PwP č.1- Učitel - část druhá

Doma na mě naši akorát štěkali, že zejtra budu grogy, ale že do školy pudu. Pché. Sr*l jsem na ně a neučil se. Šu*ám s učitelem, ne?

Ráno jsem byl spíš naspídovanej, než cokoli jinýho. To snad po prvý, co jsem se do školy těšil.

„Čus v**e!“ skočil mi jeden z mejch ´kámošů´ kolem krku.

„Nazdar.“ Setřásl jsem ho a mastil si to do třídy. Sedl jsem si na svoje místo. Chtěl jsem tady bejt, až přijde. Dneska jsem vstal v pět ráno, abych byl sexy, chtěl jsem ho provokovat. Popravdě, ani nevim, o co mi šlo. Asi jsem měl s nim ten nejlepší sex na světě. Nad touhle myšlenkou jsem se culil jak dement, dokud nepřišel. V tu chvíli jsem nasadil poker face. On se rozhlíd po třídě, a když mě zaregistroval, tak povytáhl obočí.

No co, dyk o nic nejde, ne? Jenom jsem si přišel na hodinu. (Možná by to nebylo tak divný, kdyby´s na ně za normálních okolností chodil.)

„Ále, pan Johnson zavítal mezi nízkou společnost. Co se stalo?!“ řek, když šel ke katedře. Co se stalo?! V podstatě nic, jenom jsem se s tebou vyspal… počkat, ty ses vyspal se mnou.

„Řekl jsem si, že by mi trocha nízké vzdělanosti mohla prospět.“

„Hm, to mě opravdu těší.“ Hned po tom, začal vykládat látku. Stejně jsem nedával pozor, furt jsem musel myslet na to, jak jsme si to spolu rozdávali. Vlastně jsem na to myslel celou noc. (Ano, mokrý sny.)

„Johnsone! Dávejte aspoň pozor, sakra!“ stál nade mnou jako bůh pomsty.

„Já dávám pozor. Jenom jsem nad něčím přemýšlel!“ našpulil jsem pusu, takže okamžitě poznal, o co jde, přišlo mi, že ´mírně´ zbledl. Bezhlesně jsem mu řekl: neboj. (Překlad: Hodlám si to s tebou rozdávat tak často, jak jenom to pude, takže nechci, aby mi tě vyhodili.)

„Pane Johnsone, po vyučování v kabinetě. Když už jste se uráčil přijít, tak dořešíme třídnické záležitosti.“

„Fajn.“ Rozvalil jsem se na židli jak vorvaň a dál ho svlíkal pohledem. Jenom si povzdech a dál se věnoval výuce.

„Hej, v**e, co ty tady?!“ tvl, ten kluk je ták otravnej!

„Sedim. Nevidíš?! Tvoje mínus.“ Naštěstí pochopil, že se s nim nehodlám vybavovat a odtáhnul pryč. A já si celou dobu odpočítával čas do konce výuky. Sakra, už jsem jak nadržená puderťačka!

„Dobrý den!“ řekl jsem, jakmile mi otevřel dveře.

„A, pan Johnson!“

„Čekal´s – čekal jste někoho jinýho?!“ ty šmejde, vojí*díš další?!

„Ne, poďte dál!“ doslova mě do kabinetu vtáhnul. Slyšel jsem, jak zamknul. Pročpak? Rozhlíd jsem se po kabinetě. Typickej učitelskej… (A co´s čekal?!) všimnul jsem si, že ho má jenom sám pro sebe, fajne.

„Myslel jsem si, že nepřijdeš.“ Řekl hned, jak zamknul.

„Pročpak?! Dyk si mi sám řek, abych přišel…“

„To sice jo, ale ty nikdy neděláš, co po tobě chci!“ stál za mnou a políbil mě do vlasů.

„Nebojíš se, že tě budu vydírat?“

„S tim, co na tebe vim?! Ani ne.“

„Počkat, počkat, POČKAT! Co na mě víš?! Kromě tamtoho…“ hrklo ve mně. Všechno neví… ne?

