Nevratné vzpomínky 1.díl (DGM)

Ten den vál nepříjemně studený vítr a mrholilo. Naneštěstí pro dvě osamoceně jdoucí osoby, které byly oděny do zvláštních černých plášťů. Exorcisté.„Hej Allene..." křikl červenovlasý mladík na bělovlasého, který šel kousek před ním: „Co tady vůbec děláme?" Allen se zastavil a překvapeně se podíval na Laviho, který se zatím stihl posadit na příhodně vypadající kámen. „Hledáme tu přeci innocence. Sám to moc dobře víš, Lavi." aniž by dodal cokoliv dalšího, otočil se, a pokračoval dále v cestě. Lavi rezignovaně rozhodil rukama a vydal se za Allenem.

Zdálo se, že Allen setrvával neustále ve střehu, ale pro Laviho platil pravý opak. Nepřítomně bloumal zrakem po okolí a stěží vnímal, co se děje v jeho blízkosti. Najednou si všiml něčeho v trávě. „Allene...tady někdo leží v trávě." poznamenal Lavi rozpačitě. „To byl moc špatný vtip, Lavi." řekl Allen bezvýrazně a šel dál.
„Počkej. Tady vážně někdo leží!" zopakoval Lavi.
„Dobře, ale jestli tam jdu zbytečně, tak si mě nepřej." podotkl bělovlasý a vydal se k Lavimu.
„Bože! Kdo to mohl udělat?" vykřikl Allen když viděl to, co Lavi. Oba tam zaraženě stáli, než jim došlo, co vlastně vidí. V trávě před nimi ležela dívka. Krásná dívka s nádhernými černými vlasy, které jí rámovaly oválný obličej. Její pevně zavřené oči zdobily bohaté a husté řasy. Rty určitě bývaly krásně červené, ale nyní vlastnily opravdu nezdravou a namodralou barvu. Tělo bylo hubené, ale zohyzděné krvavými šrámy a nebezpečně vyhlížejícími ranami. Ze spánku jí vytékal potůček krve. Byla v bezvědomí.

„Jak je tu asi dlouho?" zeptal se Allen, ale Lavi jako by ho ignoroval. Namísto toho se sehnul a sebral něco ze země.
„Co je to?" optal se opatrně Allen. Lavi mu opět bez odpovědi jen podal malý krvavý papírek. Allen si ho vzal a znechuceně ho otočil. Bylo tam jediné slovo. Kyra. „Asi je to její jméno." poznamenal Lavi, když si všiml, že Allenův výraz se změnil ze znechuceného na překvapený. Allen pouze pokrčil rameny. Lavi čekal mnohem více, ale Allen najednou ukázal dále do trávy. „Nic tam nevidím." oznámil mu červenovlasý.
„Podívej se pořádně...ty budou asi její." vyzval ho znovu Allen. Tentokrát se Lavi podíval o něco pozorněji a v trávě opravdu uviděl slabý záblesk. Rozhrnul vysokou trávu a uviděl dva meče. Oba působily naprosto identicky, až na pár drobných detailů. Jeden z mečů měl zelenou rukojeť a druhý zase černou, na kterou byly uvázány dvě černé stužky.
„Není to akuma?" zeptal se bezpečně Lavi.
Allen aktivoval své levé oko: „Ne, není to akuma." oba chlapci si oddychli.
„V tom případě bychom měli přerušit misi a odnést ji do Temného Řádu." chvíli sledoval Laviho reakci a když přikývl na souhlas, donutil se k mírnému úsměvu.
„Dobře. Ty vezmi meče a já vezmu tu holku." hlavou přitom pokynul k dívce. Allen od něj přebral meče a Lavi si vzal dívku do náruče. Potom oba chlapci vyrazili na zpáteční cestu.

Když přicházeli k Temnému Řádu byla hluboká noc. Oba exorcisté byli unaveni po dlouhé cestě a těšili se blízkému odpočinku. Dívka se celý den ani nehnula. To nebylo zrovna dobré znamení. Zbýval už pouhý kousek cesty, když oba chlapci zaregistrovali slabý pohyb nedaleko od nich. Oba se rázem otočili, ale za nimi nikdo nestál. „Asi jsem se zbláznil." poznamenal Lavi a zatřásl hlavou. Když byli přesvědčeni o svém bezpečí, pokračovali dále v cestě. Najednou oba ztuhli. Před nimi stál jiný exorcista. Byl vyšší postavy, měl dlouhé modré vlasy. Na zádech se mu výhružně houpala katana. Jeho oči oba chlapce nenávistně probodávaly. To mluvilo za vše. Kanda. Potom je oslovil s mírně pohrdavým tónem: „Co tady děláte?"