Zapomněl si (14.část)

NARUTO
Vytasil na mě svůj oblíbenej meč a já věděl, že je zle! Popadl sem kunai, co byl nejblíže a připravil se na jeho útok! Bude vážný, proto já musím být taky! Vyrazil proti mně, aby získal to, co chce!
Proč mi to neřekneš, Sasuke?
Řekni to a já ti dám, co budeš chtít.
On to neřekne. Z jeho pohledu bylo jasné, že ani neví, co má říct. Nebo si to jen pořád nechce přiznat! Jsi hlupák, Sasuke! Strašnej hlupák! Můj hlupák... Vůbec si neuvědomuješ, jak sobecky zní tvoje slova, jak sobecky vypadá tvoje chován...
Opravdu trváš na tom, že mi budeš pořád ukazovat tuhle fasádu?
Vždyť já tě znám!
Přede mnou se přetvařovat nemusíš.
A přesto to děláš. Ve všem se snažíš být lepší, nevím proč, protože ty si lepší než já. Jen v lásce trochu pokulháváš ale...já tě to klidně naučím...
Dovol mi to.
Řekni mi to.
Své pravé pocity.

Teď si tu vyměňujeme údery, jako staří nepřátelé. Naše ostří cinká při každém nárazu a jeho lesk pomalu mizí! Vítr vs. Blesk-oheň! Nikdy nebylo jasné, kdo je lepší, kdo je silnější. Jeden čas nám to oběma bylo jedno a v ten další na tom neskutečně moc záleželo. Naše existence byla a je daná. Oba jsme jí dlouho hledali a oba jsme jí našli, i když každý z nás na jiné straně barikády. Neříkal bych tomu dobro a zlo. Ne, tak se ty dvě strany nenazývaly...láska a nenávist? Možná ale každý si tyto slova vykládá jinak. Láska je pro někoho zlo a nenávist zase čisté dobro.
Tak jak nás nazvat?
Napadá mě jen jeden výstižný název. Jen tři slova...
Sasuke a Naruto.
Naruto a Sasuke.
Dvě strany jedné mince. Tak blízké, tak vzdálené. Na osud jsem nikdy nevěřil, ale nějaká síla v našem vztahu vždycky byla a vždycky bude. Tomu sem alespoň dlouhou dobu věřil.
„Dej mi to!“ ozval se znovu ten sobecký hlas a ostří meče narazilo do toho mého!
„Ne!“ zněla moje odpověď, jako po celou dobu souboje! Pak přišla další rána a pak další! Každá měla svou sílu, svou razanci...i když ne takovou, jako obyčejně! Únava na nás byla znát, přesto jsme ani jeden nehodlal ustoupit! Z našeho pohledu to bylo dost jasné.
„Nemáš na výběr, Naruto! Dej mi, co mi patří!“ řekl Sasuke a namířil na mě svůj meč! Nehnul ani brvou a já věděl, že mi dává poslední šanci ustoupit a podvolit se jeho přání! Já sem však odmítal sklonit hlavu a stiskl jsem kunai pevněji!
„Vždycky sem měl na výběr, Sasuke! A ty to nezměníš!“ řekl jsem a připravil se na jeho útok! Ušklíbl se a zavřel oči! Pak je otevřel a připravil se stejně jako já. Finální útok! Naše oči se ve stejnou chvíli přivřeli! A oba jsme naráz vyrazili! Naše ostří se ale minulo o metr a zarazilo se do něčeho měkčího! Do našich končetin!
Bolest! Už jí zase cítím, ještě, že je fyzická.
Sasukeho meč se mi provrtal pravým stehnem a já se, svým kunaiem provrtal jeho pravým ramenem! Přece jenom jsme se nechtěli a nehodlali zabít. I tak to ale bolelo!

Dýcháš stejně jako já.
Přemýšlíš nad tím co já.
Tak proč mi neřekneš to, co jsem ti řekl já?

„Dej mi to.“ zašeptal Sasuke a já poznal z jeho pohledu, že se něco změnilo. Něco zásadního!
„Ne.“ zašeptal sem v klidu a úsměvem, ale přitom mu nehodlal ustoupit.
„Naruto.“ zašeptal tak zvláštně až sem měl pocit, že mě prosí. Nedokážu mu vyhovět. Ne teď!
„Proč, Sasuke?“ zkusil jsem znovu svou oblíbenou otázku. Byl kousek od mého obličeje stejně jako já od toho jeho! Naše zbraně byli stále zaklesnuté v našich živých tkáních, bojové pozice nemizeli!
„Protože...tě miluju.“ zašeptal.

