SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Home-cože to? (24.kap.) Battery

Dobře přiznávám, že jsem byla hodně překvapená. A to hned asi po patnácti minutách zahájení hry. Ale to jen proto, že jsme opět hráli s těmi nabroušenými cvoky, co mi zranili ruku. A to ještě k tomu o postup ke zlatu! Naše manažerka mi pro upřesnění mého dotazu, proč jako s námi tihle idioti zase hrajou, podala rozpis nejnovější tabulky. A opravdu v ní byli hned pod námi. Jsme tedy jediný tým, který proti nim vyhrál, a proto máme o pár bodů víc. Ušklíbla jsem se a na jednu stranu byla vlastně spokojená vývojem letošního šampionátu. Do výbuchu mého opravdového nadšení to ale mělo daleko. Podala jsem rozpis zpět Holly a konečně se přestala nervózně vrtět. Ani nevím proč, ale jestli jsou tihle v semifinále, tak finále bude stát taky za nic. Nadšení ze mě pomalu vyprchávalo, malými pramínky vytékalo kamsi za mě a já se tomu ani nesnažila zabránit. Zápas před mým rozostřeným modrým zrakem mi už nepřišel tak zajímavý, jako před pěti minutami a tak jsem se přestala snažit rozeznat protivníka od domácích. Míček mi unikal po celou dobu, takže jsem ho neřešila.

Proč mi jen Leny sliboval něco, co věděl, že stejnak nenastane? Ani jsem mu za to nemohla jednu střelit, jelikož byl zrovna na řadě k odpalu důležitého líčku. Jasně, nemusel tím myslet našeho nastávajícího soupeře, ale když né jeho, tak co by mě na tomhle celém zápase mělo tak dostat? Nadechla jsem se a znuděný teplý vzduchu vydechla do prostoru lavičky, na které poslední době sedávám mnohem častěji, než v poli. Dobře nechci znít jako arogantní sobec, ale pro tým by bylo mnohem lepší, kdybych hrála, což si uvědomovala tak půlka mých spoluhráčů. Dokonce i trenér to podle mě věděl na sto deset procent, tak proč sakra pořád sedím? Nemůžu si hold pomoct, štve mě to. Chci udeřit do letícího míčku! Chci cítit zpětný náraz pálky při střetu dvou těles! Chci na pár sekund přestat dýchat a těšit se z pohledu na oblohu a letící předmět.

.

„Chceš něco zakřičet, Škvrně?“ Zeptal se mě Frenk a trochu do mě přátelsky strčil, což v klučičím pojetí znamená, že vám trochu nalomí pár kostí. Snažila jsem se nevyjeknout a normálně mu odpovědět bez jakéhokoliv bolestného ucuknutí.
„J-jen něco nepodstatného.“
„Něco jako: Chci udeřit do letícího míčku?“ Řekl celkem trefně, až jsem zrudla a vyděšeně na něj vykulila svoje velké modré oči. Ani mi nedošlo, že jsem trochu začala koktat.
„N-ne,“ on snad umí číst myšlenky nebo jsem tak průhledná, projelo mi hlavou.
„Si fakt průhlednej, víš to.“
„Ach jo… vůbec nemám páru, co na tohle říct,“ vzdala jsem nakonec a svěsila ramena.
„To ti docela věřím.“
„V čem je to překupko, o kterém mluvil Leny?“ Zeptala jsem se a tím přešla do útoku. Musela jsem nějak zamluvit svoje momentální rozpoložení. Frenk na mě pohlédl se směsicí zmatení a pobavení.
„Proč si myslíš, že to vím?“
„Vždycky se tváříš, že tě nic nezajímá, ale to neznamená, že neposloucháš.“
„Zvláštní, ty máš zase plnou hlavu jen míčků a pálek, ale když se mluví o strategii ve hře, si mimo.“
„T-to n-není… no, možná… já… s-strategie mě nebaví, no,“ bránila jsem se zcela zbytečně a hlavně tím nejhorším možným způsobem. Ach jo, proč jsem raději nemlčela, ale já ne. Plácám páté přes deváté a nakonec to ani nedává smysl. Jen moje hlava ví, a hlavně moje srdce. Frenk se jen pousmál, což nedělá moc často, proto jsem byla trochu zaskočená, že právě mě ho věnoval.
„Bez ní to ale nejde, Škvrně.“
„Ne bezpodmínečně,“ přiznala jsem a byla si svým výrokem na dvě stě procent jistá. Druhák vedle mě nadzvedl jedno své ledové obočí a pak přivřel svoje hnědé přísné oči.
„Těmahle kecama mě občas děsíš, víš to.“
„Jo vím.“
.

