SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Anime Fanfictions

  • Soubor nelze vytvořit.
  • Soubor nelze vytvořit.

Jeho pohreb...

Na zem dopadali ťažké kvapky dažďa a celú ju zmáčali. Dážď znemožňoval ľuďom bezpečný prechod po tráve, ale nikto sa tým nezaoberal.

Dodatek autora:: 

Ok, toto vzniklo asi 2 týždne dozadu, počas noci, keď som mala takú menšiu depku a dosť som sa zamýšľala nad priateľstvom Ino a Sakury. No a toto z toho vzniklo, ale pôvodne to malo byť úplne inak Laughing out loud Snáď sa vám to páčilo Smile

VK, kapitola 3- Panika!

Kapitola 3- Panika! Výborne, všetci sú už tu. Tak si pokojne poseďme, kým mojej láske hrozí najväčšie nebezpečenstvo.

Pozdrav od Komuie

Byl krásný svěží den, všichni v řádu pilně pobíhali sem a tam po domě, jen exorcisti odpočívali a čekali na svoje mise.

Dodatek autora:: 

Krátká D.Gray-man fanfikce. Komui vytvořil dvě rozkošné panenky a Allen je odnesl Lavimu... co způsobí tento "nevinně" vypadající vynález? ... Shonen-ai a naznačené yaoi, pár Lavi x Allen.

VK, kapitola 2-Urodzená rodina

Kapitola 2-Urodzená rodina(A ja som si myslela, že jediný pomätenec z rodiny Aidou je Hanabusa.)

VK, kapitola 1- Nový začiatok.

Vampire knight bolo perfektné anime. Keď som skončila posledným dielom druhej série, naštvala som sa na ten otvorený koniec deja.

Prosím Zůstan semnou

Sasuke se procházel po konoze,když narazil na Sakuru. ,,Jéé ahoj Sasuke-kun.Neviděl si toho pitomce Naruta?Už od rána ho nemůžu najít." pousmála se,ale pak zas vrčela.

Dodatek autora:: 

Takže je tu další povídka a to na pár Sasu/Naru.

Vyskytuje se tam YAOI,ale až na konci.Takže je to přístupné pro 15+ a více.

Vim,že to stejně nebudete dodržovat,ale to varování tu je...Smile

Takegaki - 1. díl

Itachi neústupně pokračoval kupředu a čím dál tím víc se přibližoval. Sasuke se namáhavě postavil, couvl a pak se udiveně ohlédl, protože narazil zády o nějakou překážku.

Dodatek autora:: 

Takže, snad se vám tato FF bude líbit...

I hate you, I love you, Part 1

Prohrabovala jsem se starými šuplíky a těkala pohledem po starých papírech.
Někde to tu musí být… pomyslela jsem si a vystrčila svou hlavu zpoza stolu.
Near soustředěně skládal svoje bílé puzzle s jediným písmenem, L. Často jsem si říkala, jaký byl asi L. Jediným pohledem střelil po mě, v němé otázce. Jen jsem zakroutila hlavou a pokračovala v dalším hledání. Co vlastně hledám? Je to jasné, cokoliv, co souvisí s L. Nebyla moc příznivá doba, svět ovládal Kira a my stále ne a ne přijít na to, kdo to je…
Otevřela jsem další zásuvku a začala prohledávat její obsah. Na první pohled mě upoutal sešit v kožených deskách, s nápisem Diary. Otevřela jsem stránky a rychle je přelétla. Vzrušeně jsem vyskočila.
,,Neare, myslím, že něco mám!“ i s deníkem jsem zamířila k bělovlasému chlapci. Přestal skládat a s očekáváním na mě pohlédl. Přisedla jsem si k němu a položila si na klín deník.
,,Čti…“ řekla jsem s úsměvem a otevřela první stránku….

