DEMONS AND ANGELS: 4.DÍL

*** V PEKLE ***

Kde je Souta, volala zběsile Anda po celém paláci. Vlasy měla naježené v očích plamínky ohně. Všichni menší démoni se před ní skrývali.
„Ale paní, prosím vás celou noc jsem obnažoval démonky všeho druhy a moc jsme pili, můžete utlumit svůj něžný hlásek.“ Řekl rozespalí Kaito přede dveřmi, když vykoukl na chodbu co se děje. Měl obhozený jen v tenký lesklý šedočerný župan.
„Chudáčku… neviděl jsi Souta?“ Bej jakéhokoliv citu a známky, že by vnímala jeho slova, ikdyž její hlas byl tlumenější.
„Pokud vím, vždy v tuto dobu bývá v levém křídle s krvavou koupelí a démonkami.“ Odpověděl ji na to, co chtěla slyšet a zívnul si.
„Ale nač on, já ti nepostačím, síly mám ještě dost,“ jakmile si pořádně uvědomil, co má Anda na sobě změnil styl mluvy (svádění). Udělal k ní několik kroků opřel se rukou o zeď za ní a díval se jí do oči, celkově si jí ještě víc z blízka prohlížel. Měla na sobě modro – černý korzet se kterých by snad i ňadra málem vypadli, nabíranou černou sukni s modrými růžemi, které měla i jako sponu ve svém velkém drdolu.
„Ty šaty by se vyjímali na Zemi, má paní,“ udělal na ní narážku, ale nemyslel si, že by to na ni platilo.
„Kaito drahoušku,“ prsty ho pohladila po líci a směřovala k šíji. „Možná jindy, teď mám na spěch,“ řekla jako by o tom vážně uvažovala. Když se to tak vezme Kyle už nebyl nějakou dobu k nalezení a o to vlastně jde.

Když našla Soutu po rozražení křídlových mahagonových vrat, vyhnala nahé démonky a přisedla na židli ke krvavé vířivce, ve které se nacházel.
„Kde je tvůj bratr?“ Aniž by vysoce postaveného démona nijak pozdravila či řekla obyčejné ‚‚pardon ‘‘ hned v hlase zdůraznila sháňku po Kylovi.
„Tak to vážně netuším naše mladá paní. Nehlásí mi každý svůj krok,“ odpověděl drze.
„Moc mě ne****, potřebuji ho a ty mi ho pomůžeš najít,“ zdůraznila v hlase.
„Proč bych to měl dělat?“ Bez zájmu a ještě víc se ji snažil naštvat, jako by byla nějaká slečinka, tak si začal prohlížet ostré nehty.
„Protože jsem tvoje paní a bez problému se tě můžu zbavit,“ prohlásila a už byla ještě naštvanější, ale ten hněv nebyl jen díky Soutovi nebo Kylovi.
„Něco za něco, rád bych věděl, jaká jsi doopravdy ďáblice,“ zasmál se.
„Jak myslíš, až ho najdu tak si to s tebou vyřídím. A to pěkně na tvrdo“

Něco se tam stalo, něco co změnilo to že Souta už ji neleze doza*** a něco s Kylem.