„V podstatě nic. Jenom pár drobností… jako menší krádeže, přechovávání drog,…“

„… ty si ke mně dal kámoš! Nebyly moje!“ bránil jsem se zuby nehty. Nejsem nějakej feťák!

„Dokaž to, popravdě, nikdo ti neuvěří.“

„A ty mi věříš?“

„Nikde nemáš vpichy, takže možná i jo. Záleží na tom, jak se budeš chovat dál.“ Řekl naprosto vážně, takže nebyl pochyb, že nemyslel sex, ale absťák. Kdy mu na mě začalo tak záležet? Pomyslel jsem si.

„Super, aspoň máš snahu. Ale co´s mi doopravdy chtěl?!“ usmál jsem se a dokonce jsem měl takovou ´drzost´ a sednul jsem si na jeho židli. Chvíli se na mě jenom díval a pak jenom protočil oči.

„Viděl´s program kina?“

„Cože?“čekal jsem něco ve stylu: budu volat rodičům a bla, bla, bla. Ale kino?

„Popravdě, nemyslim tohohle, ale z krapet vzdálenějšího města, ale to neva, všude dávaj to samý.“

„Počkat, ty mě chceš vzít do kina?“ vejral jsem na něj jak puk. V kině jsem nebyl… už nepamatuju. Ale v kině je taky moc lidí… *šrotující kolečka*.

„Už tak bude.“ Jako by sám nevěřil, že to navrh.

„Hm… ale v kině je moc lidí, pustíme si něco u tebe. Dývko máš ne?“ usmíval jsem se jak sluníčko na hnoji.

„U mě? Proč u mě?“ posadil se proti mně na stůl. Hm, kde je pan Slušnej učitel?

„Protože u tebe můžem kecat, jenže zas je pravda, že by se furt bylo jenom u tebe… tak pojeď k nám! Sice nevim, jak to vysvětlim našim, ale neva. Možná… tohle je můj třídní, deme se koukat na filmy.“ Sladce jsem se usmál.

„Fajn, v pátek končim ve dvě.“ Usmíval se taky.

„Super jsem u tebe ve tři. Chci si dojet domů pro věci, to bych stihnout měl, končim v jednu.“

„A trefíš?“

„Cestu si pamatuju.“ Řekl jsem pyšně.

„Nebude to vašim nápadný?“ neboj, mám plán.

„Nebude… pokud u tebe budu celej víkend. Řeknu, že přepávám u kámoše.“ Jsem to ale čtverák.

„Páni, ty to máš nějak vymyšlený…“

„Hm… ty kr*vo! Už musim, nebo mi ujede bus! Čus u tebe v pátek!“rychle jsme dolít ke dveřím, odemkl je, div je nevyrazil z pantů a letěl na bus.

…

Stál jsem před jeho ´domem´ a byl zmatenej.

Za prvý: všechny baráky (paneláky) byly stejný… jak ho mám sakra poznat?!

Za druhý: jak se ku*va jmenuje?!

Za třetí: proč jsem si já d***l nevzal číslo!

„Hledáte někoho?!“ přišla za mnou postarší paní.

„Popravdě ano, ale nevim ani jméno ani přesnou adresu.“

„Hahaha! Tak to vám moc nepomůžu!“ smála se mi a já si připadal jak malý děcko. Babice jedna! Pomyslel jsem si.

„Co to tam děláš?“ zařval někdo. Pak mi došlo, že je to můj ´kamarád´. Začal jsem se rozhlížet po okolí. To mám halucinace?

„Nahoře!“ projel jsem celej barák očima. Nikde nikdo = du do Bohnic. Jen tak jsem se otočil a on se na mě culil z okna protějšího domu. Ukázalo jsem mu zdviženou pěstičku a rázoval si to k jeho vchodu. Přišel mi otevřít osobně… takovej servis.

