Michaelův meč 03.

KAPITOLA 3


zapadlý bar někde v Tokiu, současnost, o několik měsíců později

V nejskrytějším rohu kavárny seděly u stolu tři postavy zahalené do plášťů.
"Mám, co jste chtěli páni opeřenci. A popravdě stálo mě to víc, než jsem chtěl," řekl Samael a ukázal na levou ruku, která končila těsně pod ramenem.
"To mě mrzí," opáčil Atanael.
"Ne, myslím, že nemrzí."
"Fajn, máš pravdu, nemrzí, aspoň budeš mít teď menší šanci k prznění svých "hraček"," odfrkl si Atanael.
"Ok, pánové, nechte toho," zasáhl Michael.
"V první řadě bych chtěl upozornit, že by jste si měli pospíšit. Když jsem to zjistil já, tak nebude dlouho trvat a přijde na to i Lilith," s těmito slovy vytáhl z kapsy kus papíru.
"Dobře si ty adresy zapamatujte, papír během pár okamžiků shoří."
"Předpokládám, že na těch místech jsou ty pečetě," zvedl Michael hlavu od papíru, který začal během okamžiku hořet bílým plamenem.
"Velmi správně. Jednak jsou to zvláštní případy, a co je důležitější, všechny se staly ve stejný den, dokonce ve stejnou hodinu, která odpovídá době, kdy Lilith rozlomila první pečeť. První je město Idara, před mnoha lety, se tam narodil člověk s neuvěřitelným štěstím. Získal všechno, nač si pomyslel, vyhrál všechno, nač si pomyslel, na co sáhl, to se mu podařilo. Splodil krásné dítě s krásnou ženou. Prostě dokonalý život. Zemřel šťastně v úctyhodném věku. Na tom by nebylo nic až tak zvláštního, jenže od té doby se tohle štěstí dědí z generace na generaci. Všichni s neuvěřitelným štěstím. A jak víme, tak tohle už náhoda není. Současný člen rodiny Mazuhiko Takara je velmi oblíbený, krásný, úspěšný ve všem na co šáhne, a všichni mu leží u nohou. Prostě dokonalost sama."
"Jasně, takže on je pečeť. Bezva. Nečekal jsem, že to budou i lidé. Pokud ho najde Lilith zabije ho," povzdechl si Atanael.
"No to už je riziko povolání, ptáčku," mrkl Samael
"Takže dál. V městě Karakura, v místním parku, ze dne na den vyrostl obrovský strom. Nádherný, vzrostlý, několik set let starý dub. Podivné nemyslíte? Ale to se stává, když některému z vašich zahradníčků rupne v bedně a rozhodne se udělat dobrý skutek tím, že na zem pustí "semínko zázraků". Problém je v tom, že tenhle dub je pořád zelený, a to i v zimě. Žádná větev mu za ty léta neuschla, nespadl ani jediný lístek. Což už divné je. Místní to mají za dar z nebes, a chodí se k němu modlit. Jak pošetilé," řekl Samael a šklebil se u toho jako by snědl vagón citrónů.
"Lidé potřebují víru," řekl Michael.
"Jasně. Akorát by mě zajímalo v co nebo koho, protože se tak nechovají. I když to v nebi jde poslední dobou od desíti k pěti, a v pekle je ještě větší bordel než za Luciferova vládnutí, tady na zemi je to daleko, daleko horší. Proč si asi myslíte, že jsem tu zůstal, a že se mi tu líbí? Lidé se k sobě chovají hůř než démoni. Vraždí. Mučí. Kradou. Ubližují dokonce i vlastním dětem. Tohle neudělá ani ten nejpodlejší démon. Ti nemají víru. Už ne. A popravdě, vcelku se ani Luciferovi nedivím," řekl posměšně Samael.
"Myslím, že jsme poněkud odbočili od tématu, Samaeli," řekl chladně Anatael.
Tohle bylo pro něj citlivé téma.

