O něco málo více štěstí 4

KAORU

Ráno jak jsem se probudil, jsem si vzpoměl na Aiu.
"Já de*il Jí zapoměl odnést do Jejího pokoje !!"
Seběhl jsem ze schodú rychle dolú a do obývaku, jenže, Ona tam už nebyla.
Uslyšel jse z kuchině nějaký zvuk, šel jsem se tam podívat. Byla tam Ona, otočená směrem k plotně, něco smažila pěkně to vonělo.
"Mmm, to je nádherná vůně."
"Ech ? Ty už si vzhúru. Dáš si k snídani vajíčka a slaninu ?"
"Ano," usmál jsem se "zajímá mě jestli to chutná stejně dobře jako to voní."
"No, moc bych na to nevsázela, dělala jsem to Já." A na to se začala smát.
"Smíšku." Řeknu Jí.
"Co prosím ?" Usmála se na mne.
"Říkám, že si Smíšek."
"To ano. Ráda se směju, mám ráda smích. Nepotřerbuju důvod, aby jsem se smála." A dál se usmívala.
Sedl jsem si ke stolu a čekal jsem jak Aiu jídlo dodělá. Koukl jsem na hodiny, do školy času dost, stihnu se i vysprchovat.
"Tady máš." Podala Mi talíř s jídlem a usmála se na Mě.
"Děkuji Ti Aiu." Usmál jsem se na Ní.
Mm, ta zástěra Jí sekne. Je opravdu nádherná. A, mm, je opravdu skvělá kuchařka !!
"Je to opravdu výborné Aiu !!"
"Fakt ! Jsem ráda, že Ti chutná." A usmála se na Mne.
Jak jsem dojedl, vstal jsem od stolu, vzal jsem Můj i Její a umyl jsem je. Po té jsem se šel rychle osprocha a obléct.
Aiu už na Mne čekala u dveří. Je dnešní ráno taková moc hodná, zajímá Mě co má asi v plánu.

AIUMI

V duchu: Jjo, udělám Mu radost, prostě budu hodná, budu se snažit mu dělat radost. Snad mu ta snídaně chutnala.
"Mm, chutnala Ti snídaně Kaoru ?"
"Ae jo, byla skvělá."
Háá, chutnala Mu, opravdu Mu chutnala. jooo !!! Mám s toho opravdu velkou radost !
"Jsem ráda, že Ti chutnala. Snažila jsem se."
"Yop. Povedlo se Ti to." A usmál se.
"Děkuji, jsem ráda, že mi konečně chválí i někdo jiný jídlo krom mámi a strejdy." A ukázala jsem Mu, doufám že Můj nejlepší úsměv.
"Jjo, opravdu to bylo dobré."
"Ééém, děje se něco ?"
"Ne proč ?"
"No, že tak na Mě zvláštně koukáš."
"Ne, ne to jen.."
"Jen ?"
"Máš krásný úsměv, je radost se takhle na Tebe dívat."
"Ach, děkuji Ti, mockrát Ti děkuji." A usmála jsem se ještě víc.
"Nemáš vůbec za co."
Jo ! Dneska na Něj musím být hodná. Ne ! Já chci, na Něj být hodná...

