SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Jednorazove

Sen nebo skutečnost ?

Vložil/a SELINA, 12. Únor 2009 - 4:32

Mám tu pro vás jednu mou jednorázovku, která mi prostě před pár měsíci jedné noci napadla. Ani nevím jak, ale musela sem to napsat. Nevím jestli se vám to bude líbit, ale mohu říct, že jsem to psala srdcem. Asi sem měla nějakou divnou chvilku, já totiž normálně vůbec takovýhle ff, natož jednorázovky tou dobou ještě nikdy nepsala. No tak se dyžtak nezlobte, kdyby to na vás dělalo dojem, že je to něco hroznýho. Protstě mi tenkrát chytla nějaká divná nálada.

Dodatek autora:: 

Tak jo, poslouchám nebo spíš čtu váš ortel.
Hrůza co??? Asi jo, no teda já mám z toho strach, ale to už je u mně asi normální
Tak prosím pište, komentujte a hodnoťte. Třeba když zjistím, že se vám to líbilo, udělám vám radost, a zase až mi chytne opět uprostřed noci rapl, tak pro vás něco sepíšu
---------------------------------------------------------------------------
Všem moc děkuju za přečtení, a jak říkám, při nejhorším se omlouvám.

  • Číst dál
  • Share this

Ztracená odvaha

Vložil/a Tara Monyuky, 11. Únor 2009 - 19:33

Ztracená odvaha

Oči červené od, nekonečných slz.v srdci smutek, co se jen tak neschová. Neschová se za pocitem, že bude šťastný. Konečně šťastný.
Černovlasá dívka drobnější postavy, přecházela po pokoji sem a tam. Snažíc se ze všech sil utišit. Nezvládala to. Srdce plakalo nad neopětovanou láskou. Ničilo její zdravé a jasné myšlení. A to nejhorší, ničilo jí samotnou.

Dodatek autora:: 

Můj menší nepatrný výmysl, chorého mozku Smile

Zápisník

Vložil/a Misa-Misa, 9. Únor 2009 - 21:02

Ahoj jmenuji se Miko je mi 16let.A zrovna ted jdu dělat jaké si přímačky neni to na školu řekli nám jenom:,,kdo složí tuhle zkoušku a bude jenom jeden čeká ho náká odměna můžete to tak brát ale chci říct jsou to testy která skládá celá země opakuji celá země je to kole 16-18 let'' To je vše já jsem zatim ve škole patřila mezi ty nejlepší ani moc nevěřim že vyhraju z celý země až tak dobrá asi nejsem ale možná kdo vi.Už jsem v té místnosti na zkoušky moc lidí tu neni kolem 30 z celý školy asi si moc netroufá.

Dvě rozdělená srdce

Vložil/a SELINA, 9. Únor 2009 - 4:26

Tuto povídku jsem sepsala právě dnes v noci, Respektivě teď.

Dodatek autora:: 

Mmm...takže nevím jaký na vás tento můj příběh udělal dojem.
jen pro ty, co jsou citlivější nátury, to aby si snad příště k mým budoucím FF a Realům už brali rovnou radši štos kapesníčků, že? XD
Mno se nějak horši a horšim, nebo mi to jen přijde, že se víc a víc propadám do citovejch povídek??
No tak vám nevim, vážně nevim, když sem to po sobě teď četla po druhý, tak už tam ani snad skoro žádný chyby nevidim, ale to je u mě normální , a pak se jich tam najde mraky XD, a ZROVNA TAK SEM JÁ SAMA ÚPLNĚ CÍTILA tuhle povídku jak sem jí sepsala tak....tak divně..prostě zvláštnim stylem pro mě samou neobvyklim.. Takže když si teď v hlouby duše myslim, že je to možná můj nej výtvor co sem kdy napsala, tak to bude zaručeně propadák , jak já se znám Laughing out loud
Tak ale teď vážně, sice si myslim, že tam moc chyb nemám , i když určitě mám, ale jako ten děj ..mno celý to co sem tu napsala, neřikejte mi hlavně že se vám to ještě líbí?? Nebo to tu semnou už jako vážně šlehne XD
Mě se to nelíbí nejvíc, vlastně se sebou nejsem vůbec spokojená, ale tak když už sem tu stvořila sekci pro povídky, tak proč to sem nedát? Ať se svět pokochá mým antitalentem Laughing out loud, STEJNAK SI TO MOC LIDÍ NEPŘEČTE.....btw: (Díky BOHU ŽE NE MOC LIDÍ:-D)

Já budu čekat

Vložil/a SELINA, 7. Únor 2009 - 4:12

Tento jednodílný příběh byl původně sepsaný pro jednu FF soutěž, ale když to tak po sobě čtu, tak sem ráda že sem to tam nedala XD.

Dodatek autora:: 

já vím , já vím, tak jak bych to shrnula…ehm, ehm,… děsnej příběh , děsnej děj, děsný zakončený, takže sečteno, vyděleno, a rovná se : …mno prostě katastrofa Laughing out loud

Poslední sbohem

Vložil/a Swooki, 6. Leden 2009 - 19:00

„Dobré ráno miláčku.“
„Dobré Naruto.“
„Přišly dnes noviny?“
„Ano, máš je na stole položené vedle snídaně.“

Naruto se posadil, vzal si do ruky noviny a začal číst. Když v tom z ničeho nic zajekl.

