Pohled z okna 02

Už roky jsem se snažil odstěhovat od rodičů, ale máma mě nechtěla pustit. Mojí sestru, dvojče pustila hned jak se vdala, ale mě pustit nechtěla. Po letech přemlouvání mě naši konečně pustily a já se radoval jak malej. Navíc Kelly mi už vyhlídla byt a zařídila přestěhování. Přišlo mi, že z toho má ještě větší radost než já. Jsme zámožná rodina, ale jen díky otci. Už jeho otec obchodoval se zlatem a diamanty a jednou to mělo připadnout mě. Narodili jsme se sestrou v Americe, ale mamku to naštěstí pořád táhlo do Čech a za to jsem moc rád. Taky jí děkuji za to, že nás od mala učila češtinu a brávala nás sem za babičkou. Moc jsem si to tu oblíbil. V Americe se nedá normálně žít a navíc, tady je přece krásně.

Sestra mi vyhlídla byt v jednom městečku, v klidné ulici. Na místo jsme dorazili kolem poledne. Barák ve kterém byl můj nový byt, měl pět pater a já měl bydlet ve druhém. Vystoupil jsem z auta a kouknul se nahoru a prohlédl si ho. Při pozorování mi ale pohled zůstal na jednom okně, ve kterém seděla krásná dívka. Povytáhl jsem si sluneční brýle, abych si ji lépe prohlédl a naše pohledy se setkaly. Byla krásná, měla tmavé vlasy sepnuté do skřipce a opírala se o okno. Z našeho spojení mě vythl klakson Kellyina auta, která zastavila za mnou. Vystoupila z něho a přišla ke mě. Objal jsem jí kolem ramen a políbil na čelo.
"Díky Kelly. Vypadá to, že se mi tu bude líbit." Usmál jsem se na ní a pak se znovu podíval do toho okna. Ale ta dívka na mě hodila zhnusený pohled a odešla. Nevím co to mělo znamenat. Myslel jsem si, že ten první pohled byl hluboký a měl v sobě něco... něco výjimečného, ale asi jsem se spletl. Možná jsem to tak cítil jen já.

Začalo stěhování. Naštěstí nemám moc věcí a měl jsem na to najmuté lidi, takže když se přinesla pohovka, uvelebil jsem se na ní a přemýšlel, co mám dělat. Mám jí oslovit? Nebo přijde ona za mnou aby mě tu přivítala? Sestra po mě pořad něco chtěla, ale já jí vůbec nevnímal.
"No tak Alexi! Vnímáš mě vůbec?!" Volala na mě od kuchyňské linky, která byla pár metrů od gauče.
"Promiň, co jsi říkala?" Probral jsem se a otočil se na ní.
"Dáš si něco k pití? Dělám si kafe."
"Jo jasně, kafe bych si dal."
"Co se to s tebou k sakru děje? To nemáš radost?"
"Ale to víš že mám, jen že.... viděl jsem v jednom okně sedět jednu holku, měla by bydlet ve stejném patře. Byla nádherná, jen nevím jestli jí mám oslovit jako první nebo jestli mám počkat, až ona přijde za mnou."
"Ženy mají rády, když jsou loveny. Nevím na co čekáš, jen bych se na tvém místě převlékla do něčeho pohodlnějšího." Podala mi kafe a hodila na mě pohled říkajíc: víš že máš na sobě ještě oblek? Beru si od ní s díky šálek černé kávy a přemýšlím, jestli by fakt nebylo lepší, až ona za mnou přijde sama. "Můžeš mi říct, na co ještě čekáš?" Vytrhla mě z rozjímání a najednou zazvonil zvonek. Trhl jsem sebou, až jsem se polil tou horkou kávou.
"Sakra!" Vyletěl jsem ze sedačky.
"No vidíš, já ti říkala, ať se jdeš převlíct. Šaty máš už v ložnici ve skříních, já zatím dojdu otevřít."
"Díky, hned jsem zpátky a kdyby to byla ona...."
"Jasně, nenechám jí odejít." A šibalsky se smála.

