Její novodobé prokletí.
,,To tys je všechny zabil?'' pronesla tak chladně, že z toho naskakovala husina. Výraz v Inuyashových očí se
změnil na až bolestný - nikdy taková nebyla.
,,Kagome...''zlomil se mu hlas. ,,Co to s tebou zatraceně je. Kde je TA Kagome za dob míru.''
Otočila se k němu čelem. ,,Už neni, už dávno odešla.''
,,Ne, to prostě není možný. Tak chladná. To nejde! Tys byla vždy výbušná, ale né odtažitá.''
,,Zabil si je?'' ignorovala ho a už jí ani nebavilo to poslouchat. Jedno a to samí, jak zaseklý rádio-přehrávač.
,,ODPOVĚZ KAGOME!'' Kagome zamrkala a na sekundu myslela, že Inuyasha... Dokonce i on začne ronit slzy nad ní.
Tolik bolesti a smutku u něj nikdy neviděla. Dokonce ani když šlo o Kikio. ,,Co sem ti udělal tak hnusný ho, že se ke mě odvracíš zády,
když už ses objevila po tolika letech.''
,,Ty to nevíš? Ty to vážně nevíš?!''zasyčela zlostně.
,,Ne. Nevím. A unavuje mě se stále ptát o co de, ale nikdo mi to říct nechce. Dokud nevim co jsem proved, jak mohu vědět jak to napravit.''
,,Tohle se nedá napravit s tím se smiř a přestaň mě pronásledovat. Mám důležitější záležitosti.''
Prošla kolem něj jako by nebyl. Jako by byla sama v skrýši. Věděla, že se ho musí zbavit jinak to bude ona kdo bude riskovat vše. Stačilo málo a
už by tu sílu prokletí nemusela snýst se vztyčenou hlavou.
,,Ne...'' ozvalo se za ní. Málem to i přeslechla jak tiše to pronesl.
Nezastavila.
,,Nepřestanu dokud nebudu znát pravdu.'' odhodlaně se otočil, což samozřejmě nemohla vidět a proto ji i zaskočilo, když ji prudce chytl za loket a
přirazil ke stěně skrýše. Díval se jí přímo do tváře do černých očí a snažil se z nich vyčíst něco, cokoli.
,,Řekni mi to.''
,,Ne.''
Přirazil ruku vedle její hlavy.
Ani to s ní nehlo. Vzdorovitě se mu dívala do jeho očí. Pokoušel jí. A ani neměl tušení jak moc. Stačili tři tahy a byl by mrtvej, ale ona nesmí,
je to až příliš nebezpečný.
,,Nenuť mě to udělat.'' zahnal jí do kouta za tři minuty od chvíle kdy se vzepřel. Ráda by mu sklonila poklonu, ale momentálně jí to v hlavě
šrotovalo jak utýct a zároveň neriskovat, že prozradí svou slabinu. Měla jen dvě možnosti. Uvědomila si bolestně, buď ukáže slabinu nebo se
odhalí ani jedno se jí nelíbilo.
Zkusila se z toho sevření vymanit. Nešlo to hlídal si jí a jako by tušil co chce udělat.
,,Pust.'' zaprská už značně podrážděná. Jak kočka v koutě.
,,Nejdřív odpověď a pak tě možná pustím a... Ty už mě nechceš zabít? Ušklíbne se. Kdyby jenom tušil jak moc bych chtěla. Pomyslí si Kagome v tom
až nepříjemně těsném prostoru co jí dával. Kdyby tohle udělal před pár lety lítala by v oblacích radostí, ale teď by jen vzala lopatu a začala kopat
hrob nejmíň pro sebe - nebo se z toho z blázním.
,,Nenuť mě k tomu.'' s varováním v očích se na něj zahleděla. Zvážnil. Ten pohled se mu ani za mák nelíbil. Naposledy ho viděl... Naposledy ho viděl v
očích Sango v ten osudný den.
,,K čemu tě nemám nutit?'' laškovně se ušklíbl.
,,Odpusťte, ale neni jiné volby.'' zašeptala téměř neslyšně a Inuyasha aniž by měl možnost cokoliv pochopit dostal kvalitní ránu do hlavy až se mu zatmělo
před očima a on omdlel.
Ještě pár vteřin po něm se Kagome tiskla ke zdi a držela se za hlavu oči zavřené bolestí, která jí ochromovala po celém těle. Musí pryč! Ale už
nemá sílu...Zhroutila se na zem jen kousek od Inuyashi.

