SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Solution (13.část)

Sasuke Uchiha
Naruto chvíli koukal na svoje břicho a tak zvláštně se usmíval. Takže to znamenalo, že to vzal v celku dost dobře. Upřímně jsem o něm nepochyboval,… ale taky mi bylo jasný, že teď už bude chtít vědět všechno.
"Proč si mi to neřekl dřív?" řekl Naruto a věnoval svůj modrý pohled jen mě.
"Nemohl jsem." odpověděl jsem po pravdě. To ale mému neodolatelnému objektu jako odpověď vůbec nestačilo.
"Proč ne?"
"Nejdřív jsem vůbec netušil, zda to vyjde,… a když se to stalo, už jsem ti to říct nemohl." do vysvětlil jsem a Naruto udělal krok ode mě a tak zvláštně se zamyslel. Pak se znovu pohladil po břichu, které už bylo svou šířkou nepřehlédnutelné.

"V kolikátým jsem… ehm, měsíci?" zeptal se trochu nesměleji, než zřejmě zamýšlel.
"Vždyť to víš." řekl jsem a snažil se o stejně jemný tón.
"Jak bych to asi mohl vědě…?!" obořil se na mě, než si v duchu vzpomněl. Vypadal roztomile, jak tak počítal na prstech od ruky… "V…, dva, šest… V osmým."
"Takže počítat umíš." řekl jsem a díval se do jeho překvapené tváře. Později se v ní mihlo pochopení.
"Takže to vlastně začalo tím jak…"
"…Ti bylo špatně. Tak to většinou začíná." přitakal jsem a stále ho sledoval. Pořád mohl udělat nějakou blbost. Ostatní to zdá se taky věděli a tak jsme všichni byli v pozoru. Připraveni zasáhnout.
"To znamená, že ta věc, cos jí strkal… To byl ovu-ovu-něco test, že jo?" řekl Naruto další svoje uvědomění a já zatleskal. Na spoustu věcí jsem věděl, že přijde sám, ale takhle rychle.
"Ovulační test, jo byl." opravil jsem ho a pousmál se. Díval se na mě docela dlouhou dobu než mu došla v hlavě poslední důležitá věc. Tedy důležitá pro něj. Ani jsem nemusel hádat, jeho oči a rudá tvář mi jasně řekli, co teď jeho ústa vysloví.
"Takže,… to dítě je vlastně moje a…"
"A moje… Tedy, když to tak budeš chtít." řekl jsem a čekal, zda se v jeho očích objeví nesouhlas. Nic takového se tam ale ani na vteřinku neobjevilo. Měl jsem z toho takovou zvláštní radost… Z nepochopitelného důvodu se mi… ulevilo.

Naruto se ještě pár minut koukal na mě, než se jeho pohled přemístil po všech v místnosti. Přivřel najednou oči a zamračil se.
"Něco mi ale nesedí."
"Myslíš to, proč si neotěhotněl už s někým z nich?" řekl jsem a ukázal na Kibu a spol. To, jak jsem to řekl, se nelíbilo nikomu, ale zdálo se, že Naruto oceňuje mojí upřímnost.
"Jo."
"Ty a já jsme poslední děti, co se narodily ženám. Podle výsledků krve jsi zdědil schopnost reprodukce. Jako jediný na světě tak můžeš mít potomky." řekl jsem a věděl, že tohle nijak nevysvětluje to, na co se mě Naruto ptal. Přesto, tím jsem musel začít.
"To nevysvětluje to, proč se to povedlo jen s tebou." řekl Naruto a čekal. Vzdychl jsem.
"Upřímně,… nevím." řekl jsem po pravdě a podíval se na něj.
"Jak nevíš?" řekl překvapeně a udělal krok ke mně.
"Zkoušel jsem přijít na to v čem se moje krev a feromony liší od krve a feromonů Kibi nebo Nejiho, ale na nic podstatného jsem nepřišel… Snad jen…" nakousl jsem, což jsem asi dělat neměl.
"Snad jen co?" chytil se toho Naruto. No, teď už není cesty zpět.
"Jen v případě mojí krve se ta tvoje chovala jako opačný nabitý pól magnetu. Plus a mínus se odjakživa přitahovali. Je to zákon přírody, zákon světa. Zákony chemie a fyziky." řekl jsem a hleděl do jeho začínajícího nárůstu zklamání. Došlo mu, co to znamená… ne tedy vše ale něco jo.
"Pochopil jsem." řekl smířeně.
"Nepochopil, jen chceš, abych sklapnul." řekl jsem a sledoval, jak se na mě roztomile mračí.
"Fajn. Tak nepochopil… V čem se teda ty lišíš od zbytku světa?" to by mě taky zajímalo. Itachi mi o tom odmítal cokoliv říct a dle mého názoru má proto nějaký důvod. On a Minato zdá se vědí něco moc podstatného, co se mi dva a hlavně já nemáme nikdy dozvědět. Teď ale nemají na výběr, takže by mohli klidně už vybalit to, co se tak snaží střežit. Začínám si myslet, že snad chrání nějaké státní tajemství,…ale to bych bral jen ve chvíli, kdyby se to týkalo Naruta. Ale co se děje se mnou? Proč je to tajnější, než můj blonďák a jeho schopnost mít děti? Všechno se sice rozmotávalo ale na můj vkus nějak příšerně rychle.

