Michaelův Meč 10.

Kapitola 10

Země, o několik týdnů později

Michael se opatrně plížil tmou.
Před několika hodinami opustil společně s Baalem a Anataelem bezpečí hotelu, ve kterém bydleli, a teď se nořil stále hlouběji do velkého kanálu. Rozdělili se, jeden šel na sever a druhý na jih a za sebou měli Baala, který hlídal místo, kde se rozešli. Oba věděli, že mají krytá záda, což jim dodávalo volnosti, aby se zcela soustředili.
Jejich první a jediná stopa, kterou se jim i za pomoci Samaela podařilo za tu dobu, co zde byli, získat. Byla to hodně těžce vydřená informace a nehodlali se jí vzdát tak lehce. Kdo ví, kdy se jim zase podaří na něco narazit?
Takže teď Michael postupoval pomalu kanálem, poněvadž se brodil po kolena hlubokou břečkou. On a Atanael se nabídli, že propátrají dvě oblasti, na které dostali tip, protože oba mohli vycítit Meč daleko líp než Baal. A i když nebyli uživateli magie, byli na ni hodně citliví, takže by snadno dokázali vycítit nebezpečí. Nebo v to aspoň doufali. Na rozdíl od svých nepřátel totiž nemohli použít své síly naplno, jednak kvůli tomu, že by se tak snadno prozradili, a jednak by to mohlo ublížit lidem.

Michael věděl, že Anatael postupuje stejně opatrně a že ani jeden z nich nepřekročí bezpečnou hranici, i když by museli odejít s prázdnou. Co by jim bylo platné, kdyby natáhli brka hned při první příležitosti k nalezení Meče, když by se jim to nepovedlo, a pak už by příležitost neměli?
Přesto oba věděli, že hodně riskují. A ať se to zdálo sebevíc divnější, Michael byl kupodivu klidnější, když je Baal hlídal. Za těch pár dnů, co spolu byli, si na pekelného špeha zvykl a pozměnil na něj trošku názor. Byl chytrý, věděl, co chce, a své práci byl plně oddaný. A když něco řekl, tak to platilo. Nezalhal by nebo nezradil jen kvůli vlastnímu prospěchu. Pokud řekl, že je ochrání, tak Michael věděl, že pro to udělá cokoliv. Občas za tu dobu, co byli spolu, zalitoval, že za normálních okolností budou stát zase proti sobě. Někoho takového by chtěl ve vlastních řadách.
Samael se taky kupodivu zapojil a jistil je u vchodu do kanálu. Nebyli si jisti, jestli o nich už nepřátelé nevědí a jestli se nepokusí o nečekaný útok. Nevěděli, co od nich mohou čekat, ale byli si jisti, že budou dost silní, když se jim zatím dařilo se jednak tak dobře schovávat a jednak manipulovat jak s Mečem, tak s tajemnými svitky.
Michael se dál a dál nořil do špinavých útrob kanálu a stále více cítil čím dál tím větší závan magie. Byl si už jistý, že jdou správně. Ten, co ty pasti nastražil, se určitě snažil něco skrýt. A to bylo dobré znamení.
Najednou ho cosi udeřilo do nohy a on se podíval dolů. Ve vodě plavala mrtvá kočka, tělo jevilo známky posmrtné ztuhlosti, pak však Michael něco zaregistroval. Natáhl dopředu levou ruku, a jak se prsty odvážil blíž ke zvířeti, ucítil chabý chvějivý pocit. Michael se zarazil. Ta kočka nezemřela přirozenou smrtí, něco ji zabilo.
Zavřel oči. Pokusil se uvolnit a vytěsnit tichý hluk kanálů, kapající vodu, slabou ozvěnu padání vody a rachot z ulic, jak nad ním přejížděli auta. Nechal smysly putovat, nic nevyhledávat. Dokud něco nenašel!
Otevřel oči a pátral v šeru, přitom věděl, že je téměř nemožné něco vidět, a to i v dostačujícím světle. Jediné osvětlení přicházelo z podivně tvarované mřížky v silnici nad ním, kterou prostupovaly sluneční paprsky. Michaelův zrak byl zvyklý na stíny, věděl však, že pasti, které zachytil, jsou pravděpodobně neviditelné.
