Ta pravá

"Počkej tady něco máš!" naklonila jsem se k němu a dotkla se jeho tváře. Původně jsem mu chtěla sebrat tu zatracenou řasu, která mu tam nejspíše spadla, ale on uchopil mou ruku a přitáhl si mne k sobě. Pak už se naše rty spojili a já nedokázala nic vnímat. Jen jeho rty, jak hladí ty moje, jak můj jazyk vybízí ke vzájemné hře a on, jako by ani nepatřil mne, hru přijme, elektrické náboje rezonují až v konečcích prstů, ale já si nemůžu pomoci, musím se oddálit...

A tady se nespíš stala ta chyba. Tak strašně moc mi chybí! Jen při vzpomínce na něj, mám opět husí kůži a pořád cítím ten jeho polibek. Byl první a dlouhou dobu už se k tomu schylovalo, ale přece jen. Já nemohla. Několikrát mě přesvědčoval, že mezi námi k ničemu nedojde. Že jsme jen kamarádi, kteří se "školí" do života. Ale pak, něco přeskočilo a já byla v plamenech a on je zapálil. Věděl, že se mi to líbí, věděl, že mě tím dovádí k šílenství. Nicméně jsme se pohádali a on, on šel a dokonce tábora se bavil s tou jenž já neměla ráda. Nebo spíš ona mne, kvůli němu. Nevím proč to dělala, ale vypadalo to, že mu to nevadí a to mi říkal, jak tu holku nemá rád. Pch!!!

"Tak schválně, naučíš mě, jak se balí holky a já tebe potom taky něco. To už si pak řekneš jo?" zazubil se na mě.
"To si vážně nepamatuješ, jak se balí holky?" koukala jsem na něj jak na blázna.
"Ale jo, jenže nějak mi nejde žádná sbalit, prosím!" udělal na mě ty své psí oči a já věděla, že mu neodmítnu...

A tady to všechno začalo. Byla to spousta legrace, spousta zabitých volných chvil. Ale jedno se mu musí nechat. Naučil se to. Mě sbalil úplně dokonale...Tady totiž začalo to všechno, ta pitomá hra na něco, co ve skutečnosti nemělo být, jenže už to tak prostě bylo. Když si vzpomenu na jeho řeči, jak uměl být jiný než doopravdy. Něžnější, jemnější, pomalejší, aktivnější a já nevím, co všechno, dostalo mne to do kolen. Dostali jsme se ke všemu...