Naruto se nehodlal smířit s tím, že by odpověď nedostal a tak stále čekal, co mu na to řeknu. I když já neměl nejmenší ponětí, co… a pak jsem začal mít zase ty choutky… ta droga, co mi dal Itachi přestává účinkovat… sice jen trochu, ale cítím to… Bože, já tu odpověď neznám tak…
"On jako jediný nemá na vybranou, Naruto. Stejně jako ty." řekl najednou Itachi a já se vrátil do pokoje a společně s mým tělem a psychikou jsem se uklidnil.
"Co tím sakra myslíš, Itachi?" zeptal jsem se a doufal, že konečně dostanu nějakou odpověď na ten strašnej a neovladatelnej pocit.
"Dohodli jsme se s Minatem, že vám o tom nikdy neřekneme, ale…, když to zašlo až sem…" mluvil dál můj bratr a poukázal na Narutovo břicho.
"Neřekli co?" zeptal se, když si opět všichni všímali jen jeho a jeho budoucího potomka. Itachi se podíval na Minata, pak na mě a na konec znovu na Minata. Ten krátce přikývl a smířeně se podíval na svého syna a mě.
...
"Dobrá. Když zemřela tvoje matka Naruto, předala ti největší moc přírody. A to zákony přírody nemohli nechat jen tak bez trestu, řekněme-li." začal vcelku ze široka, no nevadí.
"Jakýho trestu?" zeptal se Naruto a zamrkal. Docela ho ta vidina trestu zaujala. Nebo bych měl spíš říct, vyděsila. Upřímně… nebyl jediný.
"Aby se zajistilo, že tu moc využiješ a navíc s ní nebudeš plýtvat… objevil se u tebe jistý zvířecí pud… Říká se mu Doba říje." řekl Itachi a podíval se s vážným obličejem na mě. Nemusel jsem dlouho přemýšlet, co to znamená. Někdo ale bohužel ano.
"Co přesně to jako znamená?" zeptal se Naruto a bedlivě poslouchal každé slovo. Vždyť je to tak jasné, ty blbče. A navíc… já to dostal taky… Vzdychl jsem. Itachi se plně věnoval otázkám Naruta. Věděl, že mě to dojde samotnýmu.
"To, že si tvoje tělo,… tvoje buňky sami zvolí, kdo je pro tebe ideální partner. A aby toho nebylo málo, ten partner, kterýho si zvolíš, může být jen jeden. To je práce tvojí lidské stránky. Protože ne každej člověk mění jednou za rok partnera. Etika nás odlišuje od zvířat." začal Iatchi říkat nahlas to, co mě došlo před pár sekundami. No, i když jsem měl k tomu své výhrady.
"Mluv za sebe." plácl jsem nespokojeně a složil si ruce na prsou. To bude těžkých pár let.
"Je ironie, že zrovna taková výjimka jako ty, Sasuke, do toho spadla a nedokáže se s tím smířit." poukázal na holej fakt Itachi a mě to svým způsobem strašně vytočilo. Nesnáším, když má pravdu, jak v téhle situaci, tak ve znalosti mého charakteru.

