SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Vzpomínka na Lásku 3

BRATR

Sango, se protáhla a otevřela oči. Její pohled zavadil na židli, kde měla připíchnutý vzkaz od Sasoriho.
Sango,
Musel jsem odejít s Deidarou ven, dodělat, jistou záležitost, která je opravdu neodkladná. Měj se pěkně, klidně se můžeš projít po pevnosti a třeba se zkusit zabývat novými věcmi.
Ať mám z tebe po návratu radost, Sango! Hezké probuzení, Sasori.
Sango, se rozzářil obličej, ale také trochu posmutněl. "Musel odejít? Co tu budu jako sama dělat?" zeptala se sama sebe. "Mám se porozhlédnout a začít nové věci, hm,..." řekla jeho větu a ušklíbla se. Odhrnula peřinu a došlápla na podlahu. "Tak, tohle bude zajímavý den." řekla a pro křupala si klouby. Vtrhla do koupelny, kde si vyčistila zuby a zkoušela se učesat. TO ji moc nešlo, proto se rozhodla, zauzlovat svoje růžové, krátké vlasy do drdolu. Pohlédla do svých očí. "Musela jsem mít pěkné rodiče s hezkýma očima." zašeptala a usmála se. Přešla k posteli a rozhodovala se, co si má obléct. Neřešila to a vzala si své včerejší oblečení, nebylo špatné. Všimla si, že v pevnosti je zima, nejsou tam okna, kudy by přicházely teplé, sluneční paprsky. Sango, otevřela dveře skříně a vyhrabala fialovou mikinu. Přetáhla si ji přes hlavu a upravila. Usmála se a vyskočila do chodby. Přišla do kuchyně, kde seděl Itachi, nad hrnkem kávy. Vypadal jako vyoraná myš. "Ahoj, Itachi." pozdravila a Itachi mírně zavrčel. Sango, nalila vodu do konvice a čekala, až se jí ohřeje. "Itachi, řekni mi, ty mě asi znáš už dlouho, co?" zeptala se a Itachi po ní vrhl jeden nepříjemný pohled. "Hm,..docela jo, proč se ptáš?" zeptal se jí. "No, nic si nepamatuju a Sasori odešel ven. Chtěla bych zkusit něco nového." řekla a Itachi se usmál. Dala by ruku do ohně, že mu zajiskřily oči. "No, dělala jsi vždy takové maličkosti, vyšívala, četla, starala se o sebe.
Ale poslední dobou, jsi, si normálně uřízla vlasy, proto je máš krátké. No a chtěla ses změnit." řekl a Sango kývla. "Aha, tak to je dobře." řekla po chvíli ticha. Voda klapla a Sango si nalila horkou vodu do velikého, čajového hrnku. Už měla čaj hotový. "Na." hodil ji jablko. "Díky." poděkovala a kousla do něj. "Ty, Itachi. Ty umíš bojovat?" zeptala se ho opatrně. Itachi opět vzhlédl od své kávy. Zúžil pohled a propíchl ji očima. "Možná. Proč? Chceš to zkusit?" Sango, se usmála a pomalu usrkla z čaje. "Možná." vrátila mu to a usmála se. Itachi se rozesmál.
"Tak to je vtipné. Ty se chceš naučit bojovat. Ty? Jsi naše malá princeznička. No to je dobrý." rozesmál se a Sango se zamračila. "Myslíš, že to nedokážu?" zeptala se zcela vážně. "To jsem neřekl." hájil se, když viděl, jak ho probodávala pohledy. "Ale, potřebuješ dobrého učitele." řekl a to jí stačilo. "Hm,..já myslím, že už jsem ho našla." "Opravdu? A koho?" "Tebe, tak, ty mě naučíš bojovat, jsem si jistá, že si budeme více rozumět." řekla a vstala. Hodila na něj ještě nesmlouvavý pohled a odešla z kuchyně. Itachi se usmál, hrála jim přímo do karet.