KAORU

Po cestě do školy, jsme si s Aiu hodně povídali. O dětství a dalších věcech. Jak jsem došly ke škole, tak jsem uviděl Usagiho, Usuiho a Udóua.
"Aiu ?"
"Ano Kaoru ?" Usmála se
"Mohla by si jít prosím Tě napřed ? Potřebuju si něco vyřídit."
"Aha. Dobře. Uvidíme se později." A šla do školy.
Šel jsem pomali k Nim. Bavili se o nějakých věcech. Jak jsem k Nim došel. Jejich rozhovor utichl.
"Co cheš ?" Zeptal se Usagi
"Opět jste otravovali Tomotiho."
"Ha ! Byl za Tebou žalovat !" Vykřikl Udó.
Přiblížil jsem se k Němu a chytl Ho pod krkem. V tom se od někud vyřitil Shinichi.
"No tak. Kaoru pusť Ho... Nestojí Ti za to."
"Zase otravovali Tomotiho. a Ty víš, že nesnaším, když na Něj někdo hrabe."
"Já to chápu Kaoru, ale už takhle s Něma máš dost problému v ředitelně."
Jen co to dořekl, přiběhl učitel a začal ječet: "Co se to tadyk děje ! Kaoru ! Zase Ty ! Pusť Udóua !"
"Ano Pane učiteli." Pustil jsem Ho.
Udělal nevinný výraz v obličeji.
"Pane učiteli. Nevím co to do Něj vjelo. Prostě přišel a začal Nám nadávat."
"Ty hnusnej šm**de !"
Chystal jsem se na Něj zaútočit, ale Shinichi udělal něco jiného. Prostě mu z ničeho nic vrazil pěstí. Chápete to ! Normálně. Co se to tu k sa*ru děje ??
"Kaoru by Ti nikdy nic bez důvodu neudělal bratře."
Cože ? Bratře ? Tak to už je na Mě trochu moc.
"Co se tu teda stalo ?!" Zeptal se učitel.
"Udó napadl kamaráda, tadyhle Kaorua. Tuším, že se jmenuje Tomoti." Zastal se Mě Shin.
"Je to pravda Kaoru ?" Zeptal se učitel.
"A.. A, ano. Má pěkný monokl."
"Hmm.. Pojď semnou Udó. Kaoru. Ty běž pro toho Tomotiho. Budeme to řešit v ředitelně."
"Co ! Ale pane učiteli !"
"Nech toho Udó ! Ty takoví šlechtic ! A zachová se takhle k Někomu jinému !"
"Promiňte pane."
"Výborně. Tak kaoru běž na co čekáš ?"
"Ano pane učiteli. Jdeeš Semnou Shinichi ?"
"Jasně."
A šli jsme.
"Shine ?"
"Ano ?"
"Ty... Udó... Je to Tvůj bratr ? Takže. ty jsi taky bohatý ?"
"Ach.. Ano je. A ano, jsem bohatý."
"Proč si Mi to nikdy neřekl ? Myslím, to že si boháč. Ještě k tomu šlechtic"
"Myslel jsem, že když Ti to řeknu. Začneš se ke Mě chovat naprosto jinak."
Nic jsem na to neřek. Jen jsem začal přemýšlet. Najednou Mi to všechno začlo dávat smysl. To proč jsem nikdy nemohl k Shinovy. Proč Mi nikdy nic neřekl o Svojí rodině, kde bydlí, když nad tím tak přemyšlím. Je Mi s toho strašně smutno. Já mu vždycky říkal všechno, ae teď vidím, že já o Něm nevím nic.
"Mrzí mě to." Řekl po nějaké té chvíli.
"V pohodě." Usmál jsem se.
"Ne. Není to v pohodě. Mrzí Tě to. Poznám to na Tobě."
"Ne. Směju se. Vidíš ! Je to dobrý." A začal jsem se opravdu smát.
"He.. Podívej tam je Tomoti !"
Běželi jsme za ním. Všechno Mu vysvětlili co se stalo. A šli jsme společně do ředitelny.

AIUMI

Hmm... Co se stalo, že Mě poslal na před. Vždyť. Celou dobu. Snažila jsem se. Byla jsem v pohodě, nebo, snad, ne ?
"Aiumi pokračuj ve čtení."
"Eh."
Sak*a. Máme literaturu. To jsem tak moc myslela na Kaorua, že jsem na ní zapoměla ?
"Aiumi? Tak bude to ?"
"Ech. Promiňte, ale nevím kde jsme skončili."
"Jak jinak. Sleduj co se děje ve třídě. Né venku za oknem.. Třetí řádek zhora."
"Děkuji."
Našla jsem si tu větu a začla jsem číst. Strašně jsem koktala. Nemohla jsem se soustředit. Musela jsem myslet na to co jsem udělala, jestli jsem vůbec něco udělala...
Učitel raději vyvolal někoho jiného. Příští hodinu máme Biologii. Píšeme test...
Zvoní. Po celí zbytek dne nevnímám nic od toho testu. Napsala jsem ho, ale nejspíš to nedopadne dobře.
Čas utíká strašně rychle. Za celí den jsem ještě Kaorua neviděla. Jdu domů. Ani před školou Mě jako vždy nečeká. Co se ksak*u děje. Co jsem Mu udělala. Vyhýbá se Mi snad ? Nebo si to všechno jenom domyšlím. Ach jo. Mám strašný strach...
Jen co dojdu domů, zajdu se osprchovat. Zalehnu a začnu přemýšlet co se stalo. Rozbrečím se. Slyším někoho, jak otevírá dveře. Kaoru. Volá Mé jméno. Neodpovídám. De po schodech nahoru. Otočím se směrem od dveří. Nechci ať Mě vidí. Otevřel dveře.
"Aiu ?"
Nic nedělám. Jde blíž k posteli. Zavřu oči. Nic neříkám. Jen poslouchám jeho dech. Slyším i své srdce. Tluče tak zběsile. Tak moc rychle jako nikdy.
"Aiu ?" Šeptá.
Já se jen trochu zavrtím. Tuhle hru uhraju. Najednou citím jeho horký dech, na Mém uchu.
"Aiu... Miluju Tě."
Po tom co to dořekl, jsem se zarazila a otevřela oči. Poodstoupil podíval se na Mě a znova.
"Miluju Tě, Miluju Tě, Miluju Tě."
Stalé to opakoval. Potom utichl. Přiblížil se ke Mě blíž a políbil Mě. Líbal Mě něžně, ale přesto tak vášnivě. Odtáhl se ode Mne a řekl, tichounce, ale přesto tak výrazně.
"Miluju Tě."
Na to mě znova začal líbat. Na rtech, líčkách, čele, krku, nosu.
Od krku se opět vrátil k ústúm.
Jak se ode Mě odtáhl, na nic jsem nečekala a vydala ze Sebe, ta dvě slova. Co v Sobě dusím už delší dobu.
"Miluju Tě." A začala jsem ho líbat.