Ano. Všechno, co teď Samael řekl, byla bohužel pravda. Jako jeden z mála ale ještě věřil, že se lidé můžou změnit, a že si nezaslouží být zničeni. Natož aby Lucifer rozpoutal apokalypsu. Jistě, většina andělů už zlomila nad lidmi hůl, a nechtěla s nimi mít nic společného, dokonce i strážní andělé už rezignovali, jistě, důvod Luciferova povstání a první velké války byli právě lidé, ale On jim dal přece život a On jediný jim ho také mohl vzít. To si Atanael myslel, a i když si ho dříve kvůli tomu hodně andělů dobíralo, někteří, jako Gabriel a ostatní, si ho právě za tuhle víru vážilo.

"Citlivé téma co, Atanaeli? Nu dobrá, budu pokračovat. Chrám Igura v prefektuře Kanzaki. Krásné místo. Vážně je tam klid. Měli by jste taky občas zkusit odpočívat. Každopádně, uvnitř chrámu mají vystavený velmi zvláštní předmět. Kopí z bílého zlata. Podle místních od doby, kdy se kopí dostalo do chrámu, nepostihla okolí žádná katastrofa. Mno, já bych řekl, že tak jednoduché to nebude," a poklepal si na levé rameno.
"Pokoušel ses ho vzít?" zeptal se Michael.
"Jo, rozhodl jsem se udělat dobrý skutek a řekl si, že vám ho přinesu, ať jej zapečetíte. Bohužel jsem nebyl dostatečně připraven. To kopí bylo ukováno v pekelném kotli a na zem se prý dostalo omylem. Pokud ho zapečetíte, nebo ho Lilith zničí, okolí které doposud nepostihla žádná katastrofa, bude srovnáno se zemí," pokrčil rameny Samael.
"O jak velkém okolí tu mluvíme?" zeptal se Atanael.
"10 km."
"To je obrovská plocha!" vykřikl Atanael a vyskočil ze sedačky.
"Uklidni se, Nae," krotil ho Michael.
"Tak jako tak tam zařve mnoho lidí, jinou možnost nemáte," řekl lhostejně Samael.
"Samaeli, ty..." začal Atanael a už už se chystal vystartovat.
"Atanaeli, klid! Máme práci," řekl důrazně Michael a zatlačil ho zpátky do sedačky.
"A ty neprovokuj!" obrátil se na Samaela.
"Fajn, fajn, ještě zbývá poslední a pak si zamáváme šátečky moji milí," uchechtl se Samael.
"Vesnice Satoshi, uprostřed ní je studna. Voda z ní prý léčí, nikdy nevyschla, nikdy nezamrzla. Místní to docela tutlají, protože nechtějí vyvolat senzaci a taky nechtějí, aby jim tam začali proudit davy lidí, proto bylo velmi těžké tuhle informaci získat. Mimochodem vypadá to, že to ale na démony nepůsobí, protože mě ruka nesrostla. Škoda. Měl jsem ji docela rád, teď jí můžu používat akorát na drbání zad," řekl Samael a posmutněle se podíval na místo, kde by měl za normálních okolností ruku.
"To je vše, ptáčkové, víc pro vás neudělám, tak se snažte zachránit tuhle Zemičku, ať můžu pokračovat ve své skvělé činnosti a ať ta moje ruka nepřijde na zmar," uchechtl se.
"s**eš mě, Samaeli, ale jsem ochotný pro tebe něco na oplátku udělat. Zavolám Rafaelovi, ať ti na tu ruku mrkne," povzdechl si Michael.
"Díky, Michaelku, ale musím odmítnout. Neber si to osobně, ale nic od tebe nebo jiného opeřence nechci. Nemám vás rád, na tom se nic od vzpoury nezměnilo a to, že jsem vám získal ty informace, jsem dělal čistě z osobních důvodů. Věř mi, že pokud by nehrozilo, že skončím někde v Propasti, tak bych vás hodně rychle vyponkloval. A navíc bez ruky vypadám víc drsněji, takže to přežiju," zachechtal se tak, že se pár lidí v lokálu po nich otočilo.
"Nápodobně Samaeli. V každém případě, my musíme jít. Doufám, že už se neuvidíme," s těmito slovy se Michael zvedl a následován Atanaelem opustili kavárnu.

