Prvák

Pro orientaci: Dasty a Jarx jsou sourozenci (Siebertovi)

„Hej, Jarxi, tak půjčíš mi tu matiku?“ Zeptala se Dasty.

„No jo furt. Se divim, že zrovna ty se hodláš učit, a eště k tomu matiku,“ vysmál jsem jí.

„Blbečku, najdi si holku a uklidni se,“ řekla a vzala si ode mě učebnici.

V tom zrovna zazvonilo na další hodinu. Právo. No sem byl teda nadšenej. Tyhle předměty u kterejch se musí myslet mě nikdy moc nebraly. Seděl jsem vedle Marka Laurieho, stejnej pošuk jak já, možná větší. Do třídy vešla učitelka a já byl zrovna zamyšlenej nad tím, co mi řekla ségra, že jsem zapomněl vstát a pozdravit.

„Vy jste nějaká výjimka, Siebert?“ Rozkřikla se na mě úča.

„Pa…pardon, já se jen zamyslel,“ vykoktal jsem a rychle vstal.

„Vy a zamyslet se? To bysme měli vyvěsit vlajky ne? Každopádně toho využijeme. Zákon č. 17/1992 Sb. Na pátek. A teď všichni sednout.“

Slyšel jsem, jak Dasty za mnou vyprskla smíchy, a to donutilo učitelku znovu se na mě podívat.

„Máte s tím snad nějaký problém Siebert?“ Štěkla na mě přísně.

„Vůbec ne,“ odvětil jsem drze.

Když se už nedívala, tak jsem se otočil a potichu Dasty vynadal.

„Pěkně děkuju sestřičko“

„Nemáš zač brácho, to abys už začal, víš vůbec o co v tom zákoně jde?“

„No jasně že jo…,“ usmál jsem se, i když jsem měl uplný vokno.

Potom, už bylo všechno v pohodě, tejden uběhnul jak voda. V pátek si na nějakej zákon učitelka ani nevzpomněla, nebo vzpomněla, ale věděla, že ho stejně nemám. To sem byl celej já. Ve třídě jsem si na nic nestěžoval, teda až na mojí pošahanou ségru, co mi pořád ničila život. Všichni moji kámoši byli šílenci, a ani jeden z nich nebyl extra chytrej. Měl jsem průměrný známky, no možná k horšímu, ale důležitý je, že to nikdo nehrotil. Jediný, co mě aspoň trochu bavilo byl basket, u toho jsem se odreagoval vždycky. Žil jsem si relativně v klidu a život pro mě byl spíš cesta parkem, než trnitým křovím. Ale pak se všechno nějak zvrtlo, a já věděl že nic už nebude tak jako dřív.

K nám do školy přestoupil novej kluk. Prvák. Jmenoval se Alex, příjmení nebylo důležitý. Hned, jak jsem ho poprvý uviděl, jako by se všechno změnilo. Byl tak zvláštní a zajímavej. Vůbec jsem ho neznal, to mi bylo fuk, byl to Alex. Měl krátký blond vlasy, a velký modrý oči. Postavou jsem mu byl tak o hlavu a půl výš. Vypadal na to, že posiluje. Celej tejden sem pak z něj byl takovej zaraženej. O přestávkách jsem stál na chodbě a dělal že se učim, ale ve skutečnosti jsem čekal až projde kolem.

„Prosim tě, co tady blbneš každou přestávku?“ No jo, Dasty přišla.

„Učim se, seš slepá?“

„To ti tak sežeru, vim, že seš posedlej tim prvákem ,blonďatym.“ To mě překvapilo.

„Ššš, ne tak nahlas, jak si na to přišla?“ Zeptal jsem se.

„ Hele Jarxi, nějakej ten pátek už tě znám, kouknu a vidim.“

„A tobě nepřipadá ten kluk zvláštní?“

„Alex? Ani ne, je docela v pohodě, doučuju ho ekonomiku,“ odpověděla klidně.

„Co? Ty ho znáš a ani ses mi nehodlala zmínit?“ Vyhrkl jsem na ní.

„Tak promiň bráško,nevěda jsem, že tě zajímaj blonďatý chlapečci,“ Usmála se.

