Michaelův meč 05.

Kapitola 5

Někde v Šestém nebi zhruba o rok později

Zofiel se dmul pýchou. Zprávy, které přinášel archandělům, byly více než příznivé. Našel Michaela a Atanaela. Skoro po roce, kdy už někteří začali ztrácet naději, konečně uspěl. Zabralo to sice hodně času a stálo ho to hodně úsilí, ale vyplatilo se to. Navíc mu na poslední chvíli pomohl i ten tajemný zdroj, o kterém stále nic nevěděl. Každopádně teď už budou zase konečně všichni spolu. Po tom, co se před půl rokem zničehonic objevil Sariel, kterého našel jednoho rána Gabriel ležet nahého a ve strašném stavu ve své zahradě, se konečně dočkají i návratu Michaela a Atanaela.
Nejednou riskoval život ve službách Království, ale tento úkol patřil k mimořádně nebezpečným.
Zofiel se otřásl odporem při vzpomínce na to, co všechno musel zkusit. Když se složitou a vyčerpávající cestou dozvěděl, kde jsou ukryti, nezbývalo mu, než se vydat za nimi, což ho málem stálo život. Po nocích ho pak až doteď děsily sny o tom, jak ho trhají na kusy zubaté tlamy bestií, páchnoucí natráveným masem. Taky se obával, že pokud nestihne odejít včas, zůstane tam uvězněný společně s oběma archanděly, což by byla ta nejhorší možná situace. Naštěstí to ale zvládl a teď už chyběl jen krůček od toho dostat odtamtud i je. On sám to bohužel udělat nemohl, protože neměl potřebnou sílu. Mohl pouze vstoupit a odejít, ale nic víc. A i to sebou neslo riziko, že už se nikdy nevrátí. No, ne nadarmo nosil přízvisko Špeh Boží a ne nadarmo patřil k těm nejlepším. I z toho důvodu si ho vybral právě Michael. Dlužil mu hodně, proto se zapřísáhl, že si nedá pokoj, dokud ho nenajde, i kdyby měl projít ty nejodlehlejší místa v Pekle.

Šesté nebe, Gabrielův palác, o pár minut později

"Konečně! Konečně! Nikdy jsem nepochyboval!" zavýskl radostí Raziel po tom, co jim Zofiel předal zprávu, na kterou všichni tak dlouho čekali.
Gabriel se zhroutil do křesla a konečně si oddechl. Vypadal unaveně a strhaně, s kruhy pod očima a propadlými tvářemi.
Raziel k němu zezadu přistoupil a položil mu ruce na ramena. Gabriel jednu z nich uchopil a přitiskl si ji ke tváři. Potřeboval ujištění, že se mu to jen nezdá.
Raziel byl překvapený náhlým průchodem Gabrielových emocí, protože ten nikdy nedával v přítomnosti ostatních najevo svou náklonnost k Razielovi, ale nijak to nekomentoval a ani se neodtáhl. Spíš naopak. Druhou volnou rukou mu začal jemně hníst rameno a zátylek.
Rafael ležel schoulený na pohovce a zase brečel. Tentokrát ale věděli, že jsou to slzy radosti. Sariel seděl v křesle, lokty opřené o kolena a hlavu složenou v dlaních.
Od té doby co ho Gabriel našel, si o něj dělal starosti. Pokoušel se zjistit, co se mu stalo a kde tak dlouho byl, ale Sariel si na nic nevzpomínal. Aspoň to tvrdil. Raziel ho podezříval z toho, že si možná ani nechce vzpomenout, ale nijak to zatím neřešil. Bylo vidět, že si toho Sariel musel prožít víc než dost, a dokud nebyla vyřešená ta záležitost s Michaelem a Atanaelem, nechtěl jitřit rány.
Každopádně měl v plánu vyřešit i tuhle záležitost, protože měl pocit, že jim to může do budoucna ublížit. Počká, dokud se Zofiel nevzpamatuje, a pak mu dá nový úkol.

