Michaelův meč 02.

KAPITOLA 2

Země, někde v Tokiu, současnost

"Víš jistě, že je tady?" zeptal se jeden muž stojící vedle druhého.
"Jo. Vím to od Zofiela a ten se nikdy nemýlí," pronesl ten druhý.
"Chjo. Fajn, tak jdeme na to," povzdechl si.

Oba muži tak docela nezapadali na místo, kde stáli. Uprostřed vykřičené ulice u jednoho z největších místních klubů. Vysocí, štíhlí, krásní, v obleku šitém na míru, s očima schovanýma za slunečními brýlemi, přestože byla tma.

"Tak fajn. Jdeme, ať to rendezvous máme za sebou. Stejně nevím, čí tohle byl nápad," vrčel jeden z nich.
Jo, to by mě taky zajímalo, pomyslel si druhý.
Už ani nevěděl, kdy to bylo a kdo to navrhl, ale když se jim za celou tu dobu nedařilo najít meč a Lilith v rozlomení pečetí bránili jen tak tak, rozhodli se přistoupit k radikálnějšímu řešení.
Vždyť zbývalo posledních pět pečetí a Lucifer by byl zase volný.
A to nemohli dopustit.
Nastal by "Den hněvu", a nejen pro Království, ale i pro Zemi by to byla těžká rána.
Ještě teď se mu vybavovala slzející tvář archanděla uzdravování.
'Já to chápu, vážně to chápu, ale vy se chcete domluvit s Padlým, a to ne ledajakým. S tím, kdo svedl na scestí Světlonoše, a donutil ho povstat proti Pánu!' štkal bez přestání Rafael. Dlouho ho tehdy držel v náručí a utěšoval. Michaela bolelo u srdce vždycky, když ho takto viděl.
Ano, chtěli. Domluvit se s jedním z nejprohnanějších Padlých byl risk, ale byla to jejich poslední šance.

Když vešli dovnitř, zaplavila je vlna světel, pach potu a velmi hlasitá hudba.
Stroboskopická světla zbavovala tanečníky reálné podoby a měnila parket v arénu zkroucených a do sebe zaklesnutých těl.
"Někde tady musí být!" zakřičel Atanael
Michael se rozhlížel kolem.
"Je," křikl, skláněje se k přítelovu uchu.
V nejhustší vřavě na parketu se svíjel Samael. Urostlá postava Padlého čněla nad okolím a jeho zrzavá hříva planula jako pochodeň. Lepila se na něj nějaká nakrátko ostřihaná holčina, která na sobě měla míň oblečení, než bylo zdrávo.

Michael si začal klestit cestu tanečníky, kteří sice chtěli protestovat, ale pohled na dva vysoké muže v obleku je od přímé konfrontace odradil.
Velký ryšavý démon s vizáží elegantního playboye si jich všiml dříve, než k němu dorazili. Přestal tančit a vykročil jim vstříc. Jeho partnerka se ho chytla za pásek u kalhot, a nechala se poslušně vést.

"Vida, vida," promluvil Samael "přišla návštěva z onoho světa, mám být potěšen?"
"To klidně můžeš, takhle vzácné návštěvy často nemáš," odtušil Anatael.
Zelené, zlatými skvrnkami kropenaté Samaelovy oči se poněkud přimhouřily.
"Přejděte k věci. Jak vidíte, můj čas je drahý." Pleskl po zadnici holčinu a ta se zahihňala.
"A já vždycky myslel, že jsi na koloušky," rýpnul si Atanael
"Pfff," odfrkl Samael a přimhouřil oči ještě víc.
"Fajn. K věci. Potřebuju zjistit, jestli se tady na Zemi neděje něco neobvyklého. Velmi neobvyklého. Chci vědět o všem, co se vymyká běžné normě."
Padlý se rozchechtal.
"Nehráblo ti? Proč bych to měl jako sakra dělat a už vůbec ti s takovou námahou získané informace předávat? Máš mě za idiota? Nemáš snad dost svých vlastních špehů? Pokud vím, tak na Zofiela si patřičně hrdý."
Michael si povzdech. Věděl, že to nepůjde snadno.
"Řekni, Samaeli, líbí se ti život, jaký teď vedeš? Bez andělů, bez démonů, bez válek?"
"Vyhovuje mi v mnoha ohledech," uchechtl se.
Michael si povzdechl ještě víc, sundal si brýle, a zabodl svůj pohled do Samaelova.
"Říká ti něco "Den hněvu"?"
V Samaelových očích se mihl záblesk nedůvěry. Stočil pohled na Atanaela, který si taktéž sundal brýle a trpělivě mu pohled oplácel.
"Nelakuješ mě, Michaeli?"
"Obávám se, že ne. Věřím, že už jsi to slyšel a skutečně je to pravda. Lilith se dostala z okovů na Skále, pomocí rozlomení pečetí se snaží vysvobodit z Propasti Lucifera, a mě byla ukradena Hvězda záhuby. A ty víš, že pokud dojde k Luciferovu vysvobození, pak nastane peklo hlavně tady na Zemi, protože lidem se bude chtít pomstít jako prvním. Už nebudou bary, kam se budeš moc chodit opíjet, nebudou ani bordely, kam si chodíš kupovat chlapečky a nebudou ani kasina. Nebudeš ani ty, protože tě Lucifer při první příležitosti, kdy tě potká, zkope do kuličky a pošle expres do Propasti."
"k***a. Slyšel jsem zvěsti, i když jsem jim nevěřil, takže ti začínám věřit. Musím si cvaknout. Jdu pro panáka, hned jsem zpátky," řekl Samael a otočil se na patě.