Jmenuji se Eleonor Morango. Pokud si čtete tento deník, jsem nejspíš už mrtvá. Můžete mě znát pod přezdívkou Es a vězte, že po mě jde Kira, protože já vím, kdo je Kira. To se ale dozvíte až na konci mých zážitků, pokud je dočtete až do konce.
Takže za prvé, patřím k Odpůrcům Kiry, nesouhlasím s ním. Vím kdo to je. Spolupracuji s osobou, která je známá jako L. Myslím si, že se tento deník dostane do rukou Spravedlnosti, takže nemusím nic moc skrývat. Patřím mezi Detektivy a L si mě velice váží. Vraťme se ale k úplnému začátku…
Vše bylo dobré, až do chvíle, kdy se na scéně objevila osoba známá jako Kira, která začala zabíjet zločince. Mělo to mít nějaký vyšší smysl, ale jak já, tak L víme, že ta osoba je jen sprostý šílenec. Tehdy jsem ještě nepatřila k lidem od L, to jsem ještě byla já, Eleonor Morango, obyčejná studentka. Něco mi ale na tom Kirovi přišlo divné. Jakmile se na scéně objevil jeho soupeř, detektiv známý jako L, vše se změnilo. Popadla mě touha Kiru chytit, poznat L a přidat se k němu. Je to nejlepší detektiv na světě, říkala jsem si, jaký asi je? Jak vypadá? Chci mu pomoci… V tajnosti jsem po L začala pátrat, i když to nebylo vůbec snadné. Věděla jsem ale, že po Kirovi také pátrá policie v čele s nějakým Yagamim, kterého jsem znala díky jeho synu Lightovi, kterého jsem vídávala ve škole. Nejdříve jsem se samozřejmě, jen z nutnosti, pokusila se s Lightem seznámit, což mi ale nevyšlo, jelikož… Light Yagami je děsný sobec a zamyšlenec. Prostě blbec na první pohled!
Začala jsem nejdříve sledovat Lighta, poté jeho fotra. Sice to byl polda, ale nijak zvlášť sympatickej mi teda nebyl. Nepřišlo mi nijak špatný, že jsem se plížila kolem jejich domu. Zbývalo zjistit, kde Yagami pracuje. Nebylo to nic těžkého, nasednout v tmavé hlemě na motorku, a jet za jeho autem. Ničeho si nevšiml. Hloupoučký policista mě zavedl až k ústředí. Tak tady to je… Spokojeně jsem se vydala domů, vymyslet nový plán. Možná by se vyplatilo čekat…Nebo ne? Přeci jen, jsem detektiv, musím na to přijít… Musím se nějak vetřít mezi ty poldy, ale jak? Možná bych mohla na některého z nich zkusit svůj šarm a dostat se do týmu, nebo… Ano, to by mohlo být ono.. Musím se zkusit nabourat do počítače Yagamiho. To by ale znamenalo… Ne, s Lightem kamarádit nemohu, ale možná s jeho sestrou… Ano, Sayu, to je dobrý nápad.
Vymyslela jsem to chytře. Věděla jsem, že Sayu chodí na základku, a proto jsem se tam také vydala. Poznat jí nebylo těžké, podobala se tak Lightovi, až na to, že byla daleko milejší než ten hnusák.