„Cos to předváděl?“ zeptal se mě ve výtahu.

„Hmpf… všechny baráky vypadaj stejně!“ řekl jsem rozhořčeně.

„No jasně, věřil bych ti to, kdyby náš neměl novou fasádu.“

„To se nikdy nesmim splíst?!“ pobouřeně jsem se ohradil. Nikdo není bezchybnej, ani on ne! Tak ať drží kušnu!

„Ale jo, můžeš…“ sakra, tohle znělo jako ´zavrnění´. Tahle návštěva asi nebude tak nevinná, jak by se mohla jevit.

„Hele, o co se snažíš?!“

„Já? O nic!“ usmál se na mě a šel otevřít dveře do bytu. Výtah se totiž už zastavil v požadovaném patře a my jsme museli vystoupit.

„Tady se to vůbec nezměnilo!“ zkonstatoval jsem po prohlídce bytu, teda spíš toho, co jsem měl šanci vidět.

„Co´s čekal?! Palác?!“

„To ani ne… jenom nějakou změnu…“

„Například?“

„Umytý zdi z mý poslední návštěvy…“ rejpnul jsem si.

„No dovol! Bral jsem to několikrát Savem a znova přemalovával!“

„Když to říkáš…“

„Neprovokuj, mladej.“

„Jásně.“ Prsknul jsem sebou na pohovku, bylo mi jedno, že je to ´krapet´nezdvořilý.

„Dáš si něco k jídlu nebo k pití…“

„Pití jo, dík. Jed jsem ve školní jídelně.“ A dneska to i mělo nějakou chuť.

„Fajn, minerálka stačí?“

„Jop.“ Uvelebil jsem se jak paní máma. Překvapivě mi bylo fajn. Takovej klid… pohodička.

„Hej! Šoupni se! Rozvaluješ se tu přes celej gauč!“ ozval se dotčeně, když viděl, že nemá ani milimetr místa. S velkým sebezapřením jsem se šoupnul.

„No vidíš.“ Hucnul si vedle mě. Nevim proč, ale najednou jsem si vzpomněl, co se tady na tý pohovce minule dělo.

„Copak se červenáš?“ upil ze svojí sklínky s malinovym sirupem a vodou.

„Nečervenám…“ zahuhlal jsem.

„Vzpomněl sis?“ usmál se a pustil telku. Rovnou to přepnul na dývko.

„Né, vůbec!“ ironie přímo tekla proudem.

„tak, co´s vybral?“ podíval se na mě a usmál se. Vejal jsem na něj jak puk. Nehorázně mu to slušelo. Sakra asi jsem bukvice… NE, nesluší mu to! Nikdy neslušelo a nikdy nebude. Ale když on je tak rozmil… ne, to teda není. K sakru, ještě, že čtení myšlenek je jenom výplod fantazie, jinak by mě poslali do cvokhousu rovnou na oddělení schízy.

„Héj!“ mával mi rukou před obličejem.

„Vřískot!“ jsem king.

„Aby ses pak nebál…“ myslim, že zrovna jemu by to nevadilo.

„Neměj péči!“ přece nejsem malý dítě. Chyba lávky, už po prvních deseti minutách jsem byl na něm nalepenej jak vteřiňák a klepal se strachy.

„Nemám to vypnout?“ kouknul se na mě shora.

„Ne!“ razantně jsem to zamít. Nejsem nějakej bulínek.

„Jak myslíš…“ usmál se a mnohem víc si mě přitáhl do náruče. Ani jsem se nebránil, popravdě mi takhle bylo dobře. Bylo…

… dokud mě nezačal hladit po ruce a líbat zezadu na krk.

„Proto sis mě sem přived?“

„Jak se to veme. Nic nedělám, ne?“

„Jo! Děláš! Voblíbáváš mi krk!“

„Proč ti to tolik vadí?“ opřel si bradu o moje temeno hlavy.