Po chvíli se Gabriel zvedl z křesla a otočil se na Raziela.
"Odpočívat budem až potom. Chci je odtamtud dostat co nejdřív. Navíc, už tak se obávám, jestli budou v pořádku," řekl zamyšleně.
"Kdo by si pomyslel, že budou zrovna ve Sférách? Lilith to musela mít skutečně dobře promyšlené," odpověděl mu Raziel.
"To znělo jako by jsi ji obdivoval," zamračil se Gabriel.
"To ne. Jen by mě nikdy nenapadlo, že dokáže naplánovat něco tak obrovského," odpověděl klidně Raziel.
"Naznačuješ snad, že na pozadí toho celého stojí ještě někdo jiný?"
Raziel si povzdechl.
"Myslím, že si to taky uvědomuješ, jen si to nechceš přiznat. Už od začátku jsem měl jisté podezření, že Lilith v tom nejede sama a že to tak úplně nebyl pouze její nápad. Teď mě to ještě víc v mém názoru utvrdilo, protože ona nikdy neměla takovou moc, aby dokázala ve Sférách uvěznit dva archanděly."
"Asi máš pravdu. Ale to vyřešíme potom. Teď je pojďme vyzvednout," povzdechl si Gabriel.
"Půjdu taky," ozval se znenadání Sariel.
"Ne. Zůstaň tu s Rafaelem, na tohle by jsme měli stačit my dva," odpověděl mu Raziel.
Sariel se na něho dlouze zadíval a najednou bylo mezi těma dvěma cítit až hmatatelné napětí.
"Dobře, zůstanu tady. Ale jakmile se bude něco dít, dejte hned vědět."
"Neboj, přivedeme je v pořádku zpátky," řekl Gabriel a ze záhybů pláště vytáhl stříbřitou kuličku velikosti pingpongového míčku, která sloužila pro teleportaci na místa mimo Království nebo Peklo. Kývl na Raziela, který se ho chytil, a v dalším okamžiku už byli pryč.
Sariel si povzdechl a vstal s křesla. Přešel k oknu a zadíval se ven.
Raziel začíná něco tušit. Nemůžu dopustit, aby se dozvěděl pravdu. Aspoň ne teď. Nepochopil by to. Nikdo z nich by to nepochopil. Musím vydržet, přemítal v duchu a ani si nevšiml, že se mezitím Rafael trochu vzpamatoval a přešel k němu. Objal ho zezadu kolem pasu a hlavu mu složil mezi lopatky.
"Vím, že tě něco trápí. Vím, že je to pro tebe těžké, ale ať se stane cokoliv, já vždycky budu stát při tobě," zašeptal.
Sariel se i přes to všechno musel pousmát.
"Ty jsi měl být nějakým knězem na Zemi, než archandělem. Každopádně o mě se bát nemusíš, jsem v pořádku. Vážně."
Rafael mu sice neuvěřil, ale pro teď se s touhle odpovědí musel smířit.

Hranice Sfér, v tu samou dobu

"Připravený, Razieli? Musí to být rychlé. Pokud bude Sféra otevřená dlouho, hrozí, že vypustíme i bestie a ostatní potvory," křičel Gabriel, aby ho Raziel vůbec slyšel, i když stáli vedle sebe.

Hranice bylo místo, které postrádalo jakýkoliv smysl a všechno tam bylo obráceně. Bylo to nevyzpytatelné místo, kam nezavítal ani ten nejotrlejší démon, pokud nemusel. Hranice a Sféry patřili se Skalami zatracení a s Propastí ke třem nejděsivějším místům. Ovšem zatímco ve Skalách byl anděl nebo démon mučen sny a v Propasti byl mučen svou neexistencí, tak ve Sférách byl mučen skutečnou fyzickou bolestí. Sféry totiž obývali ti, jenž nepatřili ani do Království ani do Pekla, a oběma stranám se při každé příležitosti snažili kvůli tomu pomstít.

"Jistě, buď připravený!" zahulákal Raziel, a jak se soustředil, vytvořila se mu na čele vráska.
"Teď, Gabrieli, teď!" zařval a dal tak Gabrielovi znamení.
Pak šlo všechno ráz na ráz a v dalším okamžiku oba zmizeli.

