Michaelův meč 09.

Kapitola 9

O pět dní později, Gabrielův palác na Měsíci, pozdě večer

Měsíční krajinu halil lehký opar. Rozptýlené světlo dopadalo na trsy trav a barvilo koruny stromů do stříbra. Občas se ozvalo žblunknutí nebo zaskřehotání nějakého ptáka, které se táhly jinak ztichlou krajinou jako ozvěna. Vítr honil po obloze roztrhaná mračna. Ten kraj měl v sobě osobité, divoké kouzlo, jež Lucifera doslova uchvátilo.
Věděl, že Gabriel je regentem Měsíce, ale nikdy si nedokázal představit, že by to mohlo vypadat takhle.
Zadržel povzdech a vrátil se zpátky do reality.
Seděli u stolu v jednom ze sálů, který byl na rozdíl od Luciferova zařízen skromně, přesto velmi precizně.
V místnosti teď však vládlo tísnivé ticho.
Jeden druhý se navzájem měřili kosými pohledy, odhadujíc na co ten druhý myslí.

"Dobrá. Takhle se daleko nedostaneme," povzdechl si Gabriel a přerušil tak příliš dlouho trvající ticho.
"Fajn. Proč jsi se s námi chtěl setkat? A mluv rychle, nemáme na to celou noc," vyštěkl Michael směrem k Luciferovi.
"Být tebou, tak držím klapačku, spratku. To hlavně kvůli tobě jsme tady," zasáhl Asmodeus dřív než Lucifer.
"S tebou jsem se nebavil, tak sklapni a šoupej nohama, když se dospělí baví!" odpověděl mu stejně uštěpačně Michael.
"Dost! To stačí!" zasáhl Gabriel dřív, než se to mohlo dostat dál, a zamračil se na Michaela.
"A já se zrovna začínal bavit," protáhl Lucifer posměšně.
Odpovědí mu bylo další Gabrielovo zamračení.
"No, abych tedy přešel k věci. Máte to ale pořádný malér, páni opeřenci. A být vámi, tak si dám pozor na jazyk. Teď budete muset chtě nechtě sklonit ty svoje hrdé hlavinky a plně s námi spolupracovat," protahoval Lucifer a bavil se jejich reakcemi.
"Co má tohle znamenat?" zeptal se Raziel.
"As měl pravdu. Skutečně jsme tu kvůli tomu vojenskému magorovi, co si nechal laskavě štípnout to své párátko," odpověděl mu, opřel se lokty o stůl a pobaveně sledoval Michaelovu tvář, která byla rozpálená hněvem.
Kdyby ho Rafael nedržel za paži, pravděpodobně by po něm skočil.
"Správně, Rafaelku, hlídej si toho svého pejska. Mimochodem, vážně jsem se obával o tvé zdraví, když tu Michael nebyl. Muselo to být pro tebe vážně těžké," posmíval se Lucifer.
"Rozhodně jsem trpěl míň, než ty v Propasti," řekl tiše Rafael a bojovně zvedl hlavu.
Trefil se do černého. Luciferova tvář se stáhla a zamračila. Propast byla pro něho pořád citlivé téma.
"Mohli bychom laskavě přejít k věci?! Lucifere, ty jsi byl ten, kdo tuhle schůzku navrhl, tak si nech laskavě od cesty ty svoje narážky a začni to brát konečně vážně," vmísil se do toho Gabriel a jeho hlas zněl značně výhružně.

Měl toho všeho už dost. Nejenže musel souhlasit s touhle bizardní schůzkou, ale taky vůbec netušil, co to má znamenat, protože Zofiel nic nezjistil. A on nerad chodil někam nepřipraven.
Taky se bál o Hiju. Ten si sice kolem své části paláce vystavil mohutnou bariéru, ale někdo se schopnostmi Baala Chenana nebo Kamaela jí mohli po určité době proniknout. Proto musel tuhle schůzku co nejrychleji ukončit. Rozhodně si nepřál, aby Lucifer zjistil, koho tady má.
No, a taky byl rozladěný z chování Raziela vůči němu.
Druhý den poté, co se dozvěděli o schůzce, přijel do jeho paláce, aby s ním něco probral. A taky doufal, že by mohlo něco být, protože se skutečně potřeboval trochu odreagovat.
Ale nejenže nic nebylo, ke všemu se ještě příšerně pohádali a až do dnešní schůzky se neviděli.
Každopádně se zapřísáhl, že tentokrát ho nenechá tak snadno uniknout a rozhodně ho donutí vysvětlit mu, proč se chová jako uražený puberťák.

