KS: Krvácím, neumírám (7.část)

Kluk
Satoshi Umiya
Bylo mi celkem dost jasný, co se teď bude dít. Potom, co jsem vylezl ze sprchy a vyslechl si od Daidary plán svého bratra a zjistil, že jsem nebyl daleko od pravdy. Naruto zůstal dole a dělal jako, že nás vůbec neposlouchá. Daidara se mi uvelebil na posteli a sledoval, jak se převlíkám do svého pracovního oděvu. Obleku zabijáka. Ještě Katsumi a hotovo.
"Připravenej, hm?" zeptal se Daidara a pobavenej úšklebek ho přešel, když zahlédl můj obličej.
"Koho si myslíš, že se ptáš?" řekl jsem ledově a zkontroloval naposledy svou výstroj.
"Dobrá. Jdu napřed, budu čekat u tvojí skříňky, hm." řekl a chtěl odejít z mého pokoje, přes Naruta, kterej si hraje na mou dívku dole na gauči.
"Fajn, dej mi dvě hodiny." řekl se a dál ho moc nevnímal.
"Pospěš si, hm." řekl jen a odešel. Já jsem pohlédl z okna a sledoval, jak poklidně opouští naší ulici. Pak jsem se zhluboka nadechl a vydechl. Je čas…

Hodil jsem přes sebe delší černý kabát a seběhl jsem schody do obýváku. Naruto se otočil po zvuku a pohlédl do mých očí.
Nemůžu ti říct pravdu, i když něco už víš…ještě není správný čas.
Ještě chvíli jsem o svém plánu litoval, než mi došlo, že už nemůžu jinak. Naruto se na mě pousmál a to mě tedy dost rozhodilo.
"Vypadáš jako zlej hrdina komiksovýho filmu." řekl mi a dál se na mě šklebil.
"Ty máš co říkat, Barbí." oplatil jsem mu a shlédl jeho outfit, který, to vám nelžu, byl dost odvážnej i na dívku. Naruto mi oplatil ten provokativní obličej a pokračoval.
"Neurážej nebo ti Barbí už v životě nedá."
"O to strach nemám." řekl jsem a byl si tím dost jistý, vzhledem k naší situaci a Narutově postoji. Asi jsem se moc zamyslel nad našimi vážnými problémy, když Naruto vypnul televizi a prohlížel si mě starostlivým pohledem.
"Děje se něco?"
"Jo a bohužel potřebuju tvou společnost." řekl jsem jen a snažil se na to raději nemyslet.
"Jde o to překvápko, že jo?" řekl nadšeně a začal skákat po místnosti.
"Radši se oblíkni, nebo si to rozmyslím." řekl jsem znechuceně a obrátil oči v sloup.
"Dobře, pět minut." řekl Naruto a vyběhl nahoru. Úsměv mě přešel, když mi došlo, kam jdeme.

Trvalo mu to vážně pět minut, až jsem se podivil. Asi za dalších pět minut mě to přestalo zajímat a vzal jsem ho za ruku. Ne, že bych si myslel, že by mi zdrhnul ale…no…chtěl jsem ho prostě držet, než to přijde.
Když jsem ho dotáhl až před školní pozemky, trochu byl překvapenej. Ale nijak nedal najevo, že ví, do čeho to jde. Pousmál jsem se a vedl ho dál. Škola je samozřejmě přes prázdniny prázdná a…zavřená na zámek. Naštěstí jsem na to myslel už dřív.
"Dovnitř se nedostaneme." řekl Naruto a dál mě pevně držel za ruku.
"Říká kdo?" řekl jsem a z druhé kapsy vytáhl sadu klíčů.
"Ty máš…?" řekl překvapeně a víc sevřel ruku.
"Jo." řekl jsem s klidem, ale sevřel i tu svou. Krátce jsem mu pohlédl do očí…
Snad mi jednou odpustíš tohle všechno.
"Jak si…?" řekl a já dal symbolicky ukazováček přes ústa.
"Ššš, nebo zkazíš překvapení." řekl jsem jen tiše a vedl ho ke své skříňce. Všude se ozývaly zvuky našich kroků a já sám jsem se hodně musel snažit, aby nezaslechl můj zrychlený tep! Musel jsem se uklidnit! Musel jsem být soustředěný…Musel jsem ho zachránit.
Jdu tě zabít,…snad ti ale dojde, že to není přání mého srdce.
Už nejde couvnout, Sasuke! Musíš udělat vše, co je v plánu! Aby přežil alespoň on…
"Jdeš pozdě." řekl Daidara a zamířil na mého Naruta zbraň. Ušklíbl se a čekal na strach!
"Co ten tu dělá?!" řekl Naruto trochu vyděšeně a pustil mojí ruku. Pak si stoupl, kousek přede mně!
"Přišel jsem dohlédnout na popravu." řekl jen. Já na nic nečekal a namířil na Naruta svou Katsumi!

