Vlkodlak x upír 31

Bylo mi jedno jak nebo proč. V té chvíli, když jsem byl s Shinem mi všechno bylo jedno.

Má síla se mi vracela a konečně jsem se přestal cítit slabý. Byl to strašný pocit. Dělat starosti svým blízkým, když jim je dělat nechcete a oni jsou zase bezradní, když vám chtějí pomoct. A probuzení z této noční můry je jako znovuzrození pro obě strany.

Když si matka uvědomila, co se vlastně stalo, tak jí tekly slzy štěstí, hned na to skončila v mdlobách na podlaze.

Po spadnutí všeho ledu k nám přiběhl Daren, chytil se mě za kalhoty a odmítal se pustit.

Ostatní z mé rodiny a těch, kteří měli tu čest vědět, co se mnou je, se usmívali od ucha k uchu a to i můj věčně zamračený bratr Hisagi.

,,A to se musí oslavit'', řekl otec, když svoji krásnou ženu nesl do pokoje. ,,Lanie, prosím tě, nechávám všechny přípravy na tobě! A nezapomeň oslavujeme! Přines jen to nejlepší!''

,,Takže na stůl neste všechno, co bylo připraveného na hostinu.... a doneste to sto let staré víno'', křičela na personál hradu a mnula si ruce.

,,Ale paní Lanie na to víno přece nesmíme ani sáhnout, je to přece víno, co dostal pan Wolgard po svém pradědečkovi'', řekla jedna troufalá služka.

,,Co jsem řekla'', řekla s vráskami na čele. Pak si nikdo netroufl říct ani slovo. Jen Lanie se pekelně usmívala a jako první musela ochutnat to, na co měla zálusk už velice dlouhou dobu- sto let staré víno od dědečka Liga Wolgarda. Jak se vůbec má dědeček s babičkou?

,,Hmm? Co oslavujeme? Takže ti přeci jen něco bylo'', zděsil se Shin a chytil mě za obličej, který začal prohledávat jako bych někde měl mít novou pihu, která by poukazovala na to, že mám neštovice.

,,Ale už mi nic není'', řekl jsem s úsměvem.
Shin se na mě zadíval a dodal: ,,Určitě ti nic není?''

,,Určitě'', řekl jsem. Nemohl jsem se vynadívat na jeho obličej.

,,Jako určitě, určitě'', zeptal se Shin a přiblížil svůj obličej k mému jako by mě jeho pohled měl přimět mluvit nic než pravdu, pravdu.

,,Určitě, určitě'', řekl jsem Shinovi.

,,Určitě, určitě, určitě'', nepřestával se Shin ptát.

,,Určitě, určitě určitě'', ujistil jsem ho a jemně ho políbil. ,,Určitě mi nic není.''

Ladně se k nám přikradla královna s menším úsměvem a jen špitla: ,,Na chvíli si ho vypůjčím.''

,,Ale'', začal Shin a nechtěl mě pustit.

,,Jen na chvíli'', řekla a něžně se na něj usmála.

,,Za chvíli se vrátím'', řekl jsem, objal jsem Shina a šel s královnou do nejbližšího pokoje. Královna zavřela dveře a chvíli u nich stála.

,,Co to bylo Dieli'', zeptala se, vrhla se na mě a začala mě prohlížet jako Shin. ,,Vážně ti nic není?''

Matka se nezapře. Pomyslel jsem si a usmál jsem se.

,,Už to ví'', zeptal jsem se a chytil ji za ruce.

Usmála se a řekla: ,,Já čekám, že mu to řekneš ty. Ale máme menší problém.''

Poslední věta se mi nelíbí. Už jenom, když zvážněla v hlase.

,,Ten vlkodlak v kostele'', řekl jsem téměř s jistotou.

,,Přesně ten'', řekla královna. ,,Je to bratránek Ferlili. Není zrovna milý a nehledí na štěstí příbuzných. No a zároveň není jedním z těch slabších, abych je mohla umlčet. Nevím co bychom měli dělat. Musím přemýšlet. A to to ani nebyl můj nápad!''

,,Tak se tedy zkusíme zeptat matky, když to vymyslela'', řekl jsem a chystal se ke dveřím.

,,Ale tvoje matka to nebyla. Teda alespoň ne první'', řekla a zasmála se. ,,Ten, kdo to všechno jako první vymyslel byl můj manžel.''

Podíval jsem se na ní s pusou dokořán a nemohl jsem uvěřit, co právě řekla.

,,Ještě jednou prosím, asi jsem se přeslechl'', doufal jsem, že mám slyšiny a potřeboval jsem to slyšet ještě jednou.

,,Slyšel jsi dobře'', řekla a usmála se. ,,Je to k nevíře, ale je to tak. Ani bych nevěřila, že by byl schopný něco takového pro štěstí našeho syna udělat, ale udělal.''

Královna se láskyplně ponořila do svého světa.

,,Mám já to skvělého manžela'', řekla s rudými tvářemi. ,,Po tom, co mi řekl, jak mu jde o Shinovo štěstí, tak jsem se do něho znovu zamilovala!''

Nikdy jsem ji neviděl šťastnější. Zářila energií a láskou. Její úsměv byl tak krásný, že jsem se nevědomky usmíval.

,,Ale co budeme dělat'', řekl jsem aniž bych čekal odpověď.

Nastalo ticho. Tiché přemýšlení.

Myslím, že potřebujeme víc hlav na vymýšlení. Řekl jsem si. V tom někdo zaklepal.

,,Můžu dál'', zeptal se Shin a zůstával za dveřmi.

,,Jen běž, já to nějak zařídím'', řekla královna a posadila se na pohovku.

Vím, že ještě nemá žádný plán a mám špatný pocit, když ji v tom nechávám samotnou, ale má moji veškerou důvěru.

Usmál jsem se, objal ho a začal mu všechno šeptat do ucha. Když jsem mluvil o věcech, které asi nechtěl abych je věděl, tak se ke mě ještě víc přitiskl. Když jsem pak mluvil o tom, jak jsme se s Ferlili vyměnili, tak se ode mě odstrčil, chytil mě za levou ruku a nevěřícně na ni zíral. Když pak všechno pochopil, usmála se na mě za pas a začal vášnivě líbat.

,,Miluji tě'', řekl, když jsme se naše rty od sebe odlepily.

,,Já tebe taky'', řekl jsem s horkými tvářemi a políbil ho.