Lucifer si povzdechl.
"Mám to prostě v povaze. Nemůžu si pomoct," zazubil se.
"Ale abych to urychlil. Položím vám otázku. Dobře se rozmyslete, než mi řeknete odpověď."
"Co vlastně umí to tvoje párátko?" zeptal se zcela vážně bez stopy posměchu nebo urážek a pevně se na Michaela zadíval.
Ten mu pohled opětoval a rozhodně nehodlal uhnout.
"Tvou otázku sice nechápu a nelíbí se mi, ale je to zcela a naprosto jasné. Dokáže otvírat Propast. Pokud samozřejmě nepočítáš bojové schopnosti," poprvé promluvil Atanael a donutil tak Lucifera stočit pohled na něj.
"Taky nevím, kam tím směřuješ, ale je to zcela jasné. O tomhle už víme všichni dávno," přitakal Raziel.
"Nevím, o co ti jde, ale vůbec se mi to nelíbí. Vážně to byla asi past," zachraptěl Michael a zvedl se z křesla.
To samé udělal i Asmodeus a Azazel.
Za Michaelovými zády se ovšem pohnul stín a zanedlouho Asmodeus ucítil na krku chladné ostří.
Podobně ovšem uvažoval i Baal, a tak ve stejnou dobu, kdy se Zofiel pohnul, se zvedl a vzápětí stál za Rafaelovými zády.
Načež se pohnuli i Atanael s Azazelem. Jeden se postavil za Baala, druhý vzal jako rukojmí Raziela.
Gabriel byl rudý vzteky, Lucifer se poměrně bavil a vypadalo to, že Bel se docela nudí.
Kamael celou situaci sledoval zpod přivřených víček, připraven vyrazit, kdyby se někdo snažil ohrozit jeho pána.
"Ne, ve skutečnosti umí ještě jednu věc…“ pronesla jediná osoba v místnosti, která doufala, že se tahle schůzka nebude týkat právě "té" věci. Mohlo by se tím totiž všechno pokazit.
Gabriel ho původně vzít nechtěl, měl o něj pořád obavy, ale Sariel tentokrát nehodlal ustoupit. Potřeboval vědět, v čem setkání spočívá. Potřeboval to pro "něho". A taky doufal, že by se mohl setkat s Hijem.
Sariel se postavil a upřeně se zadíval do Luciferových šedých očí.

Ostatní byli tak překvapeni, že úplně zapomněli být ostražití. Dokonce i Belovi spadla údivem čelist, protože tohle, stejně jako ostatní, rozhodně nečekal.

'Sakra, skoro jsem zapomněl, jak je krásný,' pomyslel si Lucifer, 'čekal jsem, že uvidím zničenou zlomenou trosku po tom všem, co se stalo, ale zdá se, že jsem se spletl. Ale rozhodně bych chtěl vidět, jaké jizvy mu to zanechalo. Nejen na těle, ale i na duši. A kromě toho, jak o tom sakra ví?! Mimo nás by o tom nikdo vědět neměl a nemyslím, že by někdo zradil. Bel se tváří stejně překvapeně jako ostatní, a i když je dobrý herec, tak takhle věrohodně by to nedokázal ani on. Hmmm... No Sarielku, myslím, že mi dva si budeme muset brzo popovídat.'

"Co to má znamenat? Sarieli?" vzpamatoval se jako první Gabriel.
"Mohli by se všichni napřed uklidnit?" otázal se místo odpovědi Sariel, bez toho aniž by přestal upřeně hledět na Lucifera.
"Sednout. Hned," štěkl Lucifer a konečně odvrátil pohled.
"Udělejte to samé," řekl stejným tónem Gabriel.
Všichni se tak neochotně navzájem pustili a sedli si zpátky na své místa.
"Tak tohle mě překvapuje. Mimochodem, neříkal jsi náhodou, že o tom nikdo z nich neví?" promluvil Bel a obrátil se na Lucifera.
Ten na oplátku stočil pohled na Baala.
"Podle informací mých zvědů o tom nemá mít nikdo ani tušení," zvedl Baal ruce na obranu.
"V tom případě by jsi měl uvažovat o výměně, protože evidentně zaspali," řekl Sariel.
"Mě spíš teďka zajímá, proč jsi jim to neřekl?" zeptal se zamyšleně Asmodeus.
"Nebyla vhodná příležitost. A napřed jsem chtěl vědět, kolik toho víte vy," pokrčil rameny Sariel.
"Může mi už někdo konečně říct, o co tady do pr**le jde?!" vyskočil Michael a měl sto chutí někomu utrhnout hlavu.
"Jo, mě by to taky zajímalo. Co to má znamenat, Sarieli?" zavrčel Atanael a založil si ruce na prsou.
Tvářil se stejně výhružně jako Michael a vypadalo to, že nemá daleko k tomu, aby Sariela pořádně nakopl.
"Sarieli?" obrátil se na něho Raziel a i v jeho hlase zazněla stopa výhružky.
Sariel si povzdechl. Tomuhle přesně se snažil zabránit, ale když viděl, jak po sobě všichni vyjeli a taky to, že Lucifer pravděpodobně ví skoro všechno, musel to udělat.
"Hvězda umí ještě jednu věc kromě otevírání Propasti. Dokáže otevřít brány Jezdcům," řekl a smutně se na Raziela podíval.
"To snad..." vydechl Rafael.
"Nesmysl! O tom bych něco věděl!!!" vykřikl Michael, když se trochu vzpamatoval.
Rafael seděl dál jako opařený, Atanael zapomněl údivem zavřít pusu, Raziel se tvářil čím dál víc zamračeněji a Gabrielova tvář byla naprosto bez výrazu.
"Nevěděl. Neměl to vědět nikdo. Ani ty. Pán doufal, že když to nikdo nebude vědět, bude to ve větším bezpečí. Když zamkl brány a zabránil tak Jezdcům v řádění, potřeboval někde klíč ukrýt, jenže kam? A pak ho napadla jediná věc, kterou považoval za správnou. Nechal klíč zatavit do meče, jež právě nechal kout. A pak dal meč osobě, které věřil, protože byla velitelem Jeho vojsk. Jenže se obával, že kdyby to někomu řekl, mohlo by to způsobit problémy, protože by se to rozkřiklo a po meči by šel za chvilku každý. Neřekl to ani tobě, protože měl strach, že by ti tou informací moc zatížil duši a svědomí," dokončil své vysvětlování Sariel.
"Samozřejmě že k otevření bran není potřeba jen tvůj meč. Jsou tu taky svitky, na nichž je velmi složité zaklínání a které může ovládnout jen velmi mocný mág, a taky je to zdlouhavá záležitost," dodal ještě.