Udělal dva kroky dopředu a chlupy na šíji se mu zježily. Věděl, že je blízko, ale také věděl, že by neměl kvůli bezpečí chodit dál. Připadal si bezmocně. Byl tak blízko a přece tak daleko. Čekal asi hodinu. Podle Samuelových pokynů by tady měla být skupina těch šílenců, kteří za tímhle stojí. Spravedliví andělé. Tak si říkali. Michael si musel odplivnout. Spravedliví andělé. Už jen ten název mluvil za všechno. Spíš by se měli jmenovat Totální pošuci.
Snažil se zachytit jakýkoliv zvuk, který nepatřil k těm běžným, jakýkoliv závan jiné magie, cokoliv, co by nasvědčovalo, že ti blázni tu ještě pořád jsou.
Čekal dál.
Jakmile uběhla druhá hodina, byl si jistý, že tam nikdo není.
Ustoupil o krok a vytáhl dýku. Potom klidně udělal značku v kameni ve zdi na pravé straně kanálového tunelu.
Pak se obrátil a pospíchal zpátky.
Vrátí se sem později, až magie trochu opadne. Pokud tam zloději už nebyli, pravděpodobně se tam ani vracet už nebudou. Ale stále by tam mohli být nějaké informace či známky toho, co tam prováděli.
Počkají tak den a pak se tam všichni vrátí. Spolu měli větší šanci.
Když se vrátil na místo, odkud vyrazili, zjistil, že na něho ostatní už čekají.
Od Atanaela se dozvěděl, že ten takové štěstí jako Michael neměl a nenašel nic.
Pak jim Michael vypověděl, co našel on.
"Jo. Skvěle. Aspoň něco," zněl potěšeně Atanael.
"Ne tak radostně, opeřenče. Taky bys mohl být pak zklamaný," zpražil ho suše Samael.
"U všech ďasů, musíš mi kazit i tu poslední radost a naději?" protočil oči Atanael a zamračil se.
Když se Samael nadechoval k další uštěpačné poznámce, zasáhl Baal.
"Nech toho, Samaeli, moc dobře víš, proč jsme tady, a já nemám náladu na ty tvoje poznámky. Pokud chceš pomoct, tak pomáhej, pokud chceš provokovat, najdi si někoho jiného, nebo to začnu brát velmi osobně," říkal to tak klidně, jako by četl nějakou knihu. Přesto ti, co ho znali, věděli, že se Baal nerad opakuje, a to, co jednou řekne, taky splní. A rozhodně nebylo radno si s ním zahrávat.
Tohle věděl i Samael, a proto bez dalších poznámek jen zvedl ruce na znamení, že se vzdává.
"Jdeme. Tady stejně už nic nevyřešíme, a pokud se sem chceme vrátit, musíme mít jasné hlavy," ukončil tohle zbytečné dohadování Michael a obrátil se k odchodu.
Další ho následovali.
Když přišli k hotelu, rozdělili se.
"Já půjdu zpátky do baru. Zítra si vás tu vyzvednu přesně ve stejnou dobu jako dnes," řekl Samael, a aniž by čekal na odpověď, ráznými kroky odešel na druhou stranu ulice a za chvilku jim zmizel z dohledu.
Ostatní tři se pak rozešli do svých pokojů.
Vzhledem k tomu, že tu měli být delší dobu, pronajali si pokoje každý zvlášť, aby nebyli tak nápadní.

Bylo už hodně pozdě večer, když Baal uslyšel krátké, přesto rázné zaklepání na dveře.
Netušil, kdo by to tak pozdě večer mohl být, proto se obezřetně posunul ke dveřím, připraven zaútočit nebo se bránit, pokud bude potřeba.
Když však otevřel dveře, překvapil se víc, než kdyby tam stál nepřítel.
Stál tam totiž Atanael.
V bílém triku s krátkým rukávem, bílých teplácích s vlhkými vlasy a flaškou Bourbonu v ruce.
