Michaelův meč 04.

KAPITOLA 4

První nebe, o několik měsíců později

Nikdo si nepamatoval jména těch, kteří padli jako první.
Vlna temné energie srovnala všechno se zemí, a ze slabších andělů vysála život.
Umírali ohlušení, udušení a otrávení a jejich srdcí se v poslední chvíli života zmocnil děs.
Zanedlouho se ukázali první démoni. Zatím to byli pouze pěšáci, ale netrvalo dlouho a v dálce spatřili divoké bestie na vrcích, vedené samotným Azazelem.

Ano. Lucifer je všechny podvedl. Poté, co Lilith rozlomila poslední pečeť byl Lucifer osvobozen a vítězoslavně se vrátil do pekla. Usadil se na svůj trůn ve svém paláci a povolal zpátky, popřípadě osvobodil ty, kteří mu i po pádu zůstali věrní.
Všichni vyšší andělé v čele s Gabrielem se připravovali na bránění Země, jenže Lucifer je podvedl.
Zaútočil na Království.
Raziel v rychlosti povolal část Michaelových vojsk a poslal je do prvního nebe, aby je zdrželi.
Museli vymyslet další postup.
Sami se totiž potýkali s daleko osobnější tragédií.
Sariel, Michael a Atanael byli stále nezvěstní, a i když se Zofiel snažil co mu síly stačily, nenašel jedinou stopu, která by vedla k jejich nalezení.
Rafael se zhroutil a chodil jako tělo bez duše.
Gabriel nespal a vypadal, že se za chvilku sesype a Raziel na tom nebyl o moc líp.
Michaelovo vojsko sice převzal Jofiel, ale všem jim Michael chyběl a nemohli se smířit s jeho ztrátou.
Všechny tyhle chmurné myšlenky celou situaci ještě ztěžovali, takže nikdo si nedával moc velké naděje, že by zvítězili. Ovšem hodlali bojovat až do hořkého konce kvůli svému jménu.

"Zaujměte svá místa," řekl Jofiel a postavil se před jezdce.
Za jeho zády čekalo v tichu dvanáct tisíc elitních jezdců Království.

"Do boje!" zvolal Jofiel.
Pobídl koně a neohlížeje se za sebe, řítil se dolů ze svahu.

Vjeli přímo doprostřed pěšáků jako klín.
A započal smrtonosný tanec. Kov řinčel o sebe, koně se hnali vpřed, poráželi a drtili okovanými kopyty démony, kteří spadli na zem.
Země byla nasáklá krví.
Jezdcům se dařilo porážet pěšáky docela snadno, ovšem to nejhorší mělo teprve přijít.
Bitevní pole najednou zahalil kouř.
Bestie na vrcích se prodrali dost dopředu na to, aby mohli na anděly chrlit oheň.
Ze všech stran se ozýval zoufalý křik, třesk zbraní, ržání koní.
Vzduch zaplavil puch spáleného masa.
A vojáci Království začali slábnout a umírat po desítkách.

Je zle, uvědomil si Jofiel. Vojáci už nemají sílu a nepřátel je víc a víc.
I on už začal slábnout. Pot mu zaléval oči, svaly mu ochabovaly a hustý dým ubíral síly, zatmíval zrak a mátl smysly.
Náhle vše přehlušil příšerný řev.
Jofiel najednou ucítil závan páchnoucího horka a když se otočil, viděl před sebou Azazela na svém bojovém draku, jak si to šine přímo k němu.
Vážně je zle.
Proti Azazelovi neměl nejmenší šanci. Tak jak byl Michael nejsilnějším andělem Království, tak byl Azazel nejsilnějším démonem Pekla.
Navíc Azazelův bojový drak byl vyšší než kůň a mohutně stavěný. Stačilo jedno máchnutí ocasem a desítky andělů i démonů padaly do bláta, prachu a krve.
Azazel byl už tak blízko, že Jofiel dokázal rozeznat každičký detail v jeho tváři.
Vysoký, mohutný démon měl tmavě hnědé vlasy stažené do copu, drsná tvář byla poznamenána jizvou táhnoucí se svisle od poloviny čela přes levé oko, až k čelisti. Nejděsivější na něm ovšem byly jeho oči.
Černé a hluboké jako noc.
Teď v nich Jofiel viděl triumf a všiml si také vítězoslavného šklebu na Azazelových rtech.
Jofiel zavřel oči a pomalu se loučil se životem.
Cítil jak Azazelův ohromný meč protíná vzduch a míří k jeho hlavě.
Ovšem už nedopadl.
Místo toho slyšel Jofiel cinknutí kovu o kov, následováno Azazelovým vzteklým zakletím.

