Zapomněl si (13.část)

NARUTO
Myslel jsem si, že když jsem v takovém stavu, nebudu schopen nic vnímat. Bohužel jsem se mýlil. Když mě Sasuke vzal do náruče a pak se mnou vycházel schody, nedokázal jsem jeho vůni dostat z hlavy. Sice nebyl nahý jako já, ale jeho obnažený hrudník mi stačil na to, abych chytl červeň v obličeji. Nechtěl jsem, aby mě pustil...dokázal bych takhle u něj ležet třeba hodiny. No, nevím, jestli by to jeho ruce vydržely, nejsem zase až tak lehký...
Za nedlouho mě pokládal do vařící vody, ale já sem do ní v první sekundě nechtěl. Pak sem ho ale pustil a potopil do ní celé své tělo až na hlavu. Sasuke mi položil opatrovnicky ruku na čelo a zkontroloval mi teplotu. Já sem se ale nad jeho letmými doteky přímo rozpadal v prach a tak se ani nedivím, že sem přivřel oči a moje tváře dosáhli toho největšího stupně červené barvy.
....
Po chvilce Sasuke zakroutil hlavou a postavil se. Chvíli se na mě díval, než se rozhodl odejít.
Nechci, aby si odešel.
Zůstaň tu se mnou...Sasuk...
„Sasuke?“ dostal sem ze sebe. Jmenovaná osoba se zastavila ve dveřích, které se chystala zavřít.
„Co?“
„Jen, no já...napadlo mě jestli...víš...?“
„Dostaneš se k tomu vůbec?“ řekl mi a otočil se ke mně čelem. Tvářil se pobaveně, ten idi*t! To mě tak naštvalo, že sem zapomněl to, co sem měl na srdci.
„Byla to tvoje vina!“
„Moje? A kdo hopsal na ledu?!“ řekl Sasuke taky naštvaně a bouchl přitom s dveřmi
„Nehopsal sem, ale upadl a ty si to dodělal!“
„Ty si neuvěřitelnej idi*t!“ řekl mi Sasuke a udělal krok k vaně.
„Ty máš co říkat, ty náladová běhno!“ oplatil sem mu stejnou, tahle přezdívka ho moc nepotěšila ale to je teď jedno, pije mi zrovna krev...zaslouží si to!
„Řekni to už sakra!“ řekl mi najednou po té chvilkové pauze, co jsem přemýšlel o tom, co mám jako říct. Chytil jsem se okraje vany a sklopil zraky na dlaždičky. Pak sem s pevným zoufalým obličejem upřel své oči do těch jeho.
„Pojď ke mně, Sasuke.“ řekl jsem a čekal, co udělá. On jenom přivřel oči a nepřestával se prát sám se sebou. Z ničeho nic se přesouval pomalými kroky ke mně, až se zastavil u kraje vany. Nahýbal se a pořád mi koukal do očí.
Dovolíš mi to, Sasuke?
Můžu se tě dotknout?
Jeho oči říkali, že ano a tak sem si pomalu klekl a natáhl ruce k jeho kalhotám. Po očku sem sledoval jeho reakce a to jestli s tím pořád souhlasí, anebo jestli si to nerozmyslel. Sasuke mě nechal sundat mu kalhoty a i to poslední, co měl na sobě. Jasně, teď by každej čekal, že se něco stane, ale nestalo. Sasuke tam dál stál, nahý...a pořád se na mě díval tím svým pohledem. Já sem byl první, kdo si dovolil ten pohled ukončit. Chtěl jsem se ho ještě naposledy dotknout ústy, teď když mi dával šanci. A tak sem opřel hlavu o jeho vypracované břicho a asi za dvě sekundy ho jemně políbil. To už se zjevně Sasukemu nelíbilo, protože mě chytl za vlasy a odstrčil mě od sebe. Pak mi naznačil, abych se trochu odsunul. Já poslechl a bez jediného slova sledoval, jak si Sasuke sedá za mě.
....
Chvíli sem seděl v pozoru a neodvažoval se pohnout, mého Sasukeho mohlo v téhle chvíli napadnout cokoliv a já nevím proč, ale nutil mě myslet si to nejhorší.
„Kdy máš v plánu se opřít?“ řekl mi najednou Sasuke a já se trochu natočil na něj. Mračil jsem se do toho jeho samolibého úšklebku a v duchu si nadával za to, jakej sem vůl.
„Neprovokuj, nebo začnu taky!“
„To bych ti neradil!“ řekl a zamračil se na ně úplně stejně. Já se k němu opět otočil zády a vzdychl sem. A pak následovalo to, co sem si přál. Posunul sem se mezi Sasukeho roztažené nohy a opřel se. Chvíli sem počkal a až později sem se trochu víc uvelebil. Sasuke na to nijak nereagoval, ani na to nic neřekl ale tím, že sem byl tak blízko, mi nedokázalo uniknout jeho občasné tiché zavzdychání. Cítil sem, jak se jeho kůže ohřívá...i mě stoupala teplota, ale oběma nám bylo jasné, že to není vodou. Po asi deseti minutách jsem ucítil jeho kamaráda. Tvrdnul mu nějak podezřele pomalu. Když svoje ruce pomalu přesouval z mého pasu na moje stehna, bylo už jasný, co má v plánu. Jako na povel jsem se nadzvedl a nechal ho, ať si mě sám nasměruje. Udělal to a pak mě donutil nasednout na jeho vztyčenou chloubu. Nešlo nevzdychnout...do toho sem se ještě prohnul a neuvědomil si, kam se touhle pozicí dostanu. Sasukeho ústa byla kousek od mích a on nevypadal na to, že mi dokáže odolat! Naklonil se ke mně a přitáhl mi hlavu víc k té své, když už mě chtěl políbit...
Slibuju!
Zaznělo mi v hlavě a já dal instinktivně ruku přes pusu. Tohle Sasuke nečekal, proto, když se dotknul ústy mé ruky, rychle otevřel oči a odtáhl se! Chvíli sem se mu díval do očí stejně jako on mě. Rukou sem si stále držel svojí pusu a doufal, že mi za to nic Sasuke neudělá. A on opravdu nic nedělal. Nehnul se, ani potom, co jsem se opřel a otočil svůj obličej daleko od toho jeho.

