Michaelův meč 08.

Kapitola 8

Peklo, Luciferův palác, o měsíc později

V komnatě bylo šero a do záclon se opíral lehký vítr. Celá místnost byla zařízena přepychově a majestátně, laděná do rudé barvy, od koberců, přes křesla, skříně, stůl až po záclony. Nejmajestátnější byla obrovská, dřevěná, vyřezávaná postel se spoustou polštářů potažené rudě červeným sametem. Stejnou barvu měla i lehká deka, přehozená přes pelest postele.
Na posteli ležel na břiše muž a prudce oddechoval. Kromě jeho dechu bylo slyšet ještě šumění vody, které se neslo někde od levé strany pokoje.
Po chvilce šumění vody ustalo a do pokoje vešel Lucifer, který kromě ručníku na hlavě byl zcela nahý.
"Jak dlouho se chceš ještě válet v posteli, Asi? Máme práci," houkl směrem k posteli.
"Kdybys mě tak nezřídil, možná už bych byl dávno na nohou," zamručel Asmodeus.
"Takže chceš říct, že za tvou neschopnost můžu já?!" zeptal se výhružně Lucifer a začal se soukat do spodního prádla a černých kožených kalhot.
"To bych si nikdy nedovolil," utrousil Asmodeus a začal pomalu vstávat.
"Auuu," zaúpěl, když se snažil posadit.
"Skučíš jako nějaká coura. Vzmuž se trochu, sakra!" zavrčel Lucifer, když si zapínal kalhoty.
"V noci jsi byl velice hrubý. Pořád tě žere to, co se stalo u Samaela?" zeptal se nevinně a vzápětí už ležel znovu na břiše, levou ruku bolestivě zkroucenou na zádech.
"Zase mě provokuješ?" zavrčel Lucifer, který nad ním obkročmo klečel a tlačil ho do polštářů.
"Když ty se vážně poslední dobou chováš strašně," zahučel Asmodeus do polštářů.
"A co je tobě do toho, jak já se chovám?! Mě zase přijde, že si poslední dobou vůči mně až moc drzý. Neustále provokuješ a jednu věc ti musím říkat minimálně dvakrát, a to i když jsme před jinými démony. Jak se mám asi potom chovat, když se můj podřízený chová jako nafoukaná princeznička a neustále fňuká, že jí někdo ubližuje?" vrčel Lucifer.
"To protože se ty ke mně chováš jako k nějaké nule!" prskl Asmodeus a už měl dost Luciferového týrání. Vzepřel se proti němu a pokoušel se ho shodit ze svých zad.
Lucifer, kterého trochu překvapilo, jak rychle se mu Asmodeus vzepřel, trochu povolil své sevření a Asmodeovi se tak podařilo vyškubnout ruku.
Když se ovšem snažil pokračovat, zaskučel bolestí a zhroutil se znovu do polštářů.
"Heh. Tak to by mě zajímalo, co by jsi mi jako teď chtěl udělat, když nejsi ani schopný se posadit," zašklebil se Lucifer.
Pak se posunul, chytl Asmodea za boky a donutil ho vystrčit zadek.
"Ne, prosím, myslím to vážně," zaskučel Asmodeus, protože tušil, co se Lucifer snaží udělat.
"Teď prosíš? Před chvilkou si byl značně drzý," zašklebil se Lucifer.
Pak mu roztáhl půlky a zálibně se zadíval na jeho dírku. Trochu si naslinil dva prsty a pak je docela nešetrně strčil až nadoraz do Asmodeových útrob.
Ten zaskučel skutečnou bolestí, protože měl zadek jako v jednom ohni z Luciferova nočního řádění. Ještě teď cítil jeho zuby a nehty, které na půlkách a celém prostoru kolem dírky zanechaly bolestivé škrábance, modřiny a kousance.
Luciferovi to ale očividně nevadilo. Prudce a tvrdě zajížděl dovnitř, nevšímaje si Asmodeového bolestivého kvílení.
"Ale no tak, myslel jsem, že bolest máš rád," zasmál se Lucifer a přidal třetí prst.
Asmodeus si myslel, že ho snad roztrhne.
"Si pořád tak krásně kluzký," zacvrlikal Lucifer a natočil prsty tak, aby těmi zbylými mohl začít masírovat Asmodeovy varlata. Když se pak dotkl jeho prostaty, Asmodeus se tomu poddal a i přes bolest začínal být vzrušený.
Což samozřejmě Luciferovi neuniklo.
"Ale, ale, copak to vidím," zavrněl Lucifer a přestal ho dráždit.
"Lucifere, ty parchante!" zaúpěl Asmodeus a nadzvedl se na loktech. Pak zavrtěl zadkem a sám se snažil přinutit Lucifera, aby pokračoval.
Ten vyndal prsty ze zadku úplně a naklonil se nad něho.
"Víš o tom, že se teď chováš jako nějaká d***a? A to je to, co se mi na tobě líbí. Řekni, jak moc mě chceš?" zeptal se Lucifer a jedním prstem přejížděl po celé délce Asmodeova tvrdého penisu, od špičky přes varlata až po dírku, kterou obkroužil, a pak do ní strčil prst jen po jeden článek kloubu, aby ho vzápětí vyndal a pokračoval zpátky ke špičce penisu.
"Achh, ááách..." vzdychal už naplno Asmodeus a začal se pod Luciferovými dotyky svíjet.
"Řekni mi to! Chci to slyšet!" přikázal Lucifer, chytl Asmodea za vlasy a pootočil mu hlavu tak, aby se mohl dostat k jeho uchu, do kterého se dost nešetrně zakousl.
"Prosím! Prosím, můj pane, chci abys mi to udělal! Prosím!" skučel Asmodeus jako smyslů zbavený.
"Řekni mi, co jsi?!" zeptal se Lucifer, který nebyl zjevně s odpovědí spokojený.
"Jsem tvoje d***a! Ty jsi můj pán a můžeš si se mnou dělat, co chceš! Tak prosím! Prosím!" zaskučel znovu a měl pocit, že už to nevydrží. Bylo mu jedno, že před chvílí mluvil jinak, bylo mu jedno, že se snažil o to, aby se k němu Lucifer přestal chovat jako k nějakému nejpodřadnějšímu démonovi, bylo mu jedno, že se patrně kvůli bolesti pak ani nepostaví. Teď jen chtěl, aby ho Lucifer co nejrychleji udělal, protože to jeho dráždění bylo nesnesitelné.
"Ach, prosím... ááchch..." vyrážel ze sebe a svíjel se víc a víc.
"Mmm. Tak se mi to líbí. Máš štěstí, že mám dobrou náladu," zašeptal Lucifer, zatímco mu okusoval ucho a krk.
"Ukaž mi, jak moc to chceš," řekl a s těmi slovy naráz prudce zasunul všechny tři prsty zpátky do Asmodeova zadku.
Ten se prohnul v zádech a zaúpěl, částečně bolestí, částečně vzrušením a začal sám přirážet proti Luciferovým prstům.
Ten si klekl, aby měl lepší výhled, a nechal Asmodea, ať se sám na jeho prsty nabodává sám.
"To je ono. Takhle se ti to líbí, co? Můžeš mě nenávidět, jak chceš, ale to, co ti dávám já, ti nikdo jiný nedá. To si pamatuj. Jsi moje d***a a tak to taky zůstane," zachraptěl Lucifer.
Pak se občas některým prstem dotkl jeho prostaty, za což se mu dostalo Asmodeovo hlasitější zasténání.
"Ach... ano... to... já... áááchch...vím!!" vyrážel ze sebe mezi vzdechy Asmodeus.
Když už viděl, že se blíží k vrcholu, chytl ho za pas, nadzvedl do kleku, prsty povytáhl, druhou rukou ho chytl za penis a zastavil jeho pohyby.
Asmodeus zakvílel. Snažil se pokračovat, ale Luciferův pevný stisk mu v tom bránil.
