SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Jak bych si to přál! (9.část)

V zapadlé úzké uličce na kraji města. Tam byl sraz k probrání důležitých věcí současnosti.
Ed měl spoustu špatných zpráv. Alespoň si to myslel. Zašel dál do tmavé, špinavé a dlouhé uličky. Prohlížel si staré, ale bytelné stěny dvou cihlových domů, které nestály příliš daleko od sebe. Dva metry, víc ne! Cihly ještě stále měly tu červenou, kterou cihly mívají. Bylo divné, že jsou jako nové. Vůbec se do těchto míst nehodily. Přímo zanikaly v tom hnusu!
Hnus? Strašně to tam páchlo, popelnice byli přecpané a většina obsahu se válela na zemi. Hnus? Zbytky jídla, použité tampóny, špinavý zubní kartáček, roztrhané hadry, které bývaly výstavními kusy oblečení, zvratky neznámého nebo dokonce lidské výkaly. Byl to hnus! Hnus?
„To je hnus.“ poznamenal Ed pro sebe. Hnus to byl, bohužel to bylo i místo setkání. Jeho nadřízený, nyní uprchlík před zákonem, neměl smysl pro lidské podmínky. Ed se znova rozhlédl po tom hnusu.
Ne určitě neměl!
....
To, co ho žralo víc, byl fakt, že si s jeho generálem vyměnili role v příběhu. Od kdy je Ed ten, co pronásleduje a Mustang pronásledovaný? Všechno bylo divné! Vražda, falešné obvinění i tato role, kterou Ed v současné situaci měl. Jediné, co nebylo divné, byl vývoj jejich vztahu v posledních dnech. To bylo, jak už pochopil, zcela přirozené.

My o vlku...

Do stejné uličky přicházela z druhé strany osoba v občanských hadrech. Jen boty měla armádní plus klobouk - lepší značky. Podle chůze a víšky postavy Ed poznal, že jde o muže. Když se zastavil pár kroků od něj a sundal si klobouk, věděl mnohem víc.

...A vlk za humny!

