SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Double Gravitation II - Konečné řešení - část 13

Stojím před firmou a dívám se do svých oken. Moc se mi tam nechce. Ale jednou se to vyřešit musí. Daniel šel na univerzitu a já do práce. Každý do své jámy lvové. Ještě než jsme se ráno rozloučili, ujistil jsem ho několikrát, že je vše v pořádku a nemusí mít strach, že by se něco pokazilo. Že Daniel je jen můj a já patřím jen jemu.
S povzdechem nakonec jdu nahoru. Jimmy už se na mě usmívá od dveří mé kanceláře, jako by tu na mě čekal od včerejška.
„Pane Kinney, máte zprávu na stole. Hned vám přinesu vaše latté," pobíhá kolem mne jako zamilovaná manželka. „Dneska vám to sluší." usmívá se ještě víc, když mi staví kávu na stůl.
„Jste skvělý," pochválím ho, když si pročtu zápis ze včerejšího meetingu. Postavím se a jdu si do saka vytáhnout cigarety. Zastavím se před skříní. Podívám se do zrcadla na vnitřní straně dveří. Prohrábnu vlasy. Mám pocit, že za poslední dny mi přibyla spousta šedých vlasů.
„Nechám si přebarvit vlasy," zamračím se na sebe.
„Proč?" zeptá se Jimmy a přistoupí ke mně. „Sluší vám to," zvedne ruku a jemně se dotkne mých vlasů.
„Nedělej to, nemám to rád," zamračím se na něho a odstrčím mu ruku.
„Promiňte," špitne, a když svěsí ruku zpátky k tělu, stihne se ještě dlaní otřít o mé rameno.
„Vytočte mi paní Thomsovou, Jimmy," podívám se na něj a usměju se nad tím, jak hned vidím jeho zděšený obličej.
„Vy někam jedete?" ptá se s obavami v hlase.
„Já? Ne. Vezmu si to u sebe a nechci být rušen." otočím se a jdu ke stolu.

Phil mi zastoupil cestu.
„Uhni," zavrčím na něj.
„Co takhle říct: Rád tě vidím," zamračí se Phil, když se spolu ráno potkáme na chodbě univerzity.
„Teď nemám čas se s tebou vybavovat," udělám krok bokem, abych ho obešel.
„Myslím, že je právě teď vhodná doba na to si promluvit," naznačí mi, ať se obrátím. „Máš kde bydlet?"
Uhnu pohledem a podívám se na zem.
„S Richardem jsme si to vyjasnili," zatnu pěsti. „Nech mě projít."
„Máš nějaký důvod vletět s nas.raným výrazem v obličeji do kabinetu profesora Parkera?" zeptá se mě Phil.
„Chci mu jen rozbít hubu, to je vše," odpovím pevně.

Zvedám sluchátko, hned jak telefon zazvoní.
„Dobrý den paní Thomsová, potřeboval bych, abyste sem na pár dní přijela."
„Co se děje pane Kinney? Potřebujete někam odjet?"
„Ne, jen...potřebuji být na chvíli sám... Někdo tu na to musí dohlédnout," řeknu tiše, že mě skoro není slyšet.
„Co se stalo, pane Kinney?" zeptá se s obavami paní Thomsová.
„Jen... Rozešli jsme se s Danielem, vyhodil jsem ho z bytu."
„To mně mrzí. Přijedu hned zítra a o všechno se postarám."
Položím telefon a se zkroušeným výrazem se opřu a dívám se z okna. Ta ranní domluva z mého soukromého telefonu s paní Thomsovou doufám k něčemu byla. Počítal jsem s tím, že Jimmy bude poslouchat mé hovory a jsem zvědav, jak teď zareaguje na to, co slyšel. Dost zřetelně jsem zaregistroval klapnutí ve sluchátku, když jsem telefonoval. A mé podezření se potvrdilo. Během pár vteřin zaklepal a vešel dovnitř.
Musím se jen před ním tvářit, že se opravdu stalo to, co jsem řekl a že jsem z toho opravdu hodně špatný.

Phil mě chytne za ruku a táhne mě pryč.
„Jsi si jist, že potřebuješ další problémy? Nemůžeš myslet jen na sebe a na tvoje ego. Uvědomuješ si, že do toho taháš svého Richarda? Nechceš, aby tě musel zase tahat z průšvihu."
„On je za tím, že jsem se dva dny nevyspal, že mám nesmazatelné rýhy na zápěstí a že jsem málem přišel o Richarda," vrčím a otáčím hlavou ke dveřím Kevina Parkera.
„Takže ti Richard řekl, že ho máš zmlátit?" ušklíbne se Phil.
„Ne," rozčileně se nadechnu. „Řekl, že to není jisté, že to musíme pořádně promyslet a dořešit..."
Klapnou dveře a na chodbu vyjde Parker. Co proti mně má? Co jsem mu udělal, že proti mně poštval Richarda? Myslím, že rudnu a on to vidí, protože jeho kroky se zpomalují a obezřetně mě sleduje.
„Dane?" stoupne si přede mne Phil.
„Rozbiju mu..." drtím mezi zuby a vykročím k němu, když mě Phil strhne ke zdi a uzemní mě hlubokým polibkem a kolenem vraženým mezi moje stehna, až ztratím dech.

„Pane Kinney, je zpráva v pořádku?"
Dívám se zamyšleně z okna a neodpovídám. Jimm přistoupí až ke mně.
„Pane Kinney, děje se něco?"
Proberu se, když mi položí ruku na rameno.
„Ne Jimmy, nic se neděje," řeknu co možná s nejsmutnějším výrazem. „Jen..." Položím ruku na tu jeho a pak ji pomalu sundám dolů, aniž bych dořekl větu. Postavím se.
„Přijede pani Thomsová, pár dní tu nebudu, tak to tu spolu musíte nějak zvládnout. Musím domů," zmateně začnu prohledávat kapsy. „Sakra, kde mám klíče od auta," vyhrknu nervózně.
„Máte je tady, na stole," Jimmy po nich hrábne a podává mi je.
„Děkuji." Přebírám si od něj klíče a na moment nechávám svou ruku v jeho dlani. „Ještě že vás mám."
Beru do ruky sako a jdu ke dveřím. „Kdyby byl nějaký problém, budu doma a jsem na telefonu. Dneska to ještě zvládnete sám a zítra tu už bude paní Thomsová."
„Neměl byste teď být sám," vyhrkne Jimmy a chytne mě ze zadu kolem pasu.
„To je v pořádku Jimmy, zvládnu to," rozpojím jeho ruce a odcházím. Ještě ve dveřích jeho kanceláře mrknu po něm okem. Stojí u mých dveří a dívá se na mě s mírným úsměvem.

Netuším, jak se Parker tvářil, když nás viděl. Mizí za rohem.
Phil před mou ránou uhne a já si jen natáhnu rameno.
„Do pr***e, ku**a!" praštím pěstí do zdi. Utřu si hřbetem ruky ústa a snažím se zbavit jeho chuti na svých rtech. „Tohle už nikdy nedělej."
„Nenapadlo mě nic lepšího, než jak ho přesvědčit, že to nejspíš klaplo. Myslím ten rozchod s Richardem. Co ty, ty to rozchodíš, líbání s chlapama ti nevadí, co mám říkat já," usměje se. „Možná bych si zvykl velice rychle."
„Jak asi teď poznáme, že ho to vůbec zajímalo?" ušklíbnu se.
„Kdo má zájem o váš rozchod? Nejspíš ten prďola z firmy, co? Ten s hezkou prdelkou a tvářičkou, co visí na každém slově, co tvému šéfíkovi vypadne z pusy. Třeba si nás blejsknul, jestliže má takové záliby ve fotkách. Může ji poslat tomu skrčkovi nebo Richardovi."

Musím ještě na univerzitu omluvit se panu Bookmakerovi. Sedám do auta a jedu rovnou tam.
Parkuji přímo před bránou, abych se nezdržoval hledáním volného místa. Aspoň pro návštěvy by tu mohli mít vyhrazený parking.
Vcházím do budovy a pomalu procházím chodbou. Cestou ke kanceláři rektora se mi vybavují vzpomínky na celou tu hrůzu a chaos, když byli studenti napadeni. Pořád mám v hlavě ten obrázek Daniela, jak leží celý zakrvácený a já nevěděl, jestli přežije. Z těch vzpomínek se ve mne všechno sevře. Raději přidám do kroku, abych co nejrychleji minul místo, kde jsem ho tenkrát našel.
Už chci zaklepat a vejít k sekretářce rektora, když mě zastaví profesor, kterému jsem tenkrát kvůli Daniela vynadal.
„Dobrý den pane Kinney," osloví mně.
V ten moment mou úzkost vystřídá vztek. Ale ovládnu se a v klidu mu odpovím.
„Dobrý den, pane Parkere. Jak se vám daří? Děkuji, že jste vzal za pana Walkera tenkrát práci. Určitě jste to zvládl s přehledem."
„To byla maličkost. A omlouvám se, že jsem tenkrát tak vyjel. Jen pan Walker..."
„Co se s ním děje?" zeptám se zvědavě.
„Nevím, jestli je to vhodný kandidát pro přednášky na naší univerzitě. Když on..." nasadí pohoršený výraz.
„Co on?" začínám být netrpělivý. Nesnáším takové natahování.
„Nedělá dobré jméno naší univerzitě. Víte, má jít příkladem studentům a on se zatím tady muchluje na chodbě s druhým chlapem."
Zhluboka se nadechnu, abych zabránil skřípaní zubů.
„Myslím, že je to jeho a rektorova věc. Mě už to nezajímá. Nemám s panem Walkerem už nic společného." Nasadím vzteklý výraz, obejdu Parkera, kterému se na tváři hned objeví odporně pokřivený úsměv.
„Do prd**e," zakleju polohlasně tak, aby mě slyšel, a vejdu do kanceláře rektorovy sekretářky.

Nejsem vůbec nadšený z jeho myšlenkových pochodů. Ještě k tomu jeho podrazácký chmat na můj rozkrok nezůstal bez odezvy a mám co dělat, to zamaskovat. Skoro se s Richardem nevídáme a ještě k tomu naše rozepře, ukončená drsným sexem na malé palandě. Při té vzpomínce se mi naježí chlupy a srdce se připomene několika zrychlenými údery.
„Jo, jen doufám, že až se to doví Richard, bude mi věřit," hlesnu. „Kdyby viděl tvoji fotku s prutem, nejspíš by mi nikdy neodpustil. Takže tamto, už nikdy nedělej."
Phil pokrčí rameny.
„Sorry."
Musíme se na chodbě rozejít. On přece jen jde učit a já musím jít studovat. Pěkně to zanedbávám a s takovou se zpátky k Richardovi do firmy nikdy nevrátím.