"Jsou tři typi známostí. Pamatuj si je! Za prvé: Vztah na jednu noc, ta je nejlehčí. Za druhé: Krátkodobý vztah a za třetí: Dlouhodobý vztah. Všechny jsou si tak trochu podobné, ale vždycky se to něčím liší. No jak by řekla paní učitelka nejprve se neučte teorii a poté říkejte že neumíte praxi! Takže Vztah na jednu noc je prostý, buď ti to vyjde nebo ne. Jde o to, jestli chce ona. Většinou takové ženy poznáš, ale najdou se i případy, do kterých bys to neřekl. No ale lidi většinou vyhledávaj ty, do kterých bys to řekl a jestli se chceš vyhnout flirtování, zajdi si do bordelu! No nicméně v tomhle ti moc neporadím, nemám takovou zkušenost, ale asi bys na ně nemusel jít nějak pomalu, znáš to, panák, cigárko a jde se na věc a nebo to tak někdy prostě vyplyne samo, nicméně základem toho všeho, jako v každý fázi je navázat hovor..." nedůvěřivě si mne změří.
"Vážně nemáš zkušenost?"
"Ty!" oženu se po něm se smíchem.
"Promiň ale tohle bych si měl asi napsat, cože si říkala?" zazubí se.
"Budu dělat že si nic neřekl! Pak je krátkodobý vztah...to je většinou to "zamilování" na první pohled. Nikdy se nemůžeš zamilovat do dívky hned na první pohled, teda jo, ale jen do jejího vzhledu, u takový lásky je malá pravděpodobnost, že to vyjde a to hned z několika možností: Ta holka bude super, ze začátku, ale pak jaksi zjistíš že si nemáte o čem povídat nebo prostě zjistíš, že zdání klame a taky žádná láska se nemá uspěchat. Proto se říká, že bys měl nejdřív najít svou spřízněnou duši, někoho s kým si budeš moc pokecat o čemkoliv, pak už je jen krůček k zamilování, někdy to přijde někdy ne. Všechno závisí na chemii, jestli přeskočí jiskra. Vlastně bych ty tři fáze rozdělila podle délky seznamování, ale zase se to nesmí přecenit, můžeš někoho znát dlouho a stejně vám to vydrží tak týden a víš proč?"
"Eh?"
"Protože to není ta pravá!" začnu se smát.
"Vtipný, takže podle tebe mám tu pravou už předurčenou jo?"
"No jasně, musíš jí jen umět, správně sbalit!" žertuji.
"Ty si nám nějaká vtipná!"
"To já od narození!"
"Oh.."
"A pak poslední část! Dlouhodobý vztah. To je seznamování na delší dobu, minimálně na tři rande, prostě si tu osobu, co by si někdy v budoucnu říkala "tvoje holka" musíš proklepnout, zjistit jestli si máte vůbec o čem povídat a tak...ale netvrdím, že z úletu a zamilování na první pohled nemůže vzejít dlouhodobý vztah. Dneska je možný už úplně všechno..." zasním se.
"Země volá mars! A když je řeč o tý pravý, jak poznám že jí mám před sebou?"
"To prostě cejtíš! Blbý je, když to není oboustranný, jestli že má být musíš toho člověka nějak zaujmout a tak.."
"A ty už si někoho takovýho potkala?"
Přikývla jsem.
"A on cejtí to samý?"
"Netuším, asi ne.."
"A pokusila ses ho zaujmout?" opakuje co se právě "naučil"
"Jak můžu někoho zaujmout, když ani neumím líbat...asi ne já nevím, ten kluk, normálně se s ním bavím, zná mě a myslím, že dobře a já jeho taky, ale prostě asi nepřeskočila jiskra bo co.." pokrčím rameny..
"Ty neumíš líbat?" podiví se.
"Když už si hrajeme na tu pravdu, ne neumím, nikdy jsem to nepraktikovala, teda pusu sem dostala, ale spíš jen kamarádskou. Stejně si myslím, že je to přirozená vlastnost.."
"Hmm.."
Náhle se ozval gong, což znamená, že se máme dostavit do jídelny.
"Pokračování příště a bacha, vytas žákovskou, budu zkoušet!" mrkla jsem na něj a běžela pryč.

Nikdy na to nezapomenu, tohle všechno zapříčinilo to, kvůli čemu jsem nešťastná. Ano tipujete správně, on je ten kluk, ten pravý, jenže já zřejmě nejsem ta pravá pro něj. Ne, tohle se nemělo stát. Chtěla jsem od těchto prázdnin něco víc, ale tohle? Dostala jsem to, o čem jsem snila, abych o to vzápětí přišla. To nesmyslné "školení" čí stupidní nápad to byl? Vlastně, byl můj, ale já mu jen chtěla pomoct, kdo mohl tušit že to takhle dopadne?