Tu taky pozvedl a lehce se pousmál.
Baal mlčky ustoupil a naznačil mu tak, že může vejít.
Odvedl pak Atanaela do předpokoje, kde vytáhl dvě tlusté sklenice a led a do každé z nich bohatě nalil jantarové tekutiny.
Všechno proběhlo mlčky.
Baal pak podal jednu sklenici Atanaelovi a druhou si nechal. Pozvedl ji na přípitek a pak si solidně loknul.
Atanael ho následoval. Pak se zvedl, přešel přes pokoj až na balkón, kde se opřel o zábradlí.
Tak nějak čekal, že ho bude Baal následovat a nemýlil se.
Stáli mlčky na balkóně a popíjeli Bourbon.
Atanael ani nevěděl, co tam vůbec dělá. Prostě když vyšel ze sprchy a zjistil, že Michael spí, vzal flašku a rozhodl se jít za Baalem.
Po druhé vypité sklence se konečně rozhodl prolomit ticho.
"Kruci, připadám si jak idiot. Přišel jsem, jen abych ti poděkoval za to, že jsi se mě zastal, i když jsi nemusel. Ani nevím, co dělám až tady na tvém balkoně. Myslím, že bych měl jít," povzdechl si Atanael a obrátil se k odchodu.
"Bourbon si klidně nech, sklenku ti postavím na stůl. Doprovázet mě nemusíš," dodal ještě na rozloučenou.
Když chtěl ovšem vyjít z balkonu do pokoje, zarazil ho nejen Baalův hlas, ale také jeho ruka, která ho chytla za paži.
"Neodcházej."
Tohle Atanaela tak překvapilo, že se prudce otočil na Baala a s otevřenou pusou na něho hleděl.
"Samotnému se pije špatně," pronesl Baal a nespouštěl oči z Atanaela.
"Jo, to asi jo," odpověděl a nastavil prázdnou sklenku.
Na jeden zátah ji pak vypil až do poloviny.
To Baala rozesmálo.
"Co je tu k smíchu?" zeptal se trošku zmateně a trošku podrážděně Atanael, takhle ho ještě neviděl.
"No, kdyby jsi to nebyl ty, tak bych řekl, že jsi ze mě rozpačitý a mírně vykolejený. Jako puberťačka, která prožívá první chvíle o samotě se svým prvním klukem," pronesl suše Baal.
"Utahuješ si ze mě," zamračil se naštvaně Atanael, vytrhl se z Baalova sevření, kopl do sebe zbytek Bourbonu a otočil se s tím, že odejde, jenže ho zastavil další Baalův dotek.
Tentokrát to byla ruka na Atanaelově pasu.
"Promiň," tohle jediné slovo Atanaela zarazilo na místě a způsobilo, že na předchozí větu zapomněl. Pak se povzdechl.
"To já se omlouvám, neměl bych tak vyšilovat. Já jen, že jsem z té tvé blízkosti dost rozčilený a přitom bych neměl. Nevyznám se v tobě a to mě děsně štve. Zatím jsem byl schopen každého přečíst a vyznat se v něm. Vím, že jsi špeh a takhle se chovat je tvoje práce, přesto bych tě ale měl být aspoň částečně schopen odhadnout. Jenže mi to nejde. Nevím, co si o tobě mám myslet, nevím, co si myslíš ty, a nevím, co mám k tobě cítit. Měl bych tě nenávidět a brát tě jen jako nutné zlo k tomu, aby jsme dosáhli svého společného cíle, jenže moje jedna půlka mozku to takhle nevidí, nechce to takhle a já už z toho začínám šílet. A ty mi to nijak neulehčuješ. Kdyby jsi byl aspoň úchylný jako Samael, protivný jako Asmodeus nebo hnusný jako Lucifer, ale ty nedáváš najevo žádné emoce ani city a já nevím, co dál," chrlil ze sebe slova jako splašený a skutečně si připadal jako ta puberťačka.
Baal se zase pousmál.
"Věděl jsem, že andělé mají tolik citů a emocí, ale netušil jsem, jak to s váma dokáže zamávat. Tohle je důvod, proč jste tak slabí a zranitelní. Dáváte své city moc najevo, a když jste zmatení, rozhodí vás to ještě víc."