"Tak moment! To jako, že nikdy nebudu chtít nikoho jinýho než Sasukeho?" řekl najednou Naruto a překvapeně zamrkal. To si to uvědomil dost brzo, tedy… bohužel mu ještě nedošla ta druhá věc, vcelku stejná ale pro mě důležitější.
"Ne. Dokonce říjnového cyklu, ne." řekl Itachi s klidem a napil se za svého hrnku s kafem.
"Skvělí." vyjádřil své pocity fakt přesně. Dokonce tím slovem trefil i ty moje. To už se nedokázali udržet někteří naši diváci, kterým došlo i to, co Narutovi zatím unikalo.
"A on zase nebude chtít nikoho jiného než tebe… Páni, to je mi ho docela líto." řekl Neji věcně a šklebil se na všechny světový strany.
"Sklapni, Neji." obořil se na něj Kiba a taky sledoval Narutův zbarvující se obličej do ruda, který se snažil zakrýt polštářem. Tak teď ví i tuhle věc.
"To, ale pořád nevysvětluje, proč jste to tak dlouho před námi tajili?" zeptal jsem se, když mi došlo, že se teď Naruto v pár minutách k ničemu mít nebude. Bohužel svou otázkou jsem na sebe strhl veškerou pozornost. I tu modrých očí. Očividně jsem nebyl jediný, koho tato skutečnost zajímala.
"Přitahuje vás k sobě jen chemie, Sasuke. Sám si to řekl. Jak tebe tak Naruta. A protože on je připravený se ti kdykoliv vzdát, ty si připravený mu i ublížit, když se ti vzepře." řekl mi Itachi a opět se tvářil jako nadupanej bachař, který mě varuje před ubodáním souseda, který mi na obědě převrhl naschvál tác s jídlem. Vůbec jsem nechápal, co…?
"Počkat! To by Sasuke nikdy…!" začal mě Naruto svou naivitou chránit. Itachi si ho prohlídl od pat až ke konečkům vlasů a zamračil se na něj. V tu chvíli mi ale cosi důležitého v mé hlavě došlo.

Naruto Uzumaki
Vůbec jsem nechtěl věřit tomu, co tu právě Itachi vypustil z pusy! Jasně, věděl jsem, že mi v každém sexuální aktu Sasuke udělá pár modřin, ale to pro mě nic neznamenalo! Nikdy by mi neublížil, to vím jistě! Ať už náš zázračnej přírodní vztah byl založen na čemkoliv,… chemii, lásce nebo zalíbení… neublížil by mi přece… Neublížil.

To jsem si myslel.
V to jsem věřil… a doufal…

"Nedělej, že sis nevšiml, Naruto?! Místy byl přeci agresivní nebo ne? Ty modřiny na těle máš jen od něj." okřikl mě najednou Itachi a já na to neměl žádný pořádný argument, i když jsem ho ve své hlavě hledal… nenašel jsem nic podstatného a…
"No to…"
"Naruto?" oslovil mě Sasuke. Viděl jsem, že se v jeho očích mísí strach s naštvaností a…
"Nechtěl jsem ti to říkat, jasný. A navíc to bylo jen párkrát… Já prostě… vždycky, když jsme se… no byl jsem… jako někdo jiný. Choval jsem se,… jinak." vypustil jsem ze sebe, jak lavina je to všechny smetlo. Asi nečekali, že to řeknu tak na rovinu. Pomalu jsem cítil, jak se hroutím, i když jsem věděl, že nesmím! Přejel jsem si rukou po břichu a pousmál se. Mému Nádůrku neublížím. Asi bych mu měl vymyslet jméno, hodné prvního dítěte po… kolika generacích vůbec…? Ani nevím… Ale budu nad tím hodně přemýšlet.

