TADY JE DALŠÍ DÍLEK. TAK PŘÍJEMNOU ZÁBAVU A KOMENTÍKY A BODÍKY,PŘÍJMÁM S NADŠENÍM,AT SOU JAKÁKOLIV.POTŘEBUJU VĚDĚT JAK MOC JE TO HROZNÝ .

TENHLE DÍL JE ŘEKLA BYCH,NO,TROCHU VÍC ZAJÍMAVEJ(SNAD NE PŘEHNANEJ),A ODSUD SE TO VLASTNĚ ZAČÍNÁ PĚKNĚ ZAMOTÁVAT ZÁHADAMI.ALE NEBOJTE,NAKONEC VŠE POSTUPEM ČASU VYJDE NAJEVO.

[=15]4. díl

Itachi se na ni podíval ,a viděl jak je vyděšená z Kisameho. Stoupl si před ní a pohlédl na něj velmi vážně,a to dost zle.
Kisame to nějak nepobíral,ale nakonec pochopil a vrátil se zpátky.
„Tak jak jsi se rozhodla??" Ptá se Pain
„Myslím že s vámi nějaký čas zůstanu,ale jen než si vzpomenu.Slibte mi že mi pak necháte odejít,a já vám budu věrná,a nezradím vás.“ Odpověděla Siria.
Pain chvíli přemýšlel,ale nakonec spustil „Souhlasím,ale s námi budeš chodit všude kde bude zapotřebí,a přijmeš k sobě jednoho z nás jako svého týmového partnera,kterého budeš poslouchat.hmm?“
„A kdo to bude??“
Pain pohlédl na všechny v okolí a pak ukázal na osobu stojící proti němu.Byl to…......................Byl to Itachi.
Siria se tak trochu zalekla, ale pak se jen tajemně pousmála na Itachio.Ten jí místo úsměvu,opětoval výraz vraha.
Po chvíli ticha,se zeptala „A kde budu spát???"(Doufám, že dostanu stejně pohodlnou postel jako má Itachi)prolítlo jí hlavou.
„Bohužel už nejsou žádné pokoje volné,takže budeš se svým týmovým partnerem. A abych nezapomněl,za pár dní jdeme na misi“ Prohodil Pain zlehka.
Siria jen oněměle stála na místě,až po chvíli se vzpamatovala,a šla zpátky do pokoje.

[=15]FF na anime Shugo Chara, spolupráca so Saii-chan
Read & Enjoy

Úvod:

[=15]Prach se začal usazovat a odhalovat děsivé bojiště. Před spojeneckou armádou začínal kráter. Přímo dole v kráteru se zvedali Akatsuki.
„Jste všichni v pořádku?“ zeptal se Madara. Všimnul si jak se předním zvedá nějaký kopec. Když přišel blíž, tak si uviděl, že to je Kisame, který se zvedá i s obrovskou kopou hlíny na sobě. Byl trošku pochroumaný, ale nic moc vážného mu nebylo. Mohl dále bojovat.