Chvátal jsem s převlékáním, ale nemohl jsem se rozhodnout, co si mám vzít na sebe. Vyhrabal jsem snad celou skříň a v ložnici to teď vypadalo jak po boji. Až to uvidí Kelly, tak mě zabije, snažila se to tu všechno uklidit a já jí takhle poděkuju. No nic, pak si to nějak u ní vyžehlím. Koukl jsem se na hodinky a zhrozil se, že mi to parádění zabralo přes půl hodiny. Začal jsem na sebe v duchu nadávat. Jen doufám, že se tam se sestrou nebaví o mě, jinak bych pak Kelly musel uškrtit, protože ona na mě vybleje úplně všechno. Vystřelil jsem do obývací kuchyně a tam bylo nějak moc lidí. Přišli mě tu přivítat lidi snad z celé ulice. Představil jsem se jim, ale jí jsem tu neviděl. Omluvil jsem se jim, že toho mám momentálně moc a že si musím ještě něco zařídit. Velmi slušně a mile jsem je vyprovodil. Po jejich odchodu jsem měl tak měsíc co jíst, protože každý přinesl něco, jeden koláč, jiný sekanou, další flašku atd. Proč ale jediný člověk, kterého jsem chtěl vidět, se tu neukázal? Sebral jsem odvahu, sestra mě ještě podpořila a vydal se k jejím dveřím. Asi pět minut jsem přešlapoval před jejími dveřmi. Nakonec jsem se odhodlal a zazvonil. Po chvilce se otevřely dveře dokořán.
"Dobrý den..." vyhrkl jsem ze sebe, ale hned jsem se zarazil. Stála tam ona. Z blízka byla ještě krásnější a navíc měla na sobě jen krátké volné triko, zahalující jen to co má a ani o centimetr delší. Byla rozespalá, nejspíš jsem jí vzbudil. "jé, omlouvám se, jestli jsem vás vzbudil, jen jsem se přišel představit. Jsem váš nový soused, Alex O'Sullivan." A podal jí ruku. Byla v polospánku, bylo vidět, že mě sleduje jen malou škvírkou v očích. Byla trochu rozcuchaná a strašně jí to slušelo. Letmo se podívala na mojí ruku a zase zvedla hlavu.
"Zdravím pane O'Sullivane. Teď víme oba, že tu na patře nejsme sami, takže dodržujte prosím domovní řád a noční klid, ať se vyhneme problémům. Díky." Po těchto slovech mi doslova zabouchla před nosem. Upřímně, nebyl jsem zvyklý na takové jednání. Většinou po mě holky šílely a už od střední jsem nemusel žádnou holku balit. Tohle bylo jiné. Stál jsem u těch dveří a začal se sám sobě pomalu smát a vracet se zpátky do svého bytu.
"Co tě to tak pobavilo? A kde jí máš? Myslela jsem, že mi ji přijdeš představit?" Spustila na mě Kelly v momentě když jsem vešel.
"Ona je dokonalá." Nic víc jsem neřekl a smál se. Ona je nádherná. I když se mě Kelly vyptávala, nic jsem jí neřekl, nebylo ani co. Pořád jsem měl na tváři ten přehlouplej usmívající výraz a před očima ten moment, kdy stojí polonahá ve dveřích. Se sestrou jsme si pak do noci povídali a plánovali, co jak kdy a podobně. Odjížděla docela pozdě, tak jsem jí vyprovodil. Když odjela, podíval jsem se ještě do jejího okna. Seděla tam, koukala na mě a já zvedl ruku na pozdrav. Ona na to jen slezla z okna. Vyběhl jsem nahoru a chtěl využít druhou šanci. Vím že je pozdě, ale ona nespí. Musel jsem toho využít. Vyběhl jsem nahoru a zazvonil a ona téměř hned otevřela.
"Omlouvám se za minule. Opravdu jsem vás nechtěl vzbudit. Co třeba večeři jako omluvu?" To mě napadlo už předtím a to přece nemůže odmítnout, navíc se mnou. Lepší partie než jsem já těžko sežene a nahodil jsem sebevědomý úsměv.
"Ne, díky. Slovní omluva mi bohatě stačí. Dobrou noc." Snažila se mi zavřít dveře, ale zastavil jsem je rukou a až jsem se sám divil, jak jsem rychlý. Chtěl jsem znát aspoň její jméno.
"Počkejte, prosím," a ona zase pootevřela. "mohl bych znát aspoň vaše jméno?" Naléhal jsem.
"Ne! Nevím k čemu by vám bylo. Pochybuju, že si vedete deníček, do kterého byste si to potřeboval zapsat nebo o mě povídal vaším kamarádúm. Jsem jen člověk, kterého občas potkáte na chodbě a k tomu abyste mě pozdravil nepotřebujete znát moje jméno. Takže dobrou noc." A nyní už byla rychlejší než já a zabouchla. No tak to mě podrž. Ta se s lidmi asi moc nekamarádí. Proč je taková nepříjemná, když se k ní člověk snaží chovat hezky? Odešel jsem zpět do bytu a přemýšlel nad ní a jejím chováním. Třeba se bojí, nejspíš jí někdo nějak ublížil. Já to zjistím, proč je taková.