„Pozdě!“ řekl Ed ostře.
„Brzy!“ odpověděl Mustang a sledoval změnu v jeho obličeji. Ed pocítil náhlou horkost ve tváři nad jeho svůdným pohledem. Protočil oči!
„Baví vás to ještě?“
„Myslíš utíkat před tebou? Už ne.“
„Co s tím hodláte dělat?!“
„No, přemýšlel jsem o pár krocích k tobě a...“
„Myslím případ, pitomče!“
„Hm, pokud si dobře pamatuji, tak mě máš chytit, ne?“
„Chcete toho využít?“
„Možná. Pokud mi to dovolíš, zneužiju celé tvé tě...“
„PŘÍPAD! Mluvte o případu sakra!“
„Dobrá, jak si přeješ..." "Víš už dlouho jsem neviděl tenhle obličej rudý a tak si to chci vynahradit.“ řekl a ukázal prstem na Eda. Ten se neubránil krátkému úsměvu.
....
„Od vašeho útěku se staly dvě další vraždy. Jedna, když jste utíkal. Přitom někdo zapálil náš pokoj. A druhá v tom skladišti, ve kterém jste neměl, co dělat!“
„Zajímalo by mě, jestli mi budeš vykat i při sex...?“
„SKLAPNI!“ přerušil ho naštvaně Ed a jeho obličej byl opět rudý jak rajče.
„Žádáš tedy vysvětlení mé návštěvy ve skladišti?“ zeptal se Mustang a stále pozoroval neklidného Eda, jak přešlapuje kousek od něj. Líbil se mu v tomhle rozpoložení. Když se na něj usmál, Ed ještě víc zrudl. Mustang měl čím dál tím víc chuť na něco víc, než jen na provokativní řeči. Při nakročení blíž k Edovi se jeho chuť změnila na touhu. Ed váhavě ustoupil krokem vzad. Pak Mustang opět získal kontrolu nad svým tělem. „Našel jsem tam spoustu zbraní. Někdo je v tomhle městě prodává na černo..." "Asi to dělá už delší dobu, protože jsem viděl vedené záznamy a trasy cest.“
„Myslíte, že si tak náš vrah přivydělává?“ přidal se Ed klidně.
„Možná. Je ale jisté, že to rozhodně nedělá sám.“
„Takže má spoluhráče... Jak jste na to vůbec přišel?“
„Myslíš, že se jen tak toulám ulicemi a přemýšlím nad nemravnými věcmi, Edwarde?“ vypadal vážně. Ed se trochu styděl. Nebyl přece jediným, kdo nad tím usilovně přemýšlel.
„Ne, promiňte...já si...“
„Tak to myslíš správně..." "Dělám to, ale vždycky po úvahách nad tímto případem.“ řekl Mustang a pousmál se nad překvapeným a rozzuřeným obličejem jeho slabosti.
„Mám chuť vás uškrtit!“
„Jen na tohle máš chuť?“ řekl Mustang tím svým sladkým hlasem. Ed už byl ve varu.
„Jo jen na tohle!“ Mustang se pousmál.
„To ti nevěřím, Edwarde.“
„Věřte, čemu chcete!" "Co mám dělat teď? Mám vás zatknout?“
„Ne, teď ne. Ale budeš to muset udělat.“ Mustang se porozhlédl poprvé kolem. Nedokázal hold spustit oči s Eda. Když viděl vše kolem, měl velice podobné názory jako Ed. Hnus!
„To je vše, na co velký Roy Mustang přišel?“ řekl Ed tiše ale s nadsázkou. Mustang se při těch slovech otočil a pohlédl mu znovu do jantarových očí. Nesmál se. Úsměv už jeho obličej nezdobil. Ed věděl, že to neznamená nic dobrého.
„Skoro...Ten druhý spoluhráč, jak si ho nazval je žena.“
„Jak jste na to přišel?“ řekl Ed překvapeně.
„V tom skladišti byly voňavky a různé ženské potřeby. Mám pocit, “ zamyslel se Mustang.
„Pocit?“ dorážel Ed a čekal na další informace. Mustang přivřel své oči a dal tak jasný signál.
„Já tu ženu znám, Edwarde. Je to známá tvé kamarádky Winry.“ řekl tvrději.
„Myslíte, jako...?“ začal Ed vystrašeně.
„Ano. Využili Winry, aby se dostali blíž k tobě a mně.“ přerušil ho Mustang a potvrdil jeho obavy.
„Z jakého důvodu?!“
„To nevím.“ řekl Mustang a vydechl. Tahle situace byla stále horší a navíc...
Mustang se zaměřil na Edův zamyšlený obličej. Jak dlouho ještě vydrží? Ed jeho pohled zpozoroval a najednou si nedokázal vzpomenout na vraždy a skutečné problémy. Zaujaly ho černé oči a trpící obličej. Věděl, že jeho vlastní tvář je rudá. Nebránil se. Potom všem, co vyzkoušel, aby se přesvědčil o svých citech a touhác...

Políbil Winry, málem se s ní vyspal, ale něco ho zadrželo. Představa, hloupá vidina.

To, jak ho Mustang políbil, když byl v cele. Bylo to mnohem lákavější, zakázanější, přitažlivější... Pak, když roztouženou dívku opustil a zavolal jemu. Mustangovi, kdy se můžou sejít. Měl strach, strach o něj. Musel ho vidět a navíc ho informovat. Chtěl jeho radu, chtěl jeho řešení, chtěl jeho ústa...chtěl...
„Polib mě, Roy Mustangu.“ řekl šeptem bez jediného zaváhání. Jeho slova byla ale neuvěřitelně slyšet, jako kdyby je zakřičel. Mustang to zřejmě nečekal, protože si ani neuvědomil pootevřenou pusu. Pak ji ale zavřel a neopovážil se udělat byť jen jeden krok ke svému přitažlivému cíly. Ed se také nehnul, čekal.
„Víš kolik mi je, Edwarde?“ zeptal se bez úsměvu Mustang. Ed čekal, že ho bude zkoušet.
„Vím. Je ti 35.“ odpověděl klidně.
„A víš kolik je tobě?“
„Teď se vymlouváš na věk?! Teď?! Po všech těch kecech?!!“ řekl Ed a udělal krok k němu. Zaleknul se, když zaslechl svůj hlas. Nebyla v něm známka naštvání, ale beznaděje. Mustang to poznal a bez jediného slova přešel až k němu. Pohladil ho po růžových tvářích a políbil ho.
To, co Ed cítil. Tyhle ústa moc chtěl...vždycky je chtěl. Nejdříve na sebe doráželi jemně a pak ve výbuchu své touhy zapomněli sami sebe.