****

.
„Ale, Reve Parker. Hmm… doufal jsem, že máš to nejlepší místo,“ prohlásil po první směně náš soupeř, přesněji kapitán týmu Yellow Wings, když procházel kolem naší lavičky. Jeho jméno jsme si ještě zapamatovala, jelikož to byl on, kdo zavelel k útoku na mou pravačku. Kapitán a zároveň excelentní chytač Chester Megregor čekal s pohrdavým pohledem na mě na svou očividně žádanou odpověď. Já už ji měla dávno připravenou.
„Potřebuješ něco?“
„Jen jsem měl starost o tvojí zázračnou ručku.“
„Neboj, daří se jí. Zrovna teď přemýšlí o způsobu, kterým vás rozmázne,“ tohle se mi povedlo. Ušklíbla jsem se a zamávala jsem mu, abych trochu srazila jeho vysoké ego. On se ale jen pousmál.
„Ale, kapitán Lopéz tě učí lhát takhle brzo?“
„Snažil jsem se, ale nemá na to buňky,“ vložil se do toho Harry a postavil se mezi mě a Megregora.
„Už jsem si říkal, kdy přijdeš chránit svůj malý poklad, Lopézi.“
„Pokud si přišel jen provokovat, můžeš zase vypadnout, Megregore.“
Chvíli jen s tím svým úšklebkem koukal po Harrym a pak po očku kouknul po mně.
Chtělo se mi hodit šavli.
„Hmm… mám vám vyřídit od trenéra Perryho, že jestli nenasadíte i prváky, budete litovat svého opatrného rozhodnutí a prohrajete,“ prozradil nakonec, jako by nic neprozradil.
„V tom případě už bys měl slavit ne?“ Odsekl mu Peter naštvaně a udělal krok k němu a Harrymu.
„Uklidni se, Petere,“ zastavil ho Monty svými svaly a zvedl ho do výšky, tak aby nemohl nic jen vřískat.
„Jen klid. Sedni si,“ přidal se Shayne a trochu ho poplácal po břiše, čímž ho donutil chvíli myslet na něco jiného. Přesněji na náhlou bolest nad rozkrokem. Pousmála jsem se, zlatí kluci.
„Co máš z toho, že rozdáváš rady, Megregore?“ Zeptal se klidně Harry a kluků si nevšímal.
„Přeci čistý a dobrý pocit u srdce.“
„Vážně mám na tebe pustit naše druháky?“
„To nebude třeba, už musím rozdávat rady jinde. Zatím, kapitáne,“ řekl a odpochodoval zpět ke svému stále nabušenému týmu, v jehož čele stálo jejich eso.

.
Bylo jasné, že teď přijde nějaký ten proslov s upozorněním. To má Harry ve zvyku. Asi nějaký kapitánský defekt, už to dělá tři roky tak se není čemu divit.
„Teď všichni poslouchejte. Sice je Megregor jen provokatér, ale dělá to s určitým úmyslem. Musíme si dát pozor na jejich nadhazovačské eso. Když takhle mluví, většinou se ho chytá k něčemu zásadnímu použít,“ začal Harry předvídatelně a jeho sestra Holly si něco napsala do svého poznámkového bloku. Frenk jen dál seděl vedle mě a s naprostým klidem, řekl něco, co mě taky zajímalo. Nás všechny.
„Jeho jméno?“
„Druhák Zack Cunningham. Chodil jsem s ním na základku. Už tam byl nesnesitelnej jak prase, ale k mé smůle bohužel dost dobrej,“ prozradil nám Peter pravdu a Kyle v tu samou chvíli napodobil jeho znechucený obličej. Neuvěřitelný, jak jsou v některých věcech sehraní.
„Jo na tohohle debila nejde zapomenout,“ poznamenal Kyle a se svým dlouholetým parťákem jen naštvaně založil ruce do kapes. Jako by chtěli zrovna do něčeho naráz praštit. Pousmála jsem se. Tak přeci jen se znají tak dlouho, jak jsem si myslela. Mám to ale dobrý odhad na lidi. Co teď ale bylo podstatnější, zdálo se že Harry přemýšlí o mojí roli v této hře. A nejenom on, náš rozhovor zaslechl i trenér Cooper a k mé radosti se tvářil úplně stejně. Musím jen být zticha a vydržet.
Vydrž to, River!
Ať si říká kdo chce, co chce, přeci jen eso tohohle týmu si ty!

______________________________________________________________

Optimismus je způsobený nedostatkem informací Laughing out loud

Dodatek autora:: 

Hoho Laughing out loud Už jsem tu zase. Proč Reve alias River soptí a kdo z koho nakonec projde do finálového souboje Laughing out loud

Battery - Osa, je nadhazovač a chytač. Neboli jejich spolupráce jako jednoho menšího týmu uvnitř týmu.

5
Průměr: 5 (2 hlasy)