Svědek
Naruto Uzumaki
Čekal jsem, že mě zabije,…ale že si na to vezme posilu…to mě ani v nejmenším nenapadlo! Jeden zabiják stál za mnou a druhý přede mnou! Ten, který se před asi třemi hodinami objevil u Sasukeho dveří a představil se mi jako Daidara pořád něco mluvil. Měl narážky na můj výběr muže a naschvál si hrál se svojí pistolí. Jako by nestačilo, že už tak mám vztek! Pak se ale zadíval do mých očí a zamířil! Už jsem si říkal, že je se mnou konec,…než se za mnou ozval ledový hlas, který jsem si pamatoval i z oné krvavé noci! Otočil jsem se…
"Je můj." řekl Sasuke a přivřel své nádherné černé oči. Jeho parťák si v tu chvíli nechal zajít chuť a raději ustoupil. Tak takovou sílu má můj kluk…
Pak se Sasuke zaměřil jen na mě. Díval se do mých očí a já poznal, že je rozhodnutý! Zamířil s maximální přesností,…byl jsem od něj asi dva metry, byla by hanba, kdyby se netrefil.
Tak tohle je konec? Pousmál jsem se.
Stejnak tě miluju, Sasuke…Čas strávený s tebou,…nikdy toho nebudu litovat. Ani na sekundu!
Nepřestával jsem se mu dívat do očí a čekal na výstřel!
"Vím, že se ti líbí ten strach v očích tvé objeti, hm…ale už je čas na…" řekl Daidara.
"Nemá ho." řekl Sasuke a stále se díval do mých očí.
"Cože?" řekl Daidara a já poznal na jeho hlase, že je trochu zmatený.
"On se mě nebojí." řekl Sasuke a jeho ledová maska mi stále dávala najevo, co je zač.
"No jo, hold máš jednou smůlu, hm." řekl Daidara a ušklíbl se.
"Jo, to mám." řekl a s rychlostí blesku se pohnul a vystřelil!

První, co mě napadlo, bylo: "Jak to, že myslím?"
Druhý, co mě napadlo, bylo: "Jak to, že mě nic nebolí?"
A Třetí, co mě napadlo, bylo: "Cos to udělal, Sasuke?"

Můj vrah stále mířil na polomrtvé tělo a mě jen tak s ignorací obešel! Pak se ušklíbl a střelil do Daidary ještě třikrát! Pak obratně vyměnil zásobník ve své zbrani, vzal si tu Daidary a přešel k mé vyděšené a zároveň překvapené maličkosti!
"Co si…?"
"Buď s ticha a vem si to! Kdyby někdo šel, koho neznáš, zastřel ho!" řekl Sasuke a podával mi zbraň.
"Ne! Já přece…"
"Chceš žít?! Tak si to vem!" řekl a já si od něj vzal tu věc, která dokáže za malou chvíli ukončit život! Všechny sny a cíle se člověku rozplynou ve vteřině! Dost nahlas jsem polkl, abych zahnal prvotní strach ze svých vlastních pocitů! Pak jsem pohlédl na Sasukeho, který zkoumal puls mrtvoly, a něco mě napadlo. Zamířil jsem na něj se svojí neohrabaností a musel mu připadat směšný…
"Co to děláš?" řekl mi Sasuke ale neotočil se ke mně.
"Co děláš ty?" řekl jsem stejnou a čekal.
"Jako syn právníka bys měl mít nějakou představu, ne?" řekl a postavil se.
"Pár by jich bylo." mluvil jsem dál klidně, stejně jako on.
"Ale?" otázal se. Jak dobře mě znal, parchant jeden.
"U všech bys musel splňovat jednu věc." řekl jsem a nespouštěl ho z očí.
"A jakou?" řekl a otočil se ke mně čelem. Díval jsem se mu do očí a odmítal odpovídat!
"Měl si mě zastřelit nebo ne?! Tak proč si…?" změnil jsem téma a on ke mně udělal pár kroků.
"Nemá to cenu, teď už mi nevěříš." řekl a podíval se směrem na konec chodby. "Shikamaru, už si zavolal poldy?" cože, on je tu s námi? Jmenovaný vyšel zpoza rohu a zamával nám mobilem.
"Je mi líto." řekl a pousmál se. Sasuke ho napodobil.
"Jako bych to nečekal."
"Jak to, že Shikamaru ví…" řekl jsem a začal si fakt připadat hloupě.
"Měli bychom zmizet." řekl Sasuke a vzal mě za ruku a tahal mě pryč!
"Jestli to nevyjde, umřete oba." řekl Shikamaru vážně a pohlédl na mě a pak na Sasukeho.
"Jo já vím." řekl Sasuke a sevřel mou ruku víc. Co se to sakra děje! Vyvlékl jsem se mu a…!
"Začínáte mi lézt na nervy! Co jestli nevyjde?! O čem se tu tak zasvěceně bavíte?! Řekni, Sasuke?!"

Vrah
Sasuke Uchiha
Nikdy jsem si nemyslel, že mě tak ochromí vyslovení mého jména. Ale v tuhle chvíli to byla pravda. Naruto na mě naštvaně a zmateně hleděl a dožadoval se odpovědí ale…já se nedokázal soustředit na nic jiného než na to, že mě poprvé oslovil mým pravým jménem.
"Posloucháš vůbec?!" dostal mě ze snění Narutův hlas a já se oklepal. Co to bylo sakra za romantickej zkrat?! To už jsem tolik klesl? Přesto jsem chtěl vědět, zda jsem se jenom nepřeslechl.
"Řekni to znovu." řekl jsem a absolutně ignoroval Shikamara s jeho přítomností.
"Co?! To že mi začínáte lézt na nervy?!" řekl Naruto ještě víc naštvaně, asi si myslel, že ho celou dobu neposlouchám, což byla do určité míry pravda.
"Ne,…to poslední." zakroutil jsem krátce hlavou a stále mu hleděl do očí, které měnily svůj odlesk jakmile Narutovi došlo, co po něm chci…jeho obličej se uvolnil a místy se objevily rudé flíčky. Když nad tím tak přemýšlím tak mi od návštěvy Itachiho vůbec neřekl jménem. Ani tím falešným, to znamená, že to věděl. Shikamaru s klidným, ale nezáživným obličejem hleděl z jednoho na druhého a když zahlédl něco, co hledal, pousmál se a poodešel stranou. Moc jsem nepochyboval o tom, že je schopný náš rozhovor vypustit. Naruto se nadechl a klidným hlasem řekl to slovo…to jméno.
"Sasuke."
"Vážně to chceš vědět?" zahleděl jsem se do jeho dívčí masky a uviděl v ní rozhodného muže, kterého miluju. Udělal krok ke mně a zcela jistě mi řekl svou odpověď.
"Jo! A to všechno!"
"Fajn ale nejdřív odtud musíme zmizet." řekl jsem a znovu ho chytil za ruku. On ale pokračoval v naší malé hádce, která se mi přestávala líbit.
"Výmluvy."
"Nevymlouvám se. To spíš ty, znám tě." oplatil jsem mu a čekal na výbuch supernovy.
"Jasně! Jednou se semnou vyspíš a už mě znáš jak sví boty, co? Novinka, takhle to nefunguje, Sasuke!" řekl a postavil se do útočné pozice stejně jako já proti němu. Vypadali jsme jak dva klokani co se chystají na boj o samici. V tom nás někdo vyrušil a tím se i připomněl jako nechtěný posluchač. Jak často na něj zapomínám, jak to dělá…?
"Ehmm…nechci rušit, ale tenhle typ rozhovoru se opravdu ignorovat nedá." řekl Shikamaru a já na jeho tváři rozpoznal červené fleky. Narutovi se jich vytvořilo mnohem víc, když si uvědomil to co já. A to že celou dobu máme společnost.
"Mohl ses alespoň snažit." řekl jsem klidně, abych tak prolomil to nervózní ticho.
"Myslím, že strop už Naruto překročil." řekl Shikamaru jen a přešel zpět k nám.
"No tak promiň. Neříkal si, že někam musíme?" řekl Naruto a otočil se na zpět na mě. Já jen přivřel oči a dal tak najevo svou nespokojenost se stávající situací.
"Jsi to ty, kdo pořád zdržuje." řekl se a čekal, že se alespoň zalekne ale on nic. Nadzvedl jen jedno obočí a absolutně ho nerozhazovala ani moje ledová maska.
Ty mě…
"Blablabla, jaký je plán?" řekl Naruto a čekal s rozhodnutým výrazem na mojí odpovídající větní spojení. To, které by mu možná napovědělo, co se děje.
"Proč bys mi věřil?" řekl jsem a jedna moje část jeho klid podezřívala. Jak rychle mě to přešlo.
"Nevěřím ničemu, co krvácí pět dní a neumře." odcitoval jednu frázi z nějaké jeho oblíbené knihy, která mi měla dát hned několik odpovědí. Pousmál jsem se a pak mi úsměv zmizel.
…Vážně mě miluješ.
"Tak už jděte, než si to rozmyslím." zavelel Shikamaru, kterého to už očividně nudilo. Na nic jsme nečekali a vydali se k zadnímu východu školy.

Sem tam jsem se krátce podíval na Naruta a říkal si jakej jsem to hajzl. Nejdřív musí trpět on, jen aby přežil a já měl šanci dokončit, co jsem začal. To jsem ale neřekl ani Shikamarovi. Každý by to nazval zradou a přesně tohle potřebuju, aby si myslel Naruto. Jen tak bude navždy v bezpečí…Bude v bezpečí jen, když mě bude nenávidět.
"Kam vůbec jdeme?" zeptal se Naruto, zřejmě mu to nedávalo smysl. Já se jen pro sebe ušklíbl a…
"Na letiště." vyslovil jsem a ukázal na soukromou runway mého otce.

Vrah
Itachi Uchiha / Ichiro Umiya
V Tokiu to vypadalo jako vždy. Kontrolovaný chaos. Možná proto tu tak rád pracuji. Kisame měl podobné pocity už od přistání našeho soukromého letadla. Skoro jsem čekal, že začne skákat radostí. Humor ho trochu přešel, když jsme vstoupili do hotelu, kde se tento týden zdržuje náš nadřízený Madara. Cítil jsem, jak atmosféra houstne a to jsme stáli zatím ve výtahu. Jak se ozval signalizační zvonek, a dveře se otevřely, vstoupili jsme do nádherného apartmá. Madara seděl u velkého konferenčního stolu a podepisoval nádherné ženě s tmavými vlasy nějaké papíry. Když jsme vstoupili, vzhlédla a přivřela své modré nebezpečné oči.
"Co tu děláte?" řekla ostře a přitom tak elegantně.
"Taky tě rád vidím, Konan." řekl jsem a naschvál si jí prohlédl od hlavy až k patě. Bohužel tuhle ženu jen tak nic nerozhází. A navíc má slabost jen pro jednoho muže. V tu samou chvíli, kdy chtěl Kisame něco dodat, zvedl hlavu i Madara a tím ho uzemnil.
"Co je tak akutní, že jste mi to přišli sdělit osobně?" řekl a místo toho, aby si nás střídavě prohlížel, hleděl jen do mých očí. Já ale zachoval svůj klid a galantnost.
"Sasoriho někdo zabil a jeho tělo pohodil před policejní stanici." řekl jsem a dal jasně najevo, že si uvědomuji vážnost situace.
"Hm,…to je nemilé." řekl Madara a nechal si od Konan podat další složku s papíry.
"Ano, tamní policisté už získali dost informací, proto na místě zůstává jen Daidara a můj bratr."
"Nařídil si jim ať Uzumaki Naruta zabijí?" řekl Madara věcně a já přivřel své oči. V téhle branži musíte být ostří a hlavně dobře informovaní. Madara dokázal vždy obojí.
"Ano, každou hodinu by měla přijít zpráva o splnění úkolu." řekl jsem a tím považoval problém za částečně vyřešený. Můj nadřízený byl ale jiného názoru.
"O tom pochybuji." řekl a jeho obličej mi nic nenapovídal.
"Prosím?" otázal jsem se, když už jsem si nechtěl hrát na chytrého. Madara opět ustal ve své činnosti a zaměřil se na mou maličkost.
"Už před tím jsem dal Sasukemu nějaké typy, co dělat, když se naše mise provalí." řekl a pozoroval jak mou tak Kisameho reakci.
"Jaké typy?" zeptal se tentokrát Kisame a já poznal, že začíná být nervózní. Madara vzdychl a dal tak najevo svoje zklamání.
"Je hloupost našeho svědka zabíjet v jeho domovině. Tam snáze zjistí, kdo to udělal." řekl a nechal nás, abychom o tom sami přemýšleli…a přišli na to.
"Naruto je na cestě sem." řekl jsem a v hlavě se mi spojilo pár koleček.
"Ano. Sasuke a Daidara se o to postarají." přikývl Madara a sledoval, jak mi vše postupně dochází. Bohužel můj partner na tom byl o něco hůře, co se týká naslouchání a pochopení.
"A jakej je v tom zatraceně rozdíl? Stejnak ho musíme zabít." ozval se Kisame a čekal.
"Pro nás žádný, ale pro policii by to byl klíčový bod pátrání a to si, drahý Kisame, nemůžeme dovolit. Vyjádřil jsem se jasně?" řekl mu Madara a tvářil se dost nespokojeně. To u něj nebylo moc běžné…Navíc se mu naše situace určitě taky nelíbila.
"Ano, pane." řekl jen Kisame a raději se stáhl ke stolku s pitím.
"Výborně. Mimochodem, mám pro vás nový úkol, Itachi." řekl a za minutu se otevřely jiné dveře do apartmá. V nich stál Pein se svým ne výrazem a nenávistnýma očima pohlédl na Kisameho. Já se je rozhodl nerozebírat a raději jsem odpověděl Madarovi.
"Poslouchám."
"Ty, Kisame, Pein a tady Konan vyzdobíte a připravíte pokoj pro našeho hosta." řekl a tím nám to i přikázal. Takže zase s dalšího nóbl pokoje uděláme mučírnu. To už je letos dvanáctá.
"Druhé patro?" zeptal jsem se jen pro případ, že by Madara změnil své životní návyky. Neptejte se, proč chce mít mučírnu vždy ve druhém patře.
"Ano, přesně tam. Dejte se do práce." zavelel a my jen krátce přikývli. Ani jeden z nás nemusel toho druhého. To zřejmě kvůli tomu, že jsme si dost spolu užívali v různých kombinacích, přesto jsme spolu museli vyjít. Koneckonců, tohle je práce, a tu nelze míchat s osobním životem. Jestli to tak můžu říct.