Už jim ale neřekl, co všechno je potřeba ke svitkům za oběti. Musel si zatím nechat něco pro sebe. Kdyby jim řekl, že ty vraždy v Prvním Nebi měli s tímhle souvislost, že k jednomu ze zaklínání je potřeba určitá andělská krev, pravděpodobně by ho zabili na místě. A taky by na sebe až moc upozornil. Už takhle riskoval, a kdyby jim řekl ještě o tomhle, začali by se moc vyptávat. Přece jen ve shánění informací k tomu incidentu selhali i ti nejlepší, jaké Peklo a Nebe mělo.
Sariel se to dozvěděl od "něho". Měl pocit, že ví snad všechno, ale nevyptával se.

"Každopádně mě skutečně zajímá, jak si se k té informaci dostal, Lucifere," obrátil se na něho Sariel a opět se mu pevně zadíval do očí.
'Zatraceně,' zaklel Lucifer, 'začínám ho chtít čím dál tím víc.'
"Nápodobně. Na to samé bych se mohl zeptat i já," oplatil mu stejně Lucifer.
"Jo, mě to taky zajímá. A hlavně, jak dlouho to víš? Neříct mi takovou informaci, kdybys nebyl můj přítel, považoval bych tě teď za zrádce," obrátil se na Sariela Michael.
"To si vyřešíme v soukromí. Tady to rozebírat nebudem," zasáhl Gabriel a podíval se tak, že si Michael nedovolil mu odporovat.
"Mě to ale vážně zajímá. Taky bych to mohl považovat za akt zrady," nedal se odbít tak snadno Lucifer.
Gabriel chtěl něco odseknout, ale předešel ho Sariel.
"Dozvěděl jsem se to náhodou. Je to tak 14 dní a důvod, proč jsem to neřekl, bylo, že jsem se snažil zjistit o tom víc informací. Kdybych to jen tak vypustil bez podložených důkazů, vyvolal bych tím jen zbytečné dohady, nemyslíš?" odpověděl Luciferovi, doufal, že jim to bude stačit a nechají ho být.

"Mně tahle odpověď zatím stačí, takže teď když jsme se konečně dostali k jádru věci, co tedy chceš, Lucifere?" obrátil se Gabriel na Lucifera a jeho hlas byl stejně ledový jako jeho nehybná tvář bez výrazu. Což bylo špatné znamení a i Lucifer pochopil, že by nebylo moudré ho teď provokovat.
"Samozřejmě, že jsme přišli s dobrým úmyslem. Když si vezmete, že byl meč ukraden, zmizely některé z tajných svitků a nedávno se na Zemi stala ta nevysvětlitelná katastrofa, pak je zcela jasné, o co tu jde. I nepřítel zjistil, k čemu meč slouží a hodlá toho využít. Bohužel i pro mě je to zcela nepřijatelné a nejsem tak zabedněný, abych bojoval proti těm, co se snaží otevřít brány, a ještě se otravoval s váma," vysvětlil Lucifer.
"Proto jsou tu se mnou všichni, protože mám plán, který využijeme, abychom zabránili katastrofě," dodal ještě.
"Nemyslíš, že by jsme taky mohli přijít s nějakým plánem?" zeptal se zamračeně Raziel.
"Není čas se hádat o tom, kdo vymyslí něco lepšího. Navíc vy už jste značně zaspali. Pokud sis to neuvědomil, momentálně máme navrch, takže vám nezbývá nic jiného než se přizpůsobit," odpověděl Lucifer, ale tentokrát v tom nebyla ani špetka posměchu nebo sarkasmu.
"V tomhle má bohužel pravdu, Razieli, momentálně nemáme na vybranou a věřím tomu, že je v Luciferově nejlepším zájmu katastrofě předejít," řekl Gabriel hlasem, který nepřipouštěl námitky.
"Aspoň někdo tu uvažuje rozumně," neodpustil si malé rýpnutí Bel, načež byl spražen Gabrielovým pohledem.
"Přejděme k plánu. Je jasné, že musíme spojit síly, a je jasné, že meč není ani v Království, ani v Pekle. Tudíž zbývá už jen Země. Vzhledem k tomu, že je to Michaelův meč, tak by dokázal vycítit jeho přítomnost i přes bariéru, která ho bude nepochybně obklopovat. Navrhuju na Zem vyslat hledat meč Michaela společně s Baalem. Jeho schopnosti se mu budou víc než hodit. Dále je zapotřebí zjistit všechno o těch svitcích a o tom, co je k rituálu zapotřebí. Z toho co se mi podařilo zjistit, tak část je schovaná u vás a část u nás. Navrhuju proto rozdělit naše síly a pátrat společně. Chci, aby tu zůstal Bel s Kamaelem a společně se mnou se vrátil Sariel. S tím taky souvisí zpřístupnění všech cest ke mně i k vám. Těžko se na něčem budem domlouvat, když si budem muset pokaždé žádat povolení projít," oznámil všem Lucifer a čekal na reakci. Jak si všiml, As sebou trochu škubl a lehce se zamračil. Bel jenom tázavě zvedl obočí. Michael sykl, Atanael vyskočil a Gabriel s Razielem se zamračili. Sarielovi se ve tváři nepohnul ani sval a Rafael vypadal, že už víc informací ani neunese.