„Protoč!“ protože mi skoro stojí… pomyslel jsem si zoufale.

„Aha, proto.“ Úplně jsem cejtil, jak sjel níž, do jistých ´zapovězených´ partií.

„No a co, jsem mladej…“

„Já vim.“ Skoro to znělo i smutně. Nevim, co mě to popadlo (asi dorazila teplá fronta ze západu), ale začal jsem se o něj třít, byl jsem ale razantně zastaven.

„Nech toho!“

„Proč?“

„Protože to může skončit tam, kde to nechceš!“ dvojsmysl?

„Co ty víš…“ provokativně jsem se na něj podíval.

„Minule ses tvářil, jak kdybych tě chtěl zabít!“

„Ne, jenom znásilnit…“ ´milounce´ jsem se na něj usmál. Podíval se na mě značně nevěřícnym pohledem.

„Znásilnit?! Na to sis to až moc užíval, ne?“

„Co ty víš…“

„Já ti nevim, ale když ti stojí, tak si asi těžko chceš ztěžovat.“

„Tys mě nějak pozoroval.“ Hrál jsem si na to, že mnohem větší převahu tady v tom vztahu nevztahu, mám já. Ha, jak jsem byl naivní.

„To víš, ono se to občas dělá, že se koukáš na toho s kym máš zrovna sex. Já vim, že se to ve školách učíte jinak – viz díry v kabinkách na záchodě – ale občas neuškodí se juknout, ke komu ho vlastně strkáš!“ teď se mi málem srolovala držka dolů. U něj jsem teda fakt nečekal, že takovýhle americký „vychytávky“ bude znát. Popravdě, když nad tim teď tak uvažuju – ano i já to umim, ale moc často to nepratikuju – považoval jsem ho celou dobu za neandrtálce a on si toho zatím ví víc, jak já! To není fér! Měl jsem sto chutí si dupnout, až bych se proboural o patro níže.

„Hmpf!“ radši jsem byl zticha a jenom se o něj opře, abych víc viděl na televizi. Popravdě, dodneška nechápu, že jsem byl takovej vůl. Já se bojim tak, že se div strachy neklepu v koutě s celym sluncem u sebe, aby náhodou někde nebyl stíneček a já vůl se mnohem víc uvelebim, aby na tu zpropadenou bednu líp viděl! Do pěti minut jsem měl dost. A to ze dvou důvodů: ten první byl čistě ten, že jsem měl strachy u zadku bobky (nebrat doslovně) a ten druhej byl ten, že můj ctěnej třídní si řekl, že mi začne jezdit po ruce prstem. To by nebylo tak hrozný, kdybych z toho neměl menší problém (bobky to nejsou).

„Děje se něco?“ zašeptal mi do ucha takovym tim hlasem: hodlám si to s tebou rozdat.

„Nic!“ pištěl jsem jak sopránistka.

„Nic jo?“ dál mi jezdil tim prstem po celé délce ruky. Teď jsem ten dotyk mnohem víc vnímal a ten NEVIM, JAK HO POJMENOVAT to věděl. Poznal jsem to na něj, protože sem tam mě ´zašimral´.

„Nech toho!“

„Čeho?“ zeptal se mě a mnohem víc si mě namáčkl do svojí náruče. Než jsem se nadál, tak jsem mu seděl na klíně a on mě na sebe mačkal. Tady už nebylo pochyb. Minimálně k něčemu menšímu dojde. Proč si hrát na puritána, když se mi to tak líbí, ale teplej nejsem, na to je venku moc velká zima. Trochu jsem se na něm sesunul dolu, aby se líp sedělo, pohodlně jsem se o něj opřel a dal nohy lehce od sebe. Ani nevim, kde jsem vzal tu odvahu nebo drzost, to je jedno, ale začal jsem se o něj otírat. Slyšel jsem, jak se trhaně nadech a sám se připojil. Svojí ruku, co měl u mě na ruce, tak přesunul ke mně na břicho a vjel pod lem trička. Jenom z toho, že mi ruku dal na spodní část břicha, jsem měl dost, jako kdyby mi ho nějaká holka začala kouřit. Sakra! Já nechci patřit k letnímu horku!

