Práce ve vilce 3.díl

Riku
"No tak, říkám vám, abyste mě pustil!"vyjedu na chlápka a oženu se po něm pěstí. On ji však v mžiku stačil vykrýt a ještě mi ji zkroutit za záda.
"Manabu!"oslovil ho příchozí člověk. V ten moment jeho rysy ztvrdli ještě víc a jeho ruka pustila tu mou.
"Pane."řekl prostě, poklonil se a naznačil mi, abych šel za ním. Já se samozřejmě neměl k pohybu a tak mě čísi ruce chytli a vytáhli po schodech nahoru.
"Ty jsi určitě Riku."usmál se chlap, kvůli kterému tu zrovna trčím.
"Hmm.."odsekl jsem a prudce otočil hlavou.
"Ty jeden…"zasyčela mi do ucha gorila a s nesouhlasem z mé strany mi hlavu znovu otočila na správné místo.
"Jmenuji se Naoki a jsem rád za to, že si přišel."usmál se znovu a podal mi ruku. Nerad jsem ji stiskl a potřásl si s ním, ale ten dech za zády říkající ´dělej´ jsem nemohl přehlížet.
"Riku."řekl jsem prostě.
"Já vím."odpověděl s úsměvem, pustil mou ruku a vydal se dovnitř vilky. Když jsem šel za ním, vešel jsem do obrovského pokoje s bílou dlažbou a stejně lazeným nábytkem. Právě podle nábytku jsem určil to, že se jedná o obývák. Rozlehlý bílí gauče po pravé straně, červený křeslo a černý stolek.
I když by si někdo řekl, že červená křičí v té čistě bílé barvě, tento pokoj mluvil přímo o opaku. S červeným křeslem ladila lampička na stolku mezi gaučem a s černým stolkem černá plazmovka uprostřed místnosti. Za plazmovou byla ve zdi udělána knihovna a na levé straně stejné zdi byli dveře.
Na levo ode mě byli dvoje dveře a pár schůdků vedoucí do jídelny. Já jako slušně vychovaný kluk jsem si zul své boty a vydal se za Naokim po schůdkách do jídelny. Jídelnu jsme prošli rychlými kroky a vydali se po dalších schůdkách nahoru do patra. Když už jsme stáli nad schody, otevřel Naoki protější dveře a vešel do pokoje.
Já beze slov odcupital za ním a postavil se před stůl, za který si už stačil sednout.
"Takže k věci."řekl mi a zadíval se do nějakého papíru.
"Ode dneška začínáš pracovat v tomto domě. Všechno co ti nakážu, budeš muset udělat a nebudu chtít slyšet žádné ne. I kdybych ti řekl, skoč z okna, tak skočíš!"řekl mi přísně a pohlédl mi zpříma do očí.
"A co když odmítnu?"zeptal jsem se ho s pohrdáním v hlase.
"Neodmítneš!"usmál se lišácky a kývnul hlavu na Manabua. "A ještě něco. Manabu tě má pod dozorem. To znamená, že budeš poslouchat i jeho. Tedy, když ti řeknu něco já a on něco odlišného, tak samozřejmě platí mé slovo."dořekl a usmál se na mě. No kdo by se neusmál, když jsem se zrovna tvářil jak ten největší idiot pod sluncem.
"Ale já nemůžu! Navíc po škole už něco mám."namítl jsem.
"O to se nestarej. Už jsem to zařídil."
"Cože?"vyjekl jsem. "Jak zařídil?!"
"Prostě jednoduše. Už tam nepracuješ."řekl prostě, zandal papíry do nějaké složky, zvedl se, přešel k stěně a zandal desky do jedné z poliček.
"Nepracuju!"zařval jsem na něj.
"Přesně tak. Nestíhal bys pracovat tam a ještě tady."
"A kdo říká, že tu budu pracovat!"
"Já a tvůj řiditel."usmál se.
"Si děláte srandu! Co si myslíte, že jste?! Jak si asi teď budu platit nájem, jídlo a podboný věci?!"zařval jsem na něj.
"Jo tak o tohle tu jde."
"Jo o tohle!"
"No, buď můžeš bydlet tady…."natáhl jednu ruku. Můj úšklebek mu jasně dával najevo, že se mi tato možnost moc nezamlouvá. "Nebo si budeš muset nějak přivydělat nějakou večerní prací."dokončil větu.
"A jak asi! Teď, když jste mi zrušil mojí brigádu!"vyjel jsem na něj.
"No vždycky se něco najde."narážel na mou orientaci.
"No tak na to zapomeňte!"vyjel jsem znovu a nervózně přešlápl. "To radši budu drhnout záchody!"
"Když myslíš…."řekl, pousmál se a naznačil Manabimu aby mě zasvětil víc do práce. Když jsem odcházel z jeho pracovny, vesele mi zamával a šibalsky se přitom usmál.
´Blbec, si myslí, že může mít všechno, co si umane!´proběhlo mi hlavou.
"Takže, začneš v obýváku. Vydrhneš podlahu, vyluxuješ pohovky, utřeš prach a umeješ okna. Totéž uděláš i v kuchyni. Potom půjdeš ven a vyčistíš bazén. Vše musí být hotové do 7:00. To znamená, že na to máš necelé 3 hodiny."
"Cože, to nemůžu stihnout?!"
"Jestli se budeš furt jenom vymlouvat, tak ne. Čas ti běží. Tik, tak!"řekl s kamenným výrazem, otočil se a odešel.
"Si dělaj prdel!"Vyjekl jsem polohlasně a rozeběhl se bytem směrem do obýváku. V obýváku jsem se zastavil, otočil se kolem dokola a hledal cokoliv, co by připomínalo mop, hadr, prachovku či něco podobného, čím by se mohlo mýt.
Jako první mě napadlo otevřít dvoje dveře, který se nacházely, hned vedle vchodových dveří. V prvních dveřích byl nejspíše botník. Svědčil o tom fakt, velkého počtu bot. A musím říct, že nádherných, značkových bot.
Za druhými dveřmi byla krátká chodbička, která ústila do kuchyňky.
"Dobrý den."slušně jsem pozdravil černovlasou ženu u plotny. Žena se na mě otočila a svraštila obočí.
"Tady nemáš, vůbec co dělat!"vyhrkla bez pozdravu a brala na mě vařečku.
"Promiňte, jenom sháním mop na podlahu. Jsem tady nový."omlouval jsem se jí. Žena však byla neoblomná a její rysy v tváři se nijak neměnili.
"Co by dělal mop v kuchyni?!"vyjela podrážděně.
"Já ale nevěděl, že ty dveře vedou do kuchyně!"bránil jsem se mírně naštván.
"To říká každej!"řekla a odmlčela se.