Vzhledem k tomu, že na zemi na rozdíl od Lilith a jiných démonů, nemohli používat teleportaci a ani křídla, museli se spolehnout na lidské dopravní prostředky.
V nejbližší autopůjčovně si vypůjčili auto a rozhodli se jako první vyrazit do chrámu Igura, protože pokud by tam dorazila Lilith jako první, zemřelo by tisíce lidí. Atanael předpokládal, že jestli Lilith zjistí o kopí, neprodleně se na místo vydá, aby ukázala svou převahu.
Jak totiž Samael řekl, je pravděpodobné, že Lilith se o pečetích taky brzo dozví, takže teď nastával souboj s časem. A přestože se na rozdíl od Lilith museli spolehnout pouze na lidské dopravní prostředky, doufali, že mají trochu navrch.
Původně měli v plánu se rozdělit, ale pokud měli uspět, museli spojit své síly.
Naštěstí pečetě mohla zlomit pouze Lilith, takže v ohrožení byla vždy jen jedna z nich.
Podle informací měli na místo dorazit za pět hodin.
Dost času na vymyšlení nějakého plánu.
Pokud by se jim podařilo zároveň s ochranou kopí porazit i Lilith, konečně by uspěli. Pak už by jenom stačilo najít Michaelovu Hvězdu a na chvilku by byl v nebi zase klid.

"Spoj se se Zofielem, ať víme, co dělá Lilith," prolomil ticho Michael.

Atanael vytáhl zařízení podobné obdélníkovému zrcátku, které využívali všichni výše postavení andělé a pomocí kterého se mohli spojit s kterýmkoliv andělem ať už v nebi, pekle nebo na Zemi. Zlehka poklepal nehtem na sklo a zanedlouho se v něm ukázala ustaraná Zofielova tvář.

"Zofieli, potřebujeme nutně vědět, co dělá Lilith. Zjistili jsme pozici zbývajících pečetí a potřebujeme se ujistit, že Lilith zatím nemá o ničem ani tušení," řekl Atanael.
"Bohužel mám špatné zprávy. Lilith zmizela. Prostě najednou zmizela. Mí muži, kteří jí sledovali, se nehlásí, démoni napadli první nebe, Sariel někam zmizel, Rafael se pod vším tím tlakem hroutí a Gabriel byl předvolán k soudu za to, že se nepostaral o tak důležitý předmět jako je Hvězda záhuby, a stále nedokázal zastavit Lilith, je tu hrozný bordel" řekl posmutněle Zofiel a vypadalo to, jakoby z něho spadla obrovská tíha.
"Cože?!" zařvali jednohlasně Michael s Atanaelem.
"Jak ho můžou za něco takového soudit?! Hvězdu mám na starost já a Lilith taky není jen Gabrielův problém. On přece nemůže za to, že byla Lilith osvobozena. A jak to že nám nikdo nic neřekl?!" rozčiloval se Michael.
"No podle toho co mi bylo řečeno, Gabriel zodpovídá za vás ostatní, takže může za to, že Hvězda záhuby nebyla dostatečně zajištěna. Lilith sice nepustil, ale dávají mu za vinu to, že Raquela potrestal pouze tím, že ho vyhnal s Království, i když jej mohl nebo spíš za ty jeho prohřešky vůči Království měl svrhnout do propasti, přikovat ke Skalám, nebo rovnou zabít. A to že vám nikdo nic neřekl, byl Razielův nápad. Aby jste se nezatěžovali dalšíma nepříjemnostma, a soustředili se jen na pečetě," vysvětloval Zofiel.
"Nezatěžovali dalšíma nepříjemnostma?!" zuřil Michael.
"Od kdy se zodpovídáš Razielovi?! Pokud vím, tak pracuješ v první řadě výhradně pro mě, takže o všem, co se kde šustne, máš informovat MĚ a jen mě!! Co se asi tak stane, když Gabriela odsoudí?! Všichni půjdeme k čertu a tohle není důležité?!" zuřil dál.
"Počítej s tím, že jakmile tohle skončí, vyvodím z toho následky."
"Jistě. Přijmu jakýkoliv trest za neuposlechnutí. Jen bys měl vědět..." začal Zofiel.
"Žádné výmluvy nechci slyšet. A s Razielem si to taky vyřídím," vrčel Michael.
"Každopádně Raziel už podnikl protiopatření. Všechno jsou to vymyšlené a nepodložené báchorky od Natiela, Teariela a Arugy. Všichni vědí, jak dlouho už proti Gabrielovi brojí. Za normálních okolností, by tohle nikdo nebral až tak moc vážně, jenže si vybrali hodně špatnou dobu a mohli by Gabrielovi vážně uškodit," pokračoval Zofiel.
"Teď nezbývá než věřit Razieovým přesvědčovacím metodám," vzdychl Zofiel, "zkusím vystopovat Lilith a dám vám vědět. A, veliteli, promiň," s tímhle se Zofiel rozloučil, a zmizel z obrazu.
"Nemusel si na něho tak řvát. On přece jen..." začal Atanael.
"Co, jen?! Neuposlechl rozkaz!! Patří mně, a všechno mi má hlásit!!!" začal Michael zvyšovat hlas.

