Je to dlouhé. Hrozně dlouhé.
U předešlých kapitol jsem se snažila vejít do devíti tisíc písmenek, ale tady se mi to trochu vymklo kontrole ...
Jo, jednou jsem se dostala přes spisovatelský blok a už zas plodím jak zběsilá -.-

Někdo mi řekl, jestli nemám Minha ráda, že mu dělám takové věci ... Ve skutečnosti ho miluju úplně nejvíc ze SHINee, je to můj Muž číslo 1 Jsem hrdý "Flamer" XD Akorát jsem jaksi sadista a někdy mám takové stavy, že občas ubližuju svým uke ^^"
Minho, lásko, mianhae za ty ošklivé věci, ale uvidíš, že nakonec bude Happy End ~ * pokud Taemina navlíknou do svěrací kazajky *

Asi po dvou letech se vracím ke svému prvnímu dílku, který jsem zde zveřejnila, totiž k sérii "Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry.", abych dodržela svůj slib.
Tato má jednorázovka souvisí s touto sérií. Takové mé malé vysvětlení toho, co mohla Sakura v Nekropolské knihovně zažít... Lze ji však brát i jako samostatné dílko bez bližší návaznosti. Vždy mě zajímala oblast snů, přeludů a to, jaký vliv a propojení tyto věci mají na nás. Splétat se, být ztracen v tom, co je skutečností a co ne, je těžký problém... zvláště, když jde o život.
Jestliže Les ducha přijímal zoufalé lidi, ukazoval jim jejich bolest, trápení jejich duše, aby buďto upadly do věčného bloudění v něm, nebo nalezli cestu do Nekropole, cestu k božskému klidu a míru.
Nekropolská knihovna je podobným místem, živým organismem. Hledat v ní vědomostí, je rovné hledat je ve svém nitru, kdy výsledek nemusíte přečíst a rozumět tomu zrovna vy, není tak důležitý, jako samotná cesta. Může ukázat vaše nitro, vaše strachy, to co chcete... ale především ukazuje to, co musíte vidět, aby jste pochopili.
Doufám, že se tato povídka bude líbit, přeji příjemné čtení