„Moc se nesměj, tebe budou ode dneška zajímat taky.“

Kdybych se o něj nezajímal, kdybych se na něj neptal, kdybych se na něj nedíval, všechno mohlo bejt jinak. Ale to ´kdyby´ je pořád jenom ´kdyby´ a co víc, já se do něj zamiloval. Připadal jsem si jako blázen a d***l v jedný osobě. Jasně, pár holek jsem už předtím měl, ale všechny mě nechali. Nafoukaný blbky. Stejně jsem žádnou z nich nikdy neměl ani rád, natož jí milovat, byly prostě jenom pěkný. Ale tohle bylo jiný, tak zvláštní a hezký, že jsem sám sebe nepoznával. Přeci nemůžu bejt teplej, já Jarx, největší frajer a mastič na škole. Bohužel to nebyla pravda, jsem na kluky.

„Alexi!Alexi, pojď sem prosím, chci ti někoho představit,“ zavolala Dasty na blonďáčka.

„Alexi, tohle je Jarx, můj brácha,“ řekla nejistě.

„Zdravim Jarxi, jak je, to ty seš ten šílenej Big Brother s trapnejma hláškama?"

Dasty se nevinně začervenala a drcla do Alexe, jakože to zrovna říkat neměl.

„No, jestli ti tohle řekla moje šáblá sestra, tak to budu nejspíš já,“ zakřenil jsem se.

„Taky sem slyšel, že vedeš basketovej tým, kluků!“ Řekl Alex.

„No jo, proč? Chceš hrát?“ Trošku jsem se klepal.

„To bych rád, teda jestli ti to nevadí.“ Teď vypadal vystrašeně.

„Vůbec ne, dneska máme trénink vo de čtyř, tak přijď a pak vyplníme ty banality jako je přihláška do školního týmu,“ Navrhl jsem mu.

„Jo, to bude fajn, seš v poho tejpek Jarxi…… tak se uvidíme v tělocvičně. Zdar.“

„Měj se, Alexi.“

Ten den se ve mně bouřily snad všechno hormony. Nemohl jsem se dočkat basketu, ačkoli jsem plánoval, že tam dneska vůbec nepůjdu. Ale měl přijít Alex. Ten Alex, kterého jsem tajně miloval a pozoroval ho kdykoli to šlo. Líbilo se mi, jaký měl hlas, jak se na mě díval, jak se lehce usmíval, dokonce i způsob chůze. Všechno mě na něm neodolatelně imponovalo. Hned potom jsem vynadal Dasty, že mi ho představila i když jsem jí byl v duchu vděčný. Ona samozřejmě věděla, že se mi líbí. Nic nenamítala, byla vždycky trošku blázen. Divil jsem se, že mi nenadává do b******tů a řiťopichů, ale ještě mě v tom podporovala. Bylo to zvláštní. Začínala mě trošku víc chápat jako kreténa ,kterej se umí jen vytahovat (kterym jsem skutečně byl) a já jí jako chudinku posedlou především vlastní osobností (kterou opravdu byla). Někdy jsem se nad tímhle vším zamejšlel a musel jsem se smát, jaká mi sme vlastně sourozenecká dvojka.

Pak skončilo vyučování a já čekal do čtyř na trénink. Ještě jsem si před školní budovou zapálil cígo na uklidnění a pak se vydal do tělocvičny.

„Nazdar Jarxi, hej prej má dneska přijít někdo novej, řikala Dasty,“ zeptal se Mark Laurei, kterej se dožadoval toho, aby mohl hrát taky, jinak , že už mi nebude dodávat trávu.

„Nestarej se Marku a padej se převlíknout,“ vyjel jsem na něj.

„Tak je to pravda, nebo ne?“ Naléhal Mark.

„Jo, je. Je to prvák a jmenuje se Alex, stačí? A teď už vyjeď.“

Taky jsem šel do šatny, abych si mohl oblíknout bílý tílko a černý kraťasy. Pak tam přišel Alex. Jakmile se objevil ve dveřích, úplně jsem ztuhl a pozoroval ho, jak tam jen tak stojí.

„Zdarec kluci, sem tady dobře?“ Usmíval se Alex.

„Promiň, ale slečinky neberem,“ Vyprskl Mark a já začínal zuřit.

„Hej, Alexi, v pohodě… převlíkni se a přijď za náma,“ řekl jsem mu mile.

