Zapomněl si (15.část)

NARUTO
Neváhal ani mili-sekundu. Dotknul se svými rty těch mých tak jemně, až mě to překvapilo. Pak se na pár cm oddálil a podíval se do mých očí. Čekal sem, že bude hrubý a hned začne drtit můj jazyk, ale on to neudělal. Parch*nt! Teď si užívá fakt, že sem se přepočítal.
„Tohle si nečekal, co?“ řekl a dál si vítězoslavně a pobaveně prohlížel mou rudou tvář.
„Kdo by to taky čekal?“ řekl jsem na svojí obranu. Sasuke se pousmál a pohladil mě po tváři svojí zdravou rukou. Tohle sem taky nečekal.
„Zase ti něco nesedí?“
„Jsi podezřele milý a...“
„A?“
„A jemný.“ dodal jsem na jeho žádost. Byla to pravda a mě zajímalo, co mi k ní řekne. Sasuke si opřel čelo o to moje a zavřel oči. Chvíli sem poslouchal jeho nádechy a výdechy než mě to přestalo bavit. Pak jako rána z děla otevřel oči a znovu se zmocnil mých rtů! Tentokrát sem v nich mohl, cítil všechny jeho pocity. Takhle mě ještě nelíbal.

Miluju tě, a nenávidím tě.

To mi říkal. A já to v celku chápal, protože sem to cítil stejně. Takovou dobu mi plenil ústa, až hrůza. Byl jemný a místy přitvrdil, abych nezapomněl čeho je schopný. Připravoval mě o dech a pak mi ho zase pomalu vracel. Odmítal sem tohle propojení přerušit a Sasuke mi dával jasně najevo, že on to také nehodlá ukončit. Jeho ruce se přemístily na mé pozadí a donutily mě posunout se až těsně k jeho tělu. Obmotal sem pomalu kolem jeho boků nohy a stehny se naschvál otřel víckrát, než bylo třeba. Toho parch*nta to ale nerozhodilo a líbal mě dál. Moje jedna ruka už se dávno přidržovala jeho krku a ta druhá ho vískala v těch jeho nádherných havraních vlasech. Musel sem si to užít, vím možná to bylo sobecký ale u Sasukeho nikdy nevíte. Dnes mohl být milý jako beránek a zítra by si to se mnou rozdal jako nadržený kanec!
„Přemýšlíš o tom, kdy po tobě vyjedu?“ optal se mě, když opustil moje už napuchlé rty.
„Jak to víš, hmm...?“ řekl jsem a neodvažoval se od něj vzdálit. Snažil sem se mít klidný dech, ale moc mi to nešlo. Sasuke si toho moc dobře všímal. Možná proto mě znovu pohladil po tváři……že by konejšivé gesto? To se u něj jen tak nevidí. Asi proto mu tak okatě dávám najevo, že se mi to líbí. To, když mě rozmazluje.
„A co když nevyjedu?“ zašeptal.
„Žádné - co když - u tebe neexistuje, ne?“ řekl sem a dal mu na srozuměnou, jak mě jeho otázka překvapila a zároveň odzbrojila. Pousmál se a trochu se ode mě odsunul. Brzo sem pochopil, proč to udělal. Prohlížel si mě, nesahal, jen se díval...kdybych měl něco na sobě, svlékl by mě jen ten jeho pohled. I po takové době, bylo neuvěřitelný, co semnou dělá jeho pohled, jeho dotek…..jeho…..
„Nevyjedu po tobě, Naruto.“ řekl s klidem.
„Kecáš, Sasuke!“ řekl sem bez klidu.
„Nekacám.“ řekl zase s klidem, který mě nutil mu věřit ale zároveň...
„Stačí pár minut a vyjedeš. Už teď má tvůj kámoš co dělat, aby se nezvedl!“ zkusil jsem to naposledy. Zamračil se a přitáhl si mě k sobě.
„Nevyjedu.“ řekl. Můj obličej byl jen pár cm od toho jeho a tak sem mohl sledovat každý kousek jeho kůže. Každý mm jeho očí, které na mě prosebně hleděly. Chtěl, abych mu věřil a já mu chtěl věřit, jen...jen sem věděl, že tohle je Sasuke. Vzdychl sem smířeně.
„V čem je háček, Sasuke?“ řekl sem šeptem. Asi to čekal, protože se tak oplzle usmál.
„Do zítřka ti udělám tolik flíčku, že nebudeš schopný je spočítat.“
„Ty mě chceš celou noc jen líbat? Chápu to správně, hm…..?“ řekl sem a pochybovačně na něj hleděl. Sasuke se pousmál a přivřel oči. Tohle bylo největší překvapení dne! On...
Ty fakt chceš.
„Překvapivě ano.“ řekl a já se rozhodl, že tuhle kousavou poznámku přehlídnu. Trochu sem se od něj odsunul a opřel se rukama o zem.
„A kde hodláš začít?“ řekl sem a snažil se, aby to vyznělo provokativně. Sasuke nadzvedl obočí.
„Je zbytečný mě svádět, Usuratonkachi.“ řekl potěšeně a já se rozhodl mu to vrátit. Ušklíbl sem se.
„Já vím. Udělal by ses jen s představy nade mnou.“ řekl sem. Žádnej nečekanej výpad však nepřišel.