"Slyšel jsem, že se chceš naučit bojovat, Sango." začal hovořit Pein. "Ano, strýčku. Myslím, že by bylo dobré, kdybych začala s něčím novým." řekla Sango. Pein se na ni podíval a sedl si naproti ní. "Sango, víš vůbec, proč bojujeme?" zeptal se a Sango se usmála. "Jo, to nevím, ale jsem si jistá, že mi to připomeneš." řekla a Pein se usmál. "Sango, jsme zločinecká organizace, s kterou začali tví rodiče. Z jejich vesnice je vyhnali a oni se rozhodli, že zbohatnou a ukážou jim, jací jsou ninjové. Začali shromažďovat stejné, jako byli oni. Tak jsme se všichni poznali. Začali jsme prvně dobročinnými věcmi, jako je lapání démonů. Začali jsme je dávat do těchto prstýnků. (Ukázal na prst, kde měl prsten) Ovšem jen jeden se nám vzepřel a jeho jde zaklít pouze do těla. Lidského těla." řekl a Sango se zajíkla a zpozorněla. "Víš, ve vesnici, která chrání tuto zemi, žije chlapec, tvého věku. Ten má v sobě zapečetěného démona. Využívá jeho sílu, jeho chakru. Tak můžeme využívat chakru i toho démona, kterého máme zde, ale na to potřebujeme dítě, tvého věku. To dítě musí být silné, hodně silné." řekla a Sango se usmála.
"Chci to být já." řekla zbrkle. Pein ji pohladil po vlasech.
"Nedělej ukvapené závěry, ještě jsem nedopověděl své povídání." řekl a dál pokračoval.
"Lidé se nám stranili a nechtěli platit. Tak jsme změnili taktiku. Začali jsme loupit, vraždit, plenit. Vraždit muže, ženy a děti. Brát jim veškeré cennosti a shromažďovat je. Poté, si vezmeme jistou půdu a tam vytvoříme vlastní království, kde budeme vládnout jen my." řekl svou vizi a Sango se nadechla. "páni, strýčku, tak tohle si přáli mí rodiče?" zeptala se a Pein kývl.
"A ten démon, ten démon zabil mou matku?" zeptala se a on kývl. Sango zatnula ruce v pěsti. "tak tohle ne, já se naučím bojovat, strýčku a potom, já, stanu se taky Akatsuki!" rozhodla se a otočila k odchodu. Pein ji ještě zastavil. "Sango, Itachi je na cvičišti." řekl Pein a Sango vyletěla z místnosti. Pein přešel k malému stolku, kde měl nalité pití. Vzal skleničku s průzračnou vodou a hodil ji do sebe. "To nám to, ale pěkně vychází." pochválil se.
Sango stála u zdi a potají sledovala, jak Itachi hází nožem do terče. "Ten nůž, se jmenuje, kunai." pomyslela si a bylo jí zvláštní, že zná název toho nástroje. Itachi zmizel a Sango se vytáhla ještě víc z úkrytu, aby viděla, kam zmizel. On ovšem zmizel úplně. Sango, přemýšlela, kde mohl zmizet. Někdo ji chytil jednou rukou jemně za břicho a druhou za pusu. Sango vyjekla, ale nic nešlo slyšet, protože měla pusu zacpanou.
"Ty jsi mi ale špiónka." řekl hlas Itachiho. Sango k sobě tiskl a nepustil. Cítila, jak mu klidně bije srdce. Podívala se na něj výhružně.
"Co je?" zeptal se.
Sango naznačila očima na jeho ruku, kterou ji, zacpával pusu. "Chceš něco říct?" usmál se a Sakura kývala hlavou. "To máš ale smůlu." řekl jí. Sakura se zamračila. Dupla mu na nohu a nějak zvláštně se mu vymanila z jeho stisku. Až oba dva zírali, jak to dokázala. Nyní stála ona za ním a usmívala se. "Kdybys mě nechal mluvit, tak bych ti řekla, že můžeme začít s tréninkem, ale ty mě samozřejmě chceš umlčet." řekla a dívala se na jeho záda. Itachi se otočil. Byl nejméně o tři hlavy vyšší než ona. Sango by přísahala, že se laškovně usmál. "Páni, ty jsi mi výřečná." řekl a Sango se usmála. "Kolik ti je, Itachi, že se tak se mnou bavíš." zeptala se. "No, je mi dvacet." řekl a Sango se začala smát. "To je pěkný, mě je totiž, třináct?" zeptala se a vyšla na cvičiště, kde nikdo nebyl. "K čemu máš tolik terčů?" zeptala se, když si jich všimla. "To abych trénoval, na hodně cílů." řekl a Sango kývla. "Aha, proč tu nikdo není." zeptala se dál Itachi si vzdychl. "Rád trénuju sám. A teď, když dovolíš, začneme s tréninkem." řekl a přišel ke zbraním. Ukázal na nože.