Šesté nebe, Gabrielův palác, o dalších pár minut později

Rafael už zase seděl na pohovce a Sariel byl opřený o rám okna, každý pohroužený do svých vlastních myšlenek, když se o pár okamžiků později zachvěl u dveří pokoje vzduch, který s sebou přinesl směsici podivných pachů, a najednou se z prostoru vyloupl Gabriel s Razielem, následován Michaelem a Atanaelem.
"Zatracené bestie! Ďas aby je vzal!" klel Gabriel a vykašlával prach.
"Rafaeli, pomož jim!" zvolal Raziel, ale ani nemusel. V okamžiku, kdy se objevili, už stál Rafael na nohou a v dalším momentě se skláněl nad oběma přáteli.
"Potřebuju je přenést do pokoje, napustit horkou vanu, přinést obvazy, bylinky a léčiva. Razieli, připrav ochranné kouzla. Sarieli, dones ze Zahrad pelyňkové mýdlo do koupele. Gabrieli, ty mi je pomoz přenést!" začal rozdávat úkoly Rafael a rázem byla pryč jeho neschopnost. Ne nadarmo byl archandělem Uzdravování.

Vzápětí už byli Rafael s Gabrielem v pokoji, kde Atanaela s Michaelem zatím posadili na pohovku, aby mohl Rafael aspoň na první pohled odhadnout škody. Oba byli stále v bezvědomí, takže museli být velmi opatrní.
Položil každému z nich dlaň na čelo a velmi, velmi opatrně je prohlédl.
"Vypadá to, že budou v pořádku, ale vzhledem k tomu, že nemůžu jít moc do hloubky, zatím víc nezjistím," řekl Rafael.
V tu chvíli se objevil Sariel se dvěma kousky pelyňkového mýdla.
"Rozpusť prosím každý kousek zvlášť ve vaně plné horké vody," požádal ho Rafael.
Pelyňkové mýdlo bylo velmi vzácné a jeho výroba trvala i sto let, jenže teď neměli na vybranou. Vzhledem k dlouhému pobytu ve Sférách museli použít k léčení normální prostředky, protože kouzla by mohla jejich situaci zhoršit. A i když byli jak Raziel tak Rafael ti nejlepší ve svém oboru, tohle riskovat nechtěli.
"Hotovo," vrátil se za okamžik Sariel.
"Dobrá, pomožte mi je vysvléct a pak je opatrně přenesem do vany," řekl Rafael.
I když byli všichni připravení na to, že oba budou těžce zraněni, rozsah ran je překvapil.
Dlouhé šrámy více či méně zahojené, mokvající rány, polámané kosti, ochablé svaly, roztrhaná kůže, vylámané nehty, modřiny, popáleniny. A to byla jen povrchová zranění.
Vidět je v takovém stavu bylo moc i na Gabriela, který se stěží držel, aby se neotočil a neutekl.
Přenesli je opatrně do vody, Rafael pak každému z nich podal houbičku a společně začali opatrně vtírat vodu smíchanou s pelyňkovým mýdlem do ran a kůže obou nešťastníků.
Společně pak tuhle činnost dělali asi hodinu, dokud Rafael neusoudil, že vetřeli dostatečně dost léčivého přípravku.
Raziel mezitím nachystal odvary z léčivých bylinek a ochranné kouzlo kolem postele, aby se zabránilo čemukoliv nežádoucímu.
Další tři hodiny pak společně rovnali kosti, čistili velké rány, vyhlazovali kůži, obvazovali ty mokvající a léčili vnitřní zranění.
Po třech hodinách byli aspoň jejich těla natolik ošetřená, že si byl Rafael jist, že za tři týdny až měsíc budou zase v plné síle. Ovšem po psychické stránce nemohl dělat nic, dokud se neprobudí.

"Každé tři hodiny se budem střídat ve hlídání. Rafaeli, ty si běž lehnout, na hlídku půjdeš až jako poslední. Potřebuju, aby sis co nejvíc odpočinul. Já vezmu první hlídku, pak půjdeš ty, Sarieli, a pak ty, Razieli," obrátil se ke každému z nich Gabriel.
"Tohle jim každou hodinu vtírejte do rtů a kapku kápněte na jazyk. Ne víc, jinak jim to ublíží," poučil je Rafael a podal Gabrielovi lahvičku s čirou červenou tekutinou.

