Vlkodlak x upír 20

Shin mě ještě naposledy políbil a šel ke dveřím. Chytil klíč a otočil s ním v protisměru hodinových ručiček. Jediné, co jsem viděl, když vycházel byl ten jeho krásný úsměv, kterým mě očaroval....

****

Když jsem se vzbudil, ohlédl jsem se kolem sebe a řekl si nahlas: ,,Kde je Daren?''
Bylo ráno, ale ještě stále nevyšlo slunce. Všude bylo ticho jako v hrobě a stále tma. Spláchl jsem vrstvy potu, která se na mě přes noc vytvořila, umyl jsem i místa, kde pot nebyl a bez utření jsem se nasoukal do oblečení: červená košile s bílím kabátem a černými kalhotami. Vystoupil jsem ze dveří s plápolajícím svícnem v ruce. Světlo nebylo moc potřeba, protože jsem se řídil výhradně svým nosem, ale nechtěl jsem do něčeho narazit. Darenův pach jsem našel až, když jsem se dostal doprostřed již prázdného sálu. Pokračoval jsem chodbou pro hosty a uchechtl jsem se. Ani jsem nemusel hledat pachovou stopu. Věděl jsem, kde je...

Došel jsem ke dveřím, kde bylo číslo 2. Pokoj pro hosty první třídy, královské hosty. Pokoj prince Nerua. Zaklepal jsem na dveře, ale nikdo neotvíral, tak jsem to zkusil znovu. Dveře se pomalu otevřeli a v nich Daren mnoucí si oči. Na sobě měl jen bílou košili, která mu byla velká na všechny strany. Chytil jsem ho do náruče volnou rukou a vešel dovnitř. Princ Neruo spal poklidně v posteli s nebesy, na gauči leželi Darenovi věci smíchané s Neruovými. Odložil jsem svícen a začal sbírat Darenovi věci. Daren mi mezitím znovu usl na rameni. Už jsem byl na odchodu, když v tom jsem si všiml Darenova kapesníku, který ležel na zemi. Byl bílí jako sníh a na něm vyšitý stříbrnou bavlnou vlk. Zdvihl jsem jej. Taky takový mám, ale v jiné barvě. Je schovaný na Sněžném hradu spolu s Frijilion. Frijilion vyšila jeden speciálně pro Darena a chtěla, aby jej dal někomu, koho opravdu miluje. To samé platilo i pro mě. Usmívala se, když mi přála štěstí. Byla to opravdu silná žena. I když si na ni teď vzpomenu, tak cítím, jak mi z tváře mizí úsměv.
Sfoukl jsem svíci a ještě než knot stačil úplně vyhasnout, tak jsme zmizeli z pokoje, a na stole ležel bílý kapesník se stříbrným vlkem.
Položil jsem Darena na postel a broukal si melodii. Přitom jsem si vzpomněl na Frijilion, jak si vždy broukala divnou melodii, kterou jsem se nestihl naučit. Vzpomínka na ni mi vždy vyvolá velký pocit něčeho, co jsem nechtěl ztratit. V tom někdo zaklepal na dveře. Otřel jsem si slzy rukávem a řekl: ,,Vstupte.''

Dovnitř vešla teta Alisia s matkou. Když vešli byli uprostřed konverzace, ale jakmile mě uviděli, tak mi obě popřáli dobré ráno.
,,Jak jsi se nám vyspal'', zeptala se mě matka a měl jsem pocit, že má v očích hvězdičky. Jako by věděla všechno. Díval jsem se jinam a trošku mi zčervenaly tváře. Slyšel jsem jak se ty dve začali smát. Opravdu jsou sestry, vzdychl jsem a usmál jsem se na ně. Povídali mi o tom, co se dělo po tom, co jsem odešel. Že se skoro všichni opili a pak byli všichni přátelé, div spolu nešli do jedné postele.

,,Byl by to trošku problém, kdyby se někdo jako Flurisir starší vzbudil vedle Hisagiho'', řekla teta a začala se s matkou smát, jak si to v hlavě představili.

,,Kdo je lord Flusir'', zeptal jsem se obou.

,,To je ten upír, který o tobě říká, že jsi spíš ženská než chlap a žádný Flusir, ale Flurisir'', řekla matka.
Když jsem si představil bratra s tím vousáčem v jedné posteli vyprskli mi slzy z očí a sesunul jsem se na zem. Pak u mě propukl hrozný záchvat smíchu. Mlátil jsem rukou do země, válel jsem sudy a pak jsem kopal nohama do vzduchu. Matka i teta, jakmile mě viděli, tak se okamžitě přidali až jsme vzbudili Darena.