„Co se děje?“
„Víš kterého dnes je?“
„Ano vím, je 18. září.“
„No právě, v tento den, Team 7, jsme si společně slíbili, že se shledáme odpoledne před hlavní budovou Hokage.“
„A kdy jste si to slíbili?“
„Je tomu přesně padesát let. Přesně před padesáti lety, kdy se naše cesty znovu a naposled rozešli jsme si společně slíbili, že ať se děje cokoliv, tak tam všichni přijdeme.“
„Ale ty blázne stará, myslíš, že si na to vzpomenou. Sám si řekl, že je tomu už padesát let.“
„Ale nech toho! Byl to slib, který se musí splnit.“

Podíval se na nástěnné hodiny.

„A co já tu s tebou tak žvaním. Už musím jít, abych to stihl.“

Dopis

Vložil/a Swooki, 6. Leden 2009 - 18:58

Vzpomínáš na to, když jsme byli ještě děti? Ty jsi vždycky byl génius a já? Já si vždy přál být jako ty. Všichni tě uznávali, rodiče byli na tebe pyšní a já – já byl jen přítěž.

Všichni mi tě předhazovali, pořád jsem slyšel: Proč nejsi jako tvůj bratr?. Já se snažil být jako ty,ale stejně jsem nebyl pořád dobrý. Vše co jsem udělal bylo špatně, protože ty jsi to vždy zvládl lépe. ale pak? Pak se v tobě něco změnilo a já, i když jsem věděl, že to není dobře, tak jsem byl rád. Otec si mě začal všímat a já byl opravdu šťastný. Pořád jsem trénoval a snažil jsem se, aby otec byl na mě víc a víc hrdý, aby byl hrdý na to, že jsem jeho syn.

Ale časem jsem si uvědomil, že to neměl být otec, od kterého jsem chtěl slyšet, že je na mě hrdý, ale ty. Měl jsi být hrdý na to, že jsem tvůj bratr, i když mladší.

Doznání

Vložil/a Swooki, 6. Leden 2009 - 18:57

Byl jsi mi přítelem i rivalem. Miloval jsem tě i nenáviděl.

Z počátku jsem to nechápal proč si mě zachránil, proč si vyměnil svůj život za můj. Nechtěl jsem, abys pro mě zemřel. Za to tě nenávidím, ale také jsem ti vděčen.

Po smrti mé rodiny jsem neměl nikoho, všechny jsem je ztratil, byl jsem sám, ale pak jsi se v mém životě objevil ty. Byl jsi jako má rodina. Měl jsem tě rád jako svého bratra.

Zemřel si mojí vinou. Jen proto, že jsem věřil, že plnění pravidel je nejdůležitější a ty jsi za mojí hloupost zaplatil životem. Dal si mi druhou šanci k životu. V ten den jsem vše pochopil.

Vždy jsem si myslel, že smyslem života shinobiho je plnit rozkazy ať se děje cokoliv, ale ty jsi mi ukázal pravdu, i když za velkou cenu – cenu vlastního života. Nic nestojí víc, jako život přítele.

Láska či nenávist

Vložil/a Swooki, 6. Leden 2009 - 18:56

Z lásky se rodí nenávist a z nenávisti láska. Když ti někdo koho miluješ ublíží, tak že máš strach, abys ten pocit už nikdy necítil, tak jediná věc, co ti zbývá je nenávist.

Taky jsem si to myslela a strašně moc jsem trpěla. Nikomu jsem nevěřila, bála jsem milovat. Všechny jsem od sebe odháněla, protože jsem měla strach.

Slova: „Sejde z oči, sejde z mysli“, nepomáhaly a já se čím dál tím více uzavírala před okolním světem. Věřila jsem, že je to moje bolest, kterou si vyřeším sama tím, že jsem ji v sobě dusila.

Čím více jsem se uzavírala, tím více mě to bolelo. Neměla jsem chuť jíst, pít, vlastně ani být.
Dýchat bylo pro mě čím dál tím více obtížnější. Jako by vzduch těžknul a já každým nadechnutím jsem padala a padala pod tou tíhou k zemi.

Kým chceš být?

Vložil/a Swooki, 6. Leden 2009 - 18:55

Chceš být anděl nebo ďábel?
Spasitel či kat?
Ty sám nevíš.
Tvá duše bloudí v temnotách.
Ale co nastane pak?
V co doufáš?
Ve spasení nebo snad být ve věčných temnotách?
Stal ses ďáblem, sám, nemilován, všemi opovrhován.
Měl si šanci stát se andělem, měl bys přátele, rodinu a všemi bys byl milován.
Ale ne.
Šel si za svým snem, snem být spasitelem i katem.
Spasitelem svým nebo svého bratra.
Kdo z vás bude spasen a kdo zatracen.
Kdo bude bloudit ve věčných temnotách?
Duše tvá či tvého bratra.
Ty sám nevíš a přesto hledáš klid v duši u samé brány pekelné.
Jak to s tebou dopadne.
Co se stane, až svou pomstu vykonáš?
Přemýšlel jsi o tom, však?
Ne - ty nevíš a stále bloudíš v temnotách.
Jsi smířen s tím, že je to tvým údělem.
Co se stane, když zklameš?
Ty nevíš, ani o tom nepřemýšlíš.
Jen doufáš, že už to nebude jen tvým snem.
Bojíš se, máš z toho strach?

Syndikovat obsah