„Počkej Jarxi, tohle je on, tys vzal tohohle prcka do basketovýho týmu? Vždyť ani neudrží míč,“ zařval na mě Mark a to už bylo na mě moc.

„Drž hubu Marku a dej mu pokoj.“

„Aha, tak to je fakt výborný, dřív ses s náma radil koho do týmu vezmeš a koho ne a teď si pán dělá co chce. Co s tebou sakra je? Proč si k nám vzal toho prváčka?“ Pořád křičel a kluci v šatně už toho taky měli plný zuby.

Přeskočil jsem lavici a rychle se natáhl po Markovi. Vzal jsem ho za límec trička a brutálně přirazil ke zdi, až bylo slyšet, jak Markovi hrklo v zádech. Pomalu jsem ho zvedl do výšky, že nedosáhl na zem a díval jsem se mu do toho podrazáckýho ksichtu.

„Vypadni a už tě tady nechci vidět, nikdy.“ Na nic jinýho jsem se nezmohl.

Alex stál pořád ve dveřích a díval se spíš pobaveně než vystrašeně. Pobídl jsem ho, ať se v klidu převlíkne, zatímco Mark se už pakoval k odchodu. Pořád si pro sebe něco mumlal, ale já ho nevnímal. Ještě jsem počkal až Mark dočista vypadne z šaten a zašel jsem pro míč. Asi tak deset minut jsme se rozehrávali a pak jsem nás rozdělil do družstev. Pochopitelně jsem Alexe vzal k sobě. Byl oblečen do přiléhavého trikotu a širokých červených kraťasů. Chvíli jsem ho v rozehrávání se zájmem pozoroval a až potom jsem se přistihl , že se mu dívám tam, kam bych opravdu neměl. Cukly mi koutky a cítil jsem že se červenám. Bože, já se fakt zamiloval a do kluka…

„Jarxi, vyplníme pak spolu ty papíry?“ zeptal se po chvíli Alex.

S tebou bych dělal i jiný věci. Zamyslel jsem se a musel se znovu usmál.

„Jasně, tak po tréninku, počkej na mě v šatně.“

„Určitě. Budu se těšit,“ řekl mi Alex a já bych přísahal že si olízl rty když odcházel.

Už asi blbnu, pošeptal jsem si pro sebe. Hra trvala hodinu a půl, bylo znát, že prvák nehraje basket poprvé, měl přesné přihrávky a dokonce nastřelil i pár košů. Pochválil jsem ho a zeptal se, kde začínal hrát. Vůbec mě to nezajímalo, ale jen jsem s ním chtěl mluvit. Bylo to všechno šílený a praštěný a když ještě ke všemu přišla Dasty se podívat, tak sem to nerozdejchával.
Po tréninku jsem šel odnýst míč a ona se na mě tak ignorantsky podívala, že jsem jí chtěl jednu vrazit.

„Co tady děláš?“ Zavrčel jsem na ní.

„Hej brácho, klídek né? Jen jsem se přišla juknout, jak prcek hraje.“

„Je dobrej, a ty už běž, nečekej na mě, eště s nim musim vyřídit tu přihlášku.“

„No jak myslíš, a dobře se bav,“ mrkla na mě a já přesně věděl na co to byla narážka.

Zašel jsem do poloprázdné šatny, kde už většina kluků odešla, nebo se balila k odchodu. Alex tam stál v rohu a čekal až se převlíknu. Všichni už odešli, byli jsme sami. Všiml jsem si, že mě pozoruje, když jsem si sundával tílko.

„Seš slušně namakanej,“ poznamenal.

„Díky, posiloval jsem, ale už mě to nějak nebere, občas do fitka zajdu, ne moc často.“

„Máš holku?“ Zeptal se a mě tahle přímá otázka zaskočila.

„Ne, nemám. Co ty?“

„Já taky ne, holky mě moc neberou,“ usmál se a pomalu ke mně přišel.

„Holky ne? Tak co tě bere?“ Zeptal jsem se ,aniž by došlo na co narážel.

Podíval jsem se před sebe a on tam stál, pár kroků ode mě a díval se mi do očí.

„Ty,“ utrousil potichu a já najednou ztratil slova.