Vyřídím u rektora, co potřebuji. Pan Bookmaker dostane písemnou omluvu a malé prémie navíc. Myslím, že spokojenost je na obou stranách a rektor to nebude dál řešit. Rozloučím se a odcházím. Teď probíhá většina přednášek, takže na chodbě je celkem prázdno.
Vyjdu ven a zamířím k tělocvičně. Jdu se podívat dovnitř. Rektor mi sdělil, že tam pověsili novou reklamu naší firmy, jako poděkování za naši spolupráci. Teď se má konat nějaký turnaj, už ani nevím čeho, takže tam bude pěkně viset, na viditelném místě.


Připadám si vždy mezi těmi mladíky jako blbec. Nechtěl jsem se však z ničeho vykrucovat a tak mě nějaký tělocvik neminul. Nejsem žádná máčka a sportuji rád, akorát na něj nemám čas. Takže za nějakou povinnou hodinu jsem rád, že se můžu protáhnout. Dělá mi trochu problémy být s tolika pěknejma klukama v jedné šatně a sprchovat se chodím zásadně sám. Dnes jsem se na to chtěl vykašlat, protože jsem stále pořád z konfliktu s Richardem mimo. Prostě to není uzavřený případ. Hendrix je mu stále na blízku a i když by ho milionkrát Richard odmítl, Hendrixova vtíravost tam bude neustále. Při představě, že se ho bude snažit neustále dostat do postele, mi vžene vztek a žárlivost do tváře.

Stojím u dveří tělocvičny a rozhlížím se kolem. Opravdu dobře vybavená. Sice z mých peněz jde na sport málo peněz v poměru, co jde na ostatní fakulty a náš projekt, ale i tak. Vypadá to tady moc dobře. Reklama naší firmy s mým jménem visí přímo pod světelnou tabulí a jsem moc spokojený, když ji vidím. Je to dobrý pocit, vědět, že mé peníze slouží k dobrým účelům.
Když se tak rozhlížím kolem sebe, mám chuť se převléknout a jít si zaběhat. Chytnu do ruky zakutálený míč, rozběhnu se s driblem a zavěsím ho na koš.
No, musím sám sebe pochválit. I když basket skoro nehraju, tohle se mi povedlo. Usměju se, ale pak se zarazím, když vidím ty černé čmouhy, co zanechaly moje polobotky na podlaze. Chytnu míč a rychle se klidím pryč jako malý školák, abych ještě nedostal vynadáno.

Vím, že je v tuto hodinu tělocvična prázdná. Chodím si sem zaběhat každé úterý dopoledne. Ještě mě nikdo neodhalil a nepřidal se ke mně. Nejspíš bych s tímhle druhem sportu ihned skončil. Když slyším zvuky odrážejícího se míče, zarazím se. Možná je to právě dnes. Někdo už mě předběhl a zabral si tělocvičnu pro sebe. Driblování utichne a slyším přicházející kroky. Opřu se o zeď, abych na sebe nijak neupozornil, a vyčkávám, až mě dotyčný mine, doufám, že bez povšimnutí.

Přehazuji si míč z ruky do ruky. Asi bych opravdu měl začít věnovat víc času sportu. Trochu jsem změkl a nějaké posilování občas je o ničem. Mám pocit, že místo svalů mám jen rosol.
Jdu k otevřeným dveřím, kde vidím, že je úschovna cvičebního nářadí. Nemám rád, když se někde nechají rozházené věci. Nezabere to moc času, vzít ten blbý míč a hodit ho do koše k ostatním. Jsem nad tím vším tak zamyšlený, že si ani nevšimnu, že někdo vešel. Když zvednu hlavu, zarazím se. Přede mnou stojí Daniel ve sportovním oblečení. Nikdy se nepochlubil, že chodí cvičit.
Když si ho tak prohlížím, v duchu se olíznu jak mlsná kočka. Musím říct, že mu to docela sekne. I když, ono mu to sekne ve všem.
Rozhlédnu se kolem sebe. Nikdo tu není.
„Musím s tebou mluvit."
Chytnu ho za triko a vtáhnu ho dovnitř mezi všechno to tělocvičné nářadí.

„ku**a, šéfe," vyhrknu, když si uvědomím, kdo mě vtáhne do stísněného prostoru, kde i stání na jedné noze je komfort. „Jsem se děsně lekl. Co tu děláš? Vyděsil jsi mě."
Podívám se mu přes rameno do tělocvičny.
„Někdo tu je... Slyšel jsem ho hrát basket. Uvidí nás."

Zvednu ruku s míčem před Danielův obličej. „Nikdo tu není." Pro jistotu hodím míč k ostatním, a zatáhnu dveře.
Zůstali jsme spolu v naprosté tmě. Kdybych Daniela nedržel za triko, tak jen podle jeho hlasitého dýchání bych ho v té tmě našel.
„Zastavil mě Parker. Prý se tady muchluješ s chlapama na chodbě," řeknu polohlasně a nakloním se až k jeho uchu. „Tohle mi nedělej, nebo si tě dám na řetěz." mírně se zamračím, a jsem rád, že je tma, že to Daniel nevidí.
„Muchlovat se můžeš jen se mnou," fouknu mu jemně do místa, kde tuším jeho vlasy, překrývající jeho nádherný krk.


„Nemuchloval jsem se," vydechnu rozrušeně. „Snažil jsem se nalákat Parkera."
Je to trochu lež, ale myslím, že vytáhnout tu Phila, že to byl jeho nápad, se mi nezdá zrovna rozumné.
„Muchlovat se s tebou?" ten výraz mě skoro vyděsí. On by mi nikdy nedovolil... muchlovat se s ním. „Co tu děláš? Hraješ basket?"
Můj hlas se třese i přesto, že ho kamufluji hloupými otázkami. Do tělocvičny už jsem šel dost s problémem udržet toho dole v klidu a teď tohle. Jeho dech na mém krku a tichá slova přímo do ucha. Ksakru. Touhou se mi splaší každá buňka v těle.

„Myslím, že se Parker chytil, hned mi to za tepla vyžvanil." Pustím Danielovo triko a rychle ze sebe stáhnu sako. Odhodím bokem, kde by podle mě měla být švédská bedna. Mé oči si stále nepřivykly té náhlé tmě. Jen si v paměti vybavuji, kde co je. Natáhnu ruce před sebe a dotknu se Daniela. Sjedu rukama po jeho bocích až k lemu jeho trika. Chytnu ho a bez řečí ho táhnu nahoru, abych mu ho mohl přetáhnout přes hlavu.
„Muchlovat. Tohle slovo neznáš?" pousměju se spíš jen pro sebe, protože v téhle tmě, i kdybych brečel, tak to není vidět. Odhodím triko někam k mému saku, aby si dělaly společnost, a znovu chytnu Daniela za boky. Přitáhnu si ho k sobě tak těsně, jak jen to jde. „Chci se s tebou muchlovat." zašeptám a jazykem po paměti hledám jeho body, kde vím, že ho vždycky dostanou do stavu absolutního odevzdání.

Zatraceně. Že si sundává sako a vzápětí na to mě hned zbavuje trika, značí, že to myslí smrtelně vážně. Vidím úplný... nic. Srdce se mi splaší v té absolutní tmě pod tíhou napětí a nevědomosti, kdy na mě Richard zaútočí a kam. Ruce na mých bocích, kterými mě k sobě přitahuje, mě rozruší v ten samý okamžik a já se k němu už tisknu absolutně nadržený, ve volných kraťasích těsně nad kolena v ničem neuvězněn, v omamné svobodě. I kdybych to dole chtěl něčím v té černé tmě maskovat, moje hlasité steny, které na několik vteřin nedokáží ovládat, jak mi terorizuje krk, mě ihned prozradí.
Jeho stisk zubů na mém lalůčku a následné kopírování celého okraje ucha mi sebere veškerý vzduch z plic. Vlhký jazyk, kterým pronikne dovnitř, už je poslední tečka za rychle narůstajícím vzrušením, mám co dělat udržet výkřiky v hrdle a kolena pevná, abych se Richardovi hned na začátku nezhroutil v bezvědomí k nohám.

Cítím, jak Danielovi povolují nohy. Popadnu ho kolem pasu a natlačím ho na hromadu žíněnek, která, jak jsem si pamatoval, byla hned za ním. Nohy mu visí přes okraj té hromady, já jako slepec pátrám rukama po jeho těle, přes stehna až k jeho rozkroku, abych mohl zaútočit i na tohle, evidentně už hodně vzrušené místo. Když nahmatám gumu jeho kraťasů, na nic nečekám a hned mu je stáhnu dolů. Musím se trochu předklonit, když mu je tahám přes boty, ale využívám této polohy, abych hned okopíroval jazykem všechna místa jeho horké kůže až k jeho erekci.

Tma na mě působí jak tekutý dusík. Moje tělo je pomalé, nemám žádné reflexy a moje ruce vždy jen prohrábnou vzduch, aniž by se mi podařilo zabránit Richardovi zbavit mě oblečení, chytit ho za vlasy a zakázat mu, dotýkat se kůže všude tam, kde se hned přemístí mravenčení a způsobuje ještě větší otupělost. Moje ruce jsou unavené z toho neefektivního máchání v temnotě. Richard mě však nenechává vůbec v klidu svou pozorností, kterou ani nestačím sledovat, jak přeskakuje z jednoho místa na druhé. Zadrápnu své nehty do měkkosti pod sebou a neubráním se hlasitému stenu, když zaútočí na mou erekci a dopadnu na lopatky, jak se probíhám slastí v páteři.

Nevím, co mám dělat, abych tohle vydržel ještě aspoň chvíli. Moje vzrušení narůstá neuvěřitelnou rychlostí, tlačím se svou erekcí o okraje žíněnek až tak, že to bolí.
Zapasovaný mezi jeho nohama beru do úst všechny jeho chutě, které mi může nabídnout. Jen po paměti dlaní přejedu po jeho těle až nahoru a pak umlčím jeho hlasité steny svými prsty, které mu natlačím mezi pootevřené rty.


„Tohle není muchlování," zasténám.
Chci mu dát přednášku o tom, co všechno muchlování zahrnuje, ale jeho umlčující prsty v mých ústech mi jen roztancují jazyk, hltavě je oblizuji a jemně tisknu mezi zuby, když mi dopřává rozkoš na mé chloubě, která sebou cuká v roztoužených záškubech a všechna touha se mi shromažďuje okolo pupíku. Nevím, jestli bych nějaké muchlování vydržel do konce, protože Richard mě dostane na konec hned na začátku.

Zvednu hlavu.
„Není? Já myslel, že ano," v mém hlase je slyšet náznak úsměvu.
Chytnu jeho erekci do ruky a začnu ji zpracovávat v pravidelných tazích. Vlhké prsty vytáhnu z jeho úst a zamířím s nimi přesně tam, kde mají. Jedním, pak druhým prstem zaútočím na jeho konečník, který se mi dnes zdá užší než obvykle. Opatrnými zásuny a protáčením prstů se snažím uvolnit to místo, které mám v úmyslu navštívit co nejdříve, protože můj miláček už nemá v kalhotech ani trošku prostoru.
Z Danielova těla vidím jen obrysy a to mi bohatě stačí k tomu, abych ho mohl líbat na břiše, zatím co mé ruce dělají svou práci.
„A tohle muchlování je?" zeptám se mezi polibky a víc do něj zatlačím prsty.