"Oba se dostáváte do stavu, kdy vás nezajímá nic jiného než… no řekněme přežití druhu." řekl táta konečně za celou tu dobu. Už jsem myslel, že nepromluví. Byl jsem ale rád, že je tady se mnou. Stejně jako ostatní.
"Správně. Proto jsme museli zajistit, abyste se nepotkali." řekl Itachi a já se vrátil od Nádůrku k nim.
"Počkat. Jak jste to zjistili? To my,... já a Sasuke jsme se poznali dřív?" řekl jsem a snažil se zjistit, zda jsem to, co říkají pochopil správně.
"Tak nějak." odpověděl mi táta a trochu se zamyslel.
"Tak proč si ho nepamatuju?" řekl jsem a ukázal na Sasukeho prstem.
"Bylo vám asi sedm… takže jsme se ani nemuseli tolik snažit." řekl Itachi a zahleděl se někam za mě.
"To se to projevilo už tak brzo?" zeptal se Sasuke a udělal krok blíž ke mně.
"Ano. Sice váš zájem o toho druhého nebyl na takové úrovni jako dnes ale… to jak jste se na sebe dívali a chovali se navzájem k sobě." řekl a pousmál se, když vzpomínal na minulost… Táta ho napodobil a s rudou tváří dodal.
"Byli jste pořád spolu, drželi se za ruce… a Sasuke ti dával pokaždé před spaním takovou roztomilou pusu na tvář…" řekl a nedokázal se neušklíbnout. To mi vehnalo trochu horkosti do tváří.
"A kdy jste si všimli, že je na tom něco špatného?" zeptal jsem se a sledoval změnu.
"Když jsme vás chtěli rozdělit. Byla to prkotina a mělo to být jen na okamžik. Přesto, začali jste oba šílet." řekl táta, ale už se neusmíval.
"Jak jako?" zeptal se Sasuke a táta na něj otočil svou pozornost. Nevypadal nadšeně…
"Naruto brečel a naříkal. A ty si se vztekal a vyhrožoval nám." řekl, ale vůbec nijak nenaznačoval, že by to bylo cosi vtipného nebo roztomilého.
...
"To muselo být komický." řekl Kiba a pousmál se.
"Ani ne." řekl táta a podíval se na mě s očima plných lítosti. Nechápal jsem… což není novinka.
"Proč?" zeptal jsem se a čekal.
"To, co Sasuke říkal, neznělo vůbec roztomile." řekl mi táta a zamračil se na Sasukeho. Očividně nebyl spokojený s mým tak neochvějným výběrem partnera.
"A co říkal?" zeptal jsem se. K mému překvapení šla odpověď od Itachiho:

"Můj, je jenom můj… Nikomu ho nedám… Když ne já, tak nikdo… Když ne já, tak ho zabiju."

"Kde si to sakra…?" řekl překvapeně Sasuke a díval se s vyděšenou tváří po svém bratrovi.
"Něco podobného se ti někdy honí hlavou, co Sasuke? Aniž by si chtěl, nebo aniž bys to čekal?" řekl Itachi a já se díval z jednoho černého zmateného obličeje do druhého naštvaného. Na chvíli jsem přestal mrkat, než jsem svou situaci shrnul.

"Super! Já jsem povolná ovce a on je nadrženej beran. Ať žije příroda!" vzdychl jsem a přešel ke stolku s alkoholem. Všichni po mě vražedně koukali, než jsem jim, na svou obranu, ukázal sklenici a to, že si do ní hodlám nalít jen pomerančový džus, který byl shodou okolností taky mezi chlastem.
"Navíc. Je to jen chemie…" řekl fakt, který mě štval ze všeho nejvíc… zarýval se mi pod kůži a v mém srdci dělal tak nepříjemný tlak, který utlumoval vždy na malou chvíli jeho pravidelný rytmus.
"Takže… vlastně, já tě nemiluju…" řekl jsem a skoro to zašeptal… přesto se mi to zdálo strašně hlasité.
"Naru…" začal Sasuke a asi se jen snažil o… Otočil jsem se k ním čelem…
"Ne to je fajn… chci říct, uf to jsem si oddechl, teda… no bezva… myslím, myslím, že… já, dobrý, budu v pohodě… jen, tohle musím zpracovat." řekl a poklepal si jemně na břicho… pak jsem se napil toho oranžového hnusu, který jsem nikdy nepil a na který mám teď chuť.
"Jasně." řekl Sasuke a čekal jako ostatní. Díval jsem se zamyšleně před sebe a..

Auu! Co to bylo! Lekl jsem se a přivřel oči… Co je to za bolest? Jako,… když mě něco píchlo. No a… Auu! Zase…?!

"Sasuke?" otázal jsem se.
"Co?" řekl a přešel až ke mně.
"Patří někam do toho maminkovskýho procesu počůrávání?" zeptal jsem se, abych zbytečně neplašil. Přece jenom o tom vím dost málo, než abych mohl dělat nějaký závěry ale…

Auu! Sakra to bolí!

"Ne…" řekl Sasuke a začal si mě prohlížet. Můj dech se začal zrychlovat a tentokrát jsem věděl, že to nezpůsobuje Sasukeho blízkost.
"Tak to je skvělí. Jsem první svého druhu." řekl jsem a snažil se to moc neprožívat, přece jen jsem chlap, no né… Tohle zvládnu, nebolí to, říkej si že to nebolí a ono to zmi…

AUU!! Bolí to a moc sakra!