Atanael chtěl ještě něco podotknout, ale nakonec si to rozmyslel a jen potřásl hlavou. Věděl, že by se s Michaelem nedohádal a neměl na to momentálně chuť ani náladu. Oba potřebovali čistou hlavu k tomu, aby ochránili pečetě a hádka by jim nepřidala. Stejně by to pravděpodobně dopadlo tak, že by si dali po hubě.
Oba dva se pohroužili do svých myšlenek, a pokračovali v tichosti v cestě.

Po nějaké době se ozvalo volání z Atanaelova zařízení.
Volal Zofiel.

"Mám důležité zprávy. Lilith je na Zemi!! Nepodařilo se mi přesně určit její pozici, ale pravděpodobně už ví o pečetích!!" v Zofielově vždy klidném hlase byla slyšet panika.
"Zatraceně!! Ještě tohle!! Nic nevychází jak má!!" bouchl Michael pěstí do volantu.
"Našel jsi své muže?" zeptal se Atanael.
"Jo. Všichni jsou mrtví. Tušil jsem to," odvětil posmutněle Zofiel.
"Každopádně útok démonů na první Nebe se nám podařilo odvrátit a Raziel prozatím udržel Gabriela na jeho místě. Většina andělů se postavila za Gabriela, protože věří, že on jediný může Království zachránit, stále ale nikdo nechápe, co tím ti tři sledovali, muselo jim být jasné, že neobstojí," dodal.
"No aspoň něco," podotkl Michael.
"Pokud se dozvíš něco nového, neprodleně nás informuj."
"Jistě, veliteli. Zatím končím," rozloučil se Zofiel.
"Jsme v pěkné šlamastyce. Snad to stihneme," začal zoufat Atanael.
"Ještě jsme neprohráli, Nae, tak nepanikař," uklidňoval ho Michael, i když sám neměl k panice daleko.
"Už tam skoro jsme. Od další křižovatky už budeme muset jít pěšky. Neboj, Nae, vždy-" co chtěl Michael ještě říct, se už Atanael nedozvěděl.

Všechno najednou zmizelo v záplavě oranžové a žluté barvy, obvyklé zvuky přehlušil vysoký kvílivý tón a vzduch zhoustl tak, že by se dal krájet.
Poslední, co si Michael uvědomil, bylo, že prohráli...