Nadechl jsem se, že něco řeknu, ale on mě předběhl.

„Vysvětlím ti to, víš já…je to složitý. Líbil ses mi co jsem sem nastoupil a zjišťoval jsem o tobě, co nejvíc věcí. Je to divný, já jinak nejsem gay. Dozvěděl jsem se, že máš ségru, tak jsem za ní zašel, aby mě doučovala, ale o to mi vůbec nešlo a ona na to přišla. Musel jsem jí říct, že jde o tebe, jinak by mi nepomohla. A potom mi řekla, že seš na tom stejně a že se ti taky líbím. Byl to pro mě šok, ale cítil jsem, že sem do tebe zamilovanej a s tim se už nedalo nic dělat. Chodil jsem každou přestávku kolem tebe, protože jsem věděl že tam budeš a tady jsem taky jenom kvůli tobě. Promiň, jestli jsem tě zaskočil, ale už dál nemůžu. Nemůžu se jen dívat a nic nedělat. Miluju tě, Jarxi. Miluju tě strašně moc,“ domluvil a hřbetem ruky mě pohladil po nahém břiše.

Já jsem byl absolutně neschopný slova. To je snad zázrak. Pomyslel jsem si.

„Počkat, takže Dasty o tom všem věděla?“ Pořád jsem nepobíral všechno co na mě v tom momentu vychrlil.

„O všem,“ syknul a sklopil zrak.

Já se hlasitě rozesmál a myslel jsem si, co nejsem za blbce, když mi to nedošlo. Tak proto se mi nesmála a nenadávala, věděla, že jo oboustranný. Sedl jsem si na lavici, stále svlečený do půl těla a srovnával si v hlavě souvislosti. Potom jsem se podíval na Alexe, který stál nedaleko a nehýbal se.

„Pojď, pojď ke mně,“ vyzval jsem ho a natáhl k němu ruku. On mě za ni jemně vzal a já si ho posadil na klín.

„Zlato, ale mě je 19 a tobě jen 16 hm? Co by ti na to asi řekla maminka?“ Rejpnul jsem si.

„Hééj, už nejsem malej jasný? A navíc, mě se nikdo do života neplete, pokud by to teda neměla bejt ta tvoje maminka,“ začal se smát a dal mi jednu ruku kolem ramen.

„Ta zrovna, sorry, ale pořád to všechno tak nějak moc nechápu, asi sem blbej, ale fakt mě chceš?“ Už jsem mluvil vážně.

„Nejseš blbej, taky mi to trvalo, než mi to došlo, a jo, chci tě,“ zašeptal a postavil se.

Já si taky stoupl a i když jsem byl o dost vyšší než on díval jsem se mu do očí ve kterých se odrážel strach a chtíč. Alex se ke mně natáhl a stoupl si na špičky. Polibek, který následoval, mě úplně odzbrojil a vzal mi dech. Musím přiznat, že ten hošíček měl odvahu. Hrubě mě přitlačil ke zdi a žhavě líbal. Jednou rukou mi držel hlavu a tou druhou sjížděl do slabin. Asi to měl promyšlený. Ale já se mu najednou vytrhl a nechal ho, ať na mě zírá.

„Hej….počkej, co si sakra myslíš? Chceš mě tady vojet nebo co?“ Vyjekl jsem na něj.

„No vidiš, a já doufal, že to budeš ty, kdo mi první strčí ruku do kalhot,“ usmál se nevinně a já už se nemohl zlobit.

„Ty sis to hodně dlouho plánoval co?“

„Neměl sem co dělat,“ rozhodil kolem sebe rukama a pokrčil rameny.

„A teď už bys věděl co s časem?“ Zeptal jsem se drze.

„Věděl, ale když se na tebe tak koukám,jak seš chudáčku vystrašenej, tak to asi nechám plavat,“ podíval se na mě a já už nemohl dál čekat.

„Tak prosím, dávám ti prostor,“ ukázal jsem na sebe. „A můžu se aktivně zapojit?“

„Nic jinýho se od tebe neočekává,“ vychrlil a srazil mě k zemi.

