Vlkodlak x upír 18

Po mém smíchu se konečně začalo mluvit a smát se. Každý mi říkal, že ten můj úsměv je neodolatelný a tak se musejí smát se mnou. Mě zase rozesmával Daren, který si našel skvělého kamaráda. Je jím princ Neruo. Darena na něm zaujaly jeho tělo poseté tolika jizvami, že se snad ani nedali spočítat a pak tu byla, nebo spíš nebyla jeho levá ruka. Darenovi přišlo divné, že ji nemá, i když by mu ji někdo mohl vrátit. Tak mu nosil jídlo, aby mu rychle dorostla. Princ Neruo na sobě měl hnědé kalhoty s černým pláštěm, který zavlál vždy, když se pohnul. Jeho hruď byla nahá. Právě proto Darena tak upoutalo jeho zjevení. Někteří své jizvy skrývají, protože se za ně stydí. Jsou to jizvy z proher, které podlamují jejich hrdost. Princ Neruo se za ně nestyděl. To znamená, že nikdy neprohrál. Ale všiml jsem si jednoho malého detailu. Hodně schovává ruce pod plášť. Takže i princ, který nikdy neprohrál se za něco stydí. Zrovna seděl na židli, když mu Daren donesl jahodový dortík. Podával mu ho na zářivě bílém porcelánovém talíři, jeho tvářičky byli červené a oči mu zářili . Princ se na něj překvapeně podíval, pak vrhl pohled na mě. Já se na něj jen usmíval. Asi si teď říká, proč to ten malý dělá? Po chvíli zírání na mě se zase otočil k Darenovi. Podrbal Darena na hlavě a pokynul mu, že si ho má nechat. Pak i něco řekl a Daren se na něj ublíženě podíval. Princovi tváře najednou trošku zčervenaly. Nechtěl Darena zklamat, tak u pokynul rukou a ukázal na jeho klín. Darenovi se rozšířili oči štěstím, bez váhání mu skočil na klín a pustil se do dortíku.

,,Och, jak roztomilé'', řekl jsem si spíš pro sebe. Stál jsem v hloučku s matkou, otcem a Herone. Všichni jsme sledovali, jak si Daren omotává prince kolem prstu.

,,Ano. Velice roztomilé'', řekla Herone s divným tónem v hlase a pak mi spustila pramen vlasů z mých zad. Proč to udělala? Hodil jsem na ni zmatený obličej.

,,Přeci nechceš, aby každý viděl ten cucflek na krku od prince Shina'', zašeptala mi do ucha. Zčervenal jsem. Jaký cucflek? V tom jsem si to uvědomil. Princ Shin... Podíval jsem se směrem, kde jsem jej viděl naposledy: na židli vedle Nerua. Tam nebyl, tak jsem těkal očima z jedné hlavy na druhou. Byl jsem moc malý na to, abych ho našel v tak velkém počtu lidí. V tom mi oči padly na toho malého chlapce, který byl v konírně. Byl zalezlý ve stínu sloupu a neodvažoval se přiblížit. Když se tak nad tím zamyslím, připomíná mi Shina, ale je to jen takový pocit...
Začínal jsem se už hodně potit. Bylo tu hrozné vedro a Daren to taky pociťoval, protože se zastavil v jedení dortíku a vytáhl si z kalhot košili. Seskočil z Nerua, uklonil se a běžel za mnou i s nedojedeným dortíkem.

,,Je mi strašnjé tepo'', řekl Daren s červeným obličejem. Usmál jsem se na něj a vzal mu porcelánový talířek. Talířek jsem podal nejbližšímu sluhovi, vzal si Darena do náruče a omluvil se.

,,Půjdu s tebou Dieli, taky se musím převléct do něčeho méně teplého'', řekla Herone. Na sobě nádherné tmavě modré dlouhé šaty s černým korzetem, který ji ještě zvětšuje její velké poprsí a pořád mávala černým vějířem, aby se o trošku méně potila.
Šli jsme ke schodišti a Herone šla rychlým krokem před námi. V tom mě někdo chytil zezadu a přitiskl se ke mně.

,,Vy už odcházíte'', zeptal se Shin s úsměvem. Nahodil jsem obličej naštvaného a Shin se jen zklamaně zeptal: ,,Něco jsem provedl?''

,,Je mi hrozné vedro, jsem podrážděný a mám cucflek na krku, tak se chci jít zchladit'', řekl jsem a odstrčil ho od sebe, aby nevytvářel ještě víc tepla. Shin se díval jinam s nevinnou tváří a ruměncem na lících. Vzdychl jsem a rozepnul si knoflík od černého saka, které bylo už dosti propocené. Trošku jsem s ním švihl, aby se dovnitř dostal vzduch. Vlasy se mi lepily na čelo, tak jsem si je shrnul dozadu, ale nejdelší prameny jsem nechal na předchozím místě, aby nešel vidět cucflek. Uši mi zastříhaly a konečně jsem se tolik nepařil. Když jsem se podíval na Shina, tak nešly vidět jeho oči přes záclonu jeho vlasů. Udělal jeden krok a byl těsně u mě.

,,Tohle nesmíte dělat, jinak za sebe neručím'', zašeptal mi do ucha Shin. Škodolibě jsem se usmál a vyplázl jazyk. Otočil jsem se a šel po schodech nahoru, kde na nás čekala Herone a usmívala se. Když jsem došel k ní, tak jsem se na ni ušklíbl a šel k pokojům. Herone šla za mnou a slyšel jsem jak se hihňá. Zdá se, že se baví tak dobře jako já.

Rozdělili jsme se až když jsme zašli každý do jiného pokoje. Cesta byla příjemná, protože zde byl příjemný chlad. Vešel jsem do pokoje, zavřel za sebou, položil Darena na nohy, vysvlékl mu košili s vestou a dal mu tenký bílý kabát bez rukávu s rudě vyšitou hlavou vlka, pod to kraťasy se sandály. Kabát se dá zapnout jen na dva knoflíky, tak by mu nemělo být takové teplo. Zapnul jsem mu je, políbil ho na čelo a jakmile mu bylo líp, tak běžel ochutnat další dorty.

Já se mezitím můžu v klidu převléct. Povzdech jsem si a dorozepínal jsem zbylé knoflíky od saka. Odhodil jsem jej na zem, pak jsem si dal vlasy do vysokého culíku.

V celém pokoji je jedna velká manželská postel s nebesy, stůl se čtyřmi křesly a pohovkou, velká skříň na šaty a jedna menší na spodní prádlo. Psací stůl je hned u okna a balkónových dveří. Pak je zde jedna komoda na ručníky a místo speciálně vyhrazené na umývání zakryté záclonou, kde je vždy na malém dřevěném stolečku voda s mýdlem. Když bych chtěl lázeň, tak by donesly velkou dřevěnou vanu, napustili by ji teplou vodou s oleji a jen si v tom hovět. To zní jako dobrý nápad. Myslím, že o to potom Lanii požádám. Z mého zamyšlení nad úžasnou koupelí mě vytrhne až zahvízdnutí, které vychází z gauče. Otočil jsem se a uviděl Shina jak si hoví a šibalsky se usmívá....