SASUKE
Fakt si myslel, že když mě bude dostatečně dlouho provokovat, tak po něm skočím a nasolím to do něj! Já měl ale docela dobré ovládání...i když sem se hodně přemáhal. Řekl sem si, prostě ne! Teď je jen můj, nechci mu bezdůvodně ubližovat. Jasně, dneska mě naštval, ale to, že byl u tý růžový blbky neznamená, že s ní něco má. A navíc se pořád dívá jen na mě. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby i přemýšlel jen o mně.
Nechal jsem dnešek dneškem a soustředil se jen na to stvoření před sebou, které mě dohánělo k šílenství. Když sem se už poněkolikáté zmocnil jeho úst, rozuměl jsem jeho polibkům víc, než jeho slovům.

Miluju tě, a nenávidím tě.

To mi říkal. Nepřekvapilo mě to. Bylo to oboustranné. Naše vzájemné pocity byly vždycky extrémní. Buďto jsme si šli po krku a to dost drsným způsobem, anebo jsme chránili jeden druhého svým životem, když k tomu přičtu i tu dobu, kdy jsme řekněme plnili základní lidský potřeby, byli jsme docela dobrej páreček.
Myslel jsem to vážně, že po něm nemám v úmyslu vyjet. Alespoň ne teď. Nechtěl mi věřit a upřímně mě to i štvalo, ale hodně brzo sem si uvědomil, že si za to vlastně můžu sám. Moje chování v něm vyvolalo myslet si vždycky to nejhorší, a i když se tomu bránil, stal se opatrným, co se týče mé společnosti. Možná je to tak lepší.
„Nějak moc si fandíš.“ řekl sem a snažil se skousnout tu holou pravdu. Naruto se na mě opět podíval jako laciná děv*a a snažil se mě zlomit. Měl sem takovou chuť ho zabít a přehnout v jednom! Parch*nt jeden! Přesto sem se ovládl a dělal jako by nic.
„Myslím, že ani ne.“ řekl a usmál se. Pak si mě s rudou tváří začal prohlížet.
„Nikdo ti v ničem nebrání.“ řekl sem, když zvažoval, jestli se mě dotknout či ne.
Takhle rychle mě k zemi ještě nikdo nepřirazil! Když si Naruto, který teď byl nade mnou, všiml mého překvapeného výrazu, ušklíbl se.
„Fajn.“ řekl jenom a sklonil se k dalšímu polibku. Já mu ho dal a navíc sem mu dovolil pokračovat.

Od mých úst přešel k mému krku a vychutnával si, že mu v ničem nebráním. Jeho jazyk jsem nechla šmejdit po svém těle poměrně dlouho. Moje bradavky nepřehlédl, a i když u toho byl rudý, jak rajče nevynechal ani citlivou věc, jakou je bříško.
Jsi roztomilý.
A tak neuvěřitelně jemný.
Vzdychl jsem a užíval si jeho doteky. Bohužel mi neunikla s pusy kousavá poznámka.
„Já nejsem porcelán, Naruto.“ řekl jsem a jmenovaný na mě stočil svou rudou tvář. Pohladil sem ho po ní a ušklíbl se.
„Nech si toho.“ řekl a bouchl mě pěstí tam, kde mě před chvílí tak jemně líbal.
„Au!“
„Máš pravdu, nejsi porcelán ale něco mnohem měkčího.“ řekl mi Naruto a začal se smát, když viděl, jak si mnu místo, kam mě udeřil.
Ten malej hazlík!
No počkej! Řekl sem si a tak rychle jako on mě, sem ho dostal pod sebe! Jeho modré oči sledovaly jen mě a jeho ústa byla připravená…..na mě. Vzal sem si to, jest náleží mne. Na jeho krku sem si dal záležet a dostát tak svému slovu, že flíčky budou všude. Proto sem svými ústy zavítal všude, kde měl Naruto kousek kůže. Můj blonďáček přitom tak krásně vzdychal, až přecházel dech. Proto sem pokračoval směr – dolů! I já sem si ho chtěl vychutnat, každý centimetr musel být jen můj.
„Sasuke.“ vzdychl Naruto moje jméno a zacpal si pusu. Tak to ne. Tohle mi nedělej. Přestal sem ho hýčkat a přísně se na něj podíval. On stále zrychleně dýchal a měl zavřené oči. Po minutě si všiml, že se ho nedotýkám a otevřel oči. Chvilku se na mě díval, než pochopil, co se mi nelíbí. Ruku, kterou držel své výlevy na uzdě, sundal s pusy a pousmál se na mě. „Promiň.“ zašeptal a poslal mi vzdušnou pusu. Docela mě to pobavilo...
„Jak malá školačka.“
„Jak malej školák.“ pousmál se a poslal mi další pusu vzduchem. „Co není po jeho, to je špatně.“