"Copak je?" zeptal se nevinně.
"Prosím!" zasténal Asmodeus a opět se snažil pohnout.
Lucifer, který ho chtěl ještě víc potrápit, mu sevřel mezi prsty bradavku a začal jí dráždit. Tahal za ni, mačkal, ťukal do ní nehtem a lehce škrábal.
Asmodeus se vypjal a zvrátil hlavu dozadu tak, že ji měl opřenou o Luciferovo rameno.
"Popros svého pána!" nařídil Lucifer a bradavku sevřel pevněji.
"Prosím, můj pane! Chci se udělat! Dovol mi to! Prosím, dovol mi se udělat!" skučel Asmodeus
Když dosáhl toho, co chtěl slyšet, tak znovu prudce zajel prsty do jeho zadku, poškádlil prostatu a druhou rukou přejel po celé délce penisu.
Na reakci nemusel čekat dlouho.
"Lucifereee!! Áááchchch..." vykřikl Asmodeus, celé jeho tělo se napjalo, v penisu mu zaškubalo a pak už si břicho i Luciferovu ruku kropil svým spermatem.
Lucifer ho ještě chvilku držel v náručí a vychutnával si pocit Asmodeova odeznívajícího orgasmu. Líbilo se mu, když si s ním mohl takhle pohrávat. A Asmodeus byl velmi přičinlivá hračka.
Když se trochu uklidnil, opřel se o Luciferovu hruď a sedl si pohodlněji do jeho klína.
Potěšilo ho, že Lucifer neuhnul a zůstal sedět.
"Stejně si myslím, že jsi strašný parchant. A není to o tom, že bych tě nenáviděl. To se nikdy nestane. Jen mě občas s**eš," zamručel Asmodeus a v jeho hlase bylo slyšet pobavení.
"Už zase provokuješ? Ty si vážně nedáš pokoj?" zeptal se naoko nazlobeně Lucifer.
Asmodeus si povzdechl.
"Dobrá, omlouvám se, jen je toho poslední dobou na nás na všechny moc."
"Ale, copak to slyším? Prohnilý chlapec si s něčím dělá starosti?" řekl pobaveně Lucifer.
"Pff. Víš, že nesnáším tuhle přezdívku," zamračil se Asmodeus a chytl Luciferovu ruku, která byla potřísněná jeho spermatem.
Pak si postupně vkládal jeden jeho prst po druhém do úst a slízával své sperma. Totéž udělal i z dlaní a hřbetem ruky. Pak se vrátil zpátky k prstům a dva z nich si strčil znovu do úst. Začal je sát, lízal a kousat a za chvilku dosáhl toho, že Luciferovi se prohloubil dech. Sledoval Asmodea přimhouřenýma očima a druhou ruku přesunul do jeho klína, kde znovu začal dráždit Asmodeův penis.
"Uhhhmm..." zamumlal Asmodeus přes Luciferovy prsty ve své puse.
Z dalšího pokračování je však vyrušilo rázné zaklepání na dveře a dovnitř vstoupil bez vyzvání Azazel.
Situace, kterou uviděl, ho nijak nepohoršila ani nepřekvapila, jen tázavě zvedl obočí.
"Nerad vás vyrušuju, ale ostatní už čekají," řekl nevzrušeně.
"Zatraceně. Já na to zapomněl. Vidíš, co jsi zase udělal?" zaklel Lucifer a podíval se na Asmodea zamračeným pohledem.
"Co zas?! Já za to nemůžu!" ohradil se Asmodeus, když vyndal Luciferovy prsty ze své pusy.
"Nekecej a padej do sprchy!" zavrčel Lucifer a slezl z postele.
Asmodeus s menšími obtížemi a skučením přešel do koupelny a za chvilku už bylo slyšet šumění vody.
Lucifer si mezitím oblékl bílou košili, u které nechal rozepnuté první tři knoflíčky, a rukávy ohrnul po lokty.
"Myslíte, že je to dobrý nápad? Souhlasím s tím zapojit do toho archanděly, ale zatáhnout do toho Belzebuba s Kamaelem?" zeptal se Azazel.