Jistě, sice se na tomhle plánu domlouvali, ale Lucifer na poslední chvíli něco změnil.
Původně měl zůstat v Nebi mimo Bela a Kama taky As a do Pekla měl jít Atanael.
Chtěl totiž Atanaela trochu pozlobit, zatímco bude Michael na Zemi, a taky zjistit něco víc o tom, co se jim stalo. Ne že by to bylo kvůli tomu, že by měl o ně strach, ale spíš byl zvědavý, co za tím vším je.
Jenže potom, co viděl Sariela, se rozhodl trochu své plány pozměnit. Rozhodně ho chtěl mít u sebe. A s Asem měl taky jiné plány. Už od příchodu sem mu tu něco zatraceně nehrálo. A čím déle tu byli, tím byl jeho pocit intenzivnější. Jako by se tu někdo skrýval. Teď, když budou spolupracovat a mít přístup ke všemu, nebude problém, aby se sem As nepozorovaně dostal.

Původně nechtěl, aby to takhle bylo, protože to bylo ohrožení i pro něj. Zpřístupnění všech cest vlastně znamenalo, že se kdokoliv z nich může bez ohlášení objevit u toho druhého.
Doposud to bylo tak, že pokud se chtěl démon nebo anděl objevit u někoho výše postaveného, musel mít od dotyčného povolení.
Bylo to z důvodu toho, aby se nemohli kdykoliv démoni rozhodnout, že zaútočí na Nebe a jen tak se vynořit, kde chtěli. Mohli pouze do toho Prvního, které mělo nejslabší bariéru, protože bylo Peklu nejblíže. A naopak to samozřejmě fungovalo stejně.
Teď jen aby mu na to kývli. Nechtělo se mu rozehrávat nějakou složitější přesvědčovací taktiku, proto doufal, že to vyjde.

"To, co chceš, je naprosto nepřípustné. I my máme právo na určité podmínky. Říkáš, že máme spolupracovat, ale v podstatě nám jen oznamuješ, co máme podle tebe dělat. To jako spolupráce nevypadá. Na tom se neshodneme," zavrčel Raziel a ani Gabriel se netvářil moc přívětivě.
"Fajn. Dovolte, abych vás na něco upozornil. Tohle všechno je vaše vina. Teda, hlavně vina tady toho pošuka. Můžete být jenom rádi, že se snažíme spolupracovat, protože bez nás byste byli namydlení. A jestli si nedokážete přiznat ani tohle, pak je mi vás skutečně líto. Čekal jsem, že aspoň ty, Gabrieli, celou situaci pochopíš," řekl trochu naštvaně Asmodeus. Už ho to dohadování přestávalo bavit. Navíc byl trochu rozladěný Luciferovou změnou plánu. Znal ho natolik dobře, aby věděl, že chce v Pekle Sariela kvůli úplně něčemu jinému, než je pomoc při hledání svitků. Pro něho to znamenalo, že bude odstaven na druhou kolej, což se mu moc nelíbilo. I když Lucifer občas škádlil Azazela a věděl, že chce i Michaela, nevadilo mu to, protože to byl jen čistý chtíč, o kterém věděl, že ho za pár dní opustí. Navíc Azazel byl démon, se nimž se znal už několik století, takže ho ani za svého rivala nepovažoval. Jenže přítomnost Sariela v Pekle bylo něco jiného. Cítil, že by to nemuselo dopadnout dobře, protože v Luciferových očích spatřil i něco jiného než chtíč, když se na Sariela díval. Viděl tam zvědavost a to byla v jeho případě nebezpečná kombinace. Pokud ho zaujal, bude se s ním zabývat hodně dlouho.

Jenže nemohl nic říct. Ukázal by tím svou slabost a Lucifera by si tak poštval proti sobě ještě víc.
Dnes v noci mu bude muset ukázat, o co všechno přijde, když se bude zahazovat s tím opeřencem.