Zatraceně. Nesnáším ho!
Napnu se a dotýkám se země už jen špičkami prstů na nohou. Nevím, kterou část těla bych měl ještě zaměstnat, aby mi pomohla s dýcháním, protože tohle opravdu nedávám. Ještě chvíli si nechávám laskat svou kůži na břiše vlhkými ústy, pátrat prsty uvnitř sebe a přivádět svého parťáka na vrchol. Zastavím jeho ruku na mé erekci, stisknu hýždě k sobě a vzrušeně vydechnu:
„Jestli v tom budeš pokračovat, tak do pěti vteřin skončím."

„Pět vteřin?" vytáhnu z něj prsty. „To mi nestačí, dej mi aspoň minutu."
Rychle si rozepnu poklopec a propustím svou erekci na svobodu. Roztáhnu Danielovi nohy ještě víc, přitáhnu si ho k sobě blíž a bez řečí se nastavím proti jeho navlhlému otvoru.
„Vteřiny běží," upozorním ho, že na nic dalšího není čas a zatlačím.

Fascinuje mě, jak si vše dokáže přebrat k obrazu svému. Jen tiše sténám, když se do mě noří. Odlepuji levou nohu od země, přejíždím nártem po jeho noze zároveň s jeho pronikáním, až se s ní zastavím přesně ve stejný okamžik, zaháknutý za jeho stehno, jako on, když mě jeho ochlupení ve slabinách polechtá na hýždích a dál už ho nepustím.

Najíždím do Daniela bez otálení a pěkně rychlým a ostrým tempem. Není na nějaké další hrátky čas. Každou chvíli může někdo přijít a dal mi jen pár vteřin. Jednu nohu mu zvednu na mé rameno a ruku mu omotám kolem stehna, abych si ho mohl lépe přidržovat. Druhou rukou mu jeho penis přitlačím na břicho a drsnými otěry mu chci věnovat aspoň trochu toho vzrušení, co prožívám teď já.
Má pootevřená ústa se snaží pobrat co nejvíce vzduchu, který nám v tomhle stísněném prostoru pomalu dochází.
Začínám všemu podléhat neuvěřitelnou rychlostí. Jakoby mé tělo bylo opravdu naprogramované na tu minutu, kterou jsem si vyžádal.
Bezděčně přidávám na síle stisku Danielova penisu, postupně se k němu nakláním, až mám hlavu skoro na jeho břiše.


Proč náš sex probíhá vždycky tak rychle tak intenzivně?
Miluji tuhle spršku vzrušujících impulsů, kdy mě vše pohltí hned na začátku. Nepotřebuji žádné sáhodlouhé muchlování nebo sex na pokrytí pornografického filmu. Potřebuji to přesně takhle, jak mi to ON dopřává. Hlídám si své výkřiky, aby se zastavily hned na rtech, a dál pronikly jen v tichý vzdech. Pnutí v podbřišku je nesnesitelné. Chci ho tam udržet co nejdéle, i když tření uvnitř mě a dráždění mého penisu drsně o břicho je tak silné, že se mi mé vzrušení jen vysmívá do obličeje, že se snažím úplně zbytečně.

Nedokážu už tiše oddechovat a tiše prožívat všechnu tuhle slast. Nutí to mé tělo dělat si, co chce. Mírný třes ve svalech, svírání v břiše, které se přesouvá blíž a kdybych nebyl koleny zapřený o žíněnky, nejspíš bych skončil na kolenou.
Lechtavý pocit v břiše lítá tam a zpátky, až se v jednom momentě zastaví a stáhne se dolů do podbřišku. Všechno pnutí se nahrne do jednoho místa a mé přírazy jsou již nekontrolovatelné. Má ruka na Danielově břiše se zastaví, protože už nejsem schopen ovládat tolik pohybů najednou. Když mě to pohltí, já se v návalu orgasmu narovnávám v zádech a oči upřu do tmy směrem, kde by měl být strop. Chytám i druhou Danielovu nohu, křečovitě se jich držím a s posledními dvěma tvrdými nájezdy a táhlým hlasitým výdechem uvolňuji všechno to napětí.


Jiný úhel způsobený zvednutím mé druhé nohy by mě dostal do kolen, kdybych stál. Místo toho ale ležím, spíš se opírám jen hlavou, protože můj hřbet už nemůže být víc prohnutý, jako je právě teď. Jeho pohyby v krátkých přírazech, vybočující z rytmu mě nutí potlačovat různě hlasité výkřiky, které nejsem schopen tlumit, protože mě orgasmus drtí pod sebou, nepřipustí jakoukoliv moji vůli, jen si to sprostě užít, do úplného konce. Poslední vzdech protestu mi vyjde jen naprázdno z úst a ventiluji své napětí přes svůj penis, který neustojí ten tlak valící se skrz něj a propouští ho dál, na moje břicho, v podobě rosolovité tekutiny, rozmazávající je Richard svými břišními svaly, jak se do mě drsnými nájezdy přirazí.

Když můj malý přítel řekne své poslední slovo a nemá, co by už dodal, povolí mé napnuté svaly, pouštím Danielovy nohy a dolehnu na něj celou svou horní polovinou těla. Nejspíš budu mít košili jak prase, ale nezvládám stát pevně na nohách, když se dějí takové šílenosti. Ztěžka oddychuji a nevím, jestli tím já zatlačuji Danielovo tělo do žíněnky, nebo jestli on svým překotným dýcháním nadzvedává mně.
Otevřu oči, i když v téhle tmě je úplně jedno. Pořád jen vidím obrysy všeho co tu je. Polibky přes Danielův hrudník a krk si hledám cestu k jeho ústům.


Stydím se pokaždé za svůj třas, který nedokážu ovládat. Přeji si vždy po tom nádherném prožitku se jen usmívat a tiše oddychovat. Ale nejde mi to. Nepomáhá rychlé ani pomalé dýchání. Nepřišel jsem na žádný způsob uklidnění, než zadrápnout do něčeho nehty a rozmělnit chvění do nějakého materiálu. Drcení žíněnky pod sebou není to pravé. Vjedu si rukou do vlasů a třu si spánky, abych se uklidnil. Jsem rád za tmu, která nás pohlcuje. Zaznamenám vlhké polibky na svém horkém těle a vyjdu jim v křeči vstříc prohnutím páteře. Tohle, tohle mi taky nepomáhá, ale mám to zatraceně moc rád.

Skončím své putování na Danielových ústech. Jeho rty chutnají vždy tak úžasně. Jemně je olíznu a pak jazykem nekompromisně zamířím dovnitř. Nikdy těchto polibků nebudu mít dost. Odpovídá mi a já v jeho dechu stále cítím celé to rozrušení.
Mé uši zaznamenají zvuk u hlavy. Natáhnu ruce k Danielově hlavě a chytnu za ty jeho, kterými se snad zkouší zbavit svých vlasů. Aspoň to tak můžu v té tmě odhadovat. Omotám si je kolem krku a ještě víc prohloubím svůj polibek. Jednou rukou teď já prohrábnu jeho vlasy a druhou mu přes záda zajedu až pod zadek. Přitisknu si ho k sobě ještě víc, abych aspoň na pár vteřin ještě cítil jeho vnitřní teplo, které se mi nikdy nechce opouštět.

Líbe neuvěřitelně. Vždy mě jeho polibky donutí zavřít oči a uvést moje tělo do absolutní odevzdanosti. Udělám všechno, co po mě svými nenásilnými doteky chce. Zaklesávám svou nohu za jeho stehno, aby mě neopouštěl a ještě chvíli zůstal uvnitř, nechal zaplněné to jinak prázdné místo.
„Miluji tě," vydechnu, když se naše rty na chvilku rozpojí. „Já... Omlouvám se... Tolik mě mrzí, že jsem pochyboval... Miluji tě."

„Taky mě mrzí, že jsem tě vyhodil, bylo mi bez tebe hrozně," tisknu ho k sobě, nejsem schopen říct jakékoli další slovo. Znovu se mi při vzpomínce na uplynulé dva dny sevře žaludek. Ještě jednou Daniela políbím, abych zabránil jakýmkoli dalším zbytečným řečem o tom, co bylo. Pomalu se z něj vysunu. Vytáhnu z kapsy kapesník, trochu se otřu a srovnám si to všechno zpátky do kalhot. Jen popaměti zajedu Danielovi mezi hýždě, a snažím se setřít aspoň něco z toho, co si z něj právě hledá cestu ven.
Ještě jednou se k němu skloním. „Jseš můj život, bez tebe jsem nic." zašeptám mu do ucha a ještě jednou ho políbím.

Možná bych mu měl říct, že tohle dělat nemusí. Cítím se trapně, když mě otírá jak malé děcko. Nechám si šeptat ta krásná slůvka do ucha a sjedu si rukou mezi nohy, abych si rozetřel jeho sperma po kůži. Tohle je pro mě mnohem příjemnější, než nějaký kapesník. Mám rád, když cítím jeho zlomky ještě dlouho po sexu. Možná z toho jsem pořád nadržený, že mi tím neustále připomíná Richardovu přítomnost.
„Bylo by dobré, najít vypínač," řeknu do tmy. „Vůbec netuším, kde mám všechny svoje svršky. Nahej na oválu běhat nehodlám."

Absolutně nevím, kde je tady vypínač. Popojdu raději ke dveřím a zatáhnu. Dovnitř se vetře proužek světla, které mi vzápětí něco zastíní. Zvednu hlavu. Na moment se zamračím, pak ale natáhnu ruku před sebe. „Jdeš jako na zavolanou," řeknu a vtáhnu Phila za triko dovnitř.
Nakoukne mi přes rameno. „Hledal jsem tě. Shání tě rektor, prý kvůli omluvě Bookmakerovi. Já už tam byl. Máš se tam taky zast..." rychle se snaží všechno říct jedním dechem, než mu jednu zase natáhnu. Trochu se přede mnou krčí, ale když si uvědomí, čeho je právě svědkem, zmlkne a skloní hlavu. „Nechtěl jsem rušit."
Jen trochu pohlédnu přes rameno, a pak se postavím před něj.
„Musíme si vyjasnit pár věcí."

Sakra. Phil tady, zrovna teď, v pozici, kdy se stydím i před Richardem. Zakryji si rukama, co se dá, a stáhnu na sebe Richardovo sako, které je první, co mi padne do oka. Zahalí mě až po kolena. Nelíbí se mi, že je Phil v rukách Richarda a obávám se, že dojde nejspíš ke rvačce.