Takto se střídali asi týden, ale bohužel se jejich stav neměnil. Fyzické rány se začali hojit, ale nebyl ani nejmenší náznak, že by se měli probrat.

Ke konci druhého týdne, zrovna když hlídal Sariel a bylo už hodně pozdě v noci, se Atanael poprvé pohnul. Slabě zasténal a pootočil hlavou. Sariel k němu okamžitě přiskočil a čekal na další reakci. Ta ovšem nepřišla. Přesto na něho zkoumavě hleděl, dokud ho nepřišel vystřídat Raziel.
"Tak co? Nějaká změna?" zeptal se.
"Ne, vůbec nic. Pořád jen spí," odpověděl Sariel a pohlédl směrem k posteli.
"Dobrá, tak jdi spát," rozloučil se Raziel a ještě dlouho potom, co klaply dveře, stál zamyšleně na místě. Měl pocit, že mu Sariel lhal, i když nevěděl, proč by to dělal.
'Už od začátku jsem měl jisté podezření, že Lilith v tom nejede sama a že to tak úplně nebyl pouze její nápad,' vzpomněl si na svá slova, která řekl Gabrielovi, ale hned to zavrhl. Vždyť to byl jeden z nich, jeden z nejbližších, když už si nebudou věřit mezi sebou, tak komu?! Navíc, když Gabriel našel Sariela ve své zahradě, nevypadal o nic líp než tihle dva.
Zamyšleně přešel k posteli a zadíval se na oba spící. Posadil se na kraj postele ze strany Michaela a něžně ho pohladil hřbetem ruky po tváři. Povzdechl si a přesedl si do křesla, které tam bylo připravené.
O 24 hodin později, když měl Sariel znovu službu a žádná změna se do té doby neudála, rozhodl se pro radikální řešení. Mohlo ho to sice stát všechno, ale doufal, že to vyjde.
Zatáhl závěsy na dveře použil ochranné kouzlo a to, které Raziel vytvořil kolem postele obou zraněných, zrušil. Přešel doprostřed místnosti a rukou udělal do vzduchu pár rychlých gest.
Netrvalo dlouho a vzduch se zachvěl a zhoustl. Naproti Sarielovi se objevil stín a z něho vystoupila postava.
"Myslíš, že je to dobrý nápad? Až tě chytí, nedopadne to s tebou dobře," řekl neznámý tichým posměšným hlasem.
"Pochybuju, že máš o mě starosti. Prostě to udělej a o mě se nestarej," odvětil mu Sariel.
Neznámý přešel k posteli, vyzdvihl oba nemocné a přešel s nimi zpátky ke stínu, do kterého vstoupil.
"Jak jsme se domluvili. Doufám, že dodržíš slovo," zaslechl ještě Sariel, než se všechno otřáslo v ohlušující ráně a on omdlel. Ještě naštěstí stihl odstranit ochranné kouzlo ze dveří.

