Vlkodlak x upír 21

Šok to byl nevýslovně velký. V hlavě jsem měl černou díru, v uších mi bzučelo a ještě, že jsem seděl jinak bych se musel posadit, ne-li si lehnout. Co mi to teď Herone řekla? Shin se má ženit s tou ženou, která tu stojí přede mnou? Chytil jsem se za hlavu, která mě bolela jak střep a nechtěla přestat.

,,O co tu jde Herone'', zeptal jsem se a otočil se na ni. Jestli jde jen o nějaký vtípek, tak není směšný. Herone se posadila a ta žena zůstala stát. Dívala se do země a nedokázala se na mě podívat.

,,Jde o to, že je Shin už pět let zasnoubený s Ferlili. Jo, vy se ještě neznáte! Toto je moje sestřenice Ferlili Taijuro. Bydlí na území upírů. Ale nepřišli jsme sem si povídat jen o ní'', řekla Herone. Nechápavě jsem se na ně podíval. Nedokázal jsem vstřebat informace, které se na mě sypali.

,,Dieli uklidni se a poslouchej mě'', řekla Herone, chytila mě za ruku a usmála se na mě. ,,Máme totiž plán.''

Herone se na mě dívala a já vložil své naděje do jejího pohledu. Uklidnil jsem se a poslouchal dál.

,,Svatba bude za tři dny v Hlavním hradu, sídle krále. Jenže je tu malý háček, naše sluníčko Shin se nám zamiloval do tebe a Ferlili do Envilse. Bude celkem fuška to stihnout, ale snad se to podaří. Dieli, potřebujeme tvoji pomoc'', dokončila řeč Herone. Envils je můj bratranec z otcovi strany.

,,A jakou pomoc ode mě žádáte'', zeptal jsem se a podíval se Herone zpříma do očí. Herone se usmála a povídala dál. Při jejích dalších slovech jsem se čím dál víc usmíval.

,,Hmm... Myslím, že kdybych nepřijal, tak bych to nebyl já'', řekl jsem a šibalsky jsem se díval na Herone. Myslím, že lepší náladu snad ani mít nemůžu. ,,Ale jsi si vědoma všech rizik že? Pokud se to provalí, tak to bude velice zajímavé.''

,,To ano, ale nesmí se to provalit dřív než skončí obřad'', řekla Herone sebejistě. Měla pravdu, když se to nikdo nedozví, tak bude vystaráno.

,,A kdo všechno o tom ví'', zeptal jsem se. Herone chvíli přemýšlela a pak řekla: ,,Já, ty, Ferlili, tvoje matka, Alisia.... a Daren'', Darena řekla až nakonec, protože se zrovna zvedl z mé náruče. Úplně jsem na něj zapomněl.

,,Tak co Darene, pomůžeš nám'', zeptal jsem se ho a dal mu pusu na čelíčko. Daren zatnul ručičky a měl hvězdičky místo očí. Opravdu je to ten nejroztomilejší tvor na zemi. Řekl jsem si v duchu. Nevšiml jsem si ani toho, že se nevěsta rozplakala.

,,Ale pročpak pláčete'', zeptal jsem se.

,,Nemůžu uvěřit tomu, co pro mě děláte. Je to na mě až příliš'', řekla

,,Nemyslete si, že bych to dělal, protože mě poprosila Herone. Dělám to proto, že chci'', řekl jsem a mrkl na ni pravým okem. Konečně se usmála a pokynula hlavou. Pak jsme se dlouze dohadovali, jak vše stihnout tak, aby se nic neprozradilo a zároveň aby byl obřad rychlý.

,,A kdo to vůbec vymyslel'', zeptal jsem se a něco v hlavně mi říkalo, že znám odpověď.

,,Vaše matka, samozřejmě'', řekla Herone. Jako bych si to nemyslel... Moje matka je vždycky za vším. Když hledáte největšího nelegálního myslitele hned se obraťte na ni.

Trvalo další dvě hodiny než odešli. Za chvíli bude společný, venkovní oběd. Procházel jsem se v zahradě a s Darenem pobíhajícím okolo jsme se dívali, jak poslední květiny ukazují svoji krásu. Chytil jsem do ruky kousek stévie, která byla ve stříbrném kyblíčku vedle záhonu a škubl. Pak jsem ji strčil do pusy Darenovi, který zrovna proběhl okolo. Na chvíli se zastavil, aby ji požvýkal a běžel dál. Pak se za ním vyřítil malý princ Shuji. Jeho vlasy jako vždy trčely na všechny strany. Když jsem ho poznal tak byl malý asi jako Daren, teď už je skoro jednou tak velký.