Otočím se, zvednu Danielovy věci a podám mu je. Sáhnu do kapsy svého saka.
„Měl by ses rychle obléct," zašeptám Danielovi do ucha a jemně mu ho skousnu. Vrátím se k Philovi a postavím se tak, abych mu zastínil výhled na Daniela.
„Měl by sis dobře rozmyslet, jaké fotky si dáváš na internet. Dneska ráno jsem měl v mejlu tohle." Nastavím mu před obličej ruku s fotkou, kterou jsem viděl i u Daniela v notebooku. „A pak ještě tohle," ukážu mu druhou fotku, kdy jsem viděl Daniela v tom klubu, jak se tiskl k Philovi. „Někdo mi to poslal, to kdybych si vás dvou náhodou nevšiml."
„Jo tohle," zasměje se krátce Phil a ukáže na fotku s prutem. „Tohle byla sázka..."
„To je mi jedno. Jseš profesor univerzity a tohle se nehodí. Měl bys to vědět, jako doktor psychologie."
„Ohó, tady si mě někdo proklepl, kolik těch informací ještě máš?" bezostyšně mi začal tykat a narovnal se.
„Mám jich dost. Všechno co potřebuji, si zjistím." Taky se narovnám. Je skoro tak vysoký jako já, tak si hledíme zpříma do očí.
„Nechme to být," řeknu po kratší odmlce. Pořád vidím, jak držel nahého Daniela a ten obrázek ve mně vždy vyburcuje vztek, i když to bylo jinak, než jak jsem původně myslel.
„Za tohle se omlouvám," ukážu prstem na jeho tvář. „Potřebujeme trochu pomoct, abychom už od těch štěnic měli klid. Jdeš do toho s námi?"

Oba dva, stejně rozhodní a neústupní, jako dva kohouti na smetišti. Mám co dělat, abych se nasoukal do svého oblečení, i když je volné a na gumu. Nelíbí se mi tón hlasu ani jednoho, nelíbí se mi, že si tykají a že si ho Richard proklepl. Jako by byl vrah. Má fotky z klubu. Vůbec si nepamatuji, co jsem tam dělal, jen mám vymetený bankovní účet za chlast, který jsem tam ani nepil.
„Určitě vám pomůžu," kývne hlavou Phil a ještě jednou nahlédne Richardovi přes rameno. „Akorát nevím, co s támhle tím chlápkem. Všiml sis, že je to on, kdo způsobuje tyhle maléry? Neměli bychom ho raději nechat doma? Nebo ho někde zavřít?"

„Nezpůsobuje maléry, jen se to občas tak nějak divně semele," zabrzdím Phila. Natáhnu ruku za sebe a přitáhnu si Daniela k sobě do náruče. „Prostě má v cestě jednu černou kočku, a ta mu nechce uhnout."
Chvíli přemýšlím, kterou z variant mého plánu použít.
„Počítám, že Jimmy a Parker ještě neskončili. Podle toho, jak se dneska Parker tvářil na chodbě, nejraději by Daniela vystrnadil úplně pryč z univerzity. A Jimmy ten..." odmlčím se, když si vzpomenu na všechny jeho náznaky a doteky. „Máš foťák?"
Phil přikývne. V rychlosti si v hlavě přeberu všechnu Jimmovu práci na dnešní den. „Máš asi tak do šesti večer čas?"
V krátkosti mu nastíním, co mám v plánu. Pokud je můj odhad správný, mělo by to klapnout.

Tisknu se k Richardovi a poslouchám je. Přiznám se, že jejich rozhovor jde nějak mimo mě, protože černá kočka mi úplně zaplnila mozek. Nechápu, co tím Richard myslel. Jen doufám, že myslel sebe a to že nechce uhnout, je náznak toho, že mě nehodlá opustit. Prostě mě ten pocit pohltil a já ho jen tisknu za paži.
„Nechávám vás tu kout pikle a skočím za tím rektorem," vyhrknu.
Richardova přítomnost, mi nedělá dobře, i když je tu Phil. Rychlý sex ve mně zanechává vždy jen touhu po dalším.
Dal jsem si rychlo sprchu a hodil na sebe oblečení. U rektora jsem si musel vyslechnout pár tvrdých slov.
Nezodpovědný....
Nevhodné chování jako studenta...
Špatný příklad jako lektora pro studenty....
„...to, že za vámi stojí pan Kinney a že s ním jezdíte do Evropy vaše chování neomlouvá," slyším jeho slova.
„Dostal jsem se na tuto univerzitu bez jeho vlivu," řeknu a snažím se polknout naštvaný tón. „Pan Kinney s tím nemá nic společného."
„Vím o vaši sexuální orientaci, ale to neznamená, že to musí vědět všichni, hlavně když se vaše nezodpovědnost odehrává na půdě univerzity."
Nadzvednu obočí, že nechápu.
„Už tu kolují různé fotky. Nejvíc mě mrzí, že do toho taháte i nového profesora..."

Když Daniel zmizí ve sprše, sáhnu do kapsy a vytáhnu ještě jednu fotku, kterou jsem si vytiskl těsně před mým odchodem z práce. Vrazím ji Philovi nasraně do ruky.
„Ještě jednou něco takového, a je mi jedno, jestli to bude nahrané nebo skutečné, ještě jednou na Daniela sáhneš, zlámu ti obě ruce. Je ti to jasné?"
Phil se zamračí a podívá se na fotku. Pak se, ani nevím proč, začne usmívat. „Věděl jsem, že to Parker udělá. Povedený snímek."
Udělám k němu krok blíž a výhružně se na něj podívám. „Rozuměl jsi tomu, co jsem ti před chvilkou říkal?"
„Taky ti ukážu jednu," Phil sáhne do náprsní kapsy a z peněženky vytáhne fotku. „Tohle je moje přítelkyně a nemíním to měnit, i kdyby byl Daniel sebekrásnější."
Dívám se na drobnou blondýnku s velkýma prsama.
„Máš rád velký kozy?" zeptám se s úsměvem.
„Ehm, bez komentáře..."
Obejdu ho. „Domluveni jsme, takže večer, víš, co máš dělat. Bohužel Jeff teď nemá nikoho volného, koho by mi mohl poslat, takže je to na tobě."


„Vztáhl jste ruku i na našeho váženého profesora Bookmackera," zamračí se rektor. „Donesla se k nám i vaše výtržnost v místním baru a dokonce i hlášení policie o napadení zaměstnance toho baru. Bohužel vám musím dát první varování a upozorňuji vás, že druhé už nebude. Jsme prestižní škola a žádné přešlapy si nemůžeme dovolit."
Dostávám to písemně. Prý abych si to několikrát přečetl a dobře zapamatoval.
Stojím ještě chvíli před masivními dveřmi na chodbě a dívám se do země.
Páni, dostal jsem vynadána jak nějaký školák. Nemám za sebou ani rok a už mě chtějí vyhodit. Zklamu sebe, zklamu Richarda a budu zase absolutní nula.

Když dojedu domů, jsou asi čtyři hodiny. Paní Thomsová se mi ozvala, že už je na cestě a zastaví se cestou hned na firmě. Poprosil jsem ji, aby zaměstnala Jimmyho natolik, aby opravdu odešel nejdříve tak v šest hodin.
Volám Danielovi.
„Stihneš přijít tak do pěti domů? Potřebuji tě tu. Chci, abys tu byl, ať to můžeme společně dokončit." nadechnu se a chci mu říct, jak moc ho miluji. „Přijď prosím tě včas," řeknu však místo toho.
Ještě chvilku se dívám na hluchý telefon.
Proč jsem tak neschopný tyhle slova říkat nahlas? Vždyť bez něho nedokážu žít a já mu ty dvě slova nejsem schopen říct. Kolikrát jsem je řekl za celou dobu, co jsme spolu? Dvakrát? Třikrát?
Veden náhlým popudem, ovlivněným tím silným pocitem lásky k Danielovi, chytnu telefon a znovu vytočím jeho číslo.
„Něco jsi mi zapomněl říct?
„Miluji tě," řeknu a zavěsím.


Přežvýkávám svůj spodní ret v zubech a zasunu telefon do kapsy. Říká mi to tak málo. Bylo to tak náhlé, až se mi všechno v břiše sevřelo. Proč měl nutnost mi to zavolat? Jakoby se chtěl rozloučit. Jakoby mu někdo mířil na hlavu a měl možnost posledního přání.
Dostanu hrozně chuť na panáka, ale musím být v pět doma. Střízlivý. Celý zbytek dne stál za houby. Ani nevím, kde jsem byl.

Než dorazí Daniel, stihnu se ještě osprchovat. Hodím na sebe jen župan a mokré vlasy nechávám volně schnout.
Vytáhnu láhev vína, polovinu vyleju a trošku naliju do skleničky. Postavím to v obýváku na stolek.
Když zarachotí dveře, jdu Danielovi naproti.
„Jsem rád, že jsi to stihl." obejmu ho.


Někde cestou domů jsem ztratil náladu. Pořád musím myslet na černou kočku nehnutě sedící mi přede dveřmi a na dvě slova, které mi potřeboval říct. Něco jsem provedl? Nebo udělal něco on, za co se mi chtěl omluvit tím, že mi to zavolal? Proč dělá takové věci? Jen mě tím uvádí do pochybností. Kruci. Proč mi to řekl, jenom tak?
Moje boty uprostřed chodby. Bunda spadla z věšáku. Je mi to jedno. Richard se zjeví jen v županu a s mokrými vlasy. V pět hodin, osprchovaný a s úsměvem. Voňavý. V pět hodin.
Nikdy tu není dřív než já. Přece mi to říkal, že tu bude. Našel si čas, abychom TO vyřešili.

„Nebuď nervózní," usměju se na Daniela, když vidím, jak je rozhozený. „Dneska to s těma dvěma skončíme."
Pustím ho, zvednu jeho bundu a boty a dám je do šatny. Nesmí být poznat, že je Daniel doma.
„Máš hlad? Nebo si chceš odpočinout?" Znovu ho obejmu a pomalu ho pozpátku tlačím do jeho pracovny. Zastavíme se uprostřed pokoje.
„Mám na tebe chuť," povzdechnu si. Všechno se ve mně svírá, jak toužím po Danielově těle. Nahnu se k němu a políbím ho. „Škoda, že nemáme čas." pohladím ho po zádech. „Ale vynahradíme si to potom."
Jen zatnu zuby a malinko se od Daniela poodsunu, abych se tím malým nedočkavcem o něj neotíral.


Přijde mi, že maskuje moji přítomnost. Když mě tlačí kolem obýváku, vidím, že už má vypitou půlku flašky. Jak už je dlouho doma? Nechápu jeho poznámky. Napřed mi řekne, že mě miluje. Pak mi naznačí, že by mě chtěl. Nakonec nemáme čas. A pak mě tu nechá uprostřed mýho pokoje.
„Něco mi uniklo? Nevím, co jste s Philem vymysleli."

„Danieli, ty jsi vůbec neposlouchal," naoko se zamračím. „Vždyť jsi byl u toho, když jsme se s Philem domlouvali." Přejedu mu prstem přes nos a zastavím se s ním na jeho ústech. „Dobře, připomenu ti to. Budeš tady, pěkně potichu, ať se děje cokoli. Počítám s tím, že Jimmy..." nedopověděl jsem.
Ozval se domovní zvonek. Pohlédnu na budík na stole. Přišel dřív, než jsem čekal. Nemohl se tak dočkat, že ho ani paní Thomsová neudržela v práci.
„Posaď se a v tichosti tu prosím počkej." Políbím Daniela na rty a zatlačím ho do sedu na postel. Rozcuchám si ještě vlhké vlasy, nasadím ten nejzkroušenější výraz, jakého jsem schopen a jdu otevřít. Dveře do Danielovy pracovny nechávám mírně pootevřené.