[=15]O den a půl později v Konoze:
Tsunade s dalšími ninji stála před bránou Listové vesnice a čekala na příchod svých spojenců z Píseční vesnice. Ani nemuseli dlouho čekat. Po krátké chvíli se začali z lesa vynořovat první ninjové se svým Kazekagem v čele.
„Vítejte spojenci. Děkujeme, že jste přišly,“ přivítala je Tsunade.
„Děkujeme. Vzal jsem sebou ninjů co to šlo. Něco jsem musel nechat ve vesnici. Kvůli bezpečnosti to snad chápeš, že?“ promluvil k ní mladý Kazekage.
„I za toto co jsi přivedl jsem ráda a děkuji. Snad se ubráníme,“ řekla smutně Hokage a pokračovala:
„Tady Sasuke vás doprovodí tam, kde se strhne boj. Tady hned na obrovské mýtině. Ukáže vám naše pozice a taky kam se budete hodit vy. Snad vám to bude vyhovovat.“
„Běžte všichni tady se Sasukem. Ukáže vám to místo. Já tady ještě musím něco probrat se Tsunade-sama,“ rozkázal písečným ninjům jejich velitel. Jeho podřízení ho poslechly a za doprovodu Sasukeho šly na místo boje.
„Co chceš ještě probrat?“ zeptala se ho udiveně Tsunade.
„Chtěl sem se tě zeptat jestli nemáš nějaké informace o Narutovi? Nevíš jestli nám přijde na pomoc? Nebo aspoň proč odešel?“ zeptal se Gaara nedočkavé Tsunade.
„Nevím o moc víc, než ty. Odešel krátce po smrti jeho učitele jednoho z legendárních saninů Jyraii. Tehdy se dozvěděl, že za tím vším stojí Pein a také to o tom, že je “vyvolené“ dítě. Které buď svět zbaví všech válek, a nebo ho zničí. Odešel kvůli pomstě. Pravděpodobně šel někam trénovat, ale kam to nevím. Jeho pomoc by se nám hodila. Sice zde jsou kvůli němu, ale myslím si, že kdyby tu byl, tak by neměl žádnou šanci proti nám Akatsuki, i kdyby měli kolik chtějí vojáků,“ odpověděla mu smutná Tsunade, protože jí také scházel nejhlučnější ninja a zárovně nejlepší ninja v překvapování lidí.

Trošku stará kapitolovka (ktorá ešte stále nie je dokončená ), dúfam, že sa niekomu bude páčiť
P.S.: Mierne krátke, ale moje začiatky boli krátke xD

[=15]"Mello! Vem si svojí peřinu!"
"..."
"MIHAELI! Řikám ti, NEBER MI PEŘINU!"
"Chrrr, pššššššššššš, chrrrrrrrr, pšššššššš..."
To už se malá, růžovo-fialovlasá osůbka naštvala a bez milosti Mella zkopla z postele. Ten rozespale zamumlal:
"Prčmě budíš?"
"Bereš mi peřinu!" zavrčela dívka a rázně mu onen předmět sporu, který byl mimochodem tak velký, že by se pod něj vklidu vešli dva obři, vytrhla z rukou. "Vem si svojí!"
"Tu sem půjčil Mattovi, víš jak, vždyť je nemocnej..." pokrčil bezmocně rameny Mello a zíval na celé kolo, aniž by se obtěžoval dát si ruku před pusu.
"To je mi jedno! Tak si běž spát k Mattovi!"
"Výborně, jak chceš, Kano." brouknul nakvašeně blonďáček a vzápětí už se přivinul k Mattovi, který chvilku připomínal střídavě cirkulárku a rozzuřeného lva, a spokojeně se přidal, v chrápání, k němu.

"Jůůů... to jsem se ale krásně vyspala, když jsi mi nedejchal za krk." Kana provokativně na Mella ukázala svojí snídaní, zatímco on si tu svou ještě vyráběl.
"Nám s Mattem to taky nevadí..."
Jakmile Mello pronesl tuhle poznámku, na Kanině čele zazářil neonový nápis "Yaoi" a očka se jí rozzářila jako dvě hvězdičky.
"Hej! Není to tak jak si myslíš! A vůbec, a co ty hned nemyslíš... Je ti čtrnáct, tak se na to chovej, ségra!" Kana na něj jen vyplázla jazyk a dál se až moc pečlivě věnovala své topince s máslem. Do skromné kuchyňojídelny se mezitím vtrmácel Matt, s nosem červeným jak ředvička, s šátkem okolo krku a ustavičně pochrchlávající.
"Měl bys ležet," poznamenali oba sourozenci najednou a dál se věnovali svým snídaním.
"Víte... asi bych vám měl něco říct..." zabublal tiše Matt a rozkašlal se.
Kana popadla novou topinku, namazala si jí důkladnou vrstvou másla, která byla vyšší jak sama topinka, a pobídla ho:
"Fajn, tak povídej..."