„Copak, máš dost?“ políbil mě do vlasů. (Co s tim líbánim do vlasů autorky maj?! Dyk pak máte plnou pusu vlasů, ne?!

„Já?! Nikdy!“ zásada číslo jedna, pokud sedíš někomu roztouženýmu na klíně a pokud seš objektem jeho touhy, tak si nikdy nehraj na frajera, pokud víš, že to neustojíš.

„Fakt?“ začal vyjíždět s tou rukou nahoru, já se na něj mnohem víc tisknul, docela se divim, jak to, že jsme se neprobourali i s tou pohovku, jak jsem se na něj tlačil. Nicméně se přidala i ta druhá ruka, ale u tý si řek, že horní polovině stačí jedna a tu druhou mi položil na jistý VELMI JEMNĚ ztvrdlý místo. Když začal pohybovat s jednou, tak ani ta druhá nezaostávala. Když mi dráždil bradavky, tak mi začal i lehce drtit rozkrok. Popravdě, vzdychl jsem jak levná dáma a měl jsem co dělat, abych ho ještě nepobízel. Rukou mi vjel pod kalhoty a s nějakýma spodkama se nezaobíral a rovnou zajel i pod ně. Sevřel mi ho a začal jezdit nahoru a dolů, přičemž nahoře udělal pár kroužků. Já jsem se zmoh jenom na to, že jsem vzdychal, sem tam se trochu pohnul, abych měl lepší pohodlí a občas zatnul ruce v pěst, když se mu povedlo udělat něco hodně dorýho. Nevydřel jsem ani pět minul a vypustil na něj (jemu na ruku) skoro všechno, co obsahují nádrže pro Boku no Pico.

„Ještě…“ s**u na nějaký léto, tohle je fakt BOŽÍ.

„Ok, beru tě za slovo.“ Políbil mě, musel jsem zaklonit hlavu a při tý příležitosti jsem se rovnou otočil, takže jsem nad ním klečel a tentokrát jsem to byl já, kdo koukal shora.

„Teď chci jenom já!“ oznámil jsem mu a dal mu ruku na ´srdce´.

„Nejsem proti!“ dal mi pusu, pohodlně se opřel a obě ruce si dal za hlavu v postoji: jsem tvůj.

Prvně jsem se seřval, že jsem d***l, protože jsem absolutně nevěděl co dělat, jako kdybych neměl v posteli už dost holek. Nakonec jsem si řek, že mírný dráždění nikdy neuškodí. Začal jsem mu oblíbávat pusu a pomalounku sjel na krk, kde jsem chvíli zůstal, pocítil jsem totiž strašnou touhu si ho označkovat. Mezitím jsem mu dal obě ruce (ne patery) na břicho a jednou ho škrábal, co nejníž to šlo a tou druhou mu jel nahoru. Na chvíli jsem nechal jeho krk bejt a kouknul, jestli se náhodou jenom nenudí. Nenudil, občas se trhaně nadechl, jak jsem se lehoulince otřel o bradavku. Dodalo mi to odvahu a já mu – za jeho drobné pomoci- sundal tričko. Potom jsem sjel pusou níž, to už bylo obtížný, jsem se musel zkroutit skoro jak Manson při autofelaci bez žeber, nicméně to svoje ovoce neslo a moje tahání a lehké kousaní, přece mu je neuhryznu, vydolovalo pro mě tvrdší sezení.

„Tady má někdo problém…“ vytáhl jsem se nahoru.

„Že by ty?“ odpověděl a políbil mě.

„E-e. Ty!“ dal jsem mu jednu ruku na rozkrok.

„A co s tím hodláš dělat?“ kouknul se na mě a culil se jak měsíček na hnoji.