"A mít city je snad špatné?" zeptal se trochu naštvaně Anatael. Měl pocit, že ho Baal nebere vážně.
"Ne, to není. Jen bys je měl umět ovládat a vědět, kdy si můžeš dovolit je projevit. S čímž máte vy andělé docela problém. Ne vždy je dobré držet se hesla 'co na srdci, to na jazyku'. Jestli chceš, naučím tě jak emoce ovládat," řekl už tišeji Baal a pevně se na Atanaela zadíval.
"Ty... Ty to myslíš vážně?"
"Jistě, proč si jinak myslíš, že bych tu s tebou stál a bavil se o tom? Sice mi lichotí to, co jsi řekl, a dal najevo, co ke mně cítíš, jenže co kdybych to všechno jen hrál a teď to použil proti tobě?"
"Já, nemyslím si, že bys to hrál," odpověděl Atanael a pevně se zadíval do Baalových očí.
"Mimochodem máš pořád ruku na mém pasu," dodal jen tak mimochodem.
"Vadí ti to?" pozvedl tázavě obočí Baal.
"Ne, nevadí. Klidně ji tam nech," odpověděl trochu naštvaně Atanael.
"Hmm, zajímavé. Ale stále jsem nedostal odpověď na svoji otázku. Chceš, abych tě učil?"
"Myslíš, že by nám prošlo scházet se dál, až tohle skončí, i když by to bylo z pracovních důvodů? A i kdyby ano, nevím, jestli bych zvládal být s tebou sám několik hodin, několikrát do týdne. Slušně si mě rozhodil a myslím, že mě to jen tak nepřejde, a nejsem schopný říct, jestli bych se vůbec na něco soustředil," odpověděl.
"Nemusím se nikomu zpovídat a nezapomeň na to, kdo jsem. Neměl bych problém se s tebou stýkat. A co se týče toho druhého problému, většinou se říká, že se sexuální napětí uvolní sexem, takže pokud by nastala situace, kdyby jsi mě nevnímal z důvodu mé přitažlivosti, rád ti pomůžu se uvolnit. A věř tomu, že potěšení by bylo vzájemné."
Atanael jen vykulil oči.
"Kruci, myslím, že víc toho už nezvládnu. Ať řekneš cokoliv, úplně mě vykolejíš. Když jsme pohromadě s ostatníma, dokážu na tebe zapomenout, ale takhle osamotě se mi bouří všechny hormony a přestávám logicky uvažovat. A ty mi to svými řečmi vůbec neulehčuješ. Asi tě začnu nenávidět," povzdechl si Atanael.
"Nemyslím."
"Hmmm..." zahučel Atanael a kopl do sebe poslední Bourbon.
Mezitím co si vybíjel svou citovou frustraci, vypil zbytek Bourbonu sám.
"Nebyl náhodou určený pro mě?" zeptal se Baal a na rtech mu hrál pobavený úšklebek.
"Vidíš, tady máš aspoň důkaz o tom, co kvůli tobě dělám. Měl bych už jít. Stejně jsem řekl víc, než jsem chtěl," povzdechl si Atanael.
"Můžu se ještě na něco zeptat? Jen si chci něco ujistit," řekl Baal.
"Klidně."
"Vždycky jsem si myslel, že ty a Michael..." nechal Baal větu nedokončenou, ale Atanael věděl, co tím myslí.
"No, občas se spolu vyspíme, ale nejsme skuteční milenci. Daleko blíž má Michael k Sarielovi," odpověděl bez zaváhání Atanael.
"To jsem si myslel. Každopádně zítra si dávej zatraceně bacha, myslím, že máme co dočinění s daleko horším nepřítelem, než jsme si mysleli," řekl vážně Baal.
Anatael byl rád za změnu rozhovoru, protože se pohybovali po vážně tenkém ledě. Překvapilo ho, že má o něj Baal takovou starost, ale nechal to bez komentáře.