Pár dní jsem jí nechal být, chodil po sousedech a po okolí a vyptával se lidí co o ní vědí nebo jestli jí neznají nějak víc. Jestli má nějaké kamarády, kdo jí navštěvuje, ale nikdo o ní nic nevěděl. Co je zač? To se tu s nikým nebaví? Jediný co jsem zjistil, bylo její jméno a to že má kočku. Ve večerce, kam chodí nakupovat, tak tam pro ní kupuje žrádlo a podestýlku. Ale to je všechno. Před čím se může schovávat? Po pár týdnech zbytečného pátrání, když jsem se loučil s Kelly, prošla kolem nás před barákem. Pozdravil jsem jí, ale ona jako vždy jen kývla, píchla si sluchátka do uší a šla pryč.
"Tak co na ní říkáš?" Řekl jsem Kelly, dívajíc se stále na její vzdalující se záda.
"To je ona? Není špatná, ale já si myslela, že už si o ní přestal usilovat."
"Blázníš? O ní nikdy, dokud se nedozvím víc. Čím víc se o ní nic nedozvídám, tím víc chci o ní vědět víc."
"Tak co tu ještě se mnou děláš? Běž za ní!"
"A co jí asi tak řeknu?"
"To je jedno, ty už si něco vymyslíš. Běž!" A popostrčila mě.
"Jasně, už jdu. A díky, že ses za mnou zastavila." Rozloučil jsem se sestrou a běžel za ní. Je to už dva měsíce, co tu bydlím a o okolí nevím skoro nic. Znám pár nákupních center, nějakou restauraci, ale tam kam šla ona, tak to jsem neznal. Plížil jsem se za ní a ačkoli nejsem dobrý ve sledování, nikdy jsem to nedělal a ani to nikdy k životu nepotřeboval, nevěděla o mě. Ale nejspíš to bylo díky hudbě, kterou měla píchlou v uších. Došli jsme na konec města, kde bylo letní kino. Ona si koupila vstupenku a šla. Myslel jsem si, že s někým půjde, ale na nikoho nečekela a ani si k nikomu nepřisedla. Seděla úplně nahoře a sama. Což mi i docela vyhovovalo. Teď ještě vymyslet, co jí říct, ale počkám ještě chvilku, jestli se tu s ní někdo nemá sejít, třeba přítel nebo kamarádka. Taky jsem si koupil lístek a sedl si do první řady na kraj, abych nerušil ostatní. Navíc, ten film jsem už viděl a znám ho z paměti, takže na něj nepotřebuji až tak moc vidět.

Přibližně v polovině filmu jsem se k ní dokradl nahoru a sedl si vedle. Hodila na mě velmi udivený pohled. Asi mě tu nečekala.
"Copak, překvapená?" Bez odpovědi a upřený pohled na plátno. "Viděl jsem tvůj překvapenej pohled, takže ano. Možná tě taky překvapí, že jsem se na tebe ptal pár lidí v okolí, a kupodivu o tobě skoro nikdo nic neví." Neměl jsem potřebu jí to tajit a není hloupá, aby jí nedošlo, že když mi nic neřekne ona, tak se na ní musím někde poptat. Ona na to ale zase nic neřekla a jen se na to samolibě usmála. Asi jí tahle hra baví. "Já ale jednou přijdu na to, co jsi zač Michalo Malinová. Přijdu na to, co se skrývá za tou tvou neprostupnou maskou, za tvým nepřátelstvím." Zase nic, už mě to přestávalo bavit. Proč se mnou sakra nemluví? Vnímá mě vůbec? Přisunul jsem se k ní blíž, chytil jí za bradu a otočil jí k sobě, abych měl jistotu, že mě vidí a slyší. "Já přijdu na to, kdo je má krásná sousedka." Sakra, je nádherná a já se nemůžu udržet. Naklonil se k ní a chystal se jí políbit, protože jsem jí nemohl odolat a ani nevím, jestli mě vnímá. Ona se mi ale vyškubla, i když pohled ode mě neodtrhla. "Jak myslíš Michalo, když chci o někom něco zjistit, tak to zjistím."
"Jak chcete pane Alexi, ale ostatní nebude tak lehké jako jméno, které mám napsané na poštovní schránce." Mrkla na mě jedním okem a pak se vrátila zpět k plátnu. Co to má k sakru být? Možná že se mi to jen zdálo, ale jak lehkovážně mluvila o tom jméně, tak mě něco napadlo a vůbec se mi to nelíbilo. Snad není to jméno falešný. Jméno je momentálně to jediný, co o ní vím. To nemůže myslet vážně! Zíral jsem na ní až do konce filmu, ale ona se ani nepohla.