SASUKE
Nenapadal mě rozumnější důvod. Je to směšný ale dokonce mě nenapadl žádný jiný… a tak sem to po tak dlouhé době vzdal a řekl mu pravdu.
„Protože...tě miluju.“ zašeptal sem a sledoval Narutovu reakci. Takhle moc jsem ho ještě překvapeného neviděl, překvapilo ho to víc než mě. Jak je v tomhle stavu roztomilej. Už zase blbnu, neměl bych, ale v tomhle případě udělám výjimku.

Právě sem mu řekl, že ho miluju.
Prohrál sem. Bylo to jasný už od samého začátku.

Pousmál sem se a povolil. Škubl sem rukou a dostal tak katanu z jeho stehna. On se po přívalu bolesti probudil a udělal to samé. Bohužel se nedokázal udržet na nohou a zhroutil se mi do náruče. To by mi až zas tak nevadilo, kdybych neměl v háji jedno rameno. A tak jsme skončili na koberci s bolestnými obličeji.
„Promiň.“ zašeptal a snažil se ze mě nějak slézt. Mě to ale nevadilo. Komu by vadilo, kdyby mu jeho milovaný spadl do klína. Nahý. Když si Naruto uvědomil, že sedím mezi jeho nohama moc blízko a on se opírá o můj hrudník, zrudl jako školačka.
„Opravdu si myslíš, že mi to vadí?“
„Jasně, že ti to nevadí. To já jen tak.“ řekl a přiložil mi ruku na ránu v rameni. Trochu sem sykl! Pak sáhl pro obvaz, který jen tak náhodou ležel, ještě od prvního sexu na stole. Pevně mi s ním obvazoval ránu, až mi úplně zastavil krvácení. Poslušně sem držel a díval se přitom na něj. Líbilo se mi jak se tváří, jak se občas koukne na můj obličej. Je až moc starostlivej na můj vkus. Ale v tuhle chvíli se mi jeho pozornost líbila.
Když byl hotov, chtěl se pustit do své nohy. Já mu v tom však zabránil a ukradl mu obvaz. Překvapeně mě sjel pohledem, ale nic na to neřekl. Pochopil docela rychle, že si musí lehnout, abych se dostal k jeho stehnům. Ve chvíli, kdy to udělal, se mi naskytl ten nejkrásnější pohled. Naruto přede mnou ležel nahý, já seděl mezi jeho roztaženýma nohama a dotýkal sem se jednoho jeho stehna. Obvazoval sem mu ránu a pak přestal a díval se na jeho zavřené oči a celou polohu těla. Naruto postřehl, že se nic neděje a otevřel je modré zraky. Všiml si, že zrovinka slintám nad jeho pozicí a zrudnul. Fakt roztomilý.
„Sasuke!“ napomenul mě lehce a já pokračoval, jakoby se nic nestalo. Poslední uzlíček a je to! Bylo hotovo a Naruto se vyhoupl do sedu. Chvíli se díval na svůj obvaz a pak zavřel oči. Ani nevím, proč sem nic neřekl, proč sem nic neudělal, proč sem váhal...
Dotkni se ho...
Dotkni, teď je jen tvůj.
Bylo jasné, že tohle chtěl slyšet. Miluju tě...to byl klíč k jeho ústům. To byla odměna. Možná se mi to jen zdálo ale, že by čekal?
„Naruto?“ řekl sem tím hrozným sladkým hlasem, který tady vyluzuju, kvůli němu.
„Vyluzuješ podezřele sladkej hlas, Sasuke.“ řekl mi a podíval se mi do očí. Já je pohrdavě přivřel.
„Taky sem si všiml.“
„Ty si to myslíš, co?“ řekl a nebránil se vůbec úšklebku. On se mi vysmívá?
„Myslím co?“ řekl jsem trochu naštvaně.
„To, že miluju Sasukeho ne-Sasukeho.“ řekl a dost mě překvapil. Jak sakra ví, že já vím? Rozhodl sem se, že nebudu váhat a ani zapírat, ne v téhle situaci. Vše napřímo!
„A ne snad?“ nadzvedl sem jedno obočí.
„Ne...teda jako, měl sem to tvoje milý Já rád, ale...“ řekl a podíval se jinam.
„Ale co?“ řekl sem a pozoroval, jak ke mně vrací svůj rudnoucí dech beroucí pohled.
„Nebyl si to ty. Nebyl to sobeckej a namyšlenej parch*nt... Nebyl to muž, kterého miluju.“ vzdychl sem a musel sem se podrbat ve vlasech. On se fakt nikdy nezmění. Pořád ho mám chuť zabít a pořád mám chuť ho líbat, všude možně, pousmál sem se.
„Kolikrát sem ti řekl, že si idi*t?“ optal sem se a zadíval se do těch nádherně modrých očí.
„Hodně krát.“ řekl mi Naruto jakoby nic a usmál se.
„A ty se hold nehodláš poučit.“ řekl sem smířeně.
„Tak mě pouč, tady a teď.“ řekl a mírně se ke mně naklonil. Neváhal sem ani mili-sekundu.