"Tohle jsou kunaie." řekl a Sango kývla hlavou. "Jo, tohle jsou vrhací jehlice, bomby, výbušné lístky, tyče, meče." řekla a usmála se. Itachi zamrkal. "Jak to víš?" hrál překvapeného. "Nevím, asi jsem o tom četla. Nemám zdání, možná mě to naučila mamka, když ještě žila." zauvažovala nahlas Sango. "No, to je celkem jedno, jak to víš. Začneme s tréninkem, jo?" ujistil se a sango kývla. "takže, k boji je důležitý jak psychický, tak fyzický trénink, a proto budeš trénovat všechno, hlavně tělo." řekl a Sango nic nenamítala. Začala posilovat břišní svalstvo, potom taky ruce a nohy. Itachi ji okomentoval se slovy: ,Naprosto příšerné' a tak ji poslal běhat. Zázračně spolu vyšli ven a každé ráno běhali v kuse. Sango se čím dál víc těšila na Sasoriho, který jí nahrazoval bratra. Sango začala s Itachim také bojovat. Začali jemně, kopy, údery. Sango, se pořád nemohla zbavit pocitu, že tato cvičení už odněkud zná, ale nemohla si vybavit, kde.
Jednou k večeru Itachimu doslova utekla a osprchovala se. Její vlasy a její pokožka horkou vodu vděčně uvítaly. Sango byla samý šrám a samá modřina. Vyšla z koupelny a otevřela skříň. Sakura si oblékla fialové kalhoty, které se ke konci nohavic rozšiřovaly. Pásek byl síťkovaný a tmavě modrý. Oblékla si černé tílko a na něj průsvitné, volné tričko, s velikým výstřihem, takže ji vykukovalo jedno rameno. Opět si dala vlasy do drdolu. Rozhodla se, že si vezme večeři a půjde na stráž. Stráž, znamenala skála, která byla nejvyšším bodem jejich pevnosti. Ze stráže mohla vidět západ slunce, který ji nyní tolik lákal. Vplížila se do kuchyně, kde zázračně nikdo nebyl. "Beztak řeší další misi a Sasori se ještě s Deidarou nevrátil." pomyslela si a vzala si housku a čaj. Vyběhla ven z kuchyně a nechala ji prázdnou. Šla chodbou, osvětlenou jen loučemi, až narazila konečně, na nenápadnou uličku, kde začaly točité schody na stráž. Sango, se usmála a vydala se po nich. Konečně vyšla na horu. Sango, se porozhlédla po okolí. Bylo tiché, jen sem tam zašuměl v korunách stromů vítr, nebo sem tam zavyl vlk. Sango si sedla na zem a opřela se o ohromný balvan. Upřela pohled na západ slunce. Tam, kde zapadalo, se nacházela Konoha.
Naruto seděl v posteli a díval se z okna. Viděl pouze červánky, které nasvědčovaly tomu, že zapadá slunce. Už ho konečně odvázali a odpojili od přístrojů, ovšem, kapačku ještě měl. Vzdychl si. "Sakuro, já na tebe nezapomenu, i když, jsi mrtvá." řekl Naruto a zavřel oči. V oku se mu zrodila jedna slza, která se mu skutálela na deku, kde vytvořila skvrnku. Po ní se vytvořila další a další. Než se Naruto nadál, už plakal a oplakával svou samotu. Zas byl sám. Opět, tu nebyl nikdo, kdo by ho utišil. Nikoho nezajímalo, že je sám. Nikoho. Nikdo tu nebyl, aby ho utišil. Naruto plakal a plakal až do noci, která pomalu přicházela.