„Já ti nevim… ale si abych nejdřív měl něco sundat, ne?“ seskočil jsem z něj a sundal mu kalhoty. Trvalo mi to skoro pět minut, protože on se nemoh nadzdvihnout, jak mu stál. Ale dolů to šlo. Podíval se na mě pohledem, co teď hodlám dělat. Docela jsem začínal mít sám problém, ale nic, co by se nadalo zvládnout. Popravdě, dycky jsem to chtěl zkusit. Klekl jsem si před pohovku na kolena a stáhl mu i spodky. Chvíli jsem na něj koukal, polilo mě horko, ani ne z toho, že bych byl tak vzrušenej, ale z toho, že jsem se bál, že ho kousnu. To by byl trapas.

„Copak? Už se bojíš?“ ten chlap ví, jak mě donutit to udělat. Ví, že nesnášim, když se mi řekne, že na to nemám.

„Ne.“ Nejdřív jsem ho vzal do ruky, abych si dodal odvahu a začal jezdit nahoru a dolů, pokoušel jsem se taky občas přitlačit, jak to dělal on mě, ale byl jsem na to moc nervní, a tak jsem toho nechal. Když už jsem se na to v rámci možností cejtil, tak jsem dal ruku pryč a mnohem víc se nad něj naklonil. On roztáhl nohy, abych měl lepší přístup a já se sklonil a nejdřív mu dal na špičku pusu. Popravdě bylo to pro to, abych si dodal odvahu, ne že bych malýho tak zbožňoval, a pak už jsem sjel níž. Říkal jsem si, že všichny holky se kasaly, jak to daj až úplně dolů. To bych je chtěl vidět, já dojel do půlky a měl jsem pocit, že se udávim. Musel to vycejtit, protože mi dal svoje ruce do vlasů a popotáhl mě nahoru. Byl jsem mu za to vděčnej, pak jsem zkusil změnit úhel a to už trochu líp, ale dolů jsem to stejně nedal. Začal jsem přidávat i zuby a skoro jsem si to začal i užívat, ale on mě zastavil.

„To… stačí…“ vydechl. Kouknul jsem se na něj a udělal, co chtěl. To jsem byl tak mizernej?

„Proč?“ řekl jsem smutně.

„Protože jinak bys musel polykat, nejspíš a já nechci, aby mi obývák byl cejtit savem.“ Sklonil se ke mně dolů a políbil mě. Chytil mě za pas a vytáhl za nim nahoru, obkročmo jsem si na něj sedl.

„Moc oblečení.“ Řekl a sundal mi triko a já se rychle postavil, abych si sundal zbytek, a už jsem mu zase seděl obkročmo na klíně.

„Ty si nebereš servítky…“

„Hm…“ popravdě jsem chtěl, aby to dodělal jako minule, i když se matka divila, proč u všeho stojim a zásadně si odmítám sednout.

„Vypadáš, že nemáš daleko od toho, aby sis to sám začal režírovat, jak to chceš.“ Koukal se mi do očí. Až když to řek, mi došlo, že má pravdu.

„Proč ne.“ Vyjeveně se na mě podíval.

„Tak fajn.“ Asi se rozhod zkusit, kam až jsem schopnej dojít. Popravdě jsem to nečekal a tak mi bolo jasný, že jsem si timhle vykopal hrob. Co mám jako dělat?

„Tak horký to zas nebude, co?“

„Neposmívej se mi!“ byl jsem uraženej, ale moc dlouho mi to nevydrželo, protože se naklonil a udělal mi krční endoskop. Ale tohle jsem si nechal líbit. I uraženost má svoje meze, ne?

„Neposmívám, ale dneska to nech ještě na mě, jo?“ dal mi pusu na čelo a pomalu jel dolů. Nevim, jak se mu to povedlo, ale skončil jsem ležící na zádech a on byl znova nade mnou. Začal mě znova líbat a jel dolů. U bradavek se zastavil a začal mi je žužlat. To se mi hodně líbilo, ale už se mi nelíbilo to, že moje dolní část byla značně opomíjená a mě to už celkem bolelo.