"Hm. Tušil jsem, že to nebude jednoduché. Michael by necouvl jen tak před nějakou magií. Navíc ty jako nejlepší pekelný špeh a Zofiel jako náš nejlepší špeh jste se snažili několik měsíců cokoliv najít a kromě několika málo útržků jste na nic nenarazili. A to už je co říct. Ani Samael si nevedl o nic lépe. Přesto věřím a doufám, že to stále dokážeme ustát bez nějakých větších problémů," přemýšlel nahlas Atanael.
"Optimista v každé situaci? Ale taky bych byl rád, kdyby se to vyřešilo v klidu. I když jsem démon, nemám rád zbytečné drancování a ničení. To mají v kompetenci jiní od nás," pokrčil rameny Baal.
Pak Atanaela pustil a prošel kolem něho do pokoje.
Atanael mu šel těsně v patách.
"Tak já už půjdu, doufám, že zítra budeme mít víc štěstí," rozloučil se Atanael a sám se vyprovodil ke dveřím, ze kterých následně vyšel bez toho, aniž by se otočil.
Baal se pak ještě dlouho díval zamyšleně na zavřené dveře.

Druhý den ráno se sešli před hotelem, přesně jak bylo naplánovano. Ani Atanael ani Baal na sobě nedali znát nic z toho, co se odehrálo v noci u Baala v pokoji.
Plně se soustředili jen na práci, jak se od nich očekávalo. Soukromé věci musely jít stranou.
Mlčky pak došli až k místu, které Michael předchozí den označil.
Všichni to pocítili. Nebylo pochyb.
"Dobrá. Já s Michaelem půjdu první. Pravděpodobně tam budou nějaké pasti a řekl bych, že s magií tu mám největší zkušenosti. Ty a Baal nás budete krýt a hlídat," řekl vážně Samael a nikdo z nich si neopovážil nic namítnout.
Za chvíli Michael se Samaelem zmizeli Atanaelovi a Baalovi z dohledu.

"Ustup," zavelel Samael Michaelovi.
"Jak moc?" zeptal se Michael, když začal couvat zpátky do tunelu.
"Jestli mě vidíš, stále je tu asi nějaké riziko," odpověděl ryšavý démon.
Michael sice netušil, co plánuje, ale v téhle chvíli neměl jinou možnost, než mu věřit.
"Dobrá. Počkám za rohem," usoudil Michael.
Ustoupil za roh a čekal. Těkal očima, protože se ve tmě pokoušel zachytit jakýkoliv náznak blížícího se nebezpečí, uši měl naladěné na opakované a běžné zvuky kanálu. Nebylo to pro něho příliš těžké vzhledem k tomu, že byl voják, a to i přesto, že měl na Zemi značně omezené schopnosti.
Snažil se zachytit cokoliv, jenže byl najednou přerušen. Ale ne nějakým nepřítelem.
Tunel explodoval.

Baal ucítil magii dřív, než k nim dorazil zvuk a náraz. Automaticky kousek před sebou vztyčil hráz napříč tunelem a doufal, že je to ochrání.
Jak očekával, byla to vražedná past na každého, kdo procházel chodbou bez patřičného "klíče".
Sotva stačil zvednout štít, když k nim dorazilo zářivě bílé světlo.
Byl to zvuk, jako by vedle nich udeřil blesk. Pak na několik chvil přebyl obvyklý smrad stoky nakyslý zápach, následovaný o něco později náhlým stlačením vzduchu v tunelech a vysokým tónem, který trhal uši.
Když to po několika okamžicích přešlo, podíval se Atanael na Baala s otázkou v očích.
"Samael pravděpodobně ztratil trpělivost. Ostatně jako vždy. Místo aby se pokoušel "klíč" rozluštit, použil násilí. Můžeme jen doufat, že jsme tím na sebe nijak neupozornili," vysvětlil nehnutě Baal.

Michael se trhavými pohyby vytahoval z bahna a vyplivoval pachuti, na které si nepřál ani pomyslet, natož je zažít. Výbuch ho dokonale překvapil a v uších mu stále zvonilo. Měl sto chutí Samaela pěkně nakopnout, ale věděl, že zbytečné hádky by jim teď jen uškodili. Rozhodl se to proto pro tentokrát nechat plavat.
