Tajemství Vraního hnízda 1.

‚Silnější. Silnější. Musím být silnější!‘ odříkával si v duchu Zoro při svém cvičení s činkou ve Vraním hnízdě. Pot mu tekl po krku, po hrudníku a zádech, ruce nevyjímaje. Svaly ho bolely, ale nepřestal cvičit.
‚Musím zesílit! Nesmím dopustit, aby se opakovala stejná situace jako na Thriller Barku s tím Kumou!‘ opakoval si v duchu Zoro a přehodil si činku z levé ruky do pravé. Nevnímal, co se děje dole na palubě, o nikoho se teď nestaral. Myslel jen na to, jak zesílit, aby obstál v Novém světě. Aby dokázal porazit všechny nepřátele, na které narazí. Aby porazil Mihawka. Aby ochránil své přátele. A kapitána, kterému se zavázal. Kapitána, i když byl idiot.

Místností se ozýval jen chřestot a cinkot kovu smíchaný s namáhavým dýcháním. Ale přehlušilo je otevření dveří a kroky následované zavřením a cvaknutím zámku. Zora to překvapilo, tak vzhlédl. Před ním stál Luffy s vážným výrazem v obličeji, až to Zora překvapilo. Luffy a vážný? Odložil činky a sledoval kapitána.
„Stalo se něco?“ zeptal se. Ale Luffy neodpověděl, jen k zelenovláskovi rychle přešel a shlédl na něj z vrchu. Chvíli nic nebylo, jen Zora přepadala větší nervozita z Luffyho. Pak, k jeho překvapení, Luffy před ním padl na kolena a prudce ho objal. A následně na svém zpoceném rameni ucítil slzy.
„Ty idiote!“ zavzlykal Luffy a pevněji Zora objal.
„L-L-Luffy?“ zakoktal se Zoro.
„Ty si myslíš, že se to nedozvím? Idiote!“ zakřičel Luffy a třásl se, „Proč jsi to udělal?“
„Udělal co?“ nerozuměl Zoro.
„Nedělej ze sebe hlupáka! Dostal jsem to z Brooka! Jak si jen mohl?“ plakal kapitán. Mluvil o Thriller Barku, o Kumovi.
„Luffy…“ vydechl Zoro a oplatil váhavě Luffyho objetí.
„Co sis myslel? Co bych dělal, kdyby… kdyby… kdybys zemřel? Kvůli mně? Mou vinou?“
„To jsem tě tam měl nechat zemřít?“ vykřikl Zoro.
„To už je úděl kapitána!“ zakřičel Luffy.
„A úděl posádky je kapitána chránit!“ oplatil mu to Zoro.
„Já… Já… Já bych nedokázal… bez tebe jít dál… Víš, jak jsem se cítil, když jsem tě viděl na hadry? A to jen díky mé bolesti? Mohl jsi zemřít! Nechci, aby se ti něco stalo, Zoro!“ plakal černovlásek.
„Jsem v pořádku, ne? To budeš takhle vyvádět u každého z nás? U Sanjiho? Usoppa?“ zeptal se šermíř. Z nějakého důvodu ho to bolelo u srdce. Nedokázal pomyslet, že by plačícího Luffyho viděl i někdo jiný. Například ten lásko-kuchař.
„Ne! Já… Ty… Ty jsi pro mě nejdůležitější, Zoro! Já… Mám tě rád, Zoro…“ fňukal Luffy.
„Koho bys ty neměl rád?“
„Jsi zlej!“
„Luffy…“ oslovil šermíř kapitána, vzpříčil své ruce mezi nimi a odtlačil ho, aby se mu podíval do očí zalitých slzami.
„Proč si sem přišel?“ zeptal se Zoro.
„Protože tě mám rád a bojím se o tebe.“
„Od kdy se o mě bojíš?“
„Vždy jsem ti věřil, ale teď jsem se opravdu bál a mohl jsem jen přihlížet, když jsi trpěl… Nechci to už zažít.“
„Nezažiješ,“ slíbil zelenovlásek. ‚Ne, protože zesílím.‘
„Hm…“ starostlivě přikývl Luffy a odvrátil zrak.
„Luffy,“ vzdychl Zoro a prstem mu pohladil jizvu pod okem. Luffy se pousmál a znovu objal Zora. Ale teď to objetí bylo jiné. Zoro Luffyho chytil za zátylek a lehce ho od sebe odtáhl, ale jen tak, aby si viděli do tváře. Skoro se dotýkali nosy. Zoro se chvíli díval do Luffyho uslzených očí a pak ho lehounce, něžně políbil na rty. Letmý, motýlí polibek.

Luffy na šermíře vyjeveně zíral, neschopen slova.
„Z-Z-Zoro! Co to-“ ani nedopověděl, když se mu jmenovaný znovu přisál na ústa. Jemně ho líbal tak, aby mohl utéct, ale Luffy se nebránil. Zoro se v duchu usmál a využíval situace, co to šlo. Rukama, prsty mu přejel po hrudi a břiše, sledujíc Luffyho reakce. Nechal je položené na jeho kolenou, než Luffyho nohy roztáhl a chytil ho za zadek jen, aby si ho vysadil na svůj klín. Chtěl ho mít k sobě co nejblíže. Luffy nikterak neprotestoval, rukama omotanýma kolem Zorova krku se k němu přitáhl a užíval si Zorovy blízkosti i jeho doteky.