"Víš, co se říká. Přítele měj blízko, nepřítele ještě blíž. Navíc je i v Belově zájmu začít spolupracovat," odpověděl Lucifer, když si obouval nízké kožené boty.
"A co ten plán, který jste chtěl proti archandělům podniknout?"
"Ten bude muset zatím počkat. Potřebuju napřed vyřešit tu záležitost s tím proklatým mečem a získat ho do svého vlastnictví. Teprve pak budu řešit jiné věci," odvětil Lucifer.
"Nebude to jednoduché. Nemyslím to s tím spojenectvím, ale to s tím získáním meče. Počítám, že Michael si bude svůj majetek hlídat," řekl zamyšleně Azazel.
"Jo. To je mi jasné, ale s tím počítám," zasmál se Lucifer, ale nebyl to moc hezký smích.
"Jste zkažený až do morků kostí, pane. A to se mi líbí," pousmál se Azazel.
"To doufám. Stůj při mě a já se ti odměním tak jako vždy," odvětil Lucifer, přešel k Azazelovi a palcem přejel přes jeho jizvu.
"Vždycky budu stát při vás," řekl tiše Azazel a zadíval se do těch chladných šedých očí.
"Hmmm," zamručel Lucifer a palcem se přesunul od jizvy na rty a přejel po vrchním a pak spodním rtu.
Azazel je jen pootevřel a dovolil tak Luciferovi, aby přejel i přes jejich vnitřní stranu.
"Hmmm," zamručel znovu Lucifer, prsty přesunul na krk a pomalu přejížděl stále níž.
V tu chvíli vylezl ze sprchy Asmodeus, podíval se na ty dva a jen se trochu zamračil.
Pak se začal převlékat. Hnědé plátěné kalhoty, po kolena vysoké boty se šněrováním a šedou polokošili s krátkým rukávem.
"No myslím, že můžem jít," řekl Asmodeus, když byl hotový a obrátil se na Lucifera s Azazelem.
"To je dost. Tak jdeme," prohlásil Lucifer a vyšel ze dveří, následován oběma démony.

Přešli do Luciferovy soukromé pracovny, která byla vybavena stejně majestátně jako pokoj, jen tady bylo vše sladěno do zlatočerné barvy a místnosti vévodil velký oválný stůl.
U něho už seděli tři další démoni.
Belzebub, vysoký a štíhlý s podlouhlým bledým obličejem, po ramena dlouhými černými vlasy, které nosí sčesané za ušima, úzkými rty a zlatozelenýma očima. Vždy se tvářil hrdě a na ostatní se díval skrz prsty.
Ze všech nejvýše postavených démonů byl nejnevyzpytatelnější a vůbec se nedalo odhadnout, co zrovna udělá nebo na co myslí. Z tohoto důvodu měl daleko víc nepřátel než Lucifer. Podrazil totiž každého, koho mohl, a nijak se tím netrápil. Jediný důvod, proč ještě žil, byly dvě věci. Ta první seděla vedle něho.
Kamael.
Jeho osobní strážce a ochránce. Byl tichý a klidný, vždy málo mluvil a pro Belzebuba by udělal cokoliv. Byl stejně vysoký jako on, jen bylo jeho tělo šlachovitější a vypracovanější, měl jemnou tvář, světle modré, výrazné oči, úzké rty a dlouhé stříbrné vlasy, které nosil vždy rozpuštěné. Často bral na sebe podobu černého pantera.
No, a druhá věc byl Lucifer.
Samozřejmě, za jeho zradu ho mohl nechat ihned popravit, ale zalíbilo se mu, že jako jediný nejvýše postavený démon měl tu odvahu, aby se pokusil uchvátit Luciferův trůn, když byl v Propasti. Navíc ho fascinovala jeho podlost a zkaženost, která byla snad ještě větší než ta Asmodeova, jenže na rozdíl od Asmodea se nedal tak snadno ovládat. Proto, jak už řekl Azazelovi, ho chtěl mít co nejblíže.