Ležel na mně a jeho jazyk putoval snad všude po mé hrudi. Polibky, kterýma mě zahrnoval, mi brali dech stále častěji. Zamiloval jsem si to tělo nade mnou a příjemnou tvář která mě okouzlila na první pohled. Naše vzdechy se rozlily po šatně jako , jako….jako nevim co, ale bylo to bezva. Měli jsme na všechno dost času, ale rychle a hladově jsme se svlékali a vzájemně se kochali svými nahými těly. Příšerně mě přitahoval, prostě jsem nedokázal odolat. Když se mi probil pod boxerky a začal mi ho kouřit, vzrušení mě přišpendlilo k podlaze a slastně jsem přivíral oči. Dokonale věděl co má dělat a co mi dělá dobře.

„Tys to už někdy dělal co?“ Zakňučel jsem.

„Hm.“ Podíval se na mě, ale nic jiného neřekl, páč měl plnou pusu.

A to řikal, že prej neni buzík. Ale nehrotil jsem to, teď tu byl jen on a já. Vždyť tohle jsem od začátku chtěl. Snažil jsem procítit každý okamžik, kdy jsem se pod ním svíjel rozkoší a roztřásl se , kdykoliv mi ho jemně olízl. Netrvalo dlouho a s mohutným výdechem jsem se mu udělal do pusy. Bylo to úžasný. Jiný než s holkou….jiný proto, protože sem toho kluka miloval, nebyl pro mě jenom hračka. Potom se ke mně přitulil a zeptal se.

„Líbilo?“

„Hochu, ty seš Bůh!“ Chtivě jsem ho políbil a pro změnu jsem si na něj lehl já.

Samozřejmě, že jsem se opíral o lokty, abych mu ulehčil. Byl jsem o takových patnáct kilo těžší než on. Jazykem jsem mu dráždil bradavky a vsunul jednu nohu mezi ty jeho. Pořád měl trenýrky a já cítil na jak mu jsou těsné. Pomalu jsem mu je stáhnul a zůstal zírat s pokleslou čelistí. Na to kolik mu bylo let se neměl fakt za co stydět. Chvíli jsem se díval na tu nádheru v jeho rozkroku a zatoužil jsem ochutnat. Něžně jsem ho tam líbal, laskal a přejížděl jazykem. Při tom poslouchal jeho steny a vzdechy. Hrudník se mu čím dál častěji zvedal a zase klesal. Potichounku šeptal moje jméno a hladil mě na zádech. Následně jsem cítil jak mi jeho kláda tvrdne na rtech. Nepolevil jsem a ještě zrychlil. Alex už sotva popadal dech. Věděl jsem že už bude.

„Jarxi….už…už.“ Cítil jsem jak se mi jeho nehty zarývají do zad.

„Ššš…..já vim,“ zašeptal jsem a v tu chvíli jsem měl v puse jeho šťávičku.

Všechno jsem to spolykal a naposledy mu ho políbil. Všechno to bylo dokonalý. Ale nešlo mi jen o kouření nebo o sex. Fakt jsem ho miloval. Dal bych všechno za jedinej jeho pohled nebo obejmutí. Skoro jsem se nepoznával. Nechápal jsem, kde se to ve mně bere. Vždyť jsem toho kluka ani pořádně neznal. Nic jsem o něm nevěděl.

Odsunul jsem se ke svým věcem a z kapsy vytáhl krabičku cigaret. Pak jsem se v sedě opřel o zeď a díval se na Alexe jak leží schoulený na podlaze šatny. Zapálil jsem si a pozorně si ho prohlížel. Byl tak nádherný. Každý sval na těle měl napnutý a se zvrácenou hlavou se na mě usmál.

„Ještě chceš vyřídit ty papíry?“ Zeptal jsem se líně.

„Už jsem vyřízenej až dost, necháme to na jindy jo?“ Po kolenou se ke mně dobelhal, sedl si a položil si hlavu na moje rameno.

„Jasně,“ zavrněl jsem a políbil ho do vlasů.

„Jarxi?“ Ozval se Alex po nějaké době.

„Copak“

„Máš mě rád?“ V očích mu zajiskřilo při té otázce.

„Ne, zlatíčko moje….já tě miluju,“ odpověděl jsem s jistotou, kterou jsem moc často neměl.

„Děkuju, děkuju že si to řek,“ poznamenal a já uviděl jak se mu v očích lesknou slzy.