"Takže milý žáku, co jsme se naučili při minulé hodině?" začala jsem..
"Naučila jste mě rozeznávat tři tipy vztahů, 1) na jednu noc, 2) krátkodobý vztah a 3) dlouhodobý vztah a to vše de rozeznat podle délky seznamování, ale jsou i výjimky.." shrnul to.
"Ano a dnes si vyzkoušíme první lekci, vztah na jednu noc, v praxi, představ si, že vejdeš do baru a já ti padnu do oka...pokračuj.."
Přistoupil ke mně a pokusil se navázat rozhovor.
"Ahoj kotě je vedle tebe místo.."
"Říkala jsem navázat rozhovor, ne dát jí najevo, že si o ní myslíš že je šlapka! Promiň, ale tohle zní lascivně je to sice náhodná holka, ale nic o ní nevíš, musíš zvolit neutrální zahájení.."
"A to je?"
"Bez toho oslovení!" doporučím mu.
"Znova!" poručím.
"Ahoj, je tu místo?"
"Ahoj, asi jo!" usměji se na něj roztomile a změřím si ho pohledem.
"Díky.."
"Nemáš zač!" odvrátím pohled jinam.
"Ty si tu nová? Nikdy jsem tě tu neviděl.."
"Asi sem chodíš často, že?"
"No, popravdě ne, to bude asi tím!"
"Asi jo!" zasměji se.
"A ty tu býváš často?"
"Ne...nová sice nejsem, ale tady jsem poprvé.."
"A proč?"
"Zapít žal.." přiznám.
"Jsme na tom podobně, můžu pít s tebou?"
"Vidíš! Dobrej začátek! Takhle nějak by to mělo jít, jak vidím v úletech neboli nocích na jednu noc, máš zkušenost.."
"Bacha, zas takovej záletník nejsem!" směje se.
Usměji se a pokrčím rameny.
"Příprava na večeři!" ozve se.
"Další lekce, krátkodobý vztah si dáme po nástup,u okey?"
"Jasně!" mrkne na mě a jdeme k zase k jídelně.

Ano, věděla jsem, že je v lásce nestálí. Ale to se dá přiřadit i tomu, hledání té pravé. Nebo spíš užívání si života? Těžko říct, to ví jen on sám. Když tu teď sedím a pozoruji ho, jak se v dáli baví s tou, no mou bývalou nejlepší kamarádkou, bolí mě u srdce, já vím, že ho miluji, ale proč ho ani po tom všem nedokáži nenávidět? Možná jsem mu trochu křivdila, možná ta slova, co padla byli neuvážená a snad i moc krutá, teď toho lituji a nejraději bych se omluvila, ale co moje hrdost? K čertu s ní, k čemu je mi hrdost, když tu pláču jako malá holka, přiznejme si to, velká taky zrovna nejsem, občas se chovám dětinsky a přehnaně, ale už jsem taková a jemu, jemu to nikdy nevadilo. Ale to, co jsem řekla, to jsem přehnala, bylo to nespravedlivé, ale on se o mě taky nevyjádřil zrovna přívětivě!
Náhle na mě padne jeho pohled a já cítím, jak mě jím propaluje ty černé oči, ty jeho černé oči ve kterých bych se dokázala utopit, na mě hledí, asi jen zlomek sekundy a dál si mě nevšímají, jako bych byla vzduch, jako bych neexistovala. Tak moc by se mi chtělo křičet, tak moc bych se mu chtěla omluvit, ale on o to nestojí. Proč by mi jinak dával najevo, že on sám rozhodně nezůstane...