Konečně přišly závěrečné titulky a ona se sbalila a odcházela. Šel jsem za ní a nic neříkal. Ušli jsme nějakou dobu beze slov, ale ona pak najednou pronesla bez ohlédnutí na mě: "Copak, něco není v pořádku?" Buď si z ničeho nic chtěla povídat a nebo jí moje přítomnost vadila a jelikož si se mnou moc nepovídá, volil bych tu druhou variantu.
"Ty se nebojíš chodit v noci po městě sama?"
"Mám tu přece vás." Asi si přijde vtipná.
"Ale co kdybych tu nebyl?"
"Pravda, tak to bych asi celou cestu běžela." Co? To si ze mě dělá srandu?
"Cože? Běžela? Vždyť to je ještě přes tři kiláky?"
"Pravda, takže pane Alexi, snad se uvidíme někdy příště." Zvedla ruku k pozdravu a byla pryč. To si snad ze mě dělá prdel. Měl jsem jediný štěstí, že u křižovatky, kterou jsem se chystal přejít, zrovna zastavil taxík a někoho vykládal. Nasedl jsem do něho a hnal ho k mojemu baráku, ale trochu jinou cestou, než běžela ona. Dojeli jsme, já zaplatil, vystoupil a opřel se o moje auto. Koukl jsem se na hodinky a najednou na konci vidím, jak sem přibíhá. To snad není možný, co je vůbec zač? Doběhla ke mě udýchaná a opřela se o stehna.
"Jak jste se sem dostal tak rychle?"
"Ty jsi opravdu neuvěřitelná. Myslel jsem si, že tu budeš tak za čtvrt hodiny, ale tobě to netrvalo ani polovinu. Co jsi vůbec zač?"
"To bych se měla ptát spíš já vás. Ale na rozdíl od vás, já bez toho dokážu žít. Dobrou noc pane O'Sullivane." Napřímila se a chtěla odejít, ale nechtěl jsem jí nechat jít. Chtěl jsem si s ní promluvit. Aspoň jednu otázku jí položit.
"Počkejte, jen jedna otázka." Vykřikl jsem na ní a chytnul jí za ruku. Ona se mi vytrhla, otočila a hodila na mě vražedný pohled.
"Tak tohle, pane O'Sullivane, bylo naposled, co jste něco takového udělal." Ten její tón se mi vůbec nelíbil. Nechtěl jsem jí naštvat, chtěl jsem si s ní jen přátelsky promluvit.
"Promiňte, já... jen jsem se chtěl na něco zeptat."
"Říkám vám to naposled. Nechte mě být!" Otočila se a zmizela v baráku. No tak to bylo přesně to, co jsem nechtěl, aby se stalo. Chtěl jsem jí tykat, abych jí dal najevo, že jí chci být blíž, ale svým chováním ve mě vzbudila respekt a já jí nakonec zase vykal. Co se jí stalo, že je taková nepřátelská?

Byl konec prázdnin a já si sháněl soukromé očko, aby mi na ní něco našel. I já hledal na netu, ale pod jménem Michala Malinová mi to nic nenašlo. Jak jsem si myslel, to jméno bylo falešný. Hledání toho, co je ona zač mi dalo zabrat jak časově, tak i psychicky. Když za mnou přijela Kelly, myslela si, jestli nejsem nemocný, prý mě takhle zamyšleného ještě neviděla a prý se v poslední době skoro vůbec nesměji. Nevšímal jsem si toho, důležitější pro mě byla ona. Když jsme se potkali, tak jsem jí vždy pozdravil, ale už jsem jí nevyhledával, tak jako tenkrát v tom kině. Co mě ale zarazilo, tak to bylo to, že ani detektiv na ní nic nenašel a ani nezjistil, její pravé jméno. Kdo to k sakru je?