"Bojuj Jofieli a nevzdávej to!" uslyšel známý hlas.
Když otevřel oči, spařil u levého dračího boku Gabriela v lesklé zbroji na svém hnědákovi.
Vypadal jako samotné ztělesnění spravedlnosti.

"Dál se nedostaneš, Azazeli. Na to zapomeň," procedil Gabriel skrz zuby a zasypal Azazela sérií tvrdých ran.
Málokdo to věděl, ale když bylo potřeba Gabrielova fyzická síla se dokázala rovnat té Michaelově. Jen neměl moc velkou výdrž a proto se radši přímým bojům vyhýbal.
A přestože byl Azazel mohutný válečník, musel pod sérií ran trochu ustoupit.
Jofiel tak dostal možnost se vzpamatovat a porozhlédnout se kolem.
To, co spatřil, jej překvapilo.
Naděje.
To slovo mu jako první uvízlo v paměti.
Vždycky je naděje.
Teď tomu věřil.

Společně s Gabrielem se do boje pustilo dalších deset tisíc vojáků, kteří byli staženi ze všech možných misí, které pravidelně pro Království plnili.
Dál na kopci viděl stát Raziela s dalšími mágy.
Jedni vysílali magickou ochranu, aby se ke zraněným mohli dostat uzdravující andělé, druzí v čele s Razielem vysílali proti démonů sérii útočných kouzel.
Jejich ruce se míhali vzduchem, jak bleskurychle vytvářeli zaklínadla.
Vedle nich viděl v bariéře Rafaela, jak uzdravuje těžce zraněné.

Když tohle všechno viděl, znovu se ho zmocnila touha zvítězit a jakoby se mu do žil vlila nová vlna energie vrhl se znovu do boje. Sekal kolem sebe a rozséval zkázu.

Gabriel mezitím o kousek dál bojoval s Azazelem.
Věděl, že ho pravděpodobně neporazí, ale pokud by se mu ho podařilo zatlačit nebo zranit, doufal, že se stáhnou i ostatní.
Hlavně, aby se neukázal Lucifer nebo Asmodeus, pomyslel si Gabriel.
Přece jen ztráta tří archandělů byla v téhle bitvě dost citelná a nemohli si dovolit ztráty ještě větší.

Azazel jako by uhodl na co Gabriel myslí. A to byla Gabrielova slabost a Azazelova výhoda.

"Copak je Gabrieli. Držíš smutek za ty tři? No, věř mi, že je mi líto toho, že s Michaelem teď nemůžu osobně zkřížit meč, ale ty mi to dostatečně vynahrazuješ," zachechtal se Azazel.
Odvrátil další Garielovu ránu, pustil se otěží, dal mlasknutím pokyn drakovy, který znenadání změnil směr a prudce vrazil hlavou do plecí Gabrielova hnědáka. Ten klopýtl a Gabriel na chvilku ztratil koncentraci a soustředění. Musel sklonit meč a pevně se chytnout otěží.
Na tohle Azazel čekal.
Volnou ruku vymrštil proti Gabrielově tváři, ruku s mečem zasekl za tu Gabrielovu. Patami otočil svého draka tak, že nyní stáli oba bok po boku naproti sobě.
Než se Gabriel nadál, ucítil na své tváři Azazelův pevný stisk ruky.
Ten si ho přitáhl za bradu k sobě tak blízko, že se jejich nosy téměř dotýkaly.
Gabriel se pokoušel uvolnit, ale dosáhl jen toho, že se ještě víc zasekl. Navíc tak zraňoval svého koně, protože ten byl až moc namačkaný bokem k Azazelovu drakovi.
Nenávistně se podíval Azazelovi do očí, připraven vyslat nějaké kouzlo i za cenu toho, že takhle zblízka by zranil sebe.