"Minulou hodinu to byl vztah na jednu noc v praxi..."
"I když nedokončené.." skočí mi do řeči a snad tak, abych to neslyšela ale, mám hold dobrý sluch.
"Jak to myslíš?...Hej! Máš štěstí, že nerada dávám poznámky hned by sis jednu odnesl ve stylu: Váš syn mi dává nemravné návrhy, ne že bych si nedala říct, ale co by tomu řekli lidi?" v tu chvíli jsem mrtvá smíchy a on taky.
"Takže by sis dala říct?"
"Že váháš! Říct jo..."
"Ale čin by vázl.." doplní mou myšlenku.
"Bystrý to chlapec, asi si to s tou poznámkou rozmyslím!" žertuji dál.
"Když vy jste tak milá..."
"No dobře, dobře, ještě se začnu červenat. Radši přejdeme k další lekci a to krátkodobý vztah, co jsem vám o něm říkala?"
"Že to většinou bývá nevydařená láska na první pohled.." opět to shrne.
"Ano většinou ano ale.."
"Ale jsou i jiné možnosti například vztah, který prostě nevyjde a to ať se ti dva znají dlouho, prostě jim to neklape, a taky záleží na tom, jestli je to ten pravý nebo ne, stejně jako u dlouhodobého vztahu.."
"Přesně, teda to záleží i u první lekce a to jedno-nočního vztahu, někdy to prostě vyjde.."
"A teď přestoupíme k praxi, představ si, že jdu po ulici a ty naproti mně, tak moc tě zaujmu, že ti nezbude nic jiného než mě oslovit...pokračuj"
"Dobrý den slečno, promiňte, že vás obtěžuji, já jen, hledám jednu ulici mám za to, že se jmenuje XXX, nevíte kde bych jí našel?"
"Klidně mi tykej!" usměji se.
"Promiň.." omluví se s rozpačitým úsměvem a já musím říct, že je vážně k sežrání.
"Náhodou vím, právě tam jdu.."
"Tak, kdyby tě to neobtěžovalo.."
"Spíš kdyby ti to nevadilo, že bys musel jít se mnou.."
"Vůbec!" vydechne až moc rychle, což by k téhle situaci sedělo.
"Teda, no ne nevadilo.." snaží se to napravit.
"Dobře, tak pojď.." pobídnu ho.
"Vidíš, tohle bylo perfektní! Pak už jen nenechat rozhovor váznout a domluvit si nějakou tu schůzku. Buď zjistíš, že si vlastně nemáte o čem povídat a nebo.."
"To bude ta pravá.."
"Přesně.."
"Takže, poslední lekci si dáme dnes o naší hlídce? Že by?"
"Aspoň se nebudeme nudit.." usměje se na mě..
"Okey.." souhlasí a pak se vydáme k tábořišti. Cestou se ještě trochu popichujeme a pořád se smějeme.

Možná si za to můžu sama, vlastně jsem ho za ní poslala tak proč by nešel? Už tenkrát mě ty slova mrzeli, nemohla jsem se mu dívat do očí a přitom mu říct "Byl to omyl" protože jsem věděla že nebyl. Protože po tom co se stalo, jsem toužila od nevím od kdy, ale prostě strašně dlouho! Jeho oči mě doslova pohltili, a to jak se choval, úplně jinak, najednou měl pro něco nadšení a nenudil se. Bylo to tak jiné a všechno se to muselo pokazit tou hlídkou! Nebo spíš tím ránem po ní...