"Sarieli, Sarieli, Sarieli!" volal na něho někdo jako z velké dálky a lehce ho poplácával po tvářích.
Zasténal, hlava ho příšerně bolela, a když se probral, pořádně se rozhlédl kolem sebe.
Hned se mu vrátily všechny vzpomínky.
"Sarieli, můžeš mi říct, co se sakra stalo?!" vyjel po něm Gabriel hned, jak se trochu vzpamatoval.
"Nevím. Nekřič na mě. V jednu chvíli jsem stál u dveří a v druhé přišla ohromná rána. Co se kruci stalo?!" zeptal se taky a mnul si čelo.
"To se můžeš podívat sám. Navíc Michael s Atanaelem jsou pryč," odpověděl prudce Gabriel.
"Cože?! Jak je to možné?!" zvolal plačtivě Sariel.
"Zase jsme je ztratili," řekl Rafael a začal znovu popotahovat. Rázem byla pryč jeho rozhodnost a síla posledních dní.
"Přestaň, sakra! Nech už toho, nebo mě nasereš ještě víc! Co se to tu k***a děje?! Co se to děje s váma?! Chováte se jak banda idiotů a přitom máte být nejsilnější z andělů! Je teď nějaký důvod, proč bych vám všem třem neměl rozbít huby?!" řval Gabriel a z očí mu šlehaly blesky.
"Neřvi, a vůbec proč do toho zatahuješ mě?!" odvětil mu Raziel, který zkoumal zbytkovou magii.
"Protože máš být nejsilnější mág, a protože jsi údajně použil nejsilnější ochranné kouzlo! Proto! A budu řvát, jak budu chtít, tak mě laskavě nepřerušuj!" vypadalo to, že tentokrát se Gabriel jen tak neuklidní.
"C-co budeme dělat?" zeptal se tiše Rafael.
"Co budeme dělat?!" opakoval po něm Gabriel a už to vypadalo, že po něm skutečně skočí.
"Ty se sebereš, vezmeš s sebou tady pana úžasně hlídajícího a podíváš se jestli nemá místo mozku nasráno a oba dva vás až do zítřka nechci vidět! Rozuměli jste?!" hulákal dál.
Sariel věděl, že bude nejlepší se klidit z cesty, protože kdyby to nějakým nedopatřením prasklo, tak by ho v tuhle chvíli Gabriel zabil, a proto pomalu vstal a donutil tak Rafaela, aby ho následoval. Ten ho chytl kolem pasu a společně vyšli z pokoje.
"Tak?! A co máš ty, ty chytráku?" otočil se na Raziela, ale stále ani trochu neztišil hlas.
"Tak hele, jestli si chceš vybít zlost, tak si najdi někoho jiného! Navíc pokud hodláš takhle pokračovat, tak tě uslyší až v prvním nebi! Taky jsme v tom společně, takže by jsi měl vinit i sebe!" odsekl mu Raziel a dál pokračoval v práci. Věděl, že tohle přehnal, ale nehodlal mu to usnadnit.
Za moment byl přimáčknutý zády ke zdi, kam ho přišpendlila Gabrielova ruka, držíc ho pevně za přední část roucha.
"Neštvi mě, Razieli, teď ne! Mohl bych ti ublížit a to nechci," řekl přidušeně Gabriel a tiskl Raziela ke stěně tak silně, že se začala drolit okolní omítka.
Raziel se mu ovšem klidně podíval do očí, jednou rukou ho chytl za tu, která ho držela, a druhou ho chytl zboku za krk a donutil ho přistoupit k němu ještě blíž.
"Neublížíš mi. To nedokážeš. Ne mě. A navíc, pokud budeš takto vyvádět, uškodíš nám všem. Ty nás máš vést a ne při každém problému vyvádět jak malá holka."
Gabriel zbledl a ještě víc zesílil svůj stisk. Tentokrát to skutečně zabolelo. Raziel sykl a mimoděk sevřel Gabrielův krk o něco víc. Teď stáli tak, že se jeden o druhého opírali.
"Tak ty mě chceš dávat rady o tom, jak vést anděly?! Ty mě chceš poučovat?! Zapomínáš snad, kdo jsem?!" vrčel Gabriel.
"Ne, nezapomínám, ale momentálně se chováš jako panovačné děcko, kterému sebrali lízátko!" zvýšil i Raziel hlas. Už toho jeho chování měl dost.
"Pokud jsi tak dobrý, tak začni myslet, nebo k Rafaelovi na prohlídku mozku pošlu i tebe!" skoro křičel Raziel.
"Ty se mě vážně snažíš n****t, co?! Když jsi tak chytrý, pane dokonalý, tak jak to, že nefungovala ta tvoje úžasná magie?! A vůbec, nechceš náhodou nastoupit na mé místo?! To by se ti líbilo?!" křičel znovu Gabriel.