"Nech toho, Gabrieli," řekl klidně Azazel a přiblížil se ještě víc, takže se při mluvení dotýkal rty Gabrielovi tváře.
"Jsem tu jenom proto, abych ti něco vzkázal. Tohle byla jen ukázka toho, jak moc jste nepřipravení a že pokud bychom chtěli skutečně zaútočit, tak už by jste dávno byli někde jinde," teď už Azazel skoro šeptal.
"Lucifer ovšem chápe vaši situaci a rozhodl se udělat dobrý skutek. Máte jeho slovo, že znovu nezaútočí, dokud nenajdete Michaela, Sariela a Anataela. Osobně ho to ranilo, když se dověděl o jejich zmizení a je ochoten poskytnou při jejich hledání pomoc."
"Proč by to dělal?" zeptal se Gabriel
"No, řekněme, že má v plánu něco velkého. Ne, není to útok na Zemi," podotkl Azazel, když si všiml, jak sebou Gabriel škubl při zmínce o velkém plánu.
"Je to něco jiného a k tomu potřebuje vaše plné soustředění. Jenže to se nestane, dokud zase nebudete pohromadě jako jedna velká rodinka."
"Takže plán je následovný. My se teď stáhneme, vy nás nebudete pronásledovat. Taky vás necháme, ať si v klidu hledáte ty tři. Pak se znovu setkáme," řekl Azazel a pustil Gabriela tak nečekaně a prudce, až se zakymácel v sedle a měl co dělat aby z něho nesletěl.
Když se vzpamatoval viděl, že Azazel skutečně míří pryč a táhne sebou zbytek pěších démonů i bestie na vrcích.
Vojáci, kteří nechápali co se děje, zůstali stát jako opaření a dokonce i Raziel přestal ohromením metat kouzla.
Než se stačili všichni vzpamatovat přihnal se k Razielovi a řekl mu, ať dá všem vojáků zprávu, že se mají stáhnout a démony nepronásledovat. Nechtěl zbytečné ztráty z důvodu toho, že by se někteří vojáci pustili do bezmyšlenkového pronásledování.
Bitva skončila.

O několik hodin později seděli Raziel a Rafael v Gabrielově paláci a čekali, až to vysvětlí.
Na bojišti nechtěl nic říkat. Navíc se napřed museli postarat o raněné a mrtvé.