KAORU

Konečně jsem doma. Je mi líto, že jsem Aiu celí den neviděl.
"Aiu ?"
Nic. Co se to... Kde je ? Stalo se Jí snad něco, nebo je ve Svém pokoji? Mám o Ní strach. Jdu se raději kouknout do Jejího pokoje.
Du pomaličku po schodech.
"Aiu ?"
Opět nic. Oetvírám dveře. Spí ? Ne. Jenom to hraje.
"Aiu ?"
Vrtí se, že by přece jen spala ? Ne..
Skloním se k Ní a zašeptám: "Aiu... Miluju Tě."
Ano. Miluju Jí a uvědomuji si to, víc než dobře. Na to, aby někdo mohl tvrdit opak. Kouká na Mě.
"Miluju Tě. Miluju Tě. Miluju Tě."
Opakuji to stále. Chci Jí to říct tolikrát, kolikrát jen mohu, aby se jí to zarylo do paměti. A i víckrát. Miluju Jí. A vždy Jí Milovat budu. Pomali se k Ní přibližuji. Utichnu. Jak se přiblížím k Jejím rtům, začnu Jí líbat. Jak jsem uviděl, že Jí došel dech. Odtáhl jsem se od Ní a zašeptal, tichounce, ale jen tak výrazně, aby Mě slyšela.
"Miluju Tě."
Nedokážu se ovládnout. Mám strašnou chuť Jí líbat po celém těle, ale nechci jí ublížit, nechci udělat něco, co by se Jí nemohlo líbit. Líbám Jí jen na rtech, líčkách, nosu, čele, krku. vracím se k rtům. Odtáhnu se a slyším Její dech, citím Můj tep všude v celém těle. Mé srdce tluče rychle.
"Miluju Tě."
Jak tyto dvě slova vyšli z Jejích nádherných úst. Rozbušilo se mi srdce ještě víc, než předtím. Nevěděl jsem co mám dělat. Jak mě začala líbat. Byl jsem nejspíš ten nejšťastnější člověk na světě.
"Já Tebe Taky Aiu. Moc Tě Miluju. Jsem celí jen Tvůj. Miluju Tě a chci s Tebou být navždy."
Na to jsem Jí začal něžně líbat. Všude, tam, kam Mi dovolila. Šel jsem postupně níž. Z krku na hruď, bříško. Má opravdu nádherné bříško. Obdarovaval jsem Jí motýlími polibky. Hlavně na bříšku. Odtáhl jsme se od Ní. Znepokojeně zamručela. Usmál jsem se. Koukl na Ní.
"Máš nádherné bříško Aiu. Ne. Ty jsi celá nádherná"
Sčevenala. Vypadala opravdu rostomile. Musel jsem Jí zase políbit na rty. Pomaličku, ale jistě se Mi kousek po kousku odevzdávala. Líbal jsem Jí. Všude po těle. Líbal jsem Jí tak dlouho, dokud jsem nepadl únavou.

AIUMI

Krásný pocit. Líbe Mě snad všude. Nevynechal jediné místo. Snad kromě těch, kam jsem Nechtěla a myslím, že víte kde ta místa jsou. Jeho polibky. Pokaždé jak Mi nějaký dá, citím se jako bych se měla každou chvíli vznést do nebe. Ne ! Ještě líp. Já už v tom nebi jsem. S tou nejlepší osobou co může být. S osobou co Miluju.
Líbe Mě. Tak něžně, tak nádherně. Začíná být unavený, ale nepřestává. Líbá Mě tak dlouho, dokud neusne.
Bylo to nádherné. Leží Mi na hrudi. Slyším jak spokojně vydechuje. Začnu Ho hladit po vlasech. Dám Mu pusu do vlasů a usnu, ani nevím jak.