Home-cože to? II.S.D. (4.kap.) In-Flight

Lee Parkerová. Miloval jsem ji stále víc a víc. Byla tolik odlišná ode mě a od lidí, se kterýma jsem se běžně stýkal a možná i proto mi tolik zasáhla srdce. Vím, zní to otřepaně ale její osobní kouzlo a způsob jakým se na mě usmívala, byl víc než jen k sežrání. Pokaždé, když jsem jí líbal, jsem byl v sedmém nebi a to ani nemluvím o těch procházkách po školních chodbách, kdy mě držela oddaně za ruku a všichni mi jí záviděli. Hlavně všichni kluci v týmu. Ty jejich obličeje jsem si užíval. Navíc ji taky měli vcelku rádi. Nebyla to totiž žádná nafoukaná a sebestředná fúrie.
Zajímala se o to, co trénujeme a dost se snažila vše okolo baseballu naučit. Dokonce jsem náhodou na její lavici objevil sešit s poznámkami právě o mé milované hře. Dojalo mě to, fakt že jo. Ale těm blbounům jsem to neřekl.
Na některé tréninky chodila se mnou, ale většinou jsme se scházeli po nich v kavárně. Byl jsem rád, že respektuje mou zálibu a vůbec jí nevadí, že skoro pořád mluvím o míčkách a rukavici. Skoro se zdálo, že mou vášeň obdivuje. Upřímně, chtěl jsem jí tuhle laskavost oplatit, jakkoliv. Bohužel mě dlouho nic nenapadalo, což mě frustrovalo. Toho si všimli jak kluci, tak Lee.

„Stalo se něco?“ Zeptala se starostlivě Lee a posunula svou židli blíž ke mně. Kavárna nebyla v tuhle dobu plná, takže jsme měli víc soukromí a taky zmrzliny se šlehačkou. „Darrene?“
„Jo?“ Probral jsem se ze svého až moc dlouhého zamyšlení. Její okouzlující přítomnost mi taky nepomáhala k stoprocentnímu nasazení mozkové kapacity.
„Ty si mě neposlouchal, že jo?“
„Ne, já… Tak dobře, promiň. Jsem trochu mimo.“
„Očividně. A ne, nejsem naštvaná.“
„Proč? Bral bych to.“
„Protože vím, že je to kvůli mně,“ řekla a spokojeně se pousmála. Zamíchala lžičkou teplé cappuccino a jemně si usrkla, přeci jen jí ho přinesli před malou chvilkou jako mě. Měl bych ho už osladit sakryš.
„Jo, to je.“
„A čeho přesně se to týká?“
„No,… vím, že na to musím přijít sám a taky…“
„Darrene, mluv.“
„Fajn, ale ne že zapomeneš, že si to chtěla.“
„Bože… Tak už mi to…“
„Chci se taky obětovat pro tvou zálibu!“ Vykřikl jsem nervózně a celý rudý polknul své ego.
„D-dobře,“ pousmála se Lee překvapeně a snažila se, aby se hned nerozesmála. Jemně mi přitom položila ruku na rameno. „A chceš na to jít hned nebo třeba zítra odpoledne?“
„Upřímně, raději bych zítra. Musím ještě napsat nějakej referát, abych dostal zápočet,“ jako by to Lee nevěděla, tenhle druh otázek mi dávala schválně. Nejspíš, aby mi taktně a jemně připomínala důležité věci, což jsem na ní taky miloval.
„Ok, domluveno. Takže zítra na stře…“

„Nazdar, Lee! Musíš mi pomoct prosím!“ Přerušila ji vyděšená příchozí osoba vysokým pisklavým hlasem a chytla jí prosebně za ruku.
Poznal jsem v ní černovlásku Mirandu, která chodí do stejného ročníku, ale do jiné třídy. Často se spolu tyhle dvě bavily a hádaly na záchodech, což pro ně znamenalo být nejlepšími kamarádkami. Mě pozdravila jen nepatrným kývnutím.
„Co se děje, Miro? Něco s Markem?“ Zeptala se Lee a sevřela její extra malé ruce také.
„N-Né tak nahlas! Vždyť…!“
„Bohužel vás musím opustit, drahé Dámy. Lee, tak zítra,“ skočil jsem do toho raději sám a zvedl se k odchodu. Tyhle ženský věci jsou vždycky na dlouho a na to nemám.
Lee mě ještě napůl zadržela za lem mikiny a přitáhla si mou už normální tvář pro omluvný polibek. Já jen chápavě přikývl a rozloučil se krátkým čau s oběma. Bože, jak potom, co jsem došel skoro až ke skleným dveřím, začaly hlučně štěbetat, to jste měli vidět tu zvýšenou rychlost v mých krocích.
.