Inuyasha se probudil příčinou až neuvěřitelného mrazu. V půlce jara. Kolem chatrče byl sníh a po žhnoucí sopce ani stopy.
Otočil se. Vytřeštil oči. ,,KAGOME!'' vypískl a už ji držel v náruči.
,,Co se ti stalo?'' Ovinul ho chladný vzduch. Musí s ní do tepla nebo umrzne.
Popadl její tělo a i přes vánici tam venku jí nesl do jeho lesa. Jinam nemohl tady už vesnice nejsou. Možná. Možná, že by ji mohl vzít do jejího světa
k její rodině. Rozhodně by měl.

O dva dny později

Vylezl se studny a aniž by to chápal nebo spíš nechápal. Taky tu sněžilo a mrholilo. Odběhl do domku vedle studny, vyběhl schody do jejího pokoje
a nestačil se divit. Místo postele a stoku tu byla židle, televize, počítač (elektroniku nepoznal) a stolek dvakrát delší než si ho pamatoval.
Seběhl opět dolů do obýváku kde načapal majitele domu. Oba dospělí na něj zírali jako z jara jen to pár měsíční dítě se smálo v náručí ženy v sukni
a halence. První se vzpamatovala žena.
,,C-co tady chcete!'' vypískla ,,Jaký právem nám lezete do domu vy nezdvořáku!'' Už už se chtěla na něj vrhnout a vyprovodit ho kdyby nebylo toho
muže za ní, který ji odvážně chytl kolem pasu a tichými slůvky uklidňoval. Ta po chvíli skutečně zkrotla a odcupitala do kuchyně ve vedlejší místnosti.
,,Omlouvám se za moji ženu, ale pověstmi co tě sem přivádí a nebo je v tom jen ta žena...''zasekl se a hned vyskočil a ukázal kam ji může dát.
,,Co se jí stalo? Je tak studená.'' Odběhl a ani ne za minutu byl zpátky s horkou vodou, útěrkou a dekami.
Zabalil jí opatrně do obou a pak se obrátil na něj.
,,Myslel jsem, že se mi to jen zdálo v dětství, ale asi jsem se mýlil, že? Inuyasho.
,,C. Kdo ví, nejsem tu kvůli shledání, ale kvůli ní. Sota.''
,,A kdo je vlastně ta žena, že vůbec projde portálem?'' zadíval se na ní. ,Vypadá vyčerpaně.''
,,Ty ji nepoznáváš? Chlape prober se už je to přece tvá sestra.'' vyvalil na něj oči, ale Sotův výraz potemněl.
,,Já už dlouho nemám sestru. Ani si ji pořádně nepamatuju byl jsem malý, když odjela... a nevrátila se.''
,,Odešla? C. Dyť je tady.'' oponoval.
,,Ona nejela za tetou tehdy. Ona odjela za novou rodinou.'' přivřel oči při vyslovení posledního slova. Dodnes to nechápal, jak jen mohla odjet.
,,Kdo je ten muž s tou ženou.'' ozvalo se nadřazeným tónem ode dveří.
,,Ach Mari, to je Inuyasha a ta žena...'' zarazil se, nedokázal to říct nahlas. Né jeho ženě. Kdyby jen tušila, že he to jeho... Ne tuhle hanbu by
pak měl každý den na talíři.
,,Je jeho manželka.''
Inuyasha se začal dávit, nečekal, že tohle Sota řekne. Né ten Sota, který mu momentálně pomáhá se neudusit.
,,Je mi nějak povědomá.'' promnula si bradu.'' vážně ji neznáš?''
,,Ji ne, ale jejího manžela ano.''
,,Jak dlouho bude trvat než se z toho dostane...''
,,Měli by ste odejít, musím jí umýt a převlíknout do čistýho a suchýho oblečení.''
Oba se zasekli a ač se to Inuyashovi sebevíc příčilo zpoměl si na časy kdy mu za šmírování hrozilo ,,To,, slovo.
Sota ho chytl za paži a táhl viditelně vzpouzejícího polo démona, který ale zkrotl hned jak spatřil domácí s válečkem na nudle z postoji, který
mluvil, ne křičel ,,Jestli chceš dostat po kebuli zůstaň.'' Ač byl Inuyasha sebevíc zběhlí v boji s rozzuřenou ženskou se do křížku zaplést nikdy
nechtěl - měl s tím za ty roky bohaté zkušenosti, zvláště ve vesnicích před tím dnem.
Ta ženská rozhodně budila respekt a horší bylo to, že si toho byla vědoma.
---------------------------------------------------------
Pod rouškou ticha ji svlékala z bílých ušpiněných šatů.
Pod rouškou zapadajícího slunce jí omývala tělo.
Pod rouškou jejích dlouhých vlasů se zajíkla u pohledu na její záda.
Bolestně svírala oči při jejich omývání.
Bolest pominula při dopnutí posledního knoflíku na pyžamu.