Takže Belzebubovi paradoxně poskytoval ochranu ten, který měl největší právo ho zabít.
Třetí démon pak byl Baal Chenan, velitel speciální Luciferovy jednotky.
Byl stejně velký a mohutný jako Azazel, měl polodlouhé havraní vlasy ke krku, které nosil pořád rozcuchané, v uších zlaté náušnice, oči bystré a černé jako noc, do bronzova opálenou pleť, ostře řezané rysy a úzké rty. Byl velmi nebezpečným protivníkem. Proto ho po svém návratu z Propasti Lucifer dosadil mezi nejvýše postavené démony Pekla.

"Tak pánové. Jsem rád, že jste přijali mou nabídku, i když vím, že některým z vás to není zrovna po chuti," začal Lucifer, když se taky usadili a podíval se směrem k Belovi.
"Neměl jsem moc na výběr," řekl Bel výrazným hlubokým hlasem.
"I když tě nemám moc rád, tak nejsem hlupák. Je mi jasné, že pokud by jsi chtěl, pravděpodobně už bych byl mrtvý. Evidentně jsem tě zaujal, že mě necháváš žít," pokračoval Bel.
"A taky nejsem blázen. Tahle záležitost může mít katastrofické následky a moc by mi nepomohlo, kdybych teď řešil svou osobní zášť vůči tobě," dokončil Bel vysvětlení.
Lucifer se pousmál. Věděl, že udělal dobře, když ho nechal žít. Kromě podlosti a zkaženosti byl Bel taky chytrý a to se mu na jeho protivních líbilo.
"Dobrá, přejděme tedy k věci. Situaci už znáte, Azazel vám ji nepochybně už řekl a to, že jste mou nabídku přijali, dokazuje, že chápete vážnost situace. Bohužel nás teď čeká jedno nepříjemné setkání. Do tohoto problému ovšem musíme zatáhnout i opeřence, protože je to hlavně jejich vina. Chtěl jsem to s nimi řešit už dřív, ale kvůli problémům v Prvním Nebi jsem to odložil. Předpokládám Bele, že situaci ohledně toho taky znáš," obrátil se na Bela Lucifer.
"Jo. Slyšel jsem zvěsti, že někdo dost nehezkým způsobem zabíjí anděly v Prvním Nebi. Byl jsem zvědavý, tak jsem vyslal Kamaela. Zjistil jen to, že vrahem určitě nebyl démon. A co vím, tak vraždy pak najednou ustaly a ani Chenanovi ani tomu Michaelovu psovi se nepodařilo nic najít," odpověděl Bel.
"Nerad to připouštím, ale je to tak. Nepodařilo se mi zjistit, kdo za tím stojí nebo proč. Rozhodně to ale nehodlám vzdát. Není nic, co bych nevyřešil," ozval se Chenan svým typickým nakřáplým hlasem.
"Každopádně, doopravdy si myslíš, že Michael neví nic o tom, co jeho meč skutečně dokáže? To mi přijde velice nepravděpodobné," zeptal se teď Bel na oplátku Lucifera.
"Je to tak. Bohužel. Rozhodil jsem sítě na vyšších postech a vyslal své nejlepší špehy a opravdu Michael netuší, co jeho meč všechno dokáže," odpověděl Chenan místo Lucifera.
"V tom případě je to největší hlupák jakého znám. A to je velitelem vojsk. Pche, nemůžu uvěřit, že jsme prohráli s někým takovým," zamračil se Bel.
"Hlupák nebo ne, stále je to nejlepší bojovník, jakého mají, a není radno ho podceňovat," ozval se Azazel.
"No dobrá. Připouštím. Každopádně je tu ještě jedna věc. Co to jejich zázračné uzdravení?" obrátil se Bel na všechny a narážel tak na Michaela s Atanaelem.
"To je další věc, kterou chci zjistit. Nepochybuju o Razielových schopnostech, ale myslím, že tohle jeho práce není. A pochybuju, že by se po opuštění Sfér z toho dostali tak rychle sami. Údajně ztratili veškeré vzpomínky na dobu, kdy tam byli," odpověděl Lucifer.
