Vzpomínáš na to, když jsme byli ještě děti? Ty jsi vždycky byl génius a já? Já si vždy přál být jako ty. Všichni tě uznávali, rodiče byli na tebe pyšní a já – já byl jen přítěž.

Všichni mi tě předhazovali, pořád jsem slyšel: Proč nejsi jako tvůj bratr?. Já se snažil být jako ty,ale stejně jsem nebyl pořád dobrý. Vše co jsem udělal bylo špatně, protože ty jsi to vždy zvládl lépe. ale pak? Pak se v tobě něco změnilo a já, i když jsem věděl, že to není dobře, tak jsem byl rád. Otec si mě začal všímat a já byl opravdu šťastný. Pořád jsem trénoval a snažil jsem se, aby otec byl na mě víc a víc hrdý, aby byl hrdý na to, že jsem jeho syn.

Ale časem jsem si uvědomil, že to neměl být otec, od kterého jsem chtěl slyšet, že je na mě hrdý, ale ty. Měl jsi být hrdý na to, že jsem tvůj bratr, i když mladší.

Z lásky se rodí nenávist a z nenávisti láska. Když ti někdo koho miluješ ublíží, tak že máš strach, abys ten pocit už nikdy necítil, tak jediná věc, co ti zbývá je nenávist.

Taky jsem si to myslela a strašně moc jsem trpěla. Nikomu jsem nevěřila, bála jsem milovat. Všechny jsem od sebe odháněla, protože jsem měla strach.

Slova: „Sejde z oči, sejde z mysli“, nepomáhaly a já se čím dál tím více uzavírala před okolním světem. Věřila jsem, že je to moje bolest, kterou si vyřeším sama tím, že jsem ji v sobě dusila.

Čím více jsem se uzavírala, tím více mě to bolelo. Neměla jsem chuť jíst, pít, vlastně ani být.
Dýchat bylo pro mě čím dál tím více obtížnější. Jako by vzduch těžknul a já každým nadechnutím jsem padala a padala pod tou tíhou k zemi.

Tento díl se dnes pojednává zas z většiny o Sirii a lidech v jejím okolí. No sami posuďte jak je to nepovedený díl. A však upozor´ˇnuji, že je založený na LOVE žánru.

9. dílUtajéné city a nezapomenutá láska

[=15]Sirio!! Rozkřikl se když jeho hlas se najednou zasekl, poté co uviděl.

[=15]„Je to tu zajímavý,“ řekla Yang, která se rozhlížela po Seireitei. Soi se usmála.
„Pro tebe určitě, když jsi musela žít pořád jen na tom místě.“
„Pravda. Konečně si to můžu sundat.“
Hranou dlaně přesekla svoji masku. Soi uviděla, že má chladné, ledově modré oči.
„Kdo to je, Soi Fong?“ ozval se najednou hlas.
„To je Yang Kinsei,“ začala Genryuusaiovi vysvětlovat Soi. Popsala její schopnosti a celý ten souboj s Hollowem.
„Hm. Yang, pojď sem,“ zavolal na ni.
„Ano?“

„Takže jsi to ty, Naruto?“ nemohl ještě stále uvěřit Kakashi. Naruto se na něho podíval a řekl:
„To jsem se takhle moc změnil?“ Nikdo tomu nemohl uvěřit, ale bylo to tak. Jejich přítel už z mládí, tady stál před nimi a nic mu nebylo.
„Ale jak je to možný, že zrovna ty jsi zdejší vůdce? A co jsi vůbec dělat všechny ty roky?“ ptal se radostně Sasuke, který byl rád, že ho zase vidí.

„Všichni do útoku,“ rozkázal Kakashi a sám si vytáhnul nějaké kunaie a běžel na zvučné. Všichni ostatní členové jeho týmu ho následovali. Jen nikdo ze Zvučných nic nedělal. Všichni z týmu sedm hodili své kunaie na nepřítele a připravovali si další útoky. Sakura praštila do země a prasklina v zemi, která se tam objevila mířila přímo k nepříteli. Sai vyslal několik svých kreslených potvůrek a Yamato na ně zaútočil dřevem. Zbylí dva členové týmu použili svoji verzi Chidori. Všechny jejich útoky mířili ke svému cíly, když v tom se ozvalo:
„Mitsuishi!“ Mezi nimi a zvučnými se objevila trojitá obrovská kamenná zeď, která zastavila všechny jejich útoky. Rozhlíželi se kdo tu zeď přivolal a všimli si, že Osar sedí nahoře na té stěně.
„Ty nevíš kdo jsou? Vždyť jsou ze Zvučné. Proč jsi nám zabránil v tom útoku?“ vyjel na něho hnedka Sasuke.
„Protože Zvučná, jak ji znáte vy, už dávno neexistuje,“ odpověděl mu klidně Osar.
„Jak to myslíš? Vždyť mají znak Zvučné na ochranných čelenkách?“ ptal se hned Kakshi.
„Ti lidé jsou z Fuuma klanu,“ odvětil zase s klidem Osar.
„Fuuma klan? Ale to není možné. Vždyť ti se vzepřeli Orochimarovi a nepřidali se k němu! O co tady jde?“ divila se Sakura, když si vzpomněla na to, jak šly s Narutem a Jirayou hledat Sasukeho.
„Máš pravdu. Nikdy jsme se k němu nepřidali. Ale vůdce této země, jednou přišel do Rížové země. Dobil celou zvučnou vesnici a zbavil se všech Orochimarových poskoků. Potom ji opravil a předal do rukou lidí z naší země. My klan Fuuma jsme sjednotili ostatní ninja klany a obnovili Skrytou Zvučnou vesnici,“ ozvala se Sasame, která se svými lidmi obešla kamennou stěnu.
„Sasame jsi to ty?“ divila se Sakura, která ji nemohla poznat.
„A kdo jiný?“ usmála se na ni její dávná kamarádka.

Celá místnost opět ztichla. Všichni věděli, že Shikamaru má pravdu. Kdyby jim řekl, že Naruto zmizel někde na severu, tak by všeho nechali a šly ho hledat.
„Kdy máme vyrazit?“ přerušil ticho Kakashi.
„Co možná nejdřív. Musíme vědět na čem jsme. Jestli nám pomohou, a nebo ne….“ odpověděl mu Shikamaru.
„Rozumím. Týme sedm, za dvacet minut se sejdeme u brány. Rozchod!“ rozkázal Kakashi a zůstal s Hokagem sám v místnosti.