.

**** O osmadvacet let později ****

„Dobrý ranko, tati a mami,“ pozdravila mě i Lee, která zrovna dodělala lívance, naše divoká skoro dvacetiletá dcera. Její hnědé vlasy byly rozcuchané a její nádherné modré oči ještě z poloviny zalepené ospalkami. Navíc v tom modro růžovém pyžamu s ovečkami vypadala roztomile. Pořád jako by jí bylo šest. Tak jsme jí ale vnímali asi jen my dva.
„Dobré, zlato,“
„Chceš čokoládu nebo sirup?“ Zeptala se Lee a položila její dávku lívanců na stůl. River se rychle posadila ke stolu a nadšeně zmáčkla vydličku.
„Čokoládu, prosím.“
„Ok. Dobrou chuť, vy zlobidla.“
„T-táta ti to řekl?!“ Zakuckala se River a tváře jí trochu zrudly. Lee ji pohladila po hlavě.
„Každé slovo.“
„Ach jo. Promiň.“
„Podle mě si statečná.“
„Ještě jí podporuj. Narušila finále středoškolského poháru. Můžeme být rádi, že nás nezažalují.“
„Sice mohla být ohleduplnější, ale stejně musím uznat, že se mi líbí to, že za sebe bojovala.“
„Díky, mami.“
„To, že má kuráž, víme už od jejích osmi, Lee.“
„Tu má po mě, proto tě to štve, Darrene.“
„Na to si přišla jak?“
„Mám ti připomenout tvoje jednodenní sebeobětování na mém koníčku, které nakonec skončilo na pánských…“
„Neříkej to, Lee.“
„Co? Jaký sebeobětování?“ Zajímala se River a dál žvýkala lívance s čokoládou.
„Žádný a nemluv s plnou pusou.“
„Ale. K tomu ses ještě při svém vypravování nedostal,“ řekla Lee a srdceryvně se usmála.
„Ty si nás poslouchala?“ Otázal jsem se zděšeně a do tváří se mi dostala spousta rudé barvy.
„Jo a dost jsem se divila, že si ve své verzi nic nezměnil nebo neupravil.“
„Haha, proč bych to dělal.“
„Počkat, ty mluvíš o tom přerušeném rande? Co to bylo za máminu zálibu?“ Zajímala se nadšeně a neodbytně River a skoro přitom skákala na židli. Lívance jí najednou vůbec nezajímala.
„Tak jo. Povím ti to.“ „Druhý den, přesně jak jsme se tenkrát domluvili, mě tvoje maminka zatáhla do nějakého místního VIP klubu. Neznal jsem to tam a tak jsem byl celkem překvapen temnou atmosférou mafiánských filmů, která sála ze všeho a všech. I barman vypadal nebezpečně a tady Lee se s ním dala hned do řeči, jako by to byl pouťový prodavač balonků.“
„Byl vyděšený a bledý, ale nechtěla jsem se mu smát. Přeci jen projevil zájem o můj koníček.“
„Začíná to houstnout, a co bylo pak?“ Dorážela River dál a skenovala jak mě tak pobavenou Lee.
„Dál jsme následovali toho barmana, který nás odvedl do zadního sálu, kde… odněkud vytáhnul ruční malou zbraň a…“
„Podal mi ji,“ dořekla nadšeně Lee a vyplázla jazyk. River se zaleskly užasle oči.
„Mami, ty si chodila na střelnici střílet?!“
„Ještě pořád chodím,“ ohradila se lehce má žena a mrkla na mě s vítězným obličejem.
„Pecka!“ Začala celá rozpálená River a dál chtěla dost. „Mohla bych někdy…?!“
„Ne!“ Řekl jsem já i Lee na ráz a usmáli se od ucha k uchu takovým tím rodičovským výhodným: pořád jsme tvoji zákonní zástupci, mladá dámo.

„Co bylo dál, tati? Jaký byl Nároďák a tvůj tým?“ Zeptala se River odpoledne, kdy mě odchytila na verandě po dobrém obědě. Lee zrovna věšela prádlo na zahradě a já si četl postupovou tabulku letošního Nároďáku v novinách.
„No, po střední jsem jako ty přešel na Vejšku s dobrým týmem a se mnou i pár spolužáků. Měl jsem to ale o dost jednodušší, jelikož jsem měl doporučení od trenéra Fischera.“
„Byl to dobrej tým?“
„No, jak se to vezme,“ odpověděl jsem dceři a zahleděl se zpět do slávy a výšin celebrity, kterou jsem tenkrát na tom kopci opravdu pro všechny byl.