Kakashi se Shikamarem se na něho udiveně podívali.
„Veď nás, půjdeme za tebou,“ rozkázal Shikamaru. ANBU jenom přikývnul a vedl je k jejich cíly. Běželi městem a všichni si je udiveně prohlíželi a divili se kam tak spěchají. Skupinka se zastavila před velkou budovou. Byla to nemocnice. Vběhli dovnitř. Hned ve dveřích potkali Tsunade, která po tom co se vzdala titulu Hokage se ujala nemocnice.
„Co se děje Tsunade-sama?“ zeptal se hnedka Shikamru.

Poté co Naruta pohltilo Amaterasu se objevil u Kyuubiho. Liška si ho vyděšeně prohlížela.
„Naruto, co budeme dělat?“ ptala se ho s udiveným výrazem ve tváři a dodala: „Kdysi, předtím než jsem napadl vaši vesnici, tak jsem se při pustošení jedné vesnice setkal s Madarou. Kdybych ho nechal spát, tak by se nic z tohohle nastalo. Ale já jsem ho svým řáděním vzbudil, a on dostal nápad. Pomstít se za všechno co se mu kdy stalo Konoze. A tak ke mně přišel a začal po mě metat techniky. Dlouhou dobu jsme spolu bojovali až použil tenhle smolný oheň. Myslel jsem si, že se mi nic nestane a tak jsem se nechal zasáhnout, ale mýlil jsem se. Tam oheň mě tak moc uškodil, že jsem se musel potom týden léčit. A to je s mými léčícími schopnostmi opravdu hodně. Kvůli tomu to už nikdy nechci zažít a vím zcela určitě, že ty bys to nepřežil.“ Domluvil vyděšený démon a čekal jak bude reagovat Naruto. Na jeho tváři se nepohnul ani nejmenší nerv. Bylo vidět, že nad něčím přemýšlí.

Už je tu zase zima. Podíváš se ven a hned víš, na čem jsi. Hnusno, odporno, ani ptáčka neuslyšíš, protože ty jediný mají něco v hlavičkách a odletěli do teplých krajů. Já křídla nemám a tak jsem tu zůstala. Moje složitá finanční situace to také nedoluje, takže mi to zbyl jen internet, notebook a Konoha . Abych to upřesnila. Stal ze mne narutofil během pár týdnů a ve společnosti kolem mne pokládají za blázna. Typy vět jako : „Je ti 22 let a sleduješ pokémony?!“ nebo „Co je to ta manta?

Je to tak strašně dlouho. Vzpomínáš si ještě na mě?
Shlédl na svůj domov. Domov, který zradil a utekl z něj. Ale pořád to byl jeho domov. Ne jako to vyhnanství, do kterého utekl. Něco ho táhlo zpátky sem. Domů.
Je to tak dlouho, co jsi odešel. Nikdy na tebe nezapomenu...
Seděla na okně a dívala se ven. Myslela na něj, jako každou noc. Pořád měla nějakou naději, že na ni nezapomněl, že se vrátí...
I pokud si na mě vzpomínáš... budeš mi schopná odpustit? Doufám, že ano...
Má tam jít? Zkusit ji najít?

[=15]Předem upozorňuju, že ti co nemají rádi verše a smutné či procítěné děje, tak si to radši ani nečtěte.V opačném případě, kdo má rád v takovýhto příbězích i nějaký ten verš, a prožívá všechno co čte ohledně představivosti do hloubky, tak ať si radši k této ff přistrčí kapesníčky.
Takže předem chci říct,že nepočítám S tím, že by tato má jednorázovka na někoho nějak zapůsobyla, protože se za ní docela i stydím. Ale na přesvědčení jisté osůbky jsem se jí rozhodla vydat veřejně.

Shana se vrátila z velmi náročné mise do svého bytu a šla se po dlouhé době osprchovat v krásně teplé vodě. Poté, co se vrátila ze sprchy zpět do ložnice, čekalo ji tam milé překvapení. Z šoku z toho co vidí, si zapomněla dále přidržovat ručník co měla ovinutý kolem svého ještě mokrého těla a ten ji pomalu z klouzl po jejím těle na zem.

„Jsi krásná jako vždy má lásko.“
„Sa-Sasuke co ty tu děláš? Já-já…“

A je to tady Někteří co sem zavítají čtou mé povídky si ted asi říkají"konečně další díl je tady" Ano je. A brzy bude již další ;-úú Tak se těšte.
Jinak tento díl je mírně odpočinkovější od Sirie a spíše je zaměřený na Konan.
Já vím neobvyklé, ale vše má svůj účel a ti i v mých dějích. Jenom ještě doufám že až dočtete poslední větu dnešního díl ebudete mít chut mi skočit po krku ja očekávám že ejspíš ano jj, uhodli ste... je to jeden z mých oblíbených konců }:)