Tým sedm dorazil do své rodné vesnice. Ale hned jak vešli, tak si všimli, že není něco v pořádku. Všude pobíhalo hodně ninjů, byl velký rozruch.
„Co se tu stalo?“ divil se Sasuke. Yamato zakroutil hlavou a řekl:
„Podle toho rozruchu, asi nic dobrého. Vždyť zburcovali i všechny geniny a to se jen tak neděje.“ Kakashi přikývnul a dodal:

Moje první jednorázovka....Sice na to nevypadá, ale je to tak.... Jestli se vám to nebude chtít celé číst, tak bych to mohl rozdělit na dva díli..

Sluneční svit zaplnil les plný života. Život si v něm plynul svým vlastním pomalím tempem. Nic ho nemohlo vyrušit. Ani tiché kroky mladého blonďáka s černou kápí, který bez cíle bloudil světem.

Tato série je na námět, který mě napadnul, když jsem četl FF od Amy-chan a ta povídka se jmenuje ......ALIVE?! zde je odkaz na první kapitolu:[?:http://147.32.8.168/?q=node/50665 .....ALIVE?! 01]
Četl jsem 11 dílů a od teď se začne děj lišit, podle toho jak to budu psát já. Povídku jsem nazval:

,,Dárky? Co to může být?“ podivila se Ino s hamižným úšklebkem na tváři.
,,Na každého se dostane, tak tady prosím stůjte a nechte mě pracovat,“vysvětlil Naruto. Přistoupil k těm pěti, co si přivolal a složil pečeť boha smrti. Všech pět pocítilo zvláštní, nedefinovatelný pocit. Když to skončilo, tak se cítili jinak. Jako by skutečně žili. Nechápavě se podívali na Naruta. Ten jim jen řekl:
,,Teď zase žijete plnohodnotný život. Můžete si užívat i zemřít. Prostě jste opět ožili.“

Nepřítel se připravoval útočit na ninji.
Naruto nad sebou a armádou vytvořil společně s ostatními malou skleněnou kopuli. Složili zase nějaké pečetě a přenesli se na povrch. Postavili se opět proti nepříteli, který se nemohl vzpamatovat z toho, že jejich nejlepší útok takhle snadno přežili.

„Už jsem myslela, že jsme o něho zase přišli,“ oddechla si Sakura, Hinata souhlasně pokývala hlavou.
,,On ovládá i mokuton?“ podivil se Yamato.

U Tsunade v kanceláři:
Tsunade si zrovna povídala se Shizune:
,,Takže všechny zprávy jsme odeslaly. Teď musíme jen čekat na odpověď.“

Mezitím v Listové:
Uběhlo jen pár sekund od toho smutného okamžiku, kdy Naruto prošel bránou a nadobro zmizel. Všichni byli zticha a nic neříkali, kromě Sakury, která stále plakala za jejího nejlepšího přítele, kterého už zřejmě nikdy neuvidí. Vstřebávali to co se stalo. To že jejich přítel, spolubojovník a žák se už nikdy nevrátí. Tsunade s Gaarou se naštvaně dívali na Mizukageho a spol., ti se na ně mile usmáli a řekli, že už můžou konečně uzavřít tu jejich dohodu. Stálo tam: