Odraz v zrcadle, tak stejný, tak jiný. Jsem to já? Ta tvář, proč se směje? Ta tvář, komu patří? Ty oči, čiré šílenství, nenávist, čistá oddanost pomstě. Můžu to být já?

„Dovoľte, aby som sa predstavil ako prvý.“ Vysoký upír prehovoril a podišiel bližšie k nám. Áno, pamätala som si toho muža, čo oslovoval Kanameho tak priateľsky.

„Yuuki-sama,“ zastretý hlas ma zobudil. Pomaly som otvorila oči, ale inak som sa nepohla. Ležalo sa mi tak dobre, že mi znovu klesli viečka.
„Yuuki-sama,“ rozpoznala som Rukin hlas.

"Ino, já už se na to nemůžu dívat, musíme s tím něco udělat!“
„Ale co chceš dělat Sakuro?“
„Mám plán, pomůžeš mi?“
„Jasná věc, tak povídej.“

Klapnutí dveří. Toho zvuku se už dlouhou dobu bála. Myslela si, že ho dokáže přesvědčit, doufala, že nakonec neodejde.