"Ty seš ještě tady. Kdy ti to dojde. Vypal!"vypískla hnusně, otočila se ke svý práci a něco si breptala pod vousy.
"Megera jedna!"řekl jsem potichu a vytratil se kuchyňky. Ve dveřích od kuchyně jsem se nechtěně srazil s nějakým klukem v mém věku.
"Ahoj. Hledáš něco?"oslovil mě mile a usmál se na mě. Musím říct, že ten jeho úsměv byl boží.
"A-ahoj."vykoktal jsem ze sebe celý rudý a uhnul mu z cesty. On na to pouze pozvedl obočí a zasmál se.
"Tak co. Co hledáš?"otázal se znovu.
"Tebe…., teda chci říct hadr."zarděl jsem se a chtěl se raději propadnout do země.
"Hadr a ostatní věci na uklízení najdeš venku v přístřešku pro služebnictvo."usmál se.
"Uhm…děkuju."svěsil jsem studem hlavu a propaloval při tom zem pohledem.
"Inari! Inari, jak dlouho tě mám sakra volat!"ozval se uječený hlas té megery.
"Už jdu."řekl znuděně Inari a jeho úsměv mu nějak povadl.
"Tak já jdu."úšklebek jsem mu oplatil v důkazu, že soucítím a dal se na odchod.
"Počkej jak se jmenuješ?"zarazil mě.
"Riku."odpověděl jsem bez rozmyšlení a usmál se naň.
"Tak ahoj Riku."
"Ahoj."zamával jsem mu a vydal se vchodovými dveřmi ven. Celou vilu jsem musel obejít kvůli tomu, že jsem místo zadních dveří použil právě ty přední. Za vilou byl veliký bazén oválného tvaru. No spíš bych řekl, tvaru tlusté, zahnuté žížaly, ale to by mu poškodilo jeho krásu. Sto metrů od tohoto bazénu jsem zahlédl domek, ze kterého vycházel chlápek s hráběmi a někam si to šinul. Na nic jsem nečekal a rozeběhl se k němu.
"Pane?"řval jsem na něj už z dálky. Až na potřetí co jsem na něj zahulákal, se otočil a nechápavě na mě koukal.
"Copak bys rád, chlapče?"ozval se přátelsky onen muž.
"Já jsem nový…ehm uklizeč."volil jsem správná slova. Přeci jenom jsem netušil, jakou funkci tu dělám.
´Zatím mám na starosti úklid domu a čištění bazénu, ale co se bude dít v budoucnu….. Zjednodušeně bych řekl že jsem univerzál.´ Zasmál jsem se v duchu.
"Uklizeč?"sjel mě pohledem. "No doufám, že pán vybral dobře."řekl si spíš pro sebe a řekl mi, ať ho následuju.
V domě mě zavedl do nějaké místnosti a dal mi vše, co jsem potřeboval k úklidu. S širokým úsměvem jsem mu poděkoval, rozloučil se a odešel zpátky do domu.
V domě jsem si napustil vodu do kbelíku a začal s mytím imaginárního prachu. Říkám imaginárního, protože tady opravdu žádný nebyl. Nechápu, proč jsem musel dělat zbytečnou práci. Po umytí toho ničeho, jsem vzal mop a začal mít podlahu. U mytí jsem si prozpěvoval a ani si nevšiml, že mě celou dobu pozorují něčí oči.