Sakra, neposlouchal jsem!
Ať se děje cokoliv, buď zticha.
Co se bude dít? Proč Richard rozdělal jednu z našich lahví a proč ze sebe právě udělal toho nej sexy chlápka v domě a zavřel mi dveře před nosem, s naježenými chloupky a vzrušením, které mě při tom jeho gestu převrátilo myšlení na ruby? A proč je tady on?
Zaseknu nehty do okraje postele. Sklouznu pohledem dolů a prohlížím si díry v prostěradle.
Zatraceně, někdo mi zničil postel.

Otevřu dveře. Přesně jak jsem si myslel. Jimmy s velkým úsměvem, který se mírně stáhne, když mě vidí.
„Co se děje Jimmy?" řeknu polohlasně.
„Přišel jsem se na vás podívat. Mám o vás starost," řekne a přistoupí blíž ke mně. Natáhne ruku a položí mi ji na rameno.
„Jsem v pořádku, chci být sám." Chytnu jeho ruku a pomalu ji sundám z ramene.
„Vím, jak mi bylo, když jsem se rozešel s přítelem, nemůžete teď být sám," Jimmy se nedá odbýt a přistoupí ještě blíž. Tentokrát mě chytne oběma rukama kolem pasu. „Budu vám dělat společnost, než vám bude lépe, nechte mě tu prosím."
Chvilku se na něj dívám, pak sundám jeho ruce z mých boků. „Víš co? Máš pravdu. Pojď dál."

To prostěradlo už bylo natržené. Nemůžu za to. Ty úhledné proužky látky dělají moje ruce automaticky. Když je spletu dohromady, bude z toho pěkný provaz. Zatím nejsem pevně rozhodnut, jestli se mám na něm zhoupnout já, nebo uškrtit Jimmyho. Bolí mě oči, jak je napínám skrz škvíru ve dveřích. Nechci nic vidět. Nechci nic slyšet. Mám být v klidu. Olíznu si ret, když ucítím slané kapičky v puse.
Co mi Richard řekl, než odsud odešel? Že se nemám odtud hnout, ať se děje co se děje?
Patří do toho i to, že je Hendrix v našem bytě? Že si na něj může beztrestně sáhnout? Proč jsem nedostal seznam, co se do "děje" zahrnuje? Moje mysl to totiž není schopna roztřídit. Už teď nevím co s rukama a kostky na prstech už nemůžou být bělejší.

Sednu si do obýváku na gauč. „Udělej si pohodlí Jimmy." ukážu na křeslo.
Jimmy se na vteřinu zastaví, pak si ale sedne vedle mne. Až moc blízko.
„Proč se vlastně o mně staráš?" podívám se na něj a upiju vína.
„Neměl byste být teď sám." položí mi ruku na koleno.
„Myslím, že tobě by to mohlo být jedno. Nic spolu nemáme. Jsem jen tvůj nadřízený." Postavím skleničku zpátky na stolek. Prohrábnu si vlasy. „Já... Nevím... Asi už nikoho nebudu milovat tak moc jako Daniela..."
Zřetelně jsem zaslechl, jak Jimmy zaskřípal zubama. „Vůbec si vás nazaslouží!" vykřikne. „To já jsem ten, kdo vás miluje, ten kdo vás nikdy nezradí. Já nejsem jako on, abych se muchloval s cizíma chlapama. V hotelu, v restauraci, venku i na chodbě univerzity! On vás podvádí a vůbec vás nemá rád!" Po těch slovech se mi vrhne kolem krku. „Já vás miluji!" Natáhne se, aby mně políbil.
Chytnu ho rychle za ramena.
„Jak to víš?" odstrčím ho.
„Já... no... Viděl jsem ho..."
„Nemohl jsi to vidět. Venku nikdo nebyl, u toho jsem byl jen já. Na univerzitě to bylo dneska, když jsi byl v práci... Jimmy, myslím, že bys mi měl něco vysvětlit..." podívám se na něj a postavím se.
„Miluji vás pane Kinney, jsem jenom váš, to kvůli vám jsem chtěl tu chatu, pojeďte tam se mnou prosím, udělám co řeknete..." znovu se ke mně přiblíží a chytne mě za ruce.
„Neodpověděl jsi mi Jimmy," ještě chci něco dodat, když se znovu ozve domovní zvonek.
Chytnu Jimmyho za zápěstí a odvedu ho do chodby. „Počkej tam," ukážu mu na dveře Danielovy pracovny.
Počkám, až zmizí v pracovně a otevřu dveře. „Dobrý den, pane rektore, pane Parkere, Phile? Jsem rád, že jste všichni tři dorazili. Uděláme si menší párty."


Složím se na postel. Je s ním, zatím co já jsem tu sám, v potemnělé místnosti. A nesmím nic.
Udělej si pohodlí, slyším Richardův hlas. Pokrčím nohy, mírně od sebe a sjedu si rukou pod pásek.
Jsem jen tvůj nadřízený. Můj šéf. Jeho bota tolikrát v mém rozkroku, až to bolelo. Nekontrolovatelná touha v budově firmy. Podřízený. Nadřízený. Přejedu si drsně přes svoji narůstající erekci.
.. .nebudu nikoho milovat tak moc.... Stisknu kolena k sobě, abych nevykřikl. Taky vás šéfe miluji. Tak proč tady musím trpět?
… jsem jenom váš... Kecy. kecy. Drž hubu, skrčku.
Obepínám silně svůj penis, jakoby to byl Hendrixův krk. Chci mu zakroutit krkem, aby už nikdy nevyřkl taková slova. Richardovi nemůže nikdy patřit. Protože on patří mě, tak jako já jemu.
...pojeďte semnou na chatu... Už jsi tam s ním byl. Chceš si to zopakovat?
Kroutím se do klubíčka pod nátlakem bolestivého vzrušení, když se otevřou dveře a do místnosti vstoupí Hendrix. Dívám se na něj s vytřeštěnýma očima probíhajícího orgasmu a snažím se před ním ukrýt vytékající uvolnění mezi prsty.
„ku**a," štěknu po něm, když mi ustupující křeč dovolí pohnout rty.

„Pane Kinney, co to má znamenat?!" vyjede po mně Parker.
„Myslím, že právě vy byste se měl ztišit," vyjedu po něm. „Tahle sešlost je právě kvůli vám, tak mi tu nedělejte kravál na chodbě a pojďte dovnitř." Ustoupím ze dveří a všichni tři vejdou. „Prosím, udělejte si pohodlí."
„Nemám čas! Mám něco domluvené!"
„Ano? A s kým?" podívám se na něj s pozvednutým obočím. „Máte slovo, rektore. Vysvětlete prosím, tady panu Parkerovi, na co se používají notebooky, které jsou majetkem školy, já se zatím zajdu převlíct do něčeho vhodnějšího, jestli dovolíte."
Odcházím do šatny a jedním uchem poslouchám, jak rektor vysvětluje Parkerovi, co všechno u něj našli v počítači. Od pomluvných emailů, přes všechny fotky mně a Daniela, které tam měl uložené a posílal je dál.
„To není pravda, Někdo mi to poslal, proto tam jsou!" snaží se bránit Parker.
Vyjdu ze šatny a podívám se na něj. Nejradši bych mu zakroutil krkem. „Phile?"
Phil jen zvedne ruku s foťákem. „Mám tady vaše fotky na památku. Jak ses sešel s Jimmym tady před Kinneyho barákem, jak jste se domlouvali, jak jsi stál na chodbě schovaný a fotil je, když Jimmy zaklepal na jeho dveře, je tam všechno..."
Přistoupím k Parkerovi a chytnu ho za zápěstí. Trochu mu zkroutím ruku, abych mu ji dostal z jeho kapsy. Sám mu tam potom hrábnu a vytáhnu foťák.
„Jimmy! Pojďte sem, máme tady další fotoalbum!" zavolám do chodby.

„Zatraceně!" vyhrkne Hendrix a zakryje si ústa, aby nevykřikl. „Co tu sakra děláte?!"
Posadím se na postel a zastrkuji si nádobíčko do kalhot. Ruce si otírám o roztrhané prostěradlo a snažím se rychle uklidnit. Jeho přítomnost mě teda určitě neuklidňuje. Srdce má tempo jako těsně před kolapsem. Všechno se ve mě vzepře.
„Já tu ku**a bydlím!" zavrčím a stoupnu si. „Co tu děláte, vy? Ještě jsem si nestačil sbalit věci a vy už ojíždíte mýho šéfa? Nikdy ho nedostanete! Jste slaboch! Obyčejná sekretářka! S malou pr.delí! Víte, jak vypadá tunel v metru? To by vám v prd.eli zůstalo, kdyby se rozhodl vám ho tam strčit! Haj.zle! Rozeštvat nás! Myslet si, že na něho máš! Drtil ti někdo péro podrážkou bot? Víš, jak to kur.evsky bolí?"
Shodím ho na zem a zakleknu si na něj.
„ku**a, bolí to! A já jsem jedinej, kdo tu bolest snese! Zapamatuj si to!"

„Jimmy? Danieli?" při zavolání druhého jména Parker zbledne. Otočím se na něj. „Tohle vám nevyšlo, co? Jimmy je strašně průhledný, bylo nám jasné, že si nenechá ujít tuhle příležitost, když bude vědět, že jsem sám. Bohužel pro vás jsme na to včas přišli." Otočím se a jdu do pracovny. Otevřu dveře a vidím, jak je Daniel vzteklý a sedí na Jimmym.
„Už jste si to vyříkali?" zeptám se jen a podívám se na Jimmyho s výmluvným úsměvem.


Povolím svůj stisk děsně nerad. Moje druhé já, silnější než to první, by Hendrixe navždy umlčelo. Nic to neznamená. Že nás chce rozeštvat, není trestné. Nesetká se ve vězení s Bradleyem, s Lukasem. Bude tu pořád. V našem stínu. Nemůže za to, že někoho miluje. Já bych taky bojoval a vymýšlel podrazy. Protože ON za to stojí.
„Promiňte," zvednu se z Hendrixe, když si uvědomím, jak je život krutej. Podám mu ruku a pomůžu mu vstát. „Já Richarda miluji, nehodlám se ho vzdát. Omlouvám se."
Vrhnu omluvný pohled i na ostatní, co stojí na chodbě a s údivem nás pozorují.
„Omlouvám se, nemůžu za to!" zase křičím. Zklidni se. Dýchej. Jen nikam nechoď.
„Nechtěl jsem!" zhluboka se nadechnu. „Každý má právo na lásku a bojovat o ni. Jakýmikoliv prostředky. Nějaké fotky jsou to nejmenší zlo," vyhrknu a sevřu pěsti. „Já bych to řešil jinak..."
Nadechnu se a podívám se na Hendrixe. Zabil bych ho. Jak se říká: napřed sebe a pak jeho. Je to blbost, ale tak nějak bych to udělal. Přesně v tomhle pořadí. Chytnu se za zápěstí, kde cítím bolestivé jizvy načnutých šlach, kdy mám od té doby problémy držet něco v ruce.
„Já... Musím jít... " vrazím Philovi do ramene, abych si udělal prostor a prošel mezi nimi. „Omlouvám se..."