,,Ahoj Sayu…“ mile jsem pozdravila dívku. Sayu se na mě otočila a zkoumavě si mě prohlédla…
,,Ahoj! Kdo jsi?“ zeptala se zvědavě, avšak s úsměvem.
,,Jsem Lightova spolužačka, ehm.. Lea…Pracuju s Lightem na jedné práci a potřebovala bych si po škole vytisknout náš referát. Light mi řekl, že bych si ho mohla vytisknout u vás, smím?“ zeptala jsem se s předstíraným úsměvem.
,,Ale samozřejmě! To není problém! Ráda poznávám Lightovy spolužačky. Za chvíli končíme, tak počkej, půjdu s tebou.“ Usmála se a odeběhla. Poslušně jsem počkala a v duchu se tetelila blahem. Teď jen nesmí domů přijít ten mamlas, Light… Sayu mě s veselým štěbetáním zavedla domů. Naštěstí nikdo nebyl doma..
,,Táta tu má počítač, tak bys ho mohla použít..“ navrhla a já souhlasila. Sayu mě zavedla do pracovny a nechala mě o samotě. Spokojeně jsem si sedla k počítači a vyťukala Yagamiho složky. Ano, povedlo se. Začala jsem hledat informace o jeho spolupracovnících. Velice mě zaujal jeden z nich, Matsuda. Byl z nich nejmladší, takže to musel být on, s kým budu flirtovat. Aby se neřeklo, vytiskla jsem si referát, který jsme odevzdávali už včera, odpojila se od policejních dat a vyklouzla z pracovny.
,,Moc děkuju,Sayu, zachránila jsi mi život…“ s úsměvem jsem dívce poděkovala.
,,Není zač, Leo, ráda tě zas někdy uvidím.Víš, co by se mi líbilo? Kdybys byla Lightova přítelkyně…Jé..“ nadšeně vykřikla, objala mě a pustila. Rozloučila jsem se a raději odešla.
Měla jsem vše, co jsem potřebovala. Nebylo to tak těžké.
Zrovna, když jsem šla kolem jednoho z mrakodrapů, běželo v televizi… něco zajímavého. Zastavila jsem se a pohlédla na obrovskou obrazovku. Na obrazovce se objevil podivný znak…L…Zaposlouchala jsem do hovoru, vyšlo z toho najevo, že se jedná o odpověď L na Kirův vzkaz. L se ozval… Vzrušilo mě to, protože L se nikdy neukazoval, respektive nedal slyšet. Co Kira udělá? Měla bych o tom začít přemýšlet, chci se přeci setkat s L! Musím se dostat blíž k tomu Matsudovi… Udělám to zítra… Co má Kira v plánu? Vraždy neustávají, to je divné…Podle toho, co se povídá, potřebuje k tomu, aby zabil, tvář a jméno. Je čas na falešné jméno… .Co třeba… Es? Ano, Es…budou si myslet, že je to zkrácenina jména, to by mohlo vyjít. Jsem geniální. Měla bych ale zvolit falešný vzhled, možná paruku, nebo tak. Nevím, kde se schovává Kira, bude to tak nejlepší. Došla jsem až domů a spokojeně se šla učit. Tušila jsem, že zítra se stane něco zajímavého, zlomového….