"Ty ses počůral?" zeptal e Kiba a nadzvedl jedno obočí. Přesto se nikdo nesmál.
"No jo, vypadá to tak… co jinýho by ze mě… Au! Co to sakra…?!" řekl jsem už nahlas, protože se to nedalo vydržet! Bylo to něco úplně jiného než normální bolest, to jsem ještě nezažil…!
V tom jsem zahlédl u Sasukeho obličeji záblesk pochopení! Kleknul si k mým nohám a…
"Naruto?! Roztáhni nohy!" řekl mi rozkazem a začal mi strkat prsty do…!
"Vážně si myslíš, že se to sem teď ho…?!" bránil jsem se, ale moc jsem to, co dělal, nevnímal…!
"Ty ses nepočůral, ty idiote!" řekl mi a vytáhl prsty z… no prostě od…! Přestával jsem vnímat okolí s narůstající bolestí! Co se to sakra děje?
"Bezva. A co to teda je?" řekl jsem a snažil se to nedávat najevo… marně.
"Praskla ti voda." řekl a v tu chvíli okolo mě začali lítat všichni v místnosti! Připravovali věci a přemísťovali nábytek! Za pár minut přinesli z nepochopitelného důvodu stůl z kuchyně a Sasuke mě na něj vysadil a položil mě. Vůbec jsem se nebránil… nevěděl jsem, co se děje ani co mám dělat!
"Jakej je v tom rozdíl?" řekl jsem po chvilce, když jsem pozoroval, jak mi Sasuke roztahuje nohy a vážně se mezi ně dívá… co tam sakra vidí tak napínavýho?!
"Bolí tě to?" zeptal se do toho zmatku, jasně že bolí… sis všiml až teď! To jsem mu chtěl říct, ale nějak to nešlo a tak jsem za sebe vysoukal šeptem něco jako…
"Jo… a dost…"
"Vždyť je v osmým měsíci, říkali jste to!" řekl Kiba vyděšeně a já podle hlasu poznal, že stojí někde u mí hlavy. Stejně tak s pár dalšíma…

Auu! Sakra ať to přestane!

"Stres. Sice vypadá klidně, ale něco z toho všeho mu způsobilo šok." řekl Sasuke a dál se soustředil!
"Tak co se děje?! A co je to za bolest?!" řekl jsem a nestačil se divit, jak vyčerpaně to znělo!
"Rodíš, blbče! Takže pořádně zatlač!" řekl mi bez okolků Sasuke a já na něj překvapeně vyvalil oči!
"Cože mám…?!" řekl jsem a znovu ucítil pronikavou bolest! Vracela se teď častěji a v intervalech!
"Prostě tlač, Naruto!" řekl mi táta a já teda poslechl!

V tu chvíli co jsem to udělal, bolest postoupila na další stupeň! Bolelo to dvakrát tolik a navíc jsem cítil, jak za mě něco… leze? Jo leze ale tak velký ho… chci říct, že takovou velkou jsem ještě nezažil… Navíc se tomu vůbec nechtělo ven! Každej můj pokus to jen posunulo o centimetr nebo dva! Tohle bude na dlouho! Sakra, to ven nedostanu!
"Ještě kousek, Naruto… No tak…!" řekl mi Sasuke a já se z posledních sil nadechl a zatlačil!
Pak se stalo něco strašně nádhernýho… Nejenom, že jsem byl úplně grogy, ale ještě jsem měl halucinace a slyšiny. Viděl jsem totiž trochu rozmazaně,… Sasuke držel něco velkýho, co se podobalo oholenému plyšákovi a navíc… to brečelo a křičelo ve vysokým rozlišení… Vydýchával jsem se a díval se jen na TO.
"Ta - Takeshi." zašeptal jsem to první, co mě napadlo, když jsem konečně detailně viděl svůj Nádůrek.

______________________________________________________________

Optimismus je způsobený nedostatkem informací Laughing out loud

Dodatek autora:: 

Kuku Laughing out loud A je tu nečekaný obrat, maminka Naru nebyla tak silná, jak si myslela Smile kdo se vyklube z těla prvního maminko tatínka na světě Laughing out loud

4.25
Průměr: 4.3 (4 hlasy)