,,Ach, dobré ráno Darene'', řekl jsem se slzami v očích a širokým úsměvem. Daren se na mě podíval a práskl sebou zase zpět na polštář pak se jen ozvalo chrápání a byl další důvod se smát.

,,Tak a teď jsem zapomněl, na co jsem se chtěl zeptat'', řekl jsem a dal se do hloubavého přemýšlení. ,,Už vím! Proč nás tolik nesnáší ti dva upíři Flusirovi nebo jak se to jmenují?''

,,Flurisirovi lásko. A je to kvůli tomu, co se stalo už hodně dávno, nechci o tom mluvit'', řekla matka a podívala se přitom na mě, pak ale oči sklopila a dívala se do země. Má to souvislost se mnou? Nikoho takového jako jsou oni jsem nikdy nepotkal. Začal jsem přemýšlet a pak jsem si na něco vzpomněl. Matka nerada mluví o Frijilion, protože příliš nesouhlasila se sňatkem, ale nikdy jsem nevěděl proč. Otočil jsem se na matku a spražil ji pohledem. Věděla, že když do něčeho zakousnu, tak nepustím, už mi bude muset odpovědět ať chce nebo nechce. Znám i jiné způsoby, jak se vše dozvědět.

,,Tak dobrá'', řekla matka a obě se posadili. Teď když seděli vedle sebe, tak si uvědomíte, jak jsou si ty dvě podobné. Až na to, že matka měla trošku jinou tvář.

Matka se neměla k tomu začít, tak začala teta: ,,Je to, jak si myslíš. Jedná se o Frijilion. Ještě před tím, než se sem přistěhovala byla zaslíbena někomu jinému. Nevím, jak se to mohlo stát, ale ten ''někdo'' je-'' teta nedokončila větu a matka ji vstoupila do řeči: ,,Je to ten spratek Flusir mladší. Ten, kterého jsi viděl hádat se s otcem.''
Abych pravdu řekl, tak šok byl veliký. Ani by mě nenapadlo, že by mohla být Frijilion někomu zaslíbená. Tak to byl důvod, proč se hádal s otcem. Nejspíš mě bude mít za důvod smrti Frijilion. Ale i kdyby s ní měl být oddán, tak by nedělal takový povyk. Nemyslím si, že by to bylo jen zahanbení rodu. Ten upír vypadal příliš vážně a plný emocí. Ať to bylo jak chtělo, Frijilion mi říkala, že utekla...

,,Je to Flurisir Nee-san'', opravila ji teta. Matka se na ni podívala a řekla s mračícím se obličejem: ,,Je jedno jaké má příjmení! Stejně to zní při vyslovení jako: flusal sýr!''

Našpulili jsme rty na začali jsme se válet na zemi. Daren se znovu zvedl s trčícími vlasy na pravé straně a slezl z postele. Jeho oči byli ještě zalepené a jeho nožky nejisté. Když došel ke mně, padl mi do náruče, párkrát se zavrtěl a spal dál. Co ten kluk celý večer dělal, že je tak ospalý? Ta otázka my vlezla do mozku...Myslím, že prince Nerua můžu využít. Ďábelsky jsem se usmál. Jen málokdy, se mi povede Darena takto utahat.

,,Takže Frijilion utíkala od flusače sýra'', ta přezdívka se mi líbí, myslím, že je to jednodušší než vyslovit jeho přijímení...

Ještě nějakou dobu trvalo než matka a teta odešli. Pak jsem už jen přemýšlel, co bych měl dělat? Měl bych za ním jít a promluvit si s ním? Nebo zůstat tady a nechat to být? V tom se rozrazili dveře a v nich Herone a nějaká další žena. Měla zlaté vlasy a modré oči. Nechápal jsem, co se děje a chvíli jsem se to ještě nedozvěděl, protože Herone byla až příliš zadýchaná. Co by to mohlo být za novinu?

,,Uklidni se Herone! Co se děje tak strašného, že jsi sem musela tak vpadnout'', zeptal jsem se ji.

,,Princ..Shin..'', začala. Shin? Co je s ním a kdo je ta žena?

,,Bude se ženit.. s ní'', řekla Herone a podívala se na ženu, kterou držela za ruku....