Udělám dva kroky, chytnu Daniela za paži a stáhnu ho k sobě. Chytnu ho do objetí a je mi jedno, jak a kdo se na nás dívá. „Nemáš se za co omlouvat. Tu omluvu teď čekám tady od těch dvou."
„Pane Parkre, nevěřil jsem ničemu, co mi pan Kinney dneska v kanceláři říkal. Nechtěl jsem jít jako nějaký šmírák tady s vaším novým kolegou a pozorovat, co uděláte nebo neuděláte. Ale jsem nakonec rád, že jsem se rozhodl pro, jít. Zítra vás očekávám u sebe v kanceláři. Tohle chování je nepřípustné a nevhodné lektora naší univerzity." rektor se natáhl pro svůj kabát, oblékl si ho a ještě se otočil na Daniela. „Omlouvám se pane Walkere za to, že jsem byl k vám dneska tak příkrý. Beru zpět mou písemnou výtku. Ale rozbít hospodu jste opravdu nemusel, i když jste byl hodně naštvaný. Pan Parker zítra pronese veřejnou omluvu za všechny ty fotky a pomluvy. Teď musím jít. Mám ještě schůzku. Omluvte mě," s těmi slovy odešel.
Ještě se dveře nezavřely a už za ně chytal Parker.
„A vy co?" otočím se na něj. „Proč zrovna vy?"
„Protože někdo jako on si nezaslouží být na naší univerzitě, je to ... je to hnus, když někdo takový..."
Moje ruka nekontrolovatelně vystřelí a chytne ho pod krk. „Někdo takový je daleko lepší člověk než vy," přitisknu Daniela víc k sobě. „Někdo takový málem přišel na univerzitě o život, když chránil studenty. Někdo takový je majitelem jedné z největších firem ve státě a stojíte v jeho bytě. Bez někoho takového by vaše univerzita přišla o spoustu peněz!" vrčím vztekle jako pes.

„Sám sobě se hnusím za to, co jsem," zašeptám. „Jsem slaboch. Vždycky jsem byl. Utíkám před vším, co by mě mohlo ohrozit. Ale za to, že miluji Richarda, se nestydím. Jestli mě vyhodíte za to z univerzity, přežiju to. Je mi to jedno. Hlavně do toho nezatahujte Richarda."
Přitisknu se k němu. Jsem v háji. Mám chuť zabít i Parkera. Rozmáznout takhle veřejně náš vztah. Ukázat prstem na Richarda, že je jiný. Co když kvůli mně přijde o všechny klienty? Nebo aspoň o část? Univerzita se může vykašlat na jeho investice. Je přece prestižní škola, jak mi vtloukal do hlavy. Nesnese někoho odlišného. Měl bych odejít. Richard nepotřebuje takovou nevhodnou reklamu. Zatraceně, všechno jsem to pokazil. Kamkoliv šlápnu, zůstane vyprahlá poušť. Černá kočka s tím nemá nic společného. Černá kočka je totiž moje záchranné kolo, které mě vytahuje neustále z bryndy. Protože má několik životů na víc.

„Nikdo tě odnikud nevyhazuje, Danieli," vloží se do toho Phil. „O těchto věcech rozhoduje rektor, ne někdo takový," mávne rukou k Parkerovi. „Měl bys ho pustit Kinney, myslím, že mu dochází vzduch."
Povolím stisk. „Odejděte z mého bytu. Je mi z vás špatně."
„Já už půjdu taky, čeká na mně Emily, dneska za mnou přijela a už se na ni těším." omluvně se na nás podíval Phil. Vystrčil Parkera ze dveří a ještě se otočil na Daniela. „Vidíš, říkal jsem ti, že to bude v pohodě," usměje se a zavře za sebou dveře.
Jen co dveře klapnou, oba se jako na povel otočíme k Jimmymu. Krčí se uprostřed předsíně a neví co dál. Občas pohlédne na Daniela, jako by měl strach, že po něm znovu skočí. Ukážu rukou ke své pracovně. „Jdeme tam, musím ti něco ukázat." Stisknu Daniela víc kolem ramen a vedu ho do mé pracovny.
Na mém stole leží nachystané papíry. Ukážu na ně prstem. „To je pro tebe Jimmy. Přečti si to.
Trochu váhavě přistoupí ke stolu a vezme je do ruky. Jeho výraz se mění s každým dalším řádkem.
„To... to myslíte vážně?" zeptá se roztřeseným hlasem. „To je přece," hlasitě polkne. „To je na druhém konci států..." zaskučí.
„Ano je. Ředitel tamější pobočky potřebuje nového asistenta a vy jste jeden z nejlepších. Buď to, nebo výpověď. Věřte mi, že bych nerad, přišel o schopného člověka. Dobře si to rozmyslete. Vaše výpověď je hned vedle," ukážu prstem na druhý papír.

Přeskakuji pohledem z Hendrixe na papíry na stole.
„Nemusíš ho vyhánět na druhou stranu států," řeknu a otočím se na Richarda. „Já ho moc dobře chápu. Bylo hrozně těžké tě získat a ještě těžší si tě udržet. On je život děsně krutej, takových jako jsi ty, je málo a nedivím se mu, že o tebe tak bojuje. Já... Možná bych to přežil... Nejspíš... Věřím ti."
Nechci, aby kvůli mně někdo trpěl. Místo něj přijde někdo jiný a bude se to opakovat. Budu mít opět strach, že jediný pohled na Richarda stačí ubohému heterákovi předělat se na homosexuála. Otřepu se při tom pomyšlení.
Nebezpečí číhá všude.

„Už je rozhodnuto. Jimmy bude mít lepší plat a bude mít šanci se lépe uplatnit. Jeho místo zaujme paní Thomsová. Její manžel je na vozíčku a slíbil jsem, že ho zaměstnám, protože ho nikdo nikde nechtěl. Netrestám ho. Je to nabídka."


Sleduji netrpělivě Hendrixovu ruku, která bere do ruky pero. Richard zase docílí svého. Neustále chrání náš vztah, zatím co já ho bořím. Kolikrát se musel obnažit přede všemi a obětovat svoji kůži. Já se jen krčím zbaběle v koutku a nechám ho za sebe všechno vyžehlit.
Podívám se na Hendrixe. Naše pohledy se střetnou.
Jsi taky takový zbabělec? Půjdeš raději po penězích? Nebo budeš bojovat? Ta naděje tu pořád je. Víš už moje slabiny, poznal jsi, jak jsme oba žárliví. Stačí to zkusit znovu. Já ti na to skočím i podruhé. Jsem lehkovážný a průhledný. Dokonce jsi viděl, jak jsem závislý na sexu. Nemusíš se ho vzdát. On je opravdu třída. Jestli jsi dobrý ve všem, v čem si myslíš, že dobrý jsi, pokus se o to znovu. Je to tvoje volba. Už nikdy se opakovat nebude.

Jimmy se na moment podívá na Daniela. Ještě jednou pohlédne na mě a pak na papíry. S mírným povzdechem nakonec podepíše přesunutí na druhou pobočku.
„Budete tam mít prostorný byt, vaše maminka může jet s vámi." promluvím, když to podepíše. „Zítra budete v práci v osm, abyste předal kancelář paní Thomsové."
„Já..." ještě jednou se na mě podívá. Vidím ten jeho vnitřní boj. „Omlouvám se, nechtěl jsem..." skloní hlavu a bez dalších slov odejde.
Když za ním klapnou dveře, oddechnu si. Vezmu Daniela za ruku a vedu ho za sebou do ložnice. Sundám si jen kalhoty, lehnu si do postele a stáhnu Daniela k sobě.
„Jsem strašně unavený," zašeptám.
Všechno to napětí ze mě spadne a já opravdu najednou pocítím velkou únavu. Omotám kolem Daniela ruce a nohy a opřu hlavu o jeho rameno. „Nikdo mi tě nesmí vzít. Nikdy."

Je mi ho líto. Proč to vzdal tak brzy? Kdyby Richarda opravdu miloval...
Jsem ale rád, že pro dnešek se to uklidnilo. Má na to celý večer. Klidně si to může rozmyslet. Bojovat mimo firmu. Je únavné bojovat.
Nechám se odvléct do ložnice. Cítit u sebe Richarda je tak omamné. Na svých dlaních cítím zbytky svého sperma a snažím se Richarda nijak nedotknout, aby to nepoznal. Dívám se mu do očí a poslouchám jeho dýchání. Je unavený. Nedivím se mu. Zase všechno vyžehlil. Zaháknu se za něj jednou nohou a přitáhnu se k němu. Kdybych se před chvílí neudělal, nejspíš už bych ho tlačil erekcí do stehna. Ale mému srdci je jedno, kdy se splaší, tluče rázně a nabírá otáčky.
„Miluji tě," zašeptám mu do vlasů. „Já... Ty slova do telefonu... Bylo to fajn."

Je mi jedno, že se v celém bytě svítí. Mám Daniela u sebe a jeho teplo a tlukot srdce mě pomalu ale jistě uspává. Už se nesnažím udržet oči otevřené. Tak dobře se usíná u někoho, koho miluji nade vše. Ještě víc se k němu podvědomě přitisknu a myslím, že tak rychle jsem ještě nikdy neusnul. Je mi s ním moc dobře. Miluji ho.


Pozoruji Richardovu klidnou tvář. Vymaním se z jeho sevření a vstanu. Nemůžu jen tak klidně vedle něj ležet. Je to pro mě těžké. Umyji si ruce, aby mě nic neusvědčovalo. Zhasnu na chodbě a vytáhnu z vinotéky láhev bílého. Převracím skleničku v ruce a přemýšlím, jestli mi tohle pomůže k tomu, abych v sedm hodin večer usnul, když po něm tak moc toužím. Sednu si za stůl a položím hlavu na složené ruce na dřevěné desce. Sleduji skrz sklo tu nažloutlou tekutinu a usmívám se.
Nedávno jsem tu ležel mezi jídlem a Richard si mě pěkně vychutnal. Miluji, když si mě vezme kdykoliv na mě má chuť. Kdybych tak mohl i já. Nemusel bych to řešit tajnou masturbací ve sprše či u sebe v pokoji.
Nemám notebook. Phil šel za svou holkou s velkejma kozama. Nemám si s kým povídat. Nechce se mi spát. Nechce se mi pít ani sám. Mám zaječí úmysly vypadnout na vzduch.

Pocit prázdnoty, který mě tak najednou přepadne, mě zcela probere. Otevřu oči a chvíli zmateně zírám kolem sebe. Nevím v první moment co se děje.
Pak si vzpomenu, když uvidím vedle sebe prázdné místo.
„Danieli?" sednu si a rozhlížím se kolem. „Dane?" zavolám znovu.
Postavím se a jdu se rozhlédnout po bytě. Všude je zhasnuto, jen z kuchyně prosvítá světlo. Zastavím se u dveří. Daniel má položenou hlavu na stole a před ním stojí láhev vína. Postavím se za něj a jemně mu promnu svaly na ramenou.
„Můžu si dát s tebou?" řeknu tiše do jeho ucha.


Málem jsem Richardovi vyrazil zuby se slovy: „ku**a šéfe, naučte se chodit hlučně." Pak už se jen snažím uvolnit pod jeho doteky a narovnám se.
„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit," hlesnu a chytnu ho za ruku. „Když toho mám moc v hlavě, musím na to pořád myslet a nemůžu usnout. Mám strach, že se ti jednou mě nepovede zachránit. Už nevím, co bych měl udělat, abych tě neustále nevystavoval problémům. Ten Jimmy... Vypadal, že by tě mohl udělat šťastným."
Přitáhnu si jeho ruku ke rtům a políbím ji.

„Nezachraňoval jsem tebe. Zachraňovali jsme společně náš vztah. Nechci být šťastný s Jimmym. Chci být šťastný s tebou." Chytnu ho a zvednu ze židle. Odkopnu ji bokem a přitisknu Daniela ke stolu.“Neobviňuj se pořád. Nevystavuješ mě problémům. To spíš já mám pocit, že kvůli mně se děje všechno tohle. Mrzí mě, že ti to ubližuje." Nakloním se k němu. "Chce to pořádnou omluvu," usměju se na něho a zamířím k jeho ústům.

Přímo zírám na jeho ústa. Tolik je potřebuji. Stojí tu přede mnou jen v košili a těch sexy boxerkách, obepínající svalnatá stehna.
Nemají kapsy. Zatraceně, nemají ty blbý kapsy. Potřebuji někam zasunout ruce. Do tepla. Nechci přijít o své ruce. Živí mě.
Dovolím si zasunout jen jednu pod jeho spodní prádlo a dotknout se jeho pokožky na hýždích.

„Miluji, když se mně dotýkáš," zašeptám mu do ucha. „Už jsi to dlouho nedělal."
Ohlédnu se za sebe. Ložnice daleko. Gauč v obýváku daleko. Stůl v kuchyni, no dnes ne. Chytnu Daniela a zatlačím ho směrem dolů. Dosednu na zem. Přitáhnu si Daniela pro polibek a pomalu doléhám na záda.

Richard pode mnou.
Nemůžu to vzrušení rozdýchat. Sedím na jeho stehnech a jen mám položené dlaně na jeho břiše. Rychle přemýšlím, kterých míst se ho toužím dotknout, dřív než mě přeruší. Podeberu mu košili a rozepnu spodní knoflík. Váhavě se na něj podívám, jestli můžu pokračovat.
Miluje, když se ho dotýkám. Znamená to souhlas... pro druhý knoflík?
Skloním se k němu a každý kousek odhalené kůže polaskám jazykem, zvláčním tam jeho horkou kůži a pak na ni obtisknu svůj polibek. Odhaluji jeho nádhernou hruď, prsty se prodírám jemnými chloupky, hrnoucí sebou rozepnutou košili k ramenům. Rty sleduji jeden směr, abych se dostal aspoň k jedné bradavce a ujistil se, zda si všimla mé přítomnosti.

Nechávám Daniela dělat, co se mu líbí. Je to trošku ze sobeckosti, protože to mám rád. Nemusím to mít pokaždé, ale když přijde na věc, jsem z toho úplně mimo. Užívám si jeho doteků, ať už rukou, nebo jeho úst. Dlaněmi hladím jeho stehna a občas jen konečky prstů přejedu po jeho slabinách. Košile hrnuta nahoru se mi otře o bradavky a to způsobí zašimrání kolem žaludku, zvlášť když je Daniel poctí svou pozorností. Můj dech se začíná zkracovat a tam dole se to naopak prodlužuje a probouzí k životu.

I když mi to dovolí, vím, že to nemá rád. Nesnáší moje pomalé průzkumy. Tlačí mě do břicha jeho erekce, která bude chtít za chvíli mnohem víc. Narovnám se a dlaní mu přes ni přejedu.
„Nechtěl sis dát skleničku?" zeptám se a natáhnu se za sebe pro tu mou, které jsem se ani nedotkl.
Nenechám mu čas na odpověď a liji obsah pomalu na jeho břicho, aby na něm chvíli zůstalo, než se kapky začnou rozjíždět do stran. Vyberu si pramínek, co sjíždí k okraji boxerek, nenechám je vínem potřísnit, nadzvednu lem a dostihnu je jazykem, rozetřu je od kořenu až nahoru a když olíznu vršek jeho penisu, nemám na jazyku už ani památku po chutí vína.

Můj dech se zastaví v plicích, když se Daniel dostane na mé vzrušení. Zatnu břišní svaly a jen vnímám dotek jeho jazyka. Otěr na mém odhaleném žaludu mi nakonec vytlačí vzduch z plic a já začnu vzrušeně oddechovat. Zavřu oči a čekám, co bude dál. Tahle nevědomost, kde se příště otře svým jazykem, mě tlačí ještě k většímu vzrušení a já hledám oporu pro své ruce. Jednou nahmátnu nohu stolu a silně ji stisknu. Druhou pátrám po Danielových vlasech, abych aspoň prsty do nich mohl zabořit.
Když mnou v jeden moment projede neskutečná vlna vzruchů, zprudka vydechnu, pokrčím nohy a mírně je od sebe roztáhnu. Nabízím se tu Danielovi jak nějaká dě.vka.

Nemůžu se nabažit pohledem jeho těla, svíjejícího se pod všemi mými doteky. Jsem tak rozrušený, že se mi třesou ruce. Zbavuji se zbytku vína - jeden hlt do sebe, abych se posilnil, a pak ho naliji znovu Richardovi na břicho. Jeden úder o hranu stolu, až sklenice praskne, chytnu jednu nohavičku boxerek a přeříznu ji. Osvobodím tak během pár sekund objetí jednoho Richardovo stehna. Odhodím sklenici za sebe na stůl a snažím se rychle pochytit kapky vína. Sleduji je kolem jeho penisu, polaskám jeho varlata, a když mi tak nabízí svoji kůži na stehnu, polaskám ho polibky i tam a sjedu nepatrně jazykem dolů, jen lehce se otřu o místo, které je pro mě tabu a pak se vrátím zpět na jeho chloubu, abych ho pravidelnými pohyby úst dostal do nebe.

Sakra, právě mi Daniel zničil prádlo. Pouštím jeho vlasy, chytnu za okraj něco, co se už nedá použít a přetáhnu si to přes nohu až dolů. Pokrčenou nohu nepokládám zpět na zem, ale jemně ji zaháknu Danielovi pod hýždě a přitlačím ho víc na sebe. Cítím, že i jeho vzrušení narostlo a to mě dostává ještě víc. Mám chuť si to užít pasivně až do konce. Než vrátím ruku zpět k jeho vlasům, zajedu si mezi nohy, promnu v ruce své poklady a jemně se prstem otřu o svůj otvor, kde se až tam dostalo vlhko z Danielových úst.

Zatraceně, že já raději nevypadl ven. Stisk jeho nohy na mém zadku a přítlak do jeho rozkroku mi vyhnal tlak na maximum. Sjedu pohledem na jeho ruku, co se chystá udělat. Zastavím ji, aby se už dál sám sebe nedotýkal, a použiji svůj prst, abych vyzkoušel těsnost. Vzruší mě ta lehkost, s kterou mě pustil dovnitř. Druhou rukou mu přejedu přes penis a začnu ho projíždět po celé délce, s přejetím odhaleného žaludu po dlani. Fascinovaně se dívám na moje ruce, chytnu jeden jeho prst a vniknu spolu s mým dovnitř. Vyjedu jen kousek a zase ihned zatlačím. Nakonec to nevydržím, odsunu se od něj, ještě víc roztáhnu jeho nohy od sebe, stisknu jeho ruku a položím mu ji na břicho, kde ji nehodlám nechat pátrat dál po svém těle. Dychtivě se vrhnu ústy na jeho penis a zároveň do něj vnořím dva prsty, zkoumající stěny uvnitř a hledající místo, které by ho dostatečně vzrušilo.

Zjišťuji, že stůl je bytelná práce. Při tom, jak drtím v ruce jeho nohu, by nějaký aušus už dávno praskl a stůl by se na nás zřítil.
Čekal jsem to, ale přesto při zasunutí prstů prudce vydechnu a zatnu všechny svaly. Oči schovám za víčky a ústa pootevřu, aby moje vzdechy měly možnost volně vycházet ven. Asi jsem se zbláznil. Asi ano. Ale prostě jsem si to chtěl užít s Danielem a tenhle nápad mě zcela pohltil a já se tomu zcela dobrovolně poddávám.
Přesune mou ruku a sám vjíždí dovnitř. Dostane se dál, než moje prsty. A když se otře o prostatu, jdu v ten moment s hlasitým zasténáním do mrákot.
„Zatraceně," vydechnu jedno jediné slovo a vyjdu mu svou pánví vstříc.

Stačí mi jeho steny. Jeho náznaky, že se mu to líbí. V jednu chvíli vypadnu z tempa, jak se o mě pokouší můj vlastní orgasmus, uvězněný v kalhotách. Odezva v nadávce je pro mě naleznutí místa, na kterém hodlám chvíli zůstat a terorizuji ho svými prsty. Když se ke mně prohýbá svou pánví, stisknu stehna silně k sobě a utlumím další tlak do svého penisu, který si očividně užívá bez jakékoliv pozornosti. Opouštím na chvíli jeho chloubu, abych rozdýchal svoje vzrušení, a pak ho nenasytně přejedu zuby, protože mi moje rozhánění nepomáhá. Snažím se soustředit na moje prsty, synchronizovat je s pohyby úst. Předávám nárůst mého vzrušení, které mě rychle pohlcuje do tempa a razantnosti na jeho penisu, objíždím ho jazykem i zuby a moje prsty se zastaví opřené jen o jedno místo, protože víc pohybů už nezvládám. Veškerou svou energii soustřeďuji jen na jeho miláčka, pustím jeho ruku na břiše a přicházím ústům na pomoc, abych ho přidusil u kořene.

Myslím, že s tím, jak jsem vzrušený, mě Daniel udělá jen svými prsty a ústy. Tolik tomu podléhám, že jsem schopen už jen hlasitě oddechovat. Když můj přicházející orgasmus zastaví silným stiskem mé chlouby, vítám to s mírnou nevolí. Přesto si však uvědomím, že jsem zcela zapomněl na Danielovo potěšení. Chytnu ho za vlasy a zastavím ho v jeho počínání.
„Měl bys toho svého pustit ven, ať si trochu užije," řeknu ztěžka, protože pod tíhou vzrušení mám problém vykomunikovat srozumitelnou větu. „Místa je tam pro něj víc než dost," přitlačím mírně na jeho prsty nasunuté ve mně, což doprovodím opět s hlasitým povzdechem.
Do pr***e, asi jsem jetej, protože to chci.