"Dobré ráno!" přivítal mě po půlnoci, jakmile jsem vstoupila do jídelny.
"Dobrý je v deset!" usměji se.
"Ne ve dvanáct což bylo před minutou!" zazubí se.
"Ty máš nějakýho vtipu!"
"To víš, nudnej člověk moc holek nesbalí.." pokrčí rameny.
"A na to si přišel jak?" povytáhnu obočí.
"Léta dedukce.."
"Promiň, ale ještě loni si byl nudnej, nebo spíš takovej, nic se ti nechtělo. Najednou sršíš vtipem a nadchl ses pro školení o prázdninách, nejsi divnej.."
"Divnej, jako teplej jo?"
"Víš co je to švagrová?"
"Jo.." nechápavě si mě změří.
"Uf!" vzpomněla jsem si totiž na scénu ze jedné knížky.
"Takže, já se napiju a pak se nejspíš posadím do křesla a začnem jo?" zívnu.
"Jasně!" kývne a přesune se ke křeslu a já za chvíli taky.
"Takže, co jsme si říkali o dlouhodobém vztahu..."
"No, že musí mít minimálně tři schůzky a pak, že záleží na tom, jestli je to ten pravý.."
"V podstatě.." souhlasila jsem.
"V podstatě.." zopakoval.
"Tak začni, ale nejdřív si představ, že… no už se nějakou dobu známe a teď mě pozveš na první rande.."
"Okey, dejme tomu, že jsme spolužáci a jsme ve škole a já se tě zeptám: Hele Saky, neměla bys dneska večer čas?"
"No třeba, dneska? Jo myslím že ano!" mrknu na něj..
"A nechtěla bys jít do kina? Dávají Twilight.."
"Moc ráda!" usměji se.
"Budu se těšit.."
"No vidíš! A teď dejme tomu, že jsme na tom třetím rande!"
"Okey, ten film byl super jen ten konec mohli ujasnit!"
"To teda!" přikývnu.
"Prej, "Jmenuje se po otci" no jo, jenže, co je nám to platný, když mi nevíme kdo ten otec je!"
"To už je pak na nás, tomu se říká elegantně vyřešená situace, ne každej fandil tomu Františkovi, a tak aby si neznepřátelili obecenstvo, nechali libovolnou volbu!"
"Takhle mě to nenapadlo...si chytrá!" přiblíží se ke mně a já si v tu chvíli něčeho všimnu.
"Počkej tady něco máš!" naklonila jsem se k němu a dotkla se jeho tváře. Původně jsem mu chtěla sebrat tu zatracenou řasu, která mu tam nejspíše spadla, ale on uchopil mou ruku a přitáhl si mne k sobě. Pak už se naše rty spojili a já nedokázala nic vnímat. Jen jeho rty, jak hladí ty moje, jak můj jazyk vybízí ke vzájemné hře a on, jako by ani nepatřil mne, hru přijme, elektrické náboje rezonují až v konečcích prstů, ale já si nemůžu pomoci, musím se oddálit...
"Počkej, toh-tohle nemůžeme.."
"Měla si pravdu, líbání je asi něco, co umíš od přírody, říkal jsem ti to.." ignoruje mě.
"Sasuke.." špitnu a podívám se mu do očí.
"Nepřemýšlej, prostě jednej!" poradí mi a opět mne políbí. Doba pokročila a jelikož si právě máme měnit stráže je to jednoduchá pomoc. Rychle mne čapne za ruku a dovede ke stanu, kde spí další hlídka, probudí je a pak mne znovu políbí, vezme do náruče a pokračuje ke svému stanu, to se tak někdo má, mít stan celý pro sebe, nebo spíš nemá?
Poté už je vše jen otázka času. Polibky, letmé doteky a oblečení pohozené opodál, to všechno trvá tak, že ani nevím jak, ten kdo napsal, že v tuhle chvíli je čas něco, co nelze postřehnout, měl svatosvatou pravdu! Čas je totiž to poslední, na co teď myslím. Já totiž myslím jen na jedno, že já a Sasuke si jsme právě nejblíže, jak je to jen možné, čert vezmi chvilkovou bolest, to co přijde pak, je, je doslova nepopsatelné. Jako by se vám splnil váš sen, jako by jste měli pocit, že vám u nohou leží svět i já měla pocit, že se zastavil čas a já a Sasuke jsme byli středem vesmíru.

Ještě pořád, když na to vzpomínám, ještě pořád mi naskakuje husí kůže, a jako bych ho na sobě cítila, každý jeho polibek, dotek a to šimrání motýlů v břiše jejich křídly. Ten pocit naplnění,že se stalo něco, čemu nelze zabránit, a co se stát mělo. Ten pocit, že jste nejšťastnější člověk na světě. Jenže štěstí je pomíjivé, ale tentokrát jsem si za to mohla sama...

Probuzení pro mne bylo něco, jako polití studenou vodou a nemohla za to zima, která mě probudila. Nahá, v cizím stanu a přitulená k jeho vypracované hrudi. Navíc zjištění, že za půl hodiny se bude budit, mě nijak neutěšilo. Opatrně, jak jen jsem mohla, jsem se dostala zpod jeho obětí, i když jen velmi nerada, oblékla se a málem i odešla, kdyby se nevzbudil.
"Prcháš přede mnou?" promluvil rozespalým hlasem.
"Spíš před časem.." hlesnu.
"To co se včera stalo.." promluvil rozpačitě a mě došlo jedno..
"Já vím, byl to omyl. Nemělo se to stát, chápu!" přikývla jsem a zmizela...