„Di níž!“ vykřikl jsem, když mi skousnul bradavku. Úplně jsme cejil, jak se rozesmál. Určitě bylo tohle mučení jeho pravěj záměr! Já mu to příště nedaruju (hlasem: já tuhle zkurvenou díru nenávidim!).

On měl ale svoji hlavu a hroooooooooooozně pomalu se sunul dolů, až jsem to nevydržel a začal se uspokojovat sám. To se mu nelíbilo a tu ruku mi dal pryč. Ale účinek to mělo, zaměřil se na inkriminovanou část. Dost jsem se soustředil na to, jak mě kouřil, takže jsem ani nepostřeh, že odněkud vyhrabal lubrikant a kondom. Došlo mi to až ve chvíli, kdy jsem ucetil něco studenýho na zadku. Nejdřív jsem si myslel, že je to led. Chtěl jsem se ohradit, ale bylo už pozdě a on si mě – hezky po svým – připravoval. Snažil jsem se, aby mi to bylo co nejvíc příjemný a byl jsem uvolněnej, ale ten reflex stažení tam byl pořád, takže mě často chlácholil rukou na vnitřní straně stehna, ne, že by to k něčemu bylo. Když s tim skončil, tak jsem tak napůl doufal, že je konec. Ale on se přesunul nade mě a na jeden příraz šel dovnitř.

„Jemnějc by to nešlo!“ zařval jsem na něj.

„Takhle je to nejlepší. Rychlejc si zvykneš.“

„Ti, to příště udělám já a budeš mít po žížalkách.“

„Upřímně, to je to nejmenší, co mě v tuhle chvíli trápí.“ S tímto ukončil naši báječnou konverzaci a dali se do velice obtížného pohybu alá zašupovací šuplík. Už se těšim, až já budu v módu Socha Svobody. Jenom tu ruku asi nebudu muset mít nahoře. Jak rychle to začalo, tak i stejně rychle to skončilo. Film nebyl ani v polovině a my leželi na pohovce vyšťavený a úplně bez sebe.

„Hele starochu, kde ses tohle naučil?“ narážel jsem na to, jak se TO dělá.

„No, ve škole to nebylo.“

„Ano, Základy teplopušství. Zajímavej předmět.“ Culil jsem se na něj.

„Teď nevim, jestli to mám brát jako urážku, nebo jako rejpavou poznámku.“

„Co bys dělal, kdyby to byla urážka? A kdyby rejpavka?“

„Při tom druhym bych se nespíš zasmál a při tom prvnim ti natrh zadek.“

„Ok, je to to první.“

„Cože? Ty nemáš dost.“

„Mňauuuuuuuuu A-A.“ políbil jsem ho.

„Cos pil? Viagru?“ zoufale se na mě podíval.

„Ne, to je normální tempo mladejch lidí. Asi budu muset brát na tvoje stáří ohled.“

„Stáří? Já ti ukážu, jak jsem starej!“ přisál se na mě a začal mi oždibovat bradavky, přitom mi rukou rejdil po stehně. Roztáhl jsem nohy, aby se líp dostal tam, kde jsem ho chtěl mít. Ale on mi jenom jezdil po vnitřní straně stehna a ne mě začít dělat to, co jsem chtěl a to se mi moc nelíbilo a chtěl jsem, aby s tim konečně začal.

„Hodně starej…“ okomentoval jsem mu to. Chci od něj lepší výkon.

„Tak si to zkus sám.“ Nakrknul se a opřel se o čelo pohovky. Taky nápad.