Když se usadili, řekl jim Gabriel slovo od slova všechno, co mu sdělil Azazel.
Oba dva zůstali nechápavě hledět, stejně jako Gabriel na bojišti.
Jako první prolomil ticho Rafael.
"Znamená to, znamená to, že by mohli být naživu?" zajíkl se.
Gabriel v jeho očích viděl poprvé od doby, kdy se dověděl o Michaelově zmizení, jiskřičky naděje. Nesl Michaelovu ztrátu těžce a nejen tu jeho.
Byl bledý, strhaný a pod očima měl tmavé kruhy.
Gabriel přesto v duchu děkoval Pánu, že se aspoň trochu vzpamatoval a při boji jim pomohl.
"Vypadá to tak. Lucifer by tohle nevzkázal, pokud by to neměl něčím podložené," přitakal Raziel.
"Ale proč?" zeptal se plačtivě Rafael. "Vůbec to nechápu."
"No. Já bych pochopil to, že chce Michaela. Zřejmě se mu chce pomstít za ty léta v Propasti a chce to udělat osobně. Teď jsem si ještě víc jistější, protože na Zemi nezaútočil a zřejmě ani zaútočit nehodlá. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby měl tohle celé naplánované už od začátku a všechno to nesměřovalo jen k jedné věci," řekl zamyšleně Raziel.
"To je pravda. Taky mě to napadlo. Lucifer si rád řeší křivdy spáchané na něm osobně, takže mě to nepřekvapuje. Ale k čemu potřebuje Sariela a Atanaela? Ani jeden z nich u Luciferova pádu nebyl, Atanael v té době nebyl dokonce ani v Michaelově vojsku a Sariel se staral o zahrady v Pátém nebi," řekl Gabriel.
"Jediné, co mají ti tři společného, je poražení Lilith a její následné přikování ke Skalám zatracení, ale že by se Lucifer kvůli tomu mstil, to se mi nezdá," pochyboval Gabriel.
"Taky bych řekl. Lucifer Lilith nesnášel a dával jí to dostatečně najevo. Výslovně nakázal, že se k jeho paláci nesmí na krok přiblížit, protože ji považoval za stejně prohnanou a vypočítavou jako byl Samael. Pokud vím, chtěl ji taky vykopnout, ale už to nestihl, protože byl svržen do Propasti," pokyvoval souhlasně hlavou Raziel, "navíc si myslím, že za nalezení Lilith vděčíme právě jemu. I když jsou to nepodložené zprávy, údajně to byl Asmodeus, který na pokyn Lucifera vydal Lilith Království. Samozřejmě nenápadně," dodal.
"A že by najednou Lucifer obrátil a chtěl jí posmrtně vzdát hold za to, že ho vysvobodila? Tomu nevěřím. To bych spíš uvěřil tomu, že se Samael stal Svatým. Stejně nechápu, proč to udělala, když se k ní tak choval," přemýšlel Gabriel
"Třeba ho milovala," šeptl Rafael.
"Kušuj. To je stejné jako bys řekl, že myš miluje hada," zamračil se na něho Raziel.
"Vypadá to tak, že už se pravdu stejně nedozvíme," pokrčil rameny Rafael.
"Je tady stále mnoho nezodpovězených otázek, ale my se musíme zaměřit na hledání Mikyho, Naeho a Sariela. To je teď nejdůležitější. Věřím, že odpovědi na otázky pak přijdou samy," shrnul debatu Gabriel.