Mladá holčina, která najednou ztratila oporu, vypadala ztraceně, nejistě a tak nějak žalostně.
Atanaelovi se jí zželelo.
"Padej odtud, malá," poradil jí.
"Upaluj domů, a pár dalších let se choď bavit nanejvýš do cukrárny. Tvůj amant je démon. Ve skutečnosti se jmenuje Samael. Rozpoutal válku v nebi, musel za trest do pekla, ale i odtamtud ho vykopli za zradu, krutost a podlý charakter. Zabije tě a předtím ti udělá spoustu nehezkých věcí."
Holčina otevřela ústa.
"Ti hrabe, dědek, nebo co?
Atanael si povzdychl.
"Ne, malá. Jen mám měkké srdce a nesnáším perverzní sexuální vraždy."
"Jste fízlové?" couvla o krok.
"Ne. Andělé."
"Magoři," vyprskla smíchy.
"Nejspíš poslední dobou trochu ano. Když už se žije tolik let, a ty problémy…“ začal filozofovat Atanael.
"Michaeli, ukaž jí oči, ty to umíš líp," obrátil se s povzdechem na Michaela.
Michael zavřel oči, a když je znovu otevřel, byli čistě bílé se zúženou, zlatou, svislou zorničkou.
Holčina vypískla, a oběma rukama si zakryla ústa. Potom se obrátila a rozeběhla se k východu.
"Víš, že tohle nerad dělám," pronesl Michael.
"Jo, ale nějak mi jí bylo líto."

Za chvíli se k nim protlačil Samael se sklenkami v rukou. Každému z nich jednu podal.
"Tak jo. Promyslel jsem si to. Nedopustím, aby má zábava byla zničena."
"Hej! Moment, kde mám svoji hračku?"
"Chtěla stihnout večerníček," pokrčil rameny Atanael.
"No nic. Najdu si novou," mávl rukou Samael.
"Co teda chcete vědět?"
"K vysvobození Lucifera zbývá zlomit pět pečetí, a když nebudeme počítat Lilith, která je poslední pečetí, tak máme čtyři," vysvětloval Michael.
"Lilith je poslední pečetí?"
"Ano. Tím, že se obětuje, rozlomí poslední pečeť," dodal Atanael
"Bezva," zamručel Samael a usrkl ze sklenice.
"Každopádně, jde o ty zbylé čtyři pečetě. Kdyby se nám aspoň jednu z nich podařilo zničit, měli bychom blíž k vítězství. Zatím si moc dobře nevedeme, jen to oddalujeme a při ochraně pečetí už zemřela spousta okřídlených," vysvětloval Michael.
"Ty čtyři pečetě mají mít nějakou souvislost se Zemí, bohužel ani Zofiel nepřišel na to, co to může být, a jediný kdo zná Zemi líp než peklo nebo nebe, jsi ty, " pokračoval Atanael.
"Může to být cokoliv, Gabriel s Razielem předpokládají, že to bude nějaká prokletá věc, která se začala projevovat, když Lilith začala rozlamovat pečetě. Může to mít souvislost s přírodou, počasím, zvěří, lidma, prostě cokoliv neobvyklého," převzal si znovu slovo Michael.
"A vzhledem k tomu, že i Lilith dala teď chvilku pokoj, tak si myslíme, že má taky problém pečetě najít," pokračovat Atanael
"Jenže ona netuší, že jste ochotni se domluvit i s tím nejbezcitnějším parchantem, co?" uchechtl se Samael.
"Sice bych ti nejradši urazil palici, ale evidentně jsi jeden z těch, kteří ještě používají mozek," odfrkl Atanael.
"Slyšel jsem, že ten, kdo osvobodil Lilith, byl Raquel a on taky ukradl Hvězdu," řekl Samael.
"Tomu bych taky nejradši urazil palici," zavrčel Atanael.
"Takže jsme domluveni. Nějakou chvíli tu pobudeme Samaeli, takže cokoliv zjistíš, tak nám dej vědět. A hlavně buď opatrný," varoval ho Michael.
"Ale, ale, Michaelku, snad o mě nemáš strach," zacvrlikal Samael.
"Drž poklopec v klidu, buď tak hodný, Samaeli," krotil ho Michael, "říkám ti to čistě z pracovního hlediska."
"Jistě, jistě. No, každopádně vzhledem k tomu, že jste mi zaplašili hračku, tak pokud by sis to rozmyslel a chtěl mě utěšit Michaelku, tak předpokládám, že víš, kde bydlím. Vždycky jsem totiž chtěl vědět, jestli si tak jako na bojišti stejně bojovný i v posteli," rozchechtal se Samael.
"Můžu tě ubezpečit, že tohle se opravdu nikdy nedozvíš," zpražil ho ledovým hlasem Michael.
"Jak to lidé říkají? 'Nikdy neříkej nikdy'," mrkl na něho Samael a pozvedl sklenici.
"Chjo. Jsi vážně nechutný, Samaeli," řekl Atanael.
"No, když nad tím tak přemýšlím, tak bych byl docela rád, kdyby ses přidal. Pokud vím, tak tvoje povaha je ještě výbušnější než ta Michaelova," chechtal se Samael dál.

Michael si hluboce povzdech a potřásl hlavou.
Tušil, že by se to mohlo stát.
Samael se nikdy netajil tím, že o Michaela projevuje v určitých ohledech zájem, a že má pro něho trochu slabost. Taky proto byl vybrán, aby ho přesvědčil. Jakkoliv "přesvědčil". K tomu naštěstí nedošlo.
"Nu což. Ať je to jak chce, pojďme si připít. Na nebytí," pozvedl Samael skleničku.
"Na nebytí," zopakovali Michael a Atanael.

Konec 2 kapitoly