"Pamatuješ jak jsem ti říkala o těch nových obchodních partnerech?"
"O kom?"
"O Křišťálových."
"Kdo to je?"
"Naši nový partneři. Naši s nimi začali spolupracovat chvilku po tom, co jsi od nich odstěhoval. Už minule jsem ti o nich říkala. Jsou to nejlepší klenotníci, to si o nich opravdu neslyšel?"
"Tak to si nepamatuju."
"To máš z toho, že mě v poslední době vůbec nevnímáš."
"No a co je s nima?"
"Pozvali naší rodinu na Vánoční večírek."
"Vánoční večírek? Vždyť je teprve konec října."
"Teprve? Snad už. Než se otočíš, tak jsou tu Vánoce. Navíc ten večírek bude v maskách."
"To mi jako chceš říct, že to bude něco jako maškarní pro dospělé a bohaté?" A Kelly se tomu začala smát.
"Jo asi tak něco. Musíme si vybrat za co půjdem a dát to vědět Křišťálům, aby věděli, jako pořadatelé, kdo za co půjde a aby se jim masky neopakovaly. Tak za co bys chtěl jít?"
"Co třeba za prince a ty půjdeš za princeznu?"
"Tvé originální nápady mě opravdu někdy dostávají do kolen Alexi."
"A já si myslel, že za princeznu chce jít každá holka."
"Nejde o to, že bych nechtěla, ale za prince s princeznou už jdou mladí Křišťálů."
"Takže oni mají i dceru? Řekni mi, že je zadaná nebo aspoň škaredá jak noc a mámě se nelíbí."
"Prý je moc hezká, ale podle tajných zdrojů s nimi už nežije. Všem tvrdí, že žije už léta s nějakým přítelem, ale nikdy ho nikdo neviděl, takže všichni pochybují o tom, že existuje."
"Je mi jedno jestli je opravdovej nebo vymyšlenej, ale další mámino namlouvání bych nesnesl. A nebo víš co? Já tam nepůjdu, takovýdle akce mě nebaví a navíc, dívat se na starce v maskách mě opravdu neláká. Omluv mě u našich, něco si vymysli."
"Tak to prr hochu. Na ten ples půjdeš, i kdybych tě tam měla dovléct smykem. Nepůjdu tam s našima sama, víš jací jsou a navíc musíš chodit na tyhle rodinné akce, pokud chceš tady dál bydlet. Takže si to hodně rychle rozmysli, jestli chceš mít zkaženej jeden večer nebo zbytek života."
"Jasně, rozumím. Už vymýšlím, za co půjdeme."
"A už jsi něco vymyslel?"
"Ne. Tebe nic nenapadlo?"
"Přemýšlela jsem, že by jsme šli za čaroděje a čarodějnice, ale mámě se to nelíbilo."
"A co jít třeba za kouzelníky a kouzelnice?"
"No tak Alexi, to není moc vtipný."
"Já to ale myslím vážně."
"Ale vždyť to jsem teď řekla, že máma to neschválí."
"Čarodějnice a kouzelnice je ale něco úplně jiného a více méně můžeš mít i princeznovský šaty, když na to přijde."
"Počkej, jak to myslíš?"
"Jelikož čarodějnice jsou hnusný, zlý, špinavý a Bůh ví co ještě, kouzelnice jsou krásný, hodný, čistý, můžou mít kouzelnou hůlku i korunku." Mrknul jsem na ní. "To jsi nikdy neviděla pohádky?"
"Pravda, to mi nedošlo. Navrhnu to mámě."
A tak jsme se se ségrou bavili, co jak a kdy bude. Ale popravdě na ten večírek vůbec nechci. Snad to nebude katastrofa, jako minule, když se Kelly opila a spala na záchodcích s hlavou v míse. Od té doby jí manžel a naši hlídají. Před ní se o tom trapasu nemůžeme zmiňovat, jinak je nepříčetná, ale pokud už má dovolenou pít, sice pod dohledem, tak je pomalu k nezadržení. Jsem na to opravdu zvědav. Stejně mě chce sebou jenom jako krytí.