O několik týdnů později, někde v Pekle

Těžký páchnoucí kouř se táhl při zemi. Bylo skoro bezvětří, proto se hustá mlha držela nízko.
Plameny lenivě olizovaly stěny budov. Křik už téměř utichl, jen tu a tam bylo slyšet ojedinělé bědování.
Kamenná tvrz stála uprostřed dohasínajícího spáleniště jako žalostná připomínka toho, že nedokázala uchránit obyvatele uvnitř před smrtí, před meči a sekerami. Nad branou vytesaný erb visel na jednom háku a vypadal jako posměšný emblém zašlé slávy.
Asmodeus mírně přitáhl ozdobné otěže a přinutil tak draka k obratu na místě. Plynulý, elegantní pohyb zvířete ho potěšil.
Byl se svým novým drakem, kterého získal jako dárek od Lucifera, nanejvýš spokojen. Když zjistil, že si Lucifer stále pamatuje jaké draky má rád, byl potěšen.
Drak měl malou, suchou hlavu, subtilní skelet, vysoko posazená křídla a bezvadnou stavbu těla. Nevelký, lehký se všemi příznaky ušlechtilé krve, letěl jako vítr, byl obratný, vytrvalý a poslušný. K tomu všemu měl i jeho oblíbenou barvu – zlatozelenou. Navíc nepropadal přehnanému vzrušení, když ucítil zápach krve, stejně jako Azazelovi bojoví draci, což byla žádaná vlastnost.
Asmodeus přelétl lhostejným pohledem dohořívající sídlo a vojáky, kteří se jako vždy bavili rabováním a dobíjením raněných. Obrátil hlavu k Luciferovi, sedícímu po jeho boku v sedle obřího stříbřitého draka. Na rozdíl od něho měl Luky radši silné draky.
"Máš dojem, že jsme to přehnali?"
Lucifer pokrčil rameny. Vládce Pekla byl vysoký a ramenatý. Vlasy barvy písku nosil ostříhané nakrátko, což zvýrazňovalo jeho ostré rysy. Jeho obličej vypadal jako vytesaný z mramoru a ten dojem ještě umocňovaly chladné šedé oči.
"Neřekl bych, " odvětil.
"Zasloužili si to. Nikdo se mi nebude stavět na odpor. Nejsem tady nikomu pro smích. Jestli mysleli, že i po mém návratu si budou moct dělat co chtějí jako doposud, tak to se spletli. Já tady vládnu a pokud se to někomu nelíbí, přijdu ho osobně navštívit," zavrčel Lucifer.
"Bereš to osobně," zasmál se Asmodeus, kterého jeho četní nepřátelé přezdívali Prohnilý chlapec.
Bylo to pro jeho mladistvý vzhled a umění nevzrušeně a chladně zhodnotit situaci za jakýchkoliv okolností. Jeho fialkové oči hleděli vždy bystře a nakrátko ostříhané černé vlasy, které mu spadaly do jemné tváře, dodávali spíš trochu zženštilý vzhled. Všechno to umocňovala ještě menší štíhlá postava. Ovšem kdo ho znal tak dobře jako Lucifer, věděl, že kromě bystré mysli má i pevnou a přesnou ruku. Kromě toho byl zlomyslný, inteligentní a zkažený až do morku kostí, což se Luciferovi velmi zamlouvalo a proto ho brzy dosadil na místo svého nejvěrnějšího. Navíc se mu líbila i jeho divokost a neústupnost.
"Jde tu o prestiž, nelíbí se mi momentální situace, tak ukážu co si o tom myslím, demonstrací síly," řekl Lucifer.
"Velmi správně. To ano, ale netušil jsem, že budeš tak nakloněn drancování. Vždyť jsme vybili celý rod do posledního," dál pobaveně říkal Asmodeus.
"Ještě je tu majitel. No a aspoň se nikdo nebude mstít. O problém méně, Asi," odpověděl Lucifer.
"Jakoby se ti někdo chtěl mstít, Luky. Po tom, co ses vrátil, řádíš jako černá ruka a všichni se ti snaží klidit z cesty i tady by stačilo varování. A navíc ani ten majitel už dlouho nebude," chechtal se teď už naplno Asmodeus.
Luciferova ruka vylétla vzhůru a popadla Asmodea důrazně, přesto vcelku jemně za vlasy a přitáhl si ho k sobě tak že si navzájem dýchali do tváří. Druhou rukou ho chytl za bradu a palcem přejel po celé délce rtů.
"Bavíš se dobře," zachrapěl Lucifer a nepouštěl Asmodea ze svého sevření.
"Vždycky když děláš tyhle špatnosti," odvětil stejně Asmodeus, trochu pootočil hlavu, vzal si Luciferův palec do úst a lehce kousl.
Lucifer sykl a přitáhl si Asmodea ještě blíž. Tak blízko až se jejich rty skoro dotýkaly.
"Nezlob. Nemám moc dobrou náladu," zavrčel Lucifer pootočil mu hlavu a ne moc jemně kousl do krku.
Asmodeus přidušeně zasténal, trochu bolestí, trochu vzrušením a vzepjal se proti svému trýzniteli.