"Jdi už d******e! Chováš se jak idiot a přitom to samé říkáš o ostatních! Teď jsi jen pro smích!" křičel naplno Raziel.
"Idiot?! A nemám snad na to právo, když dělám s takovýma ubožákama?!" zařval a stiskl Raziela ještě víc.
"To bolí, ty idiote! Vážně ti z toho asi přesk..." zbytek už nedořekl, protože ho zastavili Gabrielovi rty, které přitiskl na ty jeho.
Nenechal se dlouho přemlouvat a pootevřel ústa, aby se mohl Gabriel dostat dál. Začali se prudce a divoce líbat, ovlivněni pocity, které do teď v sobě dusili.
Gabriel mu sundal ruku z přední části roucha a oběma rukama ho pevně chytl za boky a tvrdě přirazil znovu ke zdi.
Ta už to nadobro vzdala a první vrstva pod náporem dvou těl praskla. Ovšem ani jeden z nich to nevnímal a nehodlal přestat.
Raziel držel Gabriela jednou rukou za rameno a druhou měl vpletenou do jeho vlasů a tlačil ho tak víc k sobě. Měl pocit, že pokud ho nesní, tak nebude spokojen.
Gabriel měl zřejmě stejné pocity a líbání mu přestávalo stačit. Jednou rukou zajel pod roucho a dlaní přejel po stehně až k Razielově rozkroku, kde hned sevřel penis, který už byl značně tvrdý.
Raziel, překvapen rychlostí a naléhavostí Gabrielovi touhy, se odtrhl od jeho úst, zaklonil hlavu a zasténal. Oba dva prudce oddechovali a hleděli si vzájemně do očí.
"Nemysli si, že tímhle naše debata skončila," vyrážel mezi vzdechy Raziel, zatímco mu Gabriel v pravidelném tempu masíroval penis.
"Samozřejmě, že si to nemyslím," odpověděl zastřeně Gabriel a vsunul pod roucho i druhou ruku, kterou chytl Raziela za levé stehno a zvednul mu nohu tak, aby si ji mohl položit kolem pasu.
Raziel znovu zasténal, protože tušil, co tím Gabriel zamýšlí, a netrvalo dlouho a jeho předtucha se splnila.
Zatím co jednou rukou v pravidelném tempu masíroval penis, druhou ruku přesunul k teď už volnému zadku.
"Gabrieli," zašeptal přidušeně Raziel do jeho rtů a položil mu hlavu na rameno.
"Šššš, budu opatrný. Nechci ti ublížit," uklidňoval ho Gabriel.
I přes momentální situaci se musel Raziel pousmát.
"Čemu se směješ?" zeptal se Gabriel.
"Jen, že jsi teď řekl přesný opak toho, co jsi chtěl před chvílí udělat," odpověděl a zvedl hlavu.
"Ty si prostě nedáš pokoj ani v téhle situaci, co?" zeptal se trochu pobaveně Gabriel a naráz prudce zajel dvěma prsty do Razielových útrob.
"Gabrieli, ty prevíte!" zasténal prudce Raziel.
Gabriel mu ovšem nedal žádný čas na odpočinek a začal hned prsty přirážet. Ve stejném tempu začal pohybovat i rukou na jeho penisu a čím hlasitěji Raziel sténal, tím víc zrychloval své tempo.
"Gabrieli, prosím, prosím," vyrážel mezi vzdechy Raziel.
"Gabri..."
"Pro..."
S posledním slovem se celé jeho tělo vypnulo a nejen poslední hlasitý vzdech, ale i mokrost na Gabrielově ruce byla jasným důkazem, že je Raziel hotový.
Sesunul se do Gabrielovy náruče a prudce oddechoval.
Ten ho vzal do náručí a přenesl se s ním do své vlastní ložnice, kde ho položil do peřin.
"Nejsi teď až moc něžný?" zeptal se Raziel a pousmál se.
"To jako chceš říct, že běžně nejsem?" oplatil mu stejně Gabriel a naklonil se nad ním, aby ho políbil.
Raziel toho využil a trhnutím ho dostal na postel, kde ho přetočil tak, aby ležel pod ním. Obkročmo se na něho posadil a polibek prohloubil ještě víc.
Když už začali ztrácet dech a konečně se od sebe odtrhli, naklonil se Raziel ke Gabrielovu uchu a zašeptal: "Zůstaň tu dnes se mnou. Prosím."
"Jak je libo," zazubil se Gabriel a trnutím dostal Raziela znovu pod sebe.
"Chjo. Ty musíš být vždycky nahoře a mít převahu, co?" zamračil se naoko Raziel.
"Máš s tím snad problém?" zeptal se Gabriel a začal se zajímat o Razielovo roucho.

Konec 5 kapitoly...