Byl si jistý, že tenhle výbuch ucítili i Baal s Atanaelem daleko vzadu za nimi a věděl, že nebude dlouho trvat, než je dohoní. Obrátil se a šel tam, kde by měl být Samael. Michael ho v šeru jen stěží rozpoznával, ale pohyboval se tak rychle, jak jen mohl, a po chvilce ho dohonil.
Samael se obrátil na Michaela s úšklebkem na rtech a řekl: "Omlouvám se za ten hluk. Nešlo to jinak, ptáčku."
Michael měl chuť mu jednu vrazit a omluvu mu neuvěřil ani na vteřinu.
"A co takhle malé varování?"
"Nebyl čas," porčil rameny Samael a Michael jen protočil oči.
"Jdou sem Baal s Atanaelem?" zeptal se Samael.
"Neslyšíš je? Už bys měl, jsou blízko."
"Stěží slyším tebe," přiznal s odfrknutím Samael. "Sotva jsem se stačil zaštítit, když se ta past otevřela. Neměl jsem čas uvažovat o takových maličkostech, jako co budu schopen vidět a slyšet potom. Navíc, nepochybuju o tom, že to za chvilku přejde. Mimochodem snad o mě nemáš strach?" protáhl nakonec.
"Tsk. Byl bych radši, kdyby ti to aspoň utrhlo jazyk," zavrčel Michael.
"Ale no tak."
Po chvilce k nim doběhli Baal s Atanaelem.
Mezitím se Samaelovi vrátil sluch a zrak aspoň natolik, že byli schopní pokračovat dál.
Museli jít ještě o kus dál, než přišli k mřížím, které zahrazovali celý tunel. Za nimi pak o kousek dál uviděli dveře.
"Jsme tu dobře. Aspoň něco," zaradoval se Michael.
"Cítíš něco?" zeptal se Atanael Michaela.
"Pokud myslíš přítomnost Hvězdy, tak bohužel ne. Ale zbytkovou magii cítím, takže tu určitě byl."
"Ještě se neradujte, nějak se musíme dostat přes tohle a já už dnes s překvapeními skončil. Na to, že vás nesnáším, se kvůli vám nechávám až moc dobrovolně zraňovat," odfrkl si Samael.
"Myslím, že tohle nebude tak složitá past," podotkl Baal a po chvilce se mu podařilo mříž odstranit aspoň natolik, aby se mohli protáhnout dál. Tlačil je čas.
Odstranění dveří zabralo dalších pár minut. a když byl vzduch čistý a ujistili se, že dál nejsou žádné další pasti, vešli.
"Potřebujem světlo. Je tu tma jak v pytli a to i přes to, že by tu mělo být jen šero," ozval se Atanael zadumaně do tmy.
Nemuseli čekat dlouho a po chvilce celou místnost zaplavilo žluté světlo.
To, co viděli, překvapilo i je.
Nevelká místnost, která byla prosycená pachem zatuchliny a rozkládajícího se masa. Od stropu po zem byli na pravé i levé straně místnosti krvavé cákance, podlaha a zeď naproti dveřím zase pokryté složitými symboly.
Ze stropu vysely řetězy s háky a na zemi se povalovala spousta něčeho, co by se kdysi dalo označit za kosti a kusy masa.
"To jsou symboly k otevření brány," promluvil jako první Baal a kývl směrem k symbolům na zdi.
"Tohle ale bude něco jiného," poukázal na něco rukou Michael, který klečel u stěny a zadumaně si prohlížel zem.
"Vypadá to jako kus vypáleného svitku. Myslím, že se jim na začátku nepodařilo všechno tak, jak by úplně chtěli," řekl Baal, když k němu přistoupil.
"Dokážeš to rozluštit?"
"Pokusím se, ale dejte mi chvilku."
"Moc času nemáme," zavrčel Samael, který si prohlížel symboly na stěně.
"Jo, jenže tohle je jediná stopa a já z ní chci vytřískat, co se dá," otočil se na něho zamračeně Michael.