Najednou se Lucifer odtáhl a posadil se zpátky zpříma do sedla. Asmodeus jen nesouhlasně zamručel, ale nic neřekl. Když si sáhl na krk, zůstalo mu na prstech trochu krve.
"Podívej, cos udělal," řekl Asmodeus s napůl obviňujícím a napůl pobaveným výrazem a ukázal Luciferovi prsty, které měl od krve.
"Říkám ti, abys nezlobil," odvětil zamračený Lucifer.
Přesto se znovu natočil k Asmodeovi, tentokrát si ho přitáhl za límec košile a ránu, kterou mu způsobil svými zuby, olízl.
Asmodeus teď už naplno zasténal, zaklonil trochu hlavu a jednu ruku položil na Luciferovu paži.
Lucifer dál slízával kapky krve z jeho krku. Pak chytl levou rukou Asmodea za zadek a trochu ho nadzvedl. Bylo to sice nepohodlné, ale právě teď mu to bylo jedno. Druhou rukou shrnul límec košile víc stranou a začal Asmodeův krk lehce ale důrazně okusovat.
Asmodeus zaryl vzrušením nehty do Luciferovy paže a odpovědí mu bylo tvrdší kousnutí.
Z dalšího pokračování je vyrušilo táhlé zavytí někde od spáleného stavení.
Lucifer se odtáhl, olízl si rty a přimhouřenýma očima pobaveně sledoval svoje dílo.
Asmodeus prudce oddechoval a jeho oči se leskly vzrušením.
"Hmmm... vypadá to, že spolu budeme muset tyhle nájezdy podnikat častěji. Jsi tady víc povolnější," pronesl chraptivě Lucifer.
Asmodeus jen nesouhlasně zamručel, ale otočil se v sedle a upravil si košili.
"Nemám rád, když tohle děláš," řekl stále ještě lehce zastřeným hlasem.
"Přesto stále provokuješ," mručel Lucifer.
"Abych nezapomněl, stále tu máme ještě práci," pokračoval.
"Seržante!" zvolal na nejbližšího vojáka svým hlubokým dunivým hlasem, "přiveďte mi majitele!"
"Ano, pane!"
Voják vyskočil a těžkopádným krokem vyrazil ke stavení.
Zanedlouho dva ozbrojenci přivlekli vězně. Šlechtic měl výraznou aristokratickou tvář, která byla nyní zkřivená do nenávistné grimasy. Vojáci ho srazili na zem pod nohy draků.
"Ezaeli," oslovil ho Lucifer, "za neuposlechnutí mých rozkazů a neustálého vyvolávání nepokojů v řadách šlechticů a tak dále, tě odsuzuju k trestu smrti."
Lucifer to pronesl ledabyle a se zjevným znuděním.
Šlechtic vzpurně pohodil hlavou.
"Můj syn mě pomstí, ty parchante Království! Peklo už ti nepatří! Nikdy mu nebudeš vládnout!" zachroptěl.
"Neřekl bych," prohodil protáhle Asmodeus a přimhouřil hezké kruté oči.
"Co se týče tvého syna, tak ten už se nikomu mstít nebude. Jeho hlava je v této chvíli nabodnutá na kopí a tvoří skvělou ozdobu u cesty. Vypadá docela dekorativně ve společnosti hlav tvých vnuků, tvé ženy a dalších."
Ezael zavyl. Pokoušel se o nějakou kletbu, ale nemohl ze sebe vydat ani slovo.
"A co se týče Luciferovy vlády, tak máš pravdu v tom, že už nebude vládnout tak jako dřív. Bude vládnout daleko tvrději," podotkl.
"Stálo ti to všechno popichování a pobuřování za to? Nebylo by lepší, kdybys sklonil tu svou pyšnou hlavu? Bylo. No na to je už ale pozdě. Nabodněte ho na kůl," křikl na vojáky, "ale ne moc rychle, aby to neměl zas tak jednoduché. Ovšem nějakou tu část těla mu useknout můžete, jestli máte chuť," řekl pobaveně.
"Ano, pane," houkli jednohlasně a odtáhli kvílejícího zajatce.
Když byli sami, obrátil se Lucifer na Asmodea a dlouze se na něj zadíval.
"Co se děje?" zeptal se nevinně Asmodeus a trochu se pod tím přímým pohledem chladných šedých očí zachvěl.
"Myslím, že ti nechávám až moc volnosti. Nemyslíš, že některé rozkazy bych měl vydávat já?" řekl tichým nebezpečným hlasem.
"Samozřejmě. Ale ty bys je nevydal s takovou elegancí jako já," prohodil pobaveně Asmodeus.
Lucifer se taky lehce pousmál.
"Tak v tom máš pravdu. Přesto si myslím, že ti nechávám až moc volnosti," odvětil.
"Následek palácového života. Zpychl si, Luky."
"Od koho to slyším?" podivil se ironicky Vládce pekla.
"Skutečně ti nechávám až moc volnosti. Takhle se mnou mluvit. Myslím, že ti budu muset přitáhnout obojek," dodal Lucifer.
"Můžeš to zkusit, jestli mě chytíš," prohodil škádlivě Asmodeus.
Obrátil draka a vystřelil kupředu jako zlatozelený blesk.
Lucifer jen vztekle zavrčel a kopl draka patami.
"Vpřed a nenechej se zahanbit."
Stříbřitý drak zařval a vrhl se za zlatozeleným.

Konec 4. kapitoly