Netušil, proč ho to tak vzrušovalo, nechal na sebe sahat Zora, muže.
‚Mělo by to být nechutné, odporné… Tak proč si to užívám? Proč se mi to tak líbí a chci víc?‘ ptal se sám sebe v duchu a ucítil Zorův jazyk ve svých ústech a také jeho ruce zajíždějící pod Luffyho vestu, aby následně skončila pohozena na zemi. A nejen to. Ucítil tlak pod sebou, v Zorových kalhotách a to ho vyděsilo. Ale i on sám už měl stejný problém. Zoro ho svými doteky silně vzrušoval a to se projevilo i v jeho penisu, který, celý naběhlý, mu hrdě stál v kraťasech. Nemohl se tomu bránit, i když tomu nerozuměl. Častokrát objímal Sanjiho, když žebral o jídlo, ale nic takového necítil. Kolikrát tancoval s Usoppem a Frankym, ruce kolem ramen, bok po boku a nic. A ani k Nami nebo Robin nic necítil a to byly ženy! Nadechl se nosem a radši se nechal unášet Zorovými doteky.

Zoro se Luffymu dobýval do úst a plenil mu je jazykem, jak jen mohl. Luffy mu v náručí jen tál a tiskl se k jeho nahé hrudi, jak jen mohl. Zoro se po chvíli převážil a položil Luffyho na zem, kde opustil jeho ústa a zahrnul polibky jeho hruď- Luffy lehounce vzdychal, jak mu laskal prvně levou bradavku a pak i druhou. A vzdychl víc a nahlas, když mu rozepl kalhoty a uchopil jeho chloubu. Luffy se prohnul v zádech a sevřel Zorovy vlasy, až ho to zatahalo. Ale Zoro to nevnímal, jediné, na co se soustředil, byl chlapec pod ním a jeho rozžhavené, dotyku chtivé tělo, co na něj úpěnlivě volalo. Zoro se musel držet, aby si Luffyho nevzal hned v tu chvíli, bez přípravy. Ale nechtěl kapitánovi ublížit. Rukou mu začal lehce masírovat jeho úd a postupně zrychloval. Luffy sebou občas zacukal příjemnými pocity. A prudce vydechl, když ucítil, že se Zoro pomalinku začíná dobývat prsty do jeho otvůrku.
„Z-Zoro…!“ vzdechl.
„Ššš, to bude dobré,“ uklidnil ho šermíř a přidal druhý prst, aby si Luffyho připravil. Jeho zadeček byl poddajný a Zorovy prsty přijímal s vřelostí. Zoro si rychle sundal kalhoty, aby vypustil ten šílený tlak, ale stále musel ještě chvilku vytrvat. Luffy si ho celého prohlédl a pousmál se, Zoro to vzal jako znamení připravenosti. Konečně!

Víc roztáhl Luffymu nohy a nadzvedl si jeho zadeček a pomalu do něj začal vsouvat svůj vztyčený úd. Luffy mu zaťal prsty do ramenou a hlasitě vykřikl, když Zoro zasunul penis na doraz. Zoro chvilku sečkal, aby si Luffy dostatečně zvykl, než začal lehce přirážet. Luffy měl pevně zavřené oči a zaťaté zuby bolestí, ale ta pomalu ustupovala. Po chvilce Luffy prosil o víc a Zoro mu to s radostí vyplnil. Užívali si jeden druhého. Dokud ovšem nebyli přerušení zacvakáním dveří, následovaném bušením. Zoro ihned umlčel Luffyho rukou přes pusu.
„Hej, Marimo! Proč ses zamklej? Nevíš, kde je Luffy?“ zavolal Sanji.
„Jak to mám vědět, kde lítá? Tady není,“ odpověděl mu podrážděně Zoro.
„Haa? Kde zas je, ten zatracenej idiot!“ brblal Sanji a odešel. Zoro se znovu soustředil na kapitána pod sebou, který ho probodával uraženým pohledem a doufal, že už je nikdo nevyruší. Být na jedné lodi je v tomto menší nevýhoda. Odsunul svou ruku a políbil Luffyho jen aby znovu začal přirážet. Ale už ne jemně, ale přitvrdil a Luffy nahlas vzdychal, až to Zora vzrušovalo ještě víc. Netrvalo to moc dlouho, než oba vyvrcholili, Zoro do Luffyho a Luffy na jejich břicha. Zoro odpadl vedle kapitána a ten se mu schoulil k jeho boku.
„Bylo to… úžasný…“ zamumlal spokojeně Luffy.
„Ah,“ souhlasil Zoro.
„Já… miluju tě, Zoro,“ vyznal se mu opatrně Luffy, až to šermíře překvapilo. Ale usmál se a pohladil Luffyho po vlasech.
„Já tebe také… Už dlouho…“
„Už dlouho?“ podivil se Luffy.
„Jo… Ale nikdy jsem se k tomu nedostal… Nechal bych se přizabít dřív, kdybych věděl, že takto zareaguješ,“ zasmál se z plných plic Zoro, jen aby dostal pohlavek od černovláska.
„O tom nežertuj!“ zavrčel.
„Promiň, promiň,“ smál se Zoro a políbil Luffyho. Ten se přidal k polibku a netrvalo dlouho, než si celý zážitek zopakovali. A ne jen jednou…