Sango seděla a zapíjela poslední sousto. "Tak tady jsi." vylekal ji nečekaný hlas Itachiho. Sango zaskočilo a tak začala kuckat. "Ježíš, promiň." zasmál se a praštil ji do zad. "Ty si teda umíš vybrat okamžik, to ti teda povím." řekla a podívala se před sebe, na slunce. Nastalo ticho. "Hledali jsme tě." řekl po chvíli Itachi. "Jo? Tak běž a rychle všem řekni, kde jsem." sjela ho. "Já nedonáším a navíc, nevím, proč bych to měl dělat. Víme už, kde jsi." řekl a Sango se zamračila. "Skvělý, můžeš už jít." odbyla ho a dívala se na západ slunce. Itachi si přisedl a podíval se na špičky jejích bot. "Co je ti?" zeptal se ji starostlivě. Sango, mlčela a dívala se na západ slunce. Nechtěla teď mluvit, nepotřebovala to. Jak už slunce zapadalo, poslalo k ní poslední teplý paprsek a zašlo za hory, až nyní Sango, promluvila. "Ty, Itachi, proč jsi tady." zeptala se ho. Itachi se na ni podíval, a potom se podíval před sebe, do neznáma. "No, měl jsem klan, veliký a vážený, v moji vesnici, ale, odešel jsem." řekl a Sango se uchechtla. "Jo, to mi došlo, že jsi tady, ale proč? Proč jsi s nimi nezůstal?" zeptala se znovu. Itachi se na ni podíval, v jeho očích byla hrdost na to, co udělal." "Víš, můj klan byl hodně přísný, plný pravidel a já byl synem klanového vůdce. Hodně se ode mě očekávalo. Ale, já nechtěl, nemohl jsem být tím, čím mě chtěli. Zabil jsem svého nejlepšího přítele, tím jsem získal Mangekyou sharingan.
Potom jsem zabil všechny lidi, kromě jednoho." řekl. To byla předehra. Sango ho zarytě poslouchala, hlavu, na kolenech a kolena ve svém sevření. Vyprávěl ji o klanu, o tom, jak jej vyvraždil. Jak zabil svou matku a otce, až se na chvíli odmlčel. Sango, se mračila. "Řekl jsi, že jsi zabil všechny, kromě jednoho, kdo to byl." zeptala se. Itachi si vzdychl. "Byl to můj maličký bráška." řekl a Sango se na něj podívala. V jejím pohledu byl viděn údiv. Ne z toho, že ho nezabil, ale z toho, že má bratra. "Bratra? Ty máš bratra? Proč si ho nechal žít?" zeptala se i tak. Itachi chvíli mlčel. "Víš, hrál jsem svoji roli dokonale. Učil jsem ho sem tam, hrál si s ním. Měl jsem ho pomalu i rád. Když jsem je všechny zabil, přišel můj maličký bratříček ze školy. Viděl je, jak tam zkrvavení leží a plakal. Ptal se, proč, ale já se jen usmál. Řekl jsem, že jsem chtěl vyzkoušet svou sílu. Podíval se na mě zle a nepříčetně a já jsem viděl v jeho očích, že se jeho láska ke mně, změnila v nenávist. Řekl, že mě zabije, tak jsem mu ukázal, jak se to stalo. Byl hodně statečný a já věděl, že jeho srdce už bije pouze pro pomstu." řekl a nadechl se. "Aha, to je zajímavé, pro pomstu." šeptla. "Odešel jsem a nechal jsem ho žít. Utekl totiž. Nechtěl jsem ho zabít. Měl už tak svůj život těžký. Žil, celý svůj život, v mém stínu. Nyní, od té chvíle, měl vlastní stín." řekl a Sango kývla. "Takže, ty máš bratra. Jaký to je pocit." zeptala se a Itachi na ni pohlédl. "Jak to myslíš." zeptal se. "Já, nemám bratra, ani sestru, natož rodinu, chci se tě zeptat, jaké to je." řekla. "Já nevím. Byl jsem starší bratr. Víš, mít bratra, rodiče dělí svou lásku, a když je bratr mladší, tak ho ochraňuješ. Když je starší, tak ochraňuje on tebe. Když tě rodiče pokárají, máš to s kým sdílet. On je tu pro tebe. Vždy se tě zastane." řekl Itachi. Sango, pokývala hlavou. "Víš, když jste mě našli, tak jsem věřila, že Sasori, je můj bratr. Jste moje rodina a já ho beru jako svého bratra." řekla a usmála se, nad tou myšlenkou. Náhle uslyšeli kroky, to někdo stoupal k nim. Sango, uviděla nejprve stín, který nasvědčoval tomu, že se jedná o muže. Konečně uviděla obličej. Vyskočila na nohy. "Sasori!" zakřičela a vyběhla mu do náruče. "Můj bratr, je zpátky." pomyslela si a objímala ho.

5
Průměr: 5 (1 hlas)