Když běžel kolem, popřál mi krásný den a utíkal směrem, kterým běžel Daren. Já jsem mu také popřál krásný den a zamával na něj. Pak jsem kousek popošel, pohladil jsem další kousek stévie, utrhl a strčil si ji do pusy. Jakmile jsem začal žvýkat, tak jsem ucítil neuvěřitelně sladkou chuť. Žvýkal jsem dál, pobrukoval si, a šel se podívat, co se to děje, protože za rohem hradu někdo křičel a slyšel jsem i řinčení mečů. Copak se to děje?
Když jsem vešel za roh hradu, tak mě minul letící objekt z masa a kostí. Chytil jsem ho ještě v letu a prohlížel si, kdo to je. Byl to Envils, můj bratranec. Krátké černé vlasy, modré oči a přiblblý úsměv. To je celý on. Za každé situace se směje.

,,Á, jestli to není náš krásný Diel'', řekl udýchaně Envils.

,,Taky tě rád opět vidím Envilsi'', řekl jsem s trčící stévií v ústech a usmál se na něj.,,Co se tu děje?''

,,Trénujeme, abychom nevypadli ze cviku'', řekl Envils a vysmívajíc se sám sobě dodal:,,Ale moc nám to nejde, když se přidá takové zvíře jako je Hisagi.''

Podíval jsem se za roh a uviděl Hisagiho-nii-sana, jak se brání útoku všeho, co přijde. Šibalsky jsem se usmál, až mi z toho naskočili vlčí uši a ocas. Že bych se přidal?

,,To je roztomilé'', řekl Envils a začal mě tahat za ocas. Vystoupla mi žíla na hlavě. Vyškubl jsem mu ocas z ruky a začal jsem s ním máchat ze strany na stranu, až měl Envils rudý obličej. Pak už bylo jen: ,,Au, au, au.''

Když jsem přistoupil blíž uviděl jsem i Flusače sýra staršího jak se usmívá a kouká na Hisagiho. Našpulil jsem rty, nafoukl tváře a snažil se nesmát. Červenal jsem se a držel jsem se stěny hradu. To si ze mě děláte srandu, né? Stál opřený o zeď, u jednoho ze čtyř vstupů do hradu. Další je do zahrady, jeden pro příjezdy a odjezdy kočárů a poslední směr stáje.

Když konečně záchvat pominul, tak jsem přistoupil blíž k upírovi a vůbec si nevšímal toho, že vedle něj stojím. Teď měl už oholený obličej až na bradku, která byla jen přistřižená. Pořád jen sledoval, jak se bratrovi svaly rozpínají a teče z něj pot. Nejedna žena by řekla, že je sexy. Ale když jsem uviděl jak se upíří hrabě zčervenal, tak jsem se neovládl a foukl mu do ucha. Vyskočil do vzduchu a chytil se za ucho. Otočil se na mě a já ho spražil úsměvem.

,,Kdy jsi se sem dostal'', zeptal se a byl celý rudý. I něco jako je on dokáže být roztomilý. Šibalsky jsem se na něj usmíval.

,,Nekoukejte tolik na něj nebo do něho uděláte díru'', řekl jsem a zavlnil ocasem a zastříhal ušima.

,,Zdá se, že jsem byl odhalen. Vám nikdy nic neujde'', řekl s úsměvem a otočil se zpět na Hisagiho. ,,Byl bych vám vděčný kdyby se o tom nikdo nedozvěděl. Myslím, že by mi za to nepoděkoval. A málem bych zapomněl. Omlouvám se za včerejšek, měl jsem už něco vypito.''

V tom, jsem si všiml jeho náplasti na středu hlavy. Sundal jsem mu náplast a na jeho čele se tyčila velká zarudlá boule. Dotkl jsem se jeho čela ukazováčkem a po pár sekundách mi z něj začala proudit modrá síla. Po chvíli jsem prst sundal, podal náplast hraběti a s úsměvem jsem dodal: ,,Vše je odpuštěno. A nemusíte mít starost, pokud se o tom nedozví matka nebo teta Alisia, tak se to nedozví nikdo.''