„Ale no tak,“ usmál jsem se a přitáhl si ho těsněji k tělu „To je přece jasný, jinak bych tu s tebou nebyl. A teď pojď, musíme vstát, nechci abys mi nastydnul.“

Oblékli jsme se a přitom si pořád povídali. Zjišťoval jsem si o něm nějaký info. Nic mě nepřekvapovalo. Byl to normální hošan z celkem bohatý rodiny s průměrnejma známkama. Měl mladšího bráchu Steva a starší sestru Vanesu. Přistěhovali se sem asi před dvouma měsícema a bydlej asi dva kiláky od školy. Potom se trošku vyzpovídal ze svý minulosti. Zarazil jsem se když řekl, že ho strejda v dětství zneužíval. Bylo mi ho líto, ale věděl jsem ,že ho teď můžu udělat šťastnějším. Tak proto kejvnul, když jsem se ptal, jestli už někdy „kouřil“.
Chudák,asi to muselo bejt dost těžký období pro malýho kluka. Chtěl jsem to s ním probrat, ale odmítnul s tím, že se k tomu už nechce nikdy vracet. Chápal jsem.

Když jsme odcházeli ze školy, stmívalo se. Doprovodil jsem ho domů a pomalu se vracel na busák. Ani jsem nevěděl jestli mi něco jede. Byl jsem tak zabranej do informací toho dne, že jsem nastoupil do prvního busu, kterej přijel. Měl jsem štěstí, dojel jsem domu. Dasty už na mě netrpělivě čekala.

„Tak povidej brácho a všechno, i podrobnosti,“ vyjela na mě.

„Nic ti neřeknu do tý doby, než se omluvíš. Vim, žes věděla, že po mně jede.“

„No jo, tak promiň, ale teď už si dřepni na zadek a povidej.“

„Řeknu ti tak zhruba, co bylo. Žádný podrobnosti nebudou, je to přece jenom dost intimčo.“

Když jsem jí to vyprávěl, pořád na mě zírala a mlčela. Nastínil jsem jí, jak se to asi nějak seběhlo a co sme dělali. Nejdřív nevěřila, ale když jsem jí to odpřísáhnul ,objala mě a gratulovala si k tomu, že má teplomilnýho brášku. Co jsem taky mohl čekat od praštěný ségruše. Ale potom jí zazvonil mobil a ona ho nadšeně zvedla.

„Jasně Steve, tak zejtra u kašny. Jo ve tři. Budu tam. Tak pa, láskuju tě,“ řekla a típla hovor.

„Steve?“ Vychrlil jsem na ni, když jsem si vzpomněl, že tak se jmenuje Alexův brácha. Mladší.

„No co se divíš, chodim s nim už dva tejdny,“ odsekla.

„Seš pitomá? Vždyť je mladší než Alex,“ začal jsem zuřit.

„Vždycky jsem byla na zajíčky, nepamatuješ na Jaye?“ Vzpomněl jsem si na jejího bejvalího, kterýmu bylo teprve čtrnáct let.

„Ale neboj, Steve je jen o rok mladší než Alex, takže už může,“ zasmála se a odešla.

Já tam zůstal sám. Zase už jsem přestával chápat lidi kolem. Vlastně jsem nechápal ani sebe. Jsem buzík, moje ségra chodí s patnáctiletym klučíkem a mýho přítele v dětství sexuálně zneužíval oplzlej strejda. Bože, je tohle možný? Chytnul sem příšernej záchvat smíchu a nemoh ho zastavit. Připadal jsem si jako mentální schizofrenik nebo tak někdo. Nejhorší, ale bylo, že do sebe všechno tak zapadalo. Všichni byli šťastný a měli to co chtěli.

To je můj příběh. Příběh o frajírkovi z kterýho se stal citlivej gay. Nemůžu si ztěžovat. Vim kdo jsem a neskrejvám to ani dneska. Mimochodem pořád žiju s Alexem. Milujeme se a máme vlastní byt. Chodim na vejšku a on dodělává gympl. Je nám fajn. Někdy zaskočí Dasty na návštěvu se svým klukem. Pořád mění partnery, nikdo jí nevyhovuje a závidí nám, že nám to tak klape.

„Asi budu lesbička,“ řekla jednou a já se mohl smíchy zhroutit.