Ještě před otevřením dveří tiše a smutně zašeptala. ,,Kdo ti to udělal. Kdo toho byl schopen.''

--------------------------------------------------------
,,Můžete zase dovnitř.'' hlesla Mori a zvláštně se zadívala na Inuyashu.
Inuyasha vztoupil do místnosti a přitom byl v pokušení skočit ke Kagome a jakkoliv jí zbudit i třeba něžně.
,,Zkoušela jsem jí sundat ten řetízek, ale nešlo to jako by k její kůži byl přilepený.''
Sota i Inuyasha nechápavě zvedli pohledy k Mari. Inuyasha proto, že nějak nepochopil význam věty. Sota, protože tomu nechtěl uvěřit. Další záhada
okolo jeho bývalé sestry, to nestačilo, že ji odvezla pro něj zcela cizí rodina a ona od tam tud neposlala jediný dopis, jedinou upomínku, jediný email.
,,Neměla by o tom shledání vědět i tvá matka. Co? Chlape.'' vesele do něj šťouchl Inuyasha a snažil se nemyslet na tělo zabalené v dece.
,,Měla, ale to pude až se ona zbudí. Do tý doby jí nechci dělat naděje.''
,,Jaký naděje určitě ji uvidí ráda.''
Sota střelil pohled k tý ženě a hned ucukl jako by se spálil. ,,Možná z matčiny strany, ale řek bych, že ona ji vidět nebude chtít. Měla možnost
to udělat už dávno a neudělala.''
,,Drahý nachystáš pro něj postel? Ven jít nemůže je tam sněhu půl metru a to je to jen pár hodin co to začalo.''
,,Pár hodin?'' zašeptal nevěřícně. Bylo to taky pár hodin od jeho probuzení, ale v jeho domově bylo víc sněhu. Studnou se musel prohrabat.