"A to jim jako odpověď stačilo? Nepátrají dál?" zeptal se pochybovačně Bel.
"Ne. Prý vzhledem k tomu, jak dlouho tam byli, je to možné," ozval se Asmodeus a zavrtěl se na židli.
"A ty tomu nevěříš, Lucifere, že? No, ve Sférách jsem nikdy nebyl, takže nemůžu posoudit, ale z logického hlediska bych spíš bral, kdyby to bylo opačně. Měli by si pamatovat každý detail, aby trpěli i potom, co se dostali ven," řekl zamyšleně Bel.
"Tohle si myslím taky, proto chci zjistit, co se tady sakra děje. Něco mi tady zatraceně nesedí a to mě vážně s**e. A do toho ještě ty problémy kvůli tomu vojenskému spratkovi. Poslední dobou je tu čím dál tím větší bordel," vrčel a zamračil se Lucifer.
Nato se předklonil a lokty opřel o stůl. Pak se pozorně na všechny přítomné zadíval.
"Abychom to uzavřeli. Setkání proběhne za týden, místo schůzky jsem nechal vybrat opeřence. Abych jim dal pocit bezpečí. A vzhledem k situaci a informacím které chci zjistit, jsem se rozhodl pro následující..." pak jim Lucifer vypověděl celý jejich plán. Ovšem vynechal některé věci, které by později mohl Bel využít ve svůj prospěch a podrazit ho. Aby tohle celé vyšlo, nemohl si dovolit sebemenší chybičku.

Gabrielův palác, ten samý den, pozdě večer

"Myslím, že bych se sem měl nastěhovat, protože poslední dobou tu bývám častěji než doma," pronesl Atanael, když je Gabriel znovu všechny svolal.
"Taky už jsem o tom uvažoval," přitakal mu Michael a pohodlně se rozvalil do křesla.
"Tak co se děje tentokrát?" zeptal se Sariel, který si sedl vedle Atanaela na pohovku.
"Přišla pozvánka na schůzku," povzdechl si Gabriel.
"A kvůli tomu si nás vytáhl z postelí?" zamračil se Atanael.
"Od Lucifera," dodal Gabriel a Michaelovi, který si zrovna nahýbal z číše s vínem, pořádně zaskočilo.
Ostatní to taky evidentně překvapilo.
"Cože?!" zeptal se pak Michael, když se trochu uklidnil.
"Slyšel jsi dobře, kruci!" vyjel po něm, víc než chtěl, Gabriel.
"Tady mám formální dopis. Stojí tu, že se chce on a ostatní výše představení Pekla sejít, aby probral velice ošemetnou záležitost ohledně Michaelova meče. Požaduje přítomnost všech archandělů, místo schůzky máme vybrat my. Pokud odmítneme, podepíšeme si ortel smrti," shrnul už mírnějším hlasem obsah dopisu.
"Není to náhodou ta záležitost, o které mluvil Azazel, když napadli První Nebe po tom, co byl Lucifer vysvobozen?" řekl zamyšleně Rafael.
"To jsem si taky myslel, ale co ta záležitost s vyššími představenými? To mi k tomu, co říkal Azazel, nějak nesedí," odpověděl Gabriel.
"Počkat. To myslí jako všechny? I Belzebuba? Já myslel, že se nesnáší," ozval se Sariel.
"Nezapomínej na Baala Chenana. Toho dosadil Lucifer do pozice vyšších představených po tom, co byl zabit Belial," dodal Raziel.
"Vůdce Havranů, co? Že bych sebou vzal na schůzku Zofiela?" řekl zamyšleně Michael.
"V žádném případě! I když Lucifera nemám rád, musí mít sakra dobrý důvod, proč se s námi chce setkat a ještě k tomu se všemi představenými!" zpražil ho Gabriel.
"Má pravdu. Neměli bychom zbytečně vyvolávat problémy. Když tam chce jen nás, tak bychom to měli dodržet," přisvědčil Raziel.