Polonahá blonďatá dívka měla stále složenou hlavu v klíně. Stále jí tekly ty proklatě velké slzy a stále cítila uvnitř tu strašnou bolest. Bolest s odmítnutí. Prohrála! Tohle byl konec! Nevěděla, co má dělat, ani jak tohle fiasko přežije. Věděla, že jí to poznamená, ale nevěděla, jak moc. Musela pryč! Co nejdál od těch dvou!
Začala se oblékat a balit na co zrovna ze svých věcí přišla. Nesnažila se tomu dát nějaký řád, neměla na to náladu a ani chuť. Ustlala postel a uklidila celý pokoj, už chtěla sáhnout po klice, když tu zazvonil její mobil. Měla ho někde pod haldou oblečení a neměla náladu ho vyndávat a tak její odchod z pokoje rušil jen melodický zvuk.
....
Venku se rozhlédla a vzala to nejkratší cestou na vlakové nádraží. Když už přicházela k nástupišti.
„Winryyy!!!“ křičel nějaký ženský hlas její jméno. Neotočila se. Šla dál a ignorovala osobu daleko za sebou. „Počkej přece!!!“ řekl najednou stejný hlas hned za ní. Ruka jí zachytila rameno a otočila jí. Winry hleděla do známé tváře.
„Eve?“
„Co se sakra stalo?! Volala jsem ti! Bála jsem se o tebe!“
„To je mi opravdu líto. Promiň, musím na vlak.“ řekla Winry a už chtěla zase jít. Eve jí zastavila.
„Počkej! Je to kvůli Edwardovi? Co ti udělal?!“ řekla se zděšením v obličeji.
„Jo je to kvůli němu, více méně...“
„Jak to myslíš?“
„Nechci o tom mluvit, já...“ Eve jí z ničeho nic objala.
„To nic, zlato. To bude dobrý, pomůžu ti.“ řekla Eve a sama pro sebe se pousmála. Hry jí bavily. Obzvlášť ty s lidmi. Winry se zavrtala do jejího hrudníku a plakala. Po chvilce se odtáhla a poděkovala.
„Od toho jsem tu. Takže půjdeme ke mně a ty mi hezky povíš, co se stalo, ano?“
„Dob..ře.“ řekla Winry a nechala se odvést za ruku s nádraží.

Rty se tiskly, pak jemně otíraly, ještě později byly jak přilepené vteřinovým lepidlem. Pustit jejich uzdu byl možná špatný nápad. Pro tuto chvíli a situaci to byla přímo chyba. Rozhovor...?
Rozhovor pokračoval ve chvíli, kdy oběma vojákům došel dech.
„Přiznej to, nikdy ses neuměl krotit, že ne?“ zašeptal Ed a vydechl teplý vzduch.
„U všech kromě tebe.“ odpověděl mu stejnou Mustang.
„Jsem výjimka potvrzující pravidlo.“
„Tak nějak.“ Ed chtěl opět po dlouhé pomlce Mustanga políbit. Ten mu však položil prst přes ústa. Jen stáli nalepení na sebe. Jeden obličej jen o pár milimetrů od toho druhého.
„Co?“ optal se Ed s růží v obličeji.
„Zrovna teď se ovládám.“
„Pozdě.“
„Brzo.“ řekl naschvál Mustang a trochu se odtáhnul od jeho obličeje. Strašně se přitom přemáhal. Ed pochopil a udělal to samé. Pak se na svého nadřízeného opět podíval, jak měl.
„Zjistím o té ženě něco a vyřídím to s Winry." "Toho využívání bylo dost, nemyslíte?“ řekl Ed.
„To bylo. Až budu hotov, přijdeš mě chytit.“ odpověděl Mustang, jako kdyby se nic nedělo.
„S čím budete hotov?“
„Zajímalo by mě, jestli mi budeš vykat i při sex...?“
„Ne, ale jestli chcete?“ přerušil ho Ed. Odpověď na tuto otázku znal moc dobře.
„Jdi už, Můj vojáku.“ řekl Mustang s úsměvem. Ed mu úsměv oplatil a dal se na odchod. Po pár krocích se zastavil a sklopil hlavu k zemi. Neohlédl se.
„Buďte opatrný.“ řekl Ed. Mustang se škádlivě pousmál.
„Edwarde, nemohl bys alespoň jednou...“ začal s prosbou.
„Buď opatrný.“ přerušil ho Ed a znovu se pohnul z místa. Jeho nadřízený pozoroval jeho malá štíhlá záda, dokud mu nezmizela z dohledu.

______________________________________________________________

Optimismus je způsobený nedostatkem informací Laughing out loud

Dodatek autora:: 

Kuku, další part Laughing out loud Moje oblíbená ulička Smile

5
Průměr: 5 (9 hlasů)