"Má pravdu, Razieli, bohužel nemáme jinou možnost. To ovšem neznamená, že ti kývnu na všechno, Lucifere. Chci, aby s Michaelem šel na Zem i Atanael. Oba dva to tam znají velmi dobře. A chci, aby byl do celé záležitosti zapojen taky Samael. Je to jediná spojka, kterou se Zemí máme, o jeho, i když to nerad přiznávám, kvalitách nemluvě. A další věc. Souhlasím, aby tu zůstal Bel a Kamael, ale Sariel s tebou rozhodně neodejde. Opravdu si myslíš, že bych ti na tohle kývl?!" zavrčel Gabriel.
"Má pravdu. Do Pekla s tebou půjdu já. Sariel tam rozhodně nemůže. Sám víš, co vytrpěl a nečistý vzduch mu rozhodně neprospěje. Navíc se musí šetřit," přidal se Raziel.
"Ne, ty bys byl v Pekle jako učiněná bomba. Tohle je tajná operace. Nikdo nesmí zjistit, že jsme se spojili ani za jakým účelem. I když se budeš snažit sebevíc, svou přítomnost neschováš a časem tě vycítí i ten nejslabší démon. Sariel byl přikován ke Skalám zatracení, obklopen démony, takže jimi částečně načichl. Stejně tak Kamael dokáže zcela zakrýt jak svou, tak Belovu přítomnost. A i když nemá takové magické schopnosti jako ty, jeho bystré reflexy a úžasné pozorovací schopnosti se nám budou víc než hodit," zamítl Razielovu nabídku Lucifer.
"A co se týče tebe, Gabrieli. Samael o tom už ví. Osobně jsem ho byl informovat a myslím, že chtíc nechtíc pomůže. Víc se o tomhle nehodlám bavit," po tomhle prohlášení bylo slyšet další zalapání po dechu a opět následovaly nevěřícné pohledy.
Lucifer dneska skutečně bodoval.
"Aby šel Atanael s Michaelem, v tom nevidím problém, jen mi to přijde zbytečné. A na Sarielovu záležitost jsem už odpověděl. Kromě toho, neměl by se rozhodnout sám?" obrátil se na Gabriela.
"Vymyslíme něco jiného. Celé je to nesmysl. Sariel prostě nepůjde a basta. Máme taky svou hrdost," bouchl Atanael dlaní do stolu.
"V tom souhlasím. I když je to docela nepříjemné, nemám se zbytkem žádosti problém, ale co se týče Sariela rozhodně nehodlám ustoupit," přikývl Gabriel.
"Vy zabednění hlupáci! To si neuvědomujete, co hrozí?! Tady se nedohadujeme o to, kdo koupí na tržnici levnější maso! Tady jde o všechno!" zavrčel Bel a bylo vidět, že i jeho opouští netečná nálada.
"Ty máš nejmíň co mluvit! Vůbec nechápu, proč tady jsi, ale to není moje starost. I tak ale nehodlám poslouchat tvoje kecy," prskl Michael směrem k Belovi.
A zase to byl Sariel, který zarazil počínající bouři.
"To je v pořádku. Půjdu," řekl tiše, ale přesto odhodlaně.
'Přesně jak jsem očekával. A teď už jsi, ptáčku, jen můj,' zašklebil se v duchu Lucifer.
"Sarieli, to rozhodně není dobrý nápad. Nedoporučuju..." začal Raziel.
"Říkám, že je to v pořádku! Navíc je to i částečně moje vina, protože jsem vám to neřekl a tohle je možnost jak to trochu napravit," přerušil ho Sariel trochu prudčeji, než měl v plánu.
Jistě, sice to bude znamenat, že bude Hijovi dál, než by chtěl, ale zase bude blíž "jemu". A stejně jako Hija i "jeho" chtěl vidět. Potřeboval ho. Cítil, že jim začíná být čím dál víc posedlý. Navíc by taky mohl zjistit, co všechno má Lucifer v plánu, a to by mu mohlo pomoct.
"Nebuď hlupák, Sarieli. Na tohle ještě nemáš! Raziel má pravdu. Vzduch by ti tam mohl hodně ublížit!" přidal se Michael.
"Dost! To stačí! Jestli chce Sariel jít, bránit mu nebudu," zastavil další hádku Gabriel.
"Ale..." nehodlal to vzdát Michael.
"Říkám dost! Už mě ta schůzka unavuje!" vybuchl Gabriel a zvedl se s křesla.
"Ať je tedy po tvém, Lucifere. Ale varuju tě, jeden náznak zrady a je mi úplně jedno, že jsme byli kdysi bratři. Zničím tě jednou provždy i s celým tím tvým zatraceným Peklem! A nikdo tě už nesloží dohromady! Tím si buď jistý!!!" zavrčel Gabriel a jeho oči byly temné hněvem.
"To je vše. Je načase se rozejít. Zítra doprobereme detaily a rozjedeme plán," ukončil debatu Gabriel a bylo vidět, že nehodlá připustit žádné námitky.
Navíc tu byli už strašně dlouho a začínal mít dojem, že Lucifer má nějaké podezření. Sice nebyl v pátrací magii tak dobrý jako Kamael nebo Baal, přesto to nebyl hlupák a neseděl na pekelném trůnu jen tak pro nic za nic.

"Dobrá. Taky myslím, že je na čase to ukončit. A neboj, pokud tě budu chtít zradit, tak ti to napřed řeknu," dodal pobaveně Lucifer a zvedl se. Na to ho následovali všichni ostatní démoni.
Schůzka dopadla přesně, jak chtěl. Bylo načase rozjet druhou část plánu.
"Budu se těšit na spolupráci, ptáčci," pronesl kousavě Bel než s lehkým lupnutím společně s Kamaelem zmizel.
"Sejdeme se na Zemi. Přesnou polohu vám ještě pošlu," zachraptěl Baal a kývl směrem k Atanaelovi a Michaelovi. Na to následován postupně Azazelem a pak Asmodeem zmizel.
"Doufám, že žádná další taková schůzka se konat už nebude. Je mi z vás vážně na nic. Celému světu hrozí zkáza a vy jen myslíte na svoji hrdost. Uvědomte si, co všechno jsme museli obětovat mi, když jsme byli ochotni přistoupit na spolupráci. Zklamal jsi mne, Gabrieli. Myslel jsem, že budeš chytřejší po tom všem, co se stalo," rýpnul si ještě posměšně Lucifer a zmizel.