"A co když je to past?" zeptal se Rafael.
"To si nemyslím. Navíc píše, že si máme vybrat místo schůzky sami," odpověděl Gabriel.
"Což je z jeho strany velmi chytrý tah," dodal Raziel.
"To ano. Musí vědět, že vyberu nějaké odlehlé místo, kde by nás spolu nikdo neviděl," řekl Gabriel.
"Takže chceš schůzku provést na Měsíci? A co Hija?" zeptal se Sariel.
"Ten bude v pořádku. Upozorním ho na to. Každopádně jediný Měsíc v tomhle případě připadá v úvahu."
"Stejně by jsi měl zvážit to s tím Zofielem. Myslíš, že Belzebub si toho svého psa taky sebou nepřivede? A ten nepatří mezi představené," nehodlal to vzdát Michael.
"To je pravda. Můžem ho vzít jako nezaujatého pozorovatele, taky si myslím, že pro něho bude mít Michael spoustu práce, až schůzka skončí," postavil se za Michaelův nápad Atanael.
"Dobrá. Promyslím to. Každopádně schůzka je ode dneška za pět dní. Zkus vyslat Zofiela, ať zjistí nějaké informace o tom, proč se chce Lucifer sejít," obrátil se Gabriel na Michaela.
"Chceš být aspoň trochu v obraze, co? S tím souhlasím. Vyšlu ho ještě teď večer, takže pokud je to všechno, tak půjdu," zvedl se Michael.
"Sejdeme se za pět dní tady. Přesný čas vám ještě dám vědět," uzavřel debatu Gabriel.
"Jasně," odpověděli všichni naráz a pak jeden po druhém postupně odcházeli.
Jediný, kdo zůstal, byl Raziel.
Přešel ke Gabrielovi a zadíval se mu do očí.
"Nemám z toho dobrý pocit. Ne z té schůzky, ale z toho, co se tam dozvíme. Taky mi nejde do hlavy ta záležitost s Prvním Nebem," povzdechl si Raziel.
Gabriel se opřel o hranu stolu, roztáhl nohy a Raziela k sobě přivinul. Zabořil hlavu do jeho krku a nasál vůni jeho kůže.
Pak začal pomalu rozepínat knoflíky jeho košile a každý kousek odhalené kůže zasypal letmými polibky.
"Gabrieli. Řešíme tady důležitou záležitost," zachraptěl Raziel.
"Mmm. Vždyť ano," zamumlal Gabriel, zatímco se věnoval dalšímu odhalenému kousku kůže.
"Myslím to vážně," řekl rázně Raziel a zvedl Gabrielovu hlavu, protože se až nebezpečně začal blížit k jeho bradavkám. Pak už by neměl sílu ho zastavit.
"Razieli! Zatraceně! Vždyť už jsme to vyřešili! Dopřej mi trochu potěšení!" zlobil se Gabrie a snažil se pokračovat v načaté práci.
Raziel ho ale znovu odstrčil a pro jistotu od něj trochu odstoupil.
"Fajn! Jak chceš!" zaprskal Gabriel a urazil se.
"Nech toho vztekání! Prostě na to nemám teď náladu!" vrátil mu to Raziel a kouzlo okamžiku bylo najednou pryč.
"Taky si myslím, že bych měl raději už jít," dodal a obrátil se ke dveřím.
"Jak chceš. Uvidíme se za pět dní. Doufám, že do té doby tě to přejde," prskl ještě Gabriel směrem k odcházejícímu Razielovi.
'Až to přejde mě? Měl bys přehodnotit situaci,' pomyslel si Raziel, ale nahlas nic neřekl.
Když zůstal Gabriel sám, zaklel. Nechtěl po něm takhle vyjet, jenže poslední dobou byl v hodně těžké situaci a doufal, že aspoň s Razielem se trochu uvolní.
Povzdechl si a sedl si za stůl.
Musel napsat zprávu pro Lucifera.

Konec 8. kapitoly