Dodatek autora:: 

Doufám, že mě neukamenujete Smile V této povídce se budou nacházet asi dvě moje vymyšlené postavy, které v DN nenajdete, což je právě K a Es alias Eleanor. Také děj nebude přesně podle seriálu, ale to snad nevadí. Snad se vám to bude líbit.

Dva světy

Pomalu jsem otevřela oči, bylo 5 ráno.
Já jsem smolař dnes je ten čtyřboj a já se probudím v 5 ráno a k tomu ho**o vidí...no jo je noc proto je tma.
Vstala jsem tedy a vydala se na strastiplnou cestu do kuchyně pro sklenici mléka, které jsem si ohřála v mikrovlnce. Pak jsem se vrátila zpět do pokoje i se sklenicí najednou jsem se zarazila mžourali na mě dvě oči, velké rudé oči podlité krví a najednou na mě skočil byl to obrovský tvor, kterému jsem pod rouškou noci neviděla do tváře....
S trhnutím jsem se probudila. Sen? 5 ráno je, ale doopravdy. Já jsem smolař.... i když. Podívala jsem se pod postel je patrová tak fakt nevim. XP Někdo tam spal no fakt tam spí nějakej pošuk a co to tam má? Katanu nebo nějakou tyčku či co.Já jsem smolař. T.T. Našla jsem baterku(čti baterečku na kolo) a poslepu slezla dolů... mému lehkému a opatrnému našlapování neušlo měkké něco těsně nad zemí, stáhla jsem nohu zpět a posvítila si na zem. V okolí mé postele byli drátky které směřovali k onomu neznámému...lépe řečeno k jeho noze.Opatrně jsem přešlapovala k místu kde jsem měla oblečení. Převlékla jsem se do venkovního kdybych musela náhodou vláčet něčí bezvládné tělo ven z bytu na silnici aby ho dodělal náklaďák.XD Vzala jsem dřevěnou tyč(čti bejzbolku) kterou tu měl táta páč kočárkárna byla vykradena mnohokrát a švihadlo podobné spíš lanu. Šťourala jsem jí do dotyčného ten tomu nevjenoval pozornost ohnal se po holy a pochrupoval dál.Tsss, tak abys věděl tak tohle tě probere určitě a rozmáchla jsem se holí a dala mu do hlavy ránu no ránu takovou a bych ho probudila a aby z ní měl bouly a né otřes mozku.
Ozvalo se něco ve ‘stylu už vstávám‘ a mrmlání o tréninku na ho**o.
„Co to k sakru...?“ nedořekl a dostal další ránu ne ode mě, ale od postele která byla nízko ovšem ta druhá byla ode mě.
„Ptám se tu já co seš zač úchyle že lezeš do cizího bytu?“ a šermovala jsem při tom bejsbolkou před jeho nosem teda myslím protože jsem mu neviděla na ten ksicht.
„Jdeš se mnou.“ řek a čap tu katanu a namířil ji na mě.
„Schovej to přerostlí párátko a ukaž ksicht š**jde a mluv jako š**jd s dětskem.“ řekla jsem a on odhalil svou tvář kterou mu zakrívala rouška noci byl to...SASAN (Sasuke Uchiha).Bleee, co ten tu dělá a proč není tam kde má být a proč vlastně vypadá takhle dyť to není ani normal ani shippuden.
„Počkat, co vlastně chceš?“ při těch slovech jsme si rychle oba dva namířili zbraní mezi oči.
„Tak jo myslim že jsme začli od špatného konce.Mé jméno je Anna a tohle celé se lépe řeší v sedu,“ řekla jsem a dodala „a tvé jméno je mi známé Sasuke Uchiho.“ řekla jsem a došla jsem do kuchyně kde jsme se oba posadili já rožla jen svíčku protože naši maj skleněný dveře a táta má lehký spaní.
„Co chceš mám jen omezený pracovní hodiny.“ řekla jsem drzebylo mi známé že Sasuke bude tak o 3 roky starší páč to co měl na sobě mi bylo neznámé.
„Půjdeš se mnou.“ řekl k věci to je fakt otrava on se nikdy nezmění s**č jeden tfuj.
„Smím vědět proč jsem tak žádaná?“ ten pohled je tak nechutnej věčnej frajer a ‘lamač ženských srdcí‘.
„Ne.“
„Pak neočekávej mé služby.“
„A proč bych měl?Po mě to chce Orochimaru.“
„Tak od tud vítr vane, co chce ten smraďoch uslintanej?“ pohled tvrďáka.
„Je řečeno že dítě z jiného světa zná budoucnost všech.“ Muhuhehe to je dobrý říkala jsem si.
„Láká to je to zajímavé, ale mě se nechce.“ utla jsem to rázně.
„Co takhle když tě tam mám vzít ať už chceš nebo né.“ tohle je otrava asi mám halucinace.
„Říká ti něco spánek šlechtí?“ místo odpovědi jsem dostala ránu do hlavy a pak už nic nevím dokud...
„Co to...“ pak jsem si to srovnala a uvědomila že na mě ten Sasan nese na rameni jak pytel a nese mě kamsi do pr*e*e.Začala jsem sebou mrskat a to fakt drsně se musí uznat.