SASUKE
To, že sem ztratil sebekontrolu, mě nijak nepřekvapilo. Fakt, že Naruto mě opravdu pohlídal, byl až zarážející. Ve chvíli, kdy si dal ty zpropadený ruce přes pusu, sem ho měl chuť zabít! On zjevně ale taky nebyl nadšenej, že mi musí odolávat. A tak sem jeho vraždu odložil.
Dost dlouhý minuty se nic nedělo. Naruto byl ke mně otočený zády a ruce měl stále na těch okouzlujících ústech. A já a můj kamarád jsme pořád byli tam, kde bylo jen pro nás vyhrazené místo.

Vím, že mi to slíbil, ale že to dodrží?
Tohle nechci, sakra!
Dej mi je, dej mi svá ústa, Naruto!

„Dej mi je.“ zašeptal sem a už se nenechal ničím odradit. Prohrávám. A je mi to fuk! Snažil sem se ho přetočit zpět na mě, ale on se bránil!
„Ne!“
„Dej mi je!“ řekl sem už naštvaně a použil hrubou sílu. To sem ovšem nevěděl, že on je připravený jí použít taky….v jednu chvíli seděl přede mnou a v tu druhou vyskočil z vany a dopadl na nohy na suchou zem. Já sem to ale nevzdával! Postavil sem se a vyskočil z vany taky. Oba jsme stáli v té maličké koupelně v útočných pozicích a čekali.
„Proč?“ zeptal se najednou Naruto. Ani sem nepřemýšlel nad odpovědí.
„Protože sem to řekl!“
„Myslíš si, že to stačí?!“
„To by mělo, jinak skončíš špatně!“ řekl sem a pohnul se. Naruto rychle otevřel dveře a zmizel na schodech! Skočil z nich a já za ním! Za chvíli už jsme stáli v obýváku a já se znovu pokoušel o nemožné! Získat jeho rty! Skákali jsme, různě se kroutili a v různých polohách končili na zemi! Přesto se mi ani jednou nepovedlo přiblížit k tomu, co sem chtěl!
„Dej mi je sakra!“
„Ne!“ řekl a dál si rukama a vším, co našel, zakrýval můj cíl! Byl sem hodně naštvaný. Možná až příliš, vždyť on jen plní moje vlastní přání. Ale teď přece má šanci i on získat po čem touží tak proč?
„Dej mi je!“ řekl sem už po několikáté ale stále ta samá písnička!
„Ne!“ řekl Naruto a i když byl stejně unavený jako já, nevzdával se. To mě moc nepřekvapuje.

Proč mi je nechceš dát?
Teď je chci, tak co chceš slyšet?
Co mám udělat, abys mi je dal?

„Dej mi je, Naruto.“ řekl sem mírněji, řvát na něj nemělo cenu.
„A proč, Sasuke?“
„Protože sem to řekl!“ zamračil se a zakroutil zklamaně hlavou.
„Ty si fakt sobeckej parch*nt, víš to?“
„To ví každej už od začátku! A teď mi dej, co je moje!“ řekl sem opět nabroušeně. Nedokážu být v jeho blízkosti moc dlouho klidný. Obzvlášť když provokuje těmahle chytrýma kecama!
„Ne!“ řekl znovu a já měl opět chuť ho zabít! Je neuvěřitelný, že mě odmítá právě teď! Když jsme oba úplně nahý v obývacím pokoji!
„Fajn, jak chceš, Usuratonkachi! Budu zlej!“ řekl sem a došel sem si do kouta pro svojí katanu. Vytasil sem jí a prohlídl si její lesklou čepel. Naruto polkl, ale nic na to neřekl. Sebral ze stolu jeden kunai a chytl ho do útočné pozice! Pak sem se pousmál a vyrazil proti němu s úmyslem získat to, co je moje!