„Fajn.“ Přebral jsem si to po svym a chtěl si zkusit semeho. Lehnul jsem si na něj a začal mu oždibovat jeho bradavky a snažil se mu pomoct rukou v jeho rozkroku, chtěl jsem ho napodobit, prostě to, co on dělal mě, bylo to tak skvělý, ale nějak jsem netušil, co přesně mám dělat. Myšleno, jak moc, kde a tak. Zas tak dobře jsem jeho tělo neznal. Jenže, jak to, že on tyhle problémy se mnou nemá?

„Nahoře víc přitlač. Je to potom lepší.“ Začal mi radit. Uf. Nejdřív jsem ho chtěl poslat do háje, že si na to přijdu sám, ale pak jsem si řek, proč ne. A udělal, co po mě chtěl.

„Tak co má pokorný student dělat dál, pane učiteli.“ Vytáhnul jsem se nahoru a dal mu pusu.

„Potom by pokorný student moh vzít svojí ctěnou druhou ručku a dál jí sem a jemně masírovat.“ Dal mi ji na jeho „dvojčata“ a základně mi ukázal, co mám dělat, aby mu to přineslo největší rozkoš. Tohle se mi líbilo, jak byl v mejch rukách tvárnej. Jenže to já jsem byl v těch jeho taky, a když mi začal rukou jezdit po p. a masírovat dvojky, tak jsem mu krapet vypadl z rytmu, protože jsem měl sám co dělat. Chvíli jsem se ještě o něco pokoušel, ale pak jsem to vzdal. Tohle nemá cenu. Rezignoval jsem, dal ruce vedle něco a zapřel se na nich, abych se na něj nesvalil. To by bylo ubohý.

„Pokorný student je jaksi mimo, co? A to jsem ti chtěl jenom ukázat, jak to má ve výsledku vypadat. “

„Ztichni.“ Okřikl jsem ho. A začal mu sám přirážet do ruky, tohle se nedalo vydržet. Co mi sakra do toho pití dal?

„No vidíš.“ Smyslně mi zašeptal do ucha a nahoře mě pevně chytil za p., potom svoji ruku nahradil nějakym kroužkem.

„Co to děláš?“ vyjel jsem na něj. Nelíbilo se mi to.

„Uvidíš.“ Rukama mě popadl za boky a posunul si mě mnohem víc nad sebe. Nedocházelo mi, co chce dělat, dokud se jeho tlak rukou směrem k němu, nezměnil na směr dolů.

„Tohle ne.“ Protestoval jsem. Tohle jsem nechtěl. Bál jsem se, že to bude bolet.

„Neboj. Je to mnohem lepší.“ Přesvědčoval mě.

„Ale pro tebe.“ Fňuknul jsem.

„I pro tebe.“ Pustil mi boky, mi si pomoh se do mě dostat a já se začal sunout dolů. Přesně jak jsem čekal, bolelo to, jak sviň. Poznal, že chci přestat a tak mě na chvíli oběma rukama chytil za boky a rychle mě stáh dolů.

„To bolí!“ chytil jsem ho za jeho ruce. Ignoroval to a i přes můj tlak na jeho rukách, nejsem žádná třasořitka, si mnou začal pohybovat. Po chvíli jsem tomu přišel na chuť. Tady u toho šlo o to, jak se dokážu uvolnit, takže, když se mi to po chvíli povedlo, tak to bylo boží. Tahle poloha měla ještě jednu výhodu kromě toho, že jsem byl nahoře, cejtil jsem ho mnohem víc.

„No vidíš.“ Dal mi pusu na bradavku a já si dál ve svym tempu vysedal. Po chvíli mě z toho už všechno bolelo, tak mi pomáhal a začínal bejt takovej… ufuněnej. Když se sám do mě udělal, tak se nějak neobtěžoval mě sundat ten zpropadenej kroužek, takže já nic, žeo. Chvějícíma rukama jsem se ho pokusil sundat sám, ale moc mi to nešlo. On se toho kroužku jenom dotknul a byl pryč.

„Konečně.“ Vydechl jsem, když jsem ho zkropil.