Co když chtěl říct něco jiného? Jenže přiznejme si to, kluk, který prošel už tolika románky, a který se právě naučil techniku balení, proč by to neměl chtít zkusit? A to pěkně od začátku, bod po bodu a já byla první možná oběť pro první bod...Možná je to blbost, sama jsem přece říkala, náhodné střetnutí..

"Sakuro počkej!" zaslechla jsem za sebou rozčílený hlas, ale pokračovala jsem dál.
"Sakuro!" křičel.
"Co je?" otočila jsem se.
"To přece nemyslíš vážně?"
"Já? To ty si ten co to nemyslí vážně. Pochop mě, já nechala jsem se usnést a ty si můžeš zaříznout další čárku na pažbě.."
"Co?"
"Byl to úlet!" vmetu mu do tváře.
"Podívej se mi do očí a řekni mi popravdě co cítíš.."
Bylo to tak obtížné, v očích sem měla slzy, ale musela jsem, protože jsem to tak cítila.
"Byl to omyl.." promluvila jsem do naprostého ticha, kam se najednou poděli ptáčci a křik dětí?
"A nečekám že bys se mnou ztrácel další svůj, drahocenný čas! Běž třeba za Karin, ta tě uvidí ráda.."
"Díky za radu, bez tebe bych nevěděl koho vyzkoušet jako další oběť!" odsekl a odešel.

Žádná velká hádka, žádný křik, ale jak vidíte, někdy jsou slova mocnější než jakákoliv zbraň, pěsti či křik. Možná jsem ho podcenila, co když jsem ho změnila? Aspoň trošku, ale sám říkal, nemysli a jednej, nikdo neřekl, co se bude dít po tom, co následky? Proto se má myslet a pak jednat a ne opačně! Možná to myslel vážně, ale jestli ne, udělala jsem dobře, přesto mám ale chuť jít za ním a říct mu, promiň, mrzí mě to, co jsem řekla. Jenže copak to jde, když on nevypadá ani trochu smutně a shrbeně, flirtuje s Karin, směje se a na mě se sotva podívá! Asi to pro něj vážně nic neznamenalo..
"Miluju tě Sasuke.." špitla jsem..
"Přiznáváš to?" ozvalo se za mnou a já nedokázala pochopit jak to, vždyť ještě před chvílí stál támhle s Karin a.......teď tam není..
"Ano.." opět jsem špitla..
"Ale proč až teď? Proč až po týdnu trápení?"
"Já si to přiznala už dávno..."
"Tak proč potom..?"
"Strach.." vysvětlím.
"Proč by se kluk jako ty, který o holky nouzi nemá, změnil kvůli mně?"
"Ne kvůli tobě, ale díky tobě, a s těma holkama, to tak horký není, proč bych se jinak učil techniku balení?"
"No vidiš, proč by ses učil techniku balení, kdyby si ji nechtěl vyzkoušet.."
"Jenže to, co jsme mi dva probrali je ani ne zlomek všech možných případů, ještě před třetí lekcí mě napadlo, co kdyby to v realitě nešlo tak lehce, co kdyby to byla jiná situace a jiné řešení, co kdyby ta dívka řekla něco jiného, co kdyby se věci vyvíjeli jinak a v ten okamžik mi došlo, že já to vlastně nechci opakovat, že mi to jednou stačilo, a že i díky tobě jsem se naučil něco mnohem víc, než techniku balení, naučil jsem se, jak poznat tu pravou a taky jsem pochopil, že i ve všech těch případech, bych chtěl abys tam byla ty...Přiznávám, nezamiloval jsem se do tebe na první pohled, ani si tě nevybral jako náhodnou známost a už vůbec jsem tě nepozval na rande, ale i tak, jak jsi jednou mluvila o té spřízněné duši..myslím, že jsem svou našel.." pohlédl mi do očí.
"Máš pravdu až v jednom, mi dva jsme měli celkem čtyři rande, úvod, první lekce, druhá lekce a třetí.." nestihla jsem dokončit a ani nemohla, náhle jsem totiž ucítila jeho rty na svým a věřte mi že jsem mluvení zanechala velice ráda...

***Konec***