***

„Jsem Akara, a ti úchvatní růžový ptáci jsou mé děti Amatri. Vřele tě zde vítám za mou rasu.“ Hned se představila vysoká štíhlá žena. Stříbrné vlny s růžovými prameny, lehkým volným šatem, které skoro odhaloval celou její kůži. Připomínala trochu arabskou tanečnici. Oči měla růžovo fialové a vřasách jakoby malé diamanty. Na levé půlce tváře měla znaky tvaru vlnovek v růžových a fialových odstínech se stříbrnými kapičky.
„Ale no ták Akaro, pokud bychom se ji měli teď všichni představovat, tak si nezapamatuje nikoho. A pokud vím, slepice mají i na Zemi.“ Štěkl muž mezi vlky.
„Ticho pse, nikdo se tě neptal na názor,“ vyjekla Akara na muže střední výšky s krkavčími vlasy, zlatými oči, světlé pleti a hnědé košili s šedými kalhoty.
„Akaro! Wohky! Máme hosta, jestli jste si nevšimli,“ Zakřičel Fénix na dva rivaly a pak s klidným hlasem upozornil na Ariel.
„Odpusťte i přesto, že je toto Ráj, se někteří rádi hašteří. Ale znáte to, co se škádlívá, to se rádo mívá.“ Ospravedlňoval je Fénix.
„To je v pořádku, vždyť se nic nestalo,“ zachichotala se Ariel s lehkou dávkou rozpaků.
„Jestli dovolíte, rád bych vás tady provedl. Wohky, jeden z nejsilnějších zastupitelů z Ráje měl tak nějak pravdu. Asi byste si opravdu všechna jména hned nezapamatovala, takže představování nechám na později v paláci.“
„Jinak promiňte mi ještě tu nezdvořilost, jsem trochu nervózní, hosty tu moc nemíváme. Mé jméno je Fénix a dávám pozor na celý Ráj.“ Dodal.
„Je mi ctí, celkem si to ještě srovnávám v hlavě. Je toho na mě opravdu moc, a musím přiznat, že sama nechápu, že jsme se ještě nesložila. Ale jakmile jsem uviděla zdejší krásu, hned je mi líp, moc mě to uklidňuje. Takže bych velmi ráda přijala vaši nabídku na ukázku. A nemusíte byt nervózní, nemáte proč.“ Řekla mile a už se nemohla dočkat, jak vše uvidí.
„Uklidňuje to ano, od toho je to Ráj.“ poznamenal a oba se zasmály. „Můžeme teda vyrazit, nebo máte ještě nějaké přání.“ Zdvořile se ještě zeptal.
„Ano prosím, oslovujte mě neformálně, prostě obyčejná Ariel. Všichni přikývli.
Poté Fénix dal ostatním znamení, aby prozatím odešli, že bude ještě hodně času na to, aby je Ariel mohla poznat.

***

Kyle nebyl pořád nikde k nalezení a Anda už z toho pomalu šílela. Jenže nemohla nic dělat, nikde necítila ani známku toho, že by někde byl. Jenže teď tu bylo něco jiného, o co by se Anda měla zajímat.
Drdol ji zachal zavlněné vlasy, vzala na sebe béžový top s volánky, černé kraťasy nad kolena k tomu zvolila černé kotníčkové tenisky. No jo no, Daiki by asi její démonské sexy šaty ocenil, ale jiní lidí by asi moc nechápali.

***

„Neměli bychom si najít jiné místo na scházení?“ Zeptal se Souta muže skoro do puntíku stejného.
„Už jsem ti to říkal, já jsem vyvrhel z pekla a jediné co me živý je zlo na této Zemi.“
„Co je s Kylem?“ Zeptal se Souta.
„Neboj se je v bezpečí, za pár set let budeš taky tak mocný jako teď já, že budeš umět skrýt vše nač si zamaneš i pravou ruku samotného Satana.“ Dodalo dvojče s naprosto shodným hlasem.
„Říkal jsi že jsi z budoucnosti a že mi pomůžeš usednout na trůn a ze Země učinit moji jednu velkou krmírnu a palác nemravností.“ Namítl Souta.
„Neboj se to vše bude, v prvé řadě se objevilo pár háčku a to musíme společně vyřešit. Andělé se dali do pohybu, a Samael ví že jsem vyvrhel, jenže ty ještě vyvrhel nejsi, takže ví něco co by neměl. Je jedna dívka, která za nějakou dobu bude mít velmi silné schopnosti a mi proti ní nezmužem a možná, že i samotná Pekelnice ne.“
„O čem to mluvíš?“ Nechápal Souta.
„**** jsem byl takový idiot?“ Řekl si Souta z budoucnosti.
„Schyluje se k největší válce Nebe a Pekla a jediný náš úkol je, aby to dopadlo tak, že my skončíme na trůně.“
„Dobře, dobře, ale co s tím má teda Kyle společného?“ Pořád nechápal Souta.
„Ten má to mé drahé mladší já, že on je síla k Andinému plnému zhotovení on a jeden ubohý smrtelníček.“
„Tak ho zabijeme,“ horlivě navrhl Souta.
„Jenže když ho zabijeme, nedojde k válce a na tu se moc těším.“ Zasmál se ukrutný démon, že i Souta nechápal co se muselo stát, že on má byt on.
„A teď pojď zakusil lidskou ženskost tohoto světa, najdeme si nějakou mladou čistou dívku. Trochu hrátek a poté její krvi, věř že nic lepšího už není.“