Dlouhou dobu bylo v salonku ticho, jež přerušil až Hija, který se znenadání objevil.
"Vycítil jsem, že jejich aura zmizela, tak jsem se přišel podívat, jestli jste v pořádku..." začal Hija, ale když je všechny viděl, radši zmlkl.
"Já se omlouvám..." přerušil ticho jako první Sariel.
"Drž hubu a nic neříkej! Jinak bych tě asi zabil!" řekl přidušeně Gabriel a svíral ruce v pěst.
"Myslím, že by se omluvit měl, je to přece..." začal Michael, ale než mohl doříct větu, byl odhozen na nejbližší stěnu. Náraz byl tak prudký, že mu na chvilku vyrazil dech.
Ostatní jen nevěřícně zírali. Rafael se okamžitě zvedl a běžel k Michaelovi.
"Všichni zavřete huby! Nebo udělám něco, čeho budu litovat! Ani nevím, co mě štve víc, jestli to, že Sariel nic neřekl, nebo to, že jsme museli souhlasit se vším, co Lucifer naplánoval, nebo to, že sis nechal meč ukradnou, či to, že měl Lucifer pravdu. Prostě jen zavřete huby a zmizte. Hned!" zařval Gabriel a na jednoho po druhém se hněvivě podíval. Pak se otočil, přistoupil k oknu a dlaněmi se opřel o parapet.

Slyšel za sebou tiché lupkání, známka toho, že skutečně všichni odchází.
Pak bylo ticho.
Gabriel si uvědomil, že zadržuje dech a tak vydechl a svezl se podél stěny na zem, kde chvilku klečel, načež se obrátil, opřel se zády o stěnu a zavřel oči.
Netušil jak takhle dlouho seděl, ale najednou ve svých vlasech ucítil něčí prsty. Hned věděl, kdo to je. Poznal by ti prsty a tu vůni mezi tisíci.
Přitáhl si ho blíž, opřel si hlavu o jeho břicho a rukama ho pevně objal.
"Říkal jsem, abyste všichni odešli," zamumlal.
"A to sis jako vážně myslel, že odejdu? Neměl jsi na Michaela tahle vyjíždět," povzdechl si Raziel.
"Já vím."
Pak oba zase zmlkli pohrouženi do svých myšlenek.

Gabriela uklidňovaly Razielovy prsty, které ho laskaly ve vlasech a kterými občas přejel až na krk. V myšlenkách pak uvažoval nad tím, co bude dál.
Raziel co nejněžněji hladil Gabriela a snažil se ho tak uklidnit. Poslední týden to mezi nimi bylo víc než špatné, ale když ho dneska viděl, věděl, že ho nemůže opustit. Potřebovali vzájemně jeden druhého.
Sám přemýšlel nad tím, co se dneska stalo.
Z myšlenek ho vytrhly ruce, které ho najednou pohladili po zádech. Ani nevěděl jak, ale Gabrielovi se podařilo dostat se mu pod tuniku a teď ho hladil po holých zádech, kam až dosáhl.

Když se Gabriel dostal pod Razielovu tuniku, čekal, že se zase odtáhne a bude dělat scény. To by teď bylo to nejmenší, co by potřeboval. Momentálně nebyl na hádku vůbec naladěn a jen potřeboval utěšit. Proto ho potěšilo, že Raziel neuhnul. Sice se na chvilku zarazil, ale pak dál pokračoval v laskání.
Netrvalo ovšem dlouho a Gabrielovi přestávalo hlazení stačit. Chtěl ho. Potřeboval cítit jeho blízkost. Chtěl slyšet jeho vzrušený hlas.
Proto se od něho trochu odtáhl, položil mu dlaně na pas a donutil ho tak kleknout si. Pořád byl sice Raziel asi o hlavu výš, ale momentálně mu to bylo jedno. Pak mu přetáhl tuniku přes hlavu a zadíval se mu do očí.
Raziel chytil jeho tvář do dlaní a sklonil se k jeho rtům.
"Dneska to nechej na mně, ano?" zašeptal a pak ho políbil.