„Nevrť se.“ to tak na to ti skočí maximálně Naruto a dala jsem mu pěstí do ledvin načež mě on pustil a začala jsem zdrhat zpátky tam odkud jsme přišli...
O deset minut později
To není vtipný. Pomyslela jsem si když jsem byla zas na rameni+ svázaná a hlídaná klonem ze zadu. Sasuke jen mrmlal že tohle je pod jeho úroveň a že prcky hledt taky nemusí, že si najde někoho jiného kdo ho bude trénovat.Za chvíli jsme se objevili na mítině kde stál Oroksicht a koukal na mě jak dítě na lízátko.
„Sasuke mise byla úspěšná.“ řekl a...olízl se XP.To je hnus má jazyk delší než vlak blé aby ještě nezačal natahovat krk...A jak jsem to řekla tak se ten hadí prohřešek začal natahovat no natahovat von se jen natahoval krk.To není pravda von mě vidí poprvý a chce použít prokletou pečeť?Tohle je na mě moc a začla jsem sebou vrťet Sasuke zapomíná prohledávat kapsy v jedné z nich byl můj nůž co mi dal táta na sebeobranu.Přeřezat pouta je snadný, ale když se na vás řítí něčí hlava na provázku jó to je fofr, to se ledacos přehlédne sistematicky jsem udělala úhyb ala Metrix a Oro to napálil do stromu.
„Já nejsem kousací panák pánové a umřít se mi nechce a už vůbec né takhle, končím tohle se nedá trpět.“ a při táhla jsem si oro krček blíž a rázně na něm udělala uzel.
„Mě bylo řečeno že někdo potřebuje pomoc a né že potřebuje pokusáka!!“ křičela jsem až s toho uši zaléhaly, pak se Oro stáhl uzlík mu odstranil Kabuto a já jsem si sedla na zadek a urazila jsem se.Pak ke mě přišel Sasuke, podal mi ruku a vytáhl mě na nohy.Zrovna Kabuto skončil s rozvazováním uzlu takže semnou hned začal smlouvat.
„Asi jsme se unáhlily takže....mám pro tebe nabídku- pokud se knám přidáš pomůžu ti stát se silnou kunoichi a za to mi řekneš mou budoucnost.“ zajímavá nabídka kdybych ji znala přesně...
„Tak jó, když na tom trváte Orochimaru..sama.“ Blé říkat mu sama je nechutný jako bych byla jeho alík.Pak do mě Sasuke šťouchl a vybídl abych šla za Orochimarem který se slizce olízl.Potom jsme se vydali na cestu bylo to zajímavé jakmile jsme prošli zářivím portálem ocitli jsme se v podzemí které se dalo považovat za skrýš, která byla poměrně veliká s mnoha chodbami.
„Sasuke odveď ji do toho prázného pokoje vedle toho tvého.“ řekl Oro a sám se i s Kabutem vydal do chodby na opačné straně než mi.
„Jak dlouho vlastně už si u Orochimara?“ po téhle otázce se na mě podíval svým coolstylem.
„Rok.“ řekl a znovu ten cool pohled.
„žE TĚ TO BAVÍ.“ řekla jsem.
O 12 měsíců později
Seděl jsem u srázu kde rostl košatý strom, bylo to mé oblíbené místo.Tady byl klid pro trénink i pro mé umění.
Chvíli jsem tam jen tak seděla a kreslila svou fantazii když jsem najednou uslišela křupnutí větviček a potom mi povědomé hlasy co patří dvoum umělcům.
„Sasori no dono jste si jistý že je to tu bezpečné mě se to nějak nezdá.“ říkal Deidara i když se zdálo že Sasoriho spíš popichuje.Ten na to ani nereagoval a pak jsem slyšela žuchnutí a další se ozvalo o strom, buď byli mimo s energií asi šli dlouho nebo někde bojoval. Pak se ozvalo dupnutí a strom se mírně ohl.Rozhodla jsem se to ignorovat ani nepípnout a doufat že si Deidei nebude chtít odskočit jenže...
„Karuro přestaň já nic nemám jau, jau, JAU.“ křičela jsem když mě moje věrná přítelkyně přepadla a začala mě klovat do hlavy a není divu že se ti dva hned nezvedli ze zadku a šli se podívat co jsem zač.Sasori mě čap a koukal na mě jak na zuřivou veverku kterou drží slon.
„Co seš zač?“ to je otázka. Co jsem zač to je naprosto normální...
„Umělec.“ řekla jsem a praštila ho pastelama v železným pouzdru do hlavy.
„To není umění.“ řekl Deidara a šťoural do mě.
„Umění je něco co vydrží dlouho a potěší na srdci i na duši.“ řekl Sasori a já najednou.
„Chceš se hádat.“ a oba dva jsme k sobě přilepili hlavy.
„Prde.“
„*ole.“
„K*rvo.“
„Hňupe.“ takhle jsme se hádali pět minut než na mě hodil