„Já ... to asi... nedám... šéfe," vydechnu, ale moje ruka sjíždí už dolů k rozkroku a propouštím ho s úlevou ven a snažím se ho narovnat z jeho pokřivené polohy.
Stisknu jeho kolena k sobě a převrátím je na zem. Vjedu do něj znovu prsty a stahuji si jednou rukou kalhoty dolů pod zadek. Naznačím mu podsunutím ruky na jeho břicho, ať si zaklekne a přitom se mu o stehno otírám svou erekcí. Nenechávám ho ani ustálit svou polohu a ujímám se jeho penisu, pokračuji v dlouhých tazích, přičemž si vychutnávám tvrdost jeho hýždí, rozevírám je o sebe vtíráním svého penisu, až najedu na roztoužené místo a zároveň s označkováním svých nehtů do jeho zad pěti úhlednými čárami kopírující jeho páteř se do něj dychtivě nasunu.

Poslušně udělám, co Daniel chce, protože v téhle fázi už nad ničím nepřemýšlím. Bývám na druhé straně tak málo, že zapomínám na to, co všechno to přináší. Nevím co je v tuto chvíli silnější. Jeho ruka na mém penisu, nehty zadrápnuté do mé páteře nebo otírání jeho chlouby mezi mými hýžděmi. Snažím se zajistit si oporu v rukou, ale když do mne nečekaně pronikne, ztratím sílu, ruce se mi podlomí a já to doprovázím krátkým výkřikem. Zůstávám opřený o lokty s hlavou zabořenou mezi nimi, opírajíc se čelem o tvrdou podlahu a snažím se to rozdýchat.
Pod návalem tohoto prvního pocitu z našeho spojení svírám v sobě Danielův penis a mou prohnutou páteř, připomínající U-rampu ve skate parku v tenhle moment nenarovná nic. Ani Danielovy nehty hluboko zadřené v mé kůži.

Nehýbu se. Tohle fakt nedávám. Je to tak silné a já už jsem dost podrážděný. Richard mě uvnitř sebe svírá tak natěsno, že můj první pohyb směrem ven sotva ustávám při vědomí. Je to jak tahat korkovou zátku z hrdla vinné láhve. Nahnu se nad Richarda a věnuji mu ošetřující polibky na rýhy krášlící jeho kůži a najíždím jen krátkými pohyby, co nejvíc do hloubky, abych měl co nejlepší přístup na jeho penis, kde se na rozdíl od mé pánve moje ruka pohybuje rychle, vychutnávajíc si celou jeho délku a tvrdost.

Při rychlosti, s jakou Daniel zpracovává moji erekci, zřejmě už dlouho nevydržím. Přemůžu svou bezmoc, která mě srazila na podlahu, a jednu ruku vsunu pod své břicho. Chytnu Daniela a trochu zbrzdím tempo jeho ruky. Několikrát se zhluboka nadechnu a trochu povolím svěrače.
Tření je tak o něco snazší, ale přesto intenzívní. Začínám Danielovi vycházet svou pánví vstříc, ale přesto nejsem schopen zvednout hlavu ze země a podlaha pode mnou začíná vlhnout od mého horkého dechu.
Pomalu mé tělo pohlcuje pocit, který zažívám tak výjimečně. Vzrušení, příjemný pocit z vnitřního uspokojování a tlak na mém penisu mě zcela pohlcuje a já se v tom začínám ztrácet.

Richard se konečně uvolňuje a já si užívám jeho pohyby pánví proti mně. Jen se mu zapírám dlaní o kostrč a věnuji se pouze jeho penisu. Všechno se ve mně hroutí, sem tam se prohnu, abych nebyl úplně pasivní, a svoje vzrušení ventiluji hlasitými steny. Celou dobu je to pro mě silně intenzivní a mám co dělat, abych ještě chvíli vydržel. Když mě sevře přicházející orgasmus, snažím se ho strnulou polohou rozehnat a moje poslední myšlenka patří tomu, že bych měl rychle utéct, aby po mě nezůstaly žádné důkazy.

Končím. Mé tělo najednou pohltí nekontrolovatelný, ale přesto příjemný pocit, který doprovází přicházející orgasmus. Všechno, co se tlačí do podbřišku, se přesouvá dál a hledá si to cestu ven, přes Danielovy prsty. S táhlým hlasitým výdechem se moje tělo dostává do křeče, kdy se už nejsem schopen ovládnout. Podlaha pode mnou už nevlhne jen od mého dechu, ale i potu, který mi po malých pramíncích stéká po čele. Nohy mi slábnou, kolena se mi rozjíždí a já pomalu doléhám na podlahu celým tělem.

Ve stejný moment kdy chci z Richarda uniknout, mě sevře, až se mi zatmí před očima. Stáhne mě sebou dolů, že mi nezbývá jen mu vyslat protestné výkřiky do zad a pak se je snažit utlumit přisátím na jeho kůži. Snažím se uvolnit prsty na jeho penisu, abych ho nerozdrtil, sbírám jeho sperma na své prsty a věřím, že mě tohle dostatečně uklidní.
„Promiň," cedím mezi zuby. „Takhle jsem to nechtěl."

Prudce oddychuji a mírným prohýbáním v páteři si ještě na moment užívám tření uvnitř mně. Nevadí mi, že se do mne Daniel udělal. Chtěl jsem to. Chtěl jsem to pro sebe a chtěl jsem to pro něj. Takhle dobrovolně se dávám jen jemu, protože ho miluji a jen on tohle může udělat.
Přestávám se hýbat úplně a snažím se posbírat všechny pocity doznívajícího orgasmu. Můj dech se pomalinku zklidňuje a srdce už netluče tak zběsile a dostává se do rytmu vojenského pochodu.
„Ne.ser mě a neomlouvej se pořád," řeknu polohlasně mezi jednotlivými výdechy. „Já to tak chtěl, chtěl jsem to pro nás. Ty jediný..." natáhnu ruku za sebe a pohladím ho po zádech. „Miluji tě Danieli." zašeptám do podlahy.

Tisknu svoje ústa na místo, kde mi jeho srdce buší do rtů a nutí mě podle něj se pomalu uklidňovat. Vytáhnu zpod něj ruku. Hladím ho přes ruku, na bok a na záda a pomalu se zvedám, abych ho tolik nezatěžoval.
Svezu se vedle něj, položím hlavu na zem, abych měl oči přímo naproti těm jeho, a vysílám k němu spokojené pohledy.
„Taky tě miluji," přejedu mu znovu po zádech směrem dolů a snažím se mu rozmazat moje sperma po hýždích. „Byl jsi úžasný. Sex s tebou je úžasný. Víš, že tohle.... po mě nemáš chtít."

„Proč? Nelíbilo se ti to? Nemáš to rád? Nechceš mi to občas dopřát?" vyhrknu na něj všechny ty otázky. Dívám se mu do očí a všemi těmi pohledy bych mu chtěl říct, jak moc se mi to líbilo, jak moc jsem spokojený, jak moc ho miluji. Ale opakoval bych pořád dokola stejná slova, která jsem už jednou řekl. Položím ruku na jeho bok. Pohladím ho a sjedu dolů k jeho penisu, který je ještě vlhký.
„Myslím, že tady tvému příteli se to líbilo." Usměju se na něj a natáhnu se pro polibek.

„Moc dobře víš, že se mi to líbí. Až moc," vrčím a okusuji mu spodní ret. „Co když si na to zvyknu a budu muset vyhledávat zadek jinde? Už nikdy nechci zažít ten pocit, že mi nevěříš. Mám raději, když si bereš ty mě. Když cítím, že ti patřím. Potřebuji totiž někomu patřit. Jinak si připadám hrozně sám."

„Věřím ti. Věřím, že bys to neudělal." Přetočím ho na záda a lehnu si na něj. „A to že mi patříš, je snad jasné, ne?"
Začnu ho líbat, abych umlčel další námitky. Jazykem hladím jeho patro, přejíždím po zubech a vyplňuji celá jeho ústa.
„Tahle chuť je jen moje." usměji se, když se s jemným olíznutím jeho rtů na moment od něj oddálím.


Oplácím mu polibky a prohrabuji se v jeho chloupcích na hrudníku. Sakra, tak hrozně mě na něm vše vzrušuje. Tam moc se mi líbí každý dotek, který mi věnuje. I kdybychom se o sebe otírali jen svými nosy, nejspíš by se mi z toho postavil. Kdy už se konečně naučím ovládat?
„Patří ti úplně všechno, až mě to děsí," usměji se a maskuji svou touhu do polibku.

„Úplně všechno," vydechnu do jeho úst.
Kdy se to stalo? Kdy jsem se tak bezhlavě zamiloval? Pocit, že bych ho ztratil, mě málem zabil. Už se to nesmí nikdy opakovat. Patří mi. Patří mi, stejně jako já patřím jemu. Všechno tohle vkládám do svých polibků, aby to pochopil, aby věděl, že to myslím smrtelně vážně.
Úplně nás to pohltí a já tak nějak začínám tušit, že se dneska do postele jen tak brzy nedostaneme.
Nevadí, můžu spát i tady na té tvrdé podlaze. Když mám Daniela u sebe, usnu v klidu kdekoliv.

Nemůžu se jeho polibků nabažit. Já určitě nebudu ten, který přestane, protože jsem hrozně nenasytný a začínám mu automaticky přejíždět nártem po lýtku. Někde v hloubi duše doufám, že to krásné spojení Richard co nejdřív ukončí, protože napětí se mi rozlévá do krve a v takovém stavu se ke mě spánek nikdy nedostaví.

Daniel stejně jako já nejsme schopni v tuto chvíli přestat. Toužíme jeden po druhém a nikdy se nebudeme mít dost. Naše vzrušení znovu nabírá velké obrátky a já mám v úmyslu ukázat Danielovi, jak moc mi patří.
Než si začnu značkovat to, co je moje, jemně ho skousnu na krku a do ucha mu zašeptám: „Pozítří jedeme k Lauře podívat se na našeho synovce. Máme dost času na všechno tohle. Zítra nejdu do práce, tak nemusím vstávat. Jseš srozuměný s tím, co to pro tebe znamená?" usměju se, když vidím Danielův výraz, který mluví za vše.
Víc už nemluvím. Není třeba. Nemůžu. Jsem plně zaměstnán Danielovým tělem.

______________________________________________________________

moje písmenka pěkně všechny pohromadě Smile Smile
topbee-yaoibox

Dodatek autora:: 

Minule se Richard s Danielem usmířili, ale ještě nějaké věci zůstávají nedořešeny.
Tahle část je na nás nezvykle dlouhá, ale ono to prostě nějak nešlo rozdělit. Máte tady aspoň dvojitou dávku do vašich žil, a věřím, že budete i překvapeni - a doufám, že mile překvapeni Smile

5
Průměr: 5 (17 hlasů)