Samael jen něco zabručel, ale nijak to nekomentovat a dál se věnoval stěně.
Atanael mezitím prohlížel symboly na zemi a snažil se najít něco, co by je posunulo dál.
"Mám to," ozval se po nějaké době Baal.
Atanael s Michaelem a i Samael mezitím dokončili luštění symbolů. Už věděli, co se tu odehrálo.
"Je to částečný text ze svitku, který se jim podařilo ukradnout. Bylo by lepší, kdybych znal celý text, ale i tohle nám pomůže. Z toho, co jsem vyčetl, potřebují ke svitkům nejen složité rituály, ale také talismany, které jsou s těmi svitky spjaty. Navíc svitků není tolik, jak jsme si původně mysleli, ale jen čtyři. Ty ostatní mají jen zmást stopu. A co víc, každý svitek je ukrytý jinde, aby nebylo tak snadné je nalézt. Jeden svitek byl ukryt na zemi, s tím je spjatý také první talisman – Dýka z Xianu. Tou musí být prolita čistá krev, která propustí bestie," předříkával Baal.
"Počkej. Říkáš čistá krev?" zarazil ho Michael.
"Myslím, že vím, na co myslíš. Teď to začíná do sebe zapadat. Svitek, mrtví andělé, katastrofa v Rusku, všechno spolu souviselo," pokýval hlavou Baal.
"No, abych to dokončil. Druhý svitek je schován někde v Nebi a k němu patří Valotův amulet. Třetí svitek je pak v Pekle a k němu náleží Kaliův meč chaosu. Poslední svitek by pak měl být ukrytý ve Sférách a s ním je spjat Klič osudu," dokončil Baal.
"Dýka, amulet, meč, Klíč. Docela to do sebe zapadá, stejně jako rozmístění svitků. Jen si říkám, proč vás to nenapadlo dřív?" zeptal se sarkasticky Samael.
"Musíme tohle vzkázat ostatním, ať se zaměří na to, co mají talismany symbolizovat. Myslím, že tohle bude nejrychlejší cesta, jak najít svitky," ignoroval Baal Samaelovu uštěpačnou poznámku.
"Souhlasím. Je čas to tu zabalit," pokýval hlavou Atanael a obrátil se k odchodu, věře že ho ostatní následují. Nechtěl v tomhle zůstávat déle, než musel.
Michael si lehce povzdechl. I přesto, že se v téhle ošemetné situaci dostali hodně daleko, pořád nenašel ani stopu po svém meči. Jasně, nedoufal, že by tu mohl být, ale tak nějak čekal, že když už se dozvěděli a narazili na tohle všechno, bude tu o jeho meči aspoň nějaká informace.
"Najdeme ho. Slibuju," pošeptal mu Atanael tak, aby to neslyšeli ti dva vzadu, a pak mu konejšivě položil ruku na rameno.
Michael byl za tohle gesto svému příteli vděčný. Byl rád, že šel s ním. I když neměl s Baalem nejmenší problém, nedokázal si s ním promluvit tak otevřeně jako s Atanaelem. Ten navíc dokázal vyčíst a uhodnout na, co zrovna myslí.
Zbytek cesty proběhl mlčky.

Když vylezli z kanálů, zjistili, že hodina už značně pokročila a začalo se stmívat.
"Myslím, že se teď nějakou dobu neuvidíme. Zkusím vytěžit něco z toho, co jsme zjistili, ale teď to bude především na vás, ptáčkové a čertíku," poznamenal Samael s tím svým obvyklým úšklebkem na hubě a bez dalšího rozloučení odešel.
"Kruci, potřebuju nutně sprchu, ale ještě před tím chci podat zprávu Gabrielovi," očichal se Michael a zašklebil se.
"Já udělám to samé," pokýval hlavou Baal.
"A co pak?"
"Pak budeme čekat."
"Mám jít s tebou, Miky?" zeptal se Atanael.
"Nemusíš. Zvládnu to. Odpočiň si."
Na to se každý rozešel do svých pokojů. Měli rozhodně o čem přemýšlet.

Konec 10. kapitoly