Mari uvařila večeři a v klidu zapla televizi na správy. Hlasatel nejnovějších informací jí však zaskočil.
,,Podle nejnovějších správ žádná meteorologická stanice nedokázala najít jediný náznak příchodu sněhu v takovém měřítku. Problémy se sněhem hlásí
všechny země a je i vyhlášeno ve třech zemích stav pohotovosti. Každý kdo může zápasí s touto nečekanou bouří a jediné co si všichni přejeme je
aby to už skončilo. Meteorologové pátrají kdy by se dalo toto přání vyplnit, ale nikdo z nich nedokáže odhadnout kdy se tomu tak stane. Našli se
mezi námi i tací, kteří mluví o novodobé době ledové. Je to skutečně pravda? Nebo se zítra zbudíme a venku budou rozkvetlé kytky a příjemné počasí?''
Opět ji vypla a nešťastně se podívala na Sota.
,,Zásoby máme jen na čtyři dny.'' špitla.
,,Snad se to počasí do tý doby umoudří.''
Inuyasha se podíval na Kagome, měl silné podezření, že by... ale to neni možný takovou moc nikdo nemá, i když ta její je sama o sobě unikátní.
Jenže ta slova co vyřkla to ona mu vypalovala v hlavě díru. Proč to tehdy řekla? A proč ji našel vedle ní když se probral? Cožpak nechtěla utýct?
----------------------------------------------------
Noc byla vždy dlouhá, ale tu noc měl Inuyasha pocit, že je nekonečná. Seděl u postele té, kterou měl a chtěl chránit, ale zklamal. Díval se do
její bledé tváře a stále ji nechápal. Nechápal co se v tý skrýši stalo. Nechápal, čím ji tak ublížil, že ho nenávidí do morku kosti. A taky nechápal
proč se po tolika letech vrátila, aby mu zase převrátila život vzhůru nohama jako tenkrát, když se viděli poprvé. Spletl si jí s Kikio. Hořce se
zasmál pro sebe. Nevěděl co s ní je. Jestli je mrtvá nebo ještě někde bojuje. Vždycky měla ráda děti a nyní je chtěla chránit. S těmi slovy jí viděl
naposled, když mizela v lese a jeho zanechala samotného.
Zahleděl se z okna, pořád chumelilo a sněhu pořád přibývalo.
----------------------------------------------------
Společné soužití bylo téměř bezproblémové a to ,,téměř,, tvořila jediná nespící žena. Odrána do večera sekýrovala Inuyashu a občas i chudáka Sotu - oba
si pak večer v době kdy Mari spala lízali rány se sójou v ruce. Tyhle sezení provozovali celé tři dny než na ně Mari přišla. Během nich stihli vypít pět
flašek aniž by dělali rámus.
Začátkem pátého dne se brzo ráno zbudila Kagome.
Nejdříve nechápala co se děje. Dokud se neutočila do prava a nenašla spícího Inuyashu v sedu.
Tu místnost taky znala, ale ona se bála něčeho jiného a to se jí potvrdilo, když se koukla z okna... Vlastně nekoukla, z venčí bylo zasypaný sněhem.
Udělala pouze tři kroky a zbudil se Inuyasha.
Zadíval se před sebe na postavu v pyžamu. Radostně se usmál, ale než stihl cokoliv říct uviděl ruku zvedající se k čelu. Jemně se ho dotkla a v ten
okamžik se nad její hlavou objevil jasně žlutý kruh. Začal sjíždět dolů až zmizel u jejích kotníků a místo pyžama měla na sobě opět Ten oděv jako
předtím. Dokonce i vlasy stejně učesané.
Nechápavě na ní třeštil oči. Co se s tou její mocí stalo?
,,Kagome...''vydechl naprosto ho to co spatřil vykolejilo.
Otočila se k němu, očích chlad. ,,Měli bychom jít, vesnice je v nesnázích.''
,,Vesnice?'' škytl. ,,Ale jak to můžeš vědět dyť si pět dní spala.''
,,Šest dní.''
Vyvalil na ní oči ještě víc a v hlavě guláš.
,,Musíme vyrazit.'' otočila se a šla ke vchodovým dveřím. U nich jí zastavil ještě jeden rozespalý hlas, ale o to víc zaskočený.
,,Kagome, kam to deš? A co tu děláš neměla bys ležet?''
,,Musím jít. Vesnice mě potřebuje.''
,,Ale jak to víš? Třeba se ti to jen zdá.''
,,Nezdá.'' zvedla ruku a z malý ho měšce (přeměnného prstenu) vytáhla malý poupě leknínu. ,,Až začne opět sněžit dej toto poupě do vody. Zadrží
sníh na týden.'' otočila se k Sotovi a vtiskla mu do dlaně poupě.
,,Až začne? Netvrď mi, že už venku nesněží.'' ušklíbl se, ale jeho veselá nálada byla tatam, když vyřkla ta slova. ,,Ten sníh padal jen proto, že
jsem spala hlubokým spánkem, který se nedá ovlivnit.'' Otočila se otevřela dveře a s tím se před ní vysypal sníh. Zvedla ruku a začalo z ní jemně
pulzovat fialové světlo a s ním mizel i sníh před ní a kolem ní, až už nebyl ani v jedný části pozemku.
,,Inuyasho dem.'' Inuyasha se zarazil ten výraz ho napadl jen náhodou, ale naprosto přesně vyjadřoval co viděl. Ledová královna.

,,Na druhou stranu se nedostanem. Je zavalen sněhem. Musíme tudy.'' pronesla odtažitým tónem.
Přistoupila k posvátnému stromu a dotkla se jej. Chytla Inuyashu za ruku a v ten moment oba před zraky Mari i Sota zmizeli.