Spolu.

Nebylo třeba nic vysvětlovat. Kira je Raito. Raito je Kira. Ale co dál? Mohl by snad Ryuuzaki zabít jediného člověka, kterého kdy ve svém životě miloval? Byla to jeho povinnost vůči státu. Ale žádal toho tak moc, když chtěl výměnou za všechny své vyřešené případy, za život ve smutku a bolesti, jednoho zločince? Ačkoliv to Ryuuzaki v hlouby vlastního nitra dobře věděl, odmítal si připustit, že by to byl on, kdo pošle Kiru na smrt.

Položil nedopitou sklenici s Whisky na prosklený konferenční stolek. Kapka stekla po čirém skle na plochu stolu a obtáhla linii skleničky.
Tak rád by cítil Raitovo rozpálené tělo na svém, jeho žhavé polibky na každičkém kousku své kůže.
Zdálo se podivné, že kluk žijící v ponurém světě plném sladkostí a zločinů, daleko od každodenní reality, by mohl mít takové zvrácené záliby.
To, co Ryuuzaki cítil, nebylo vinou sexuální orientace. Pravděpodobně by se do Raita zamiloval, i kdyby to byla žena. Ale fakt, že je mužem, navíc i velmi pohledným, dodával Ryuuzakiho platonickému vztahu jisté vzrušení.

Klíč v zámku se otočil. Do potemnělého bytu vstoupila osoba. Muž. Vysoký. Těžké boty. Koženou bundu odhodil někde v úseku mezi dveřmi a jednoduchou elegantní pohovkou, ke které pomalu postupoval.
„Ach, co tu děláš? Tak pozdě?,“ zamumlal Ryuuzaki mnouce si unavené oči.
„Jen jsem se stavil… Snažíš se opít?“
„Tak bych to neřekl,“odpověděl Ryuuzaki. Zcela chladně, bez náznaků jakýchkoliv citů.
„Fajn, to je dobře. Nemám rád zápach alkoholu. Snad jsi toho nevypil příliš…?“
„Ne, nevy-,“ právě teď už byl důvěrný návštěvník přímo u Ryuuzakiho, tváří pár centimetrů od jeho tváře.
Zatímco z jednoho obličeje se dala vyčíst touha a obavy, z druhého pobavení. Raito si to opravdu vychutnával. Dlouze vyčkával, než Ryuuzakiho konečně políbil. Využil jeho zmatenosti a povalil jej na gauč. Líbal jeho vlasy, oční víčka, líce, dokonce lalůčky uší, jeho suchá sladká ústa. Jako by chtěl skrze horlivé polibky vynahradit sobě i jemu okolnosti jejich vztahu. Zmámeně padl do Ryuuzakiho náruče, nechal se jím hladit, laskat. Propleteni do sebe usnuli.

Brzo bude svítat. Příliš brzo na to, aby se rozloučili. Láska mezi nimi dosud neměla možnost plně vykvést. Ještě ani nepoznali slasti společného milování.
Co je tohle za život? Život bez lásky. Láska bez života.

Ryuuzaki od sebe něžně odstrčil milovaného muže. V kapse kožené bundy nahmatal list papíru. Jak předpokládal. Již dál nemohl skrývat pravdu. Možná v tuto chvíli už komisaři na ústředně vědí pravou totožnost Kiry. Nejspíše ho během několika hodin vypátrají. Vtrhnou do Ryuuzakiho bytu a najdou dva mladé muže mrtvé v mileneckém objetí.
„Miluji tě, Raite…“