Šesté Nebe, Gabrielův palác, v ten samý čas, kdy Samael začal informovat Michaela s Atanaelem o pečetích

"Co to je?" hřímal Gabriel. "Co to sakra je?!"
"Předvolání," řekl suše Raziel.
"To vidím, ty chytráku!" zařval a zmačkal v rukou úřední dopis.
"Ale jakým právem?! Máme tu problém obrovských rozměrů a oni si usmysleli, že teď mě budou soudit? A za co?! Za Michaelův meč? Za Lilith?! Zbláznili se?!" zuřil dál Gabriel.
"Zbláznili, nezbláznili," přejel si kníže Tajemství dlaní po obličeji.
"Patrně využili zmatku a chaosu, taktéž i nepřítomnosti Sariela, Michaela a Atanaela, a rozhodli se, že vezmou "právo" do vlastních rukou," povzdechl si Raziel.
"Mají vůbec tušení, že tímhle můžou všechno ohrozit? Nemáme čas se zaobírat nějakými smyšlenými bláboly," klel Gabriel.
"Tušení nemají, Gejbe, jinak by tohle neudělali. Prostě vidí příležitost, jak tě sesadit a nezáleží jim na tom, že nám tu hrozí 'Den hněvu'. Hlavně se teď musíš uklidnit. Postarám se o to, aby ten soud nikdy neproběhl. Ty zůstaneš tady a nebudeš se tím zaobírat. Věřím, že většina andělů bude stát při nás," uklidňoval Raziel Gabriela.
"Taky je potřeba najít Sariela. A zjistit, co démoni zamýšleli napadením Prvního nebe. Nad tím by jsi teď měl přemýšlet," podotkl.
Gabrielova tvář byla bílá jako plátno, jeho zelené oči se přízračně leskly. Mlčel.
"Teď se musíme ještě postarat o to, aby se to nedověděl Michael s Atanaelem. Nepotřebujeme, aby si dělali ještě větší starosti. Musí se hlavně zaměřit na pečetě. Jestli souhlasíš, zavolám Zofielovi, aby zatím držel jazyk za zuby, i když se to patrně nebude líbit ani jednomu z nich," řekl Raziel.
"Dobrá," Gabrielovy stisknuté rty se téměř nepohnuly.

Raziel přešel těsně před Gabriela, položil mu ruce na ramena a donutil ho podívat se mu zpříma do očí.
"Dopadne to dobře. Poradili jsme si s daleko většími problémy a dokonce i s válkou, takže tohle zvládnem," mluvil tiše a klidně Raziel.
Gabriel se přece jen trochu uvolnil a dal průchod svým emocím. Opřel se čelem o to Razielovo, zavřel oči a nechal se chlácholit. Razielova náruč a jeho něžné ruce jej vždy dokázaly uklidnit.

O několik hodin později přinášel Raziel Gabrielovi skvělé zprávy. Předvolání bylo stáhnuto, protože hrozilo vzbouření od andělů, kteří neústupně stáli za Gabrielem. A soudce uznal, že mít na krku občanskou válku ze strany andělů a ještě hrozbu ze strany Lilith je skutečně moc.
Všechno to byl jen výkřik do tmy a bylo jasné už od začátku, že obvinění budou stažena, ale proč s tím vůbec začínali? Napadení prvního Nebe. Samozřejmě taky neúspěšné, protože démoni byli tak slabí, že je dokázala zlikvidovat obyčejná pěší jednotka. Bylo tu ale ještě zmizení Sariela. Co to kruci všechno znamená? Přemýšlel Raziel když se vracel ke Gabrielovi.

O několik hodin dostal odpovědi na všechny své otázky.

Byla to hra o čas.

Čas, který oni neměli.

Čas, který potřebovala Lilith získat.

Zanedlouho se po celém Království šířila od jednoho anděla k druhému tíživá zpráva.

Lilith uspěla.

Lucifer byl volný.

Sariel byl stále nezvěstný.

Michael s Atanaelem neodpovídali na volání...

Konec 3. části