Odraz v zrcadle, tak stejný, tak jiný. Jsem to já? Ta tvář, proč se směje? Ta tvář, komu patří? Ty oči, čiré šílenství, nenávist, čistá oddanost pomstě. Můžu to být já?

Vztah s Ameliou byl takřka nepopsatelný. Až na drobné věci, co Ed nevěděl, co si o nich myslet. Patřily mezi ně otázky na plukovníka.

Kdysi dávno, v jedné daleké galaxii… nuže dobrá, vezmu to normálním způsobem. Tento příběh, co vám chci vyprávět, se doopravdy stal a nijak jinak to nebylo.

Lavi se jen ztěžka soustředil na knihy, co mu dal Bookman zase na zapamatování. Už druhou noc po sobě neměl klid, a pokaždé schytal od dědy ránu, že se úplně nesoustředí.