Napřed jen jemně, letmými polibky zasypával jeho obličej, nos, zavřená víčka, rty. Chtěl, aby Gabriel na dnešek aspoň na chvilku úplně zapomněl. Chtěl, aby věděl, že se mu omlouvá za to, že se v předchozím týdnu choval jako hlupák. Chtěl, aby věděl, že ho nikdy neopustí, že bude stát při něm, i kdyby padalo samo Nebe. Chtěl, aby věděl, že by kvůli němu šel až do Pekelných hlubin.
A Gabriel to všechno cítil.
"Potřebuju tě," zachraptěl, když na chvilku přerušil Razielovy polibky a podíval se mu do očí.
"Já vím," odvětil Raziel.
Na to se sklonil a tentokrát své rty přitiskl na ty jeho v dlouhém a vášnivém polibku.
Líbali se dlouho, chvíli vášnivě, chvíli jemně. Jejich jazyky se proplétaly s dravostí i jemností a ani jeden z nich nechtěl být ten, kdo tenhle polibek ukončí.
Nakonec se však od sebe oddělili, protože ani jeden z nich už nemohl dýchat.
Pak se Raziel odtáhl a postavil se.
Gabriel napřed jen nechápavě zíral, ale pak se k němu Raziel sklonil a donutil ho taky vstát.
"Sedni si na parapet," zachraptěl Raziel.
Gabriel beze slova poslechl. Naštěstí byl dost široký, takže se tam dalo docela pohodlně sedět.
Po tom, co se usadil, k němu Raziel opět přistoupil a natáhl se pro polibek. Teď byli oba ve stejné výšce, což jim vyhovovalo.
Když polibek přerušil, začal pomalu rozepínat knoflíčky Gabrielovy košile a postupně tak odhalovat jeho hruď. Už jen pohled na něj ho fascinoval a vzrušoval.
I když původně nechtěl zajít tak daleko, tak teď už rozhodně ustoupit nehodlal.
Jakmile mu sundal košili, začal se věnovat pásku u jeho kalhot. Když je rozepnul a naznačil mu, že je chce sundat, tak se Gabriel zvedl na rukou, aby mu tak zpřístupnil cestu a mohl je lehce stáhnout ze zadku. Parapet na holé kůži trochu zastudil, ale to mu nevadilo. Až tohle skončí, tak bude ten parapet zahřátý víc než dost.
Když mu Raziel sundal kalhoty, které vzal zároveň i se spodním prádlem, a znovu roztáhl Gabrielovy nohy, aby se mezi ně mohl dostat, naskytl se mu úžasný pohled.
Gabriel byl zcela vzrušený a jeho mužství vybízelo k tomu, aby se o něj někdo pořádně postaral. Když pak zvedl hlavu, setkal se s upřeným pohledem zpod přivřených víček.
Věděl, že už to dál oddalovat nemůže a ani nechce.
Přistoupil k němu ještě blíž, až se hrudí opíral o tu jeho, a začal ho líbat na krku. Napřed se jen něžně a jemně dotýkal rty jeho pokožky, která žhnula a pálila, jako by měla začít hořet, a postupoval od krku přes klíční kosti až k prsům a následně k bradavkám. Když jednu z nich takto políbil a slyšel, jak Gabriel zasténal, přestal rozumě uvažovat a začal ho pohánět chtíč.
Vrátil se zpátky ke krku, kde původně začal, ale tentokrát přidal jazyk a zuby.
Kousal, lízal a líbal každý kousek jeho kůže, od krku přes ramena, klíční kosti, zanechávaje za sebou vlhkou stopu, až k bradavkám, u kterých se zůstal trochu déle, aby jim věnoval náležitou pozornost. Jednu po druhé pak sál a kousal, následně je obkroužil jazykem, chytl do zubů a popotáhl. Jako odpověď se mu vracelo čím dál tím víc hlasitější vzdychání, které bylo slast poslouchat.
Když si dost vyhrál, pokračoval ve své cestě dál, přes bříško, až se konečně zastavil u jeho penisu, ze kterého už ukápla nejedna kapka rozkoše.
Raziel si klekl, aby měl výhodnější pozici, a naznačil Gabrielovi, aby se chytl za stehna a nadzvedl se tak, že ještě víc roztáhl nohy. Ten udělal, co po něm chtěl, jak mu to parapet dovoloval, a čekal, co se bude dít dál. Raziel tak měl teď výhled nejen na celou jeho chloubu, ale i na krásný zadeček.
Ještě chvíli si užíval ten pohled, než se sklonil a jazykem přejel po špičce žaludu, ze kterého slízal kapky rozkoše. Dál si hrál s jeho žaludem, chvíli po něm jen lehce kmital špičkou jazyka, pak ho obkroužil celou plochou, aby ho pak jemně políbil a skousl.
Gabriel sténal čím dál hlasitěji a snažil se nápadnými pohyby pánví Razielovi naznačit, jak si přeje, aby pokračoval.
Ale Raziel ještě skončit nehodlal. I když byl sám vzrušený na maximum a jeho penis ho nepříjemně tlačil v kalhotách, měl pocit, že ještě neudělal dost.
Když si se žaludem pohrál dostatečně, zaměřil svou pozornost na to, co ho lákalo nejvíc.
Zlehka začal líbat Gabrielovu vnitřní stranu stehen, ale čím víc se blížil k zadečku, tím byly polibky prudší a intenzivnější.
Poprvé za celou dobu, co se mu věnoval, použil i ruce, které teď položil na obě půlky, a ještě víc je roztáhl. Fascinovaně sledoval, jak se zároveň roztahuje i kůžička kolem dírky.
Zadíval se znovu Gabrielovi do očí, jeho tvář byla stažená slastí a jindy zářivě zelené oči teď byly zastřeny touhou.
"Razieli..." zachraptěl Gabriel a skoro svůj hlas nepoznával.
Takhle mu to ještě nikdy Raziel nedělal.
"Šššš... Bude to dobré..." uklidňoval ho a jeho hlas byl stejně ochraptělý jako Gabrielův.
Pak se znovu sklonil k tomu malému otvůrku a dychtivě se na něj zadíval.
Sehnul a jemně obkroužil jazykem kůžičku kolem dokola, zanechávaje za sebou vlhkou stopu.
"Razieli..." prudce zasténal Gabriel a vypnul se, co mu to parapet dovoloval.
Ten vzdech Raziela doslova popohnal kupředu.
Celou plochou jazyka začal dráždit jeho dírku a vylizovat ji. Pak strčil jazyk prudce dovnitř a začal s ním vevnitř kmitat, jak mu to možnosti dovolovaly.
"Razi... zatra... ty..." sténal Gabriel a svíjel se pod Razielovými doteky tak prudce, až se Raziel bál, že mu z toho parapetu sletí na zem.
Přestat ovšem nehodlal, šíleně to potřeboval, ale musel si ho napřed pořádně připravit.
Za chvíli přidal k jazyku i prst. Napřed jeden, který zasouval pomalu, článek po článku, dokud tam nebyl celý. Pak s ním párkrát přirazil, načež přidal i druhý prst, a aniž by ho přestal dráždit jazykem, současně ho zpracovával i prsty, které při každém vytažení roztahoval do stran. Když se pak oběma prsty dotkl jeho prostaty a Gabriel až nelidsky zasténal, věděl, že je pravý čas. Aniž by prsty jedné ruky přestal dráždit jeho dírku, druhou rukou si rozepnul kalhoty a stáhl si je z boků.
Když si pak stoupl, kalhoty se svezly i se spodním prádlem až ke kotníkům.

Oba dva byli zadýchaní, vzrušení a jejich těla se leskla potem.
Raziel pak volnou rukou nasměroval svůj penis k dírce, kterou pořád dráždil prsty druhé ruky a trochu zatlačil. Pak se oddálil, znovu přiblížil a znovu zatlačil. Ten tlak prstů zároveň se žaludem byl neskutečný.
"Ra... zi... eli..." podařilo se zachraptět Gabrielovi. Měl pocit, že asi brzo zešílí.
Po tomto zasténání vyndal konečně Raziel prsty z jeho zadku, oběma rukama ho pevně chytl za boky a naráz prudce zajel do Gabrielových útrob až po kořen.
Ten vysloveně zařval, částečně bolestí, částečně vzrušením, ale neměl moc času na nějaké přemýšlení, protože Raziel začal okamžitě přirážet. Zběsile a divoce, vůbec nedal Gabrielovi šanci na to si na něho zvyknout, ale tomu to po chvilce přestalo vadit a plně se oddal Razielovu, skoro až zvířecímu, jednání. A když ještě víc roztáhl nohy a posunul se tak o maličko níž, uslyšel Razielovo prudké zasténání. Pak se k němu Raziel sklonil a mezi vzdechy ho lehce políbil na rty. Místností se teď neslo dvojité hlasité vzdychání a pleskot kůže o kůži.
"Razi... eli... já... už..." vyrážel mezi steny Gabriel, který věděl, že dlouho nevydrží.
Raziel ale taky neměl daleko k vyvrcholení, proto přesunul jednu svou ruku na Gabrielův penis, objal ho a přejel po něm nahoru a dolů. To už bylo na Gabriela moc a s dalším Razielovým přírazem se s hlasitým zasténáním udělal. Když Raziel pocítil svírající tlak v konečníku a záškuby v jeho penisu, nevydržel a při dalším přírazu se se stejně hlasitým zasténáním udělal do Gabrielova zadku. Pak se na něj svalil, rukama ho pevně objal a vychutnával si příjemný pocit odeznívajícího orgasmu. Gabriel udělal podobnou věc, nohy mu obmotal kolem pasu a ruce mu položil na krk. I když to nebyla zrovna nejpříjemnější pozice, protože Raziel nebyl zrovna nejlehčí a do zad ho tlačilo okno, nechtěl tento okamžik přerušit. Bylo mu krásně a skutečně zapomněl na všechny problémy a starosti, které ho doteď trápily.

Nevěděl, jak dlouho tam takhle seděli, ale když už to začínalo být značně nepohodlné, tak se zavrtěl a dal Razielovi najevo, že by měl slézt.
"Promiň," zamumlal omluvně a znaveně Raziel.
"To nic," pousmál se Gabriel a políbil ho.
"Pojď, půjdeme do postele," zašeptal, vzal Raziela do náruče a přesunul se s ním do jejich společného pokoje.
Když ho pak ukládal do peřin, s překvapením zjistil, že už usnul.
Pousmál se, pohled na klidnou oddechující tvář jeho přítele ho pobavila.
'Než příště začneš s tak úžasným sexem, tak se na to napřed pořádně vyspi.'
Pak ho jemně pohladil po tváři a z očí mu odhrnul neposlušný pramínek vlasů. Sám byl dost unavený, takže si zalezl k Razielovi pod peřinu a pevně ho objal.
Ten jen něco zamumlal a automaticky se k němu přitiskl.
Gabriel ho pak políbil do vlasů, načež se sám nechal unést do říše spánků.

Konec 9 kapitoly