Naoki
Jakmile odešel společně s Manabem, zapnul jsem si obrazovku v laptopu a sledoval pomocí šikovně zabudovaných kamer v místnostech, co dělá.
"Si dělaj prdel!"zaúpěl a začal hledat něco k mytí. Celou tu dobu jsem se musel smát tomu, jak vyplašeně běhá z jednoho místa na druhé. Když vešel do kuchyně, moje kuchařka ho zpražila pohledem a začala se s ním dohadovat. No jo, je to sice nevděčnice, ale na mne si nedovolí a tak ji zatím nemám důvod potrestat.
Když nabručeně vycházel z kuchyně, srazil se tam s Inarim. S klukem, který vypomáhá v kuchyni. To se mi moc nelíbilo, protože se můj koloušek začal červenat a nevěděl, co má dělat. Při pohledu na ně jsem chtěl něco rozmlátit.
"Tak ahoj."rozloučili se spolu a odešli každý svou cestou. Riku šel do zahrady k domu, kterej jsem nechal vybudovat pro své služebnictvo a bral si tam od Tamua věci na mytí.
Když se vracel, vrtěl ladně těmi svými boky a culil se od ucha k uchu.
Jako první vzal do ruky kbelík s hadrem a začal mít mou knihovnu od případného prachu. Když už to měl hotové, vzal si mop a začal tam s ním přímo tancovat.

No jo asi se mi líbí. Tedy aspoň z tělesné stránky. Jeho útlí pas by mi přímo padl do ruky. Za to jeho ty šíleně nevkusné brýle, které mu ohyzdí obličej, bych nejraději vyhodil z okna.
"Sakra, asi se potřebuju odreagovat."zanadával jsem nad sebou a zavolal si k sobě Manaba
"Ano pane?"otázal se hned po úkloně.
"Zavolej Mice."ušklíbl jsem se, zvedl se od stolu a odešel do své šatny.

……

"Ach Naoki, stýskalo se ti po mě?"otázala se mně Mika, jen co mě zahlédla na našem předem domluveném místě.
"To víš, že jo."usmál jsem se na ní a objal ji pevně kolem pasu.
"Ale no tak, s tímhle musíš počkat. Nezapomínej, že jsme na veřejnosti."
"Tak pojď."zavedl jsem ji do otcova hotelu MegaKomui zadními dveřmi. Přeci jenom novináři jsou na každém krůčku a já skandály nepotřebuju.
Výtahem jsme vyjeli do nejvyššího patra. Do pokoje, který je vždy rezervován jen a jen pro mě. Když jsme vešli do pokoje, vrhl jsem se na Mikiny rty a dobýval se do nich.

Riku
V momentě kdy jsem vytíral, prošel kolem mě Naoki a vyšel společně s tou gorilou ven. Následně na to jsem uslyšel nastartování a odjíždění auta.
"To by mě zajímalo, kam asi jede…"vypustil jsem z pusy a raději se dal znovu do uklízení. Když jsem konečně domyl tu zatracenou bílou podlahu, zasunul jsem do zásuvky lux a dal se do luxování gauče.
´Nechápu proč má skoro všechno bílí. Je to tak akorát na obtíž.´ Nadával jsem v duchu.
"Jen co jsem dodělal gauč, vrhl jsem se na okna a začal je drhnout. Po mém zákroku se leskla, jedna báseň. S pochvalami na mou osobu jsem se tedy odebral ven a dal se do čištění vypuštěného bazénu. Dlažbu, která byla uvnitř bazénu, jsem musel nejdříve vyčistit a později znovu napustit. K dokonalému zakončení jsem z vody sundal poslední nečistoty v podobě trávy či hmyzu a dál jsem se tím nezabýval.
"Za 15 minut sedm."přečetl jsem si čas na svém mobilu a začal jsem jásat, že jsem to stihl. Hned na to přijela Naokiho limuzína, ze které vylezl řidič auta a otevřel Naokimu dveře. Rychle jsem vrátil věci na své místo a hnal honem, honem do vili.
"Hej kluku, pojď sem."zavolala na mě gorila a čekala, až si sundám boty.
"Už letím…"zafuněl jsem na něj a následoval ho. Kuchyní ve které seděl Naoki jsme prošli, rychlím krokem. I přes to jsem cítil Naokiho pohled v zátylku.
"Jestli máš horečku, tak se nepřibližuj k panu Naokimu."
"Já….."zadrhl jsem se a zčervenal ještě víc. No jo hold je Naoki moc nádhernej. Inari je sice pěknej, ale na Naokiho krásu nemá snad nikdo.
"Pojď!"dal se do pohybu a vyvedl mě nahoru do patra. V patře šel až k úplně posledním dveřím, otevřel je a uhnul mi stranou. Hned jak to udělal, zabrousil jsem do místnosti a čekal, co z něj vypadne.
"Máš přesně půl hodiny na to, abys to tu vydrhl. Pan Naoki je ospalí a potřebuje si dát koupel."rozkázala mi gorila, hodila mi do ruky hadr, rejžák, belík a prostředek na mytí a odešla.
"On a unavený? A co mám říkat já?!"vyjekl jsem na zavřené dveře.
S povzdechem jsem se dal do mytí. Nejdřív jsem umyl vanu, pak umyvadla a nakonec ten zbytek. Jen co jsem to měl hotový, otevřely se dveře a dovnitř vešel Naoki.
Nic neříkal a rovnou přešel k vaně. Poté co do ní pohlédl, stočil svůj zrak na mě s pozvednutým obočím a čekal.
"Co?!"otázal jsem se ho naštvaně.
"Vana."řekl suše.
"Vidím. Slepej nejsem."
"A voda je jako kde?!"
"Že by v kohoutku."řekl jsem se přidrzle.
"A neměla být jinde?"zeptal se mě s postojem alá blbec.
"No ve fyzice nejsem moc dobrej…."řekl jsem nechápavě. Naoki si pouze povzdechl, plácl se do obličeje a sledoval mě skrz prsty. "Bože myslel jsem ve vaně."
"Áááá já zapomněl…"vyjekl jsem, přiběhl k Naokimu, naklonil se a zapnul kohoutek.
"A nezapomněls ještě na něco?"natiskl se na mě a tázal se mě těsně u ucha, které následně kousl.
"Ách…"vydal se ze mě sten. Jeho zasmání mě probudilo. "Co si to dovoluješ?!"vypískl jsem, odskočil od něj a utekl ven z koupelny.

Naoki
Jen co můj malej medvídek odskočil a utekl, rozložil se mi na tváři široký úsměv. Stále s myšlenkami u Rikiho jsem se svlékl a vlezl si do vany.
Ve vaně se mi vrátili vzpomínky na dnešek. Přesněji řečeno na trapas, kterej se mi stal.

"Naoki…."zavzdychala Miki a vzala mi ho do úst. Jemně mi ho laskala a škádlila. Normálně bych se hned poddal a vzal si ji, ale dnes ne. Dnes to na mě nemělo žádnou reakci. Můj úd se ne a ne postavit.
"Co se děje Naoki?!"zafuněla Miki a zkoušela dál udělat něco, aby ho oživila.
"Nejde to!"řekl jsem prostě.
"Jak?"otázala se nevěřícně.
No jo to mě taky zajímá. Kdyby byla Miki nějaká uhozená šlapka, řekl bych jo, asi mě moc nevzrušila, ale Miki, o které se bavím, je špička mezi sexbombami.
Zelenooká blondýna s pětkami kozami. Není divu, že jsme byli oba překvapeni.
"Jak to mám vědět!"řekl jsem naštvaně, zvedl se a začal se oblíkat.
"Co to děláš?"otázala se nevěřícně.
"Promiň Miki, dneska to se mnou asi nehne."řekl jsem a povzdechl si.
"A nechceš to ještě jednou zkusit?"otázala se a přitiskla se znovu na mé tělo.
"Ne!"řekl jsem rozhodně a čekal na to, až se oblékne. Jen co tak udělala, odešli jsme, nasedli do mého auta a odvezli ji domu.

"Bože co to se mnou je!"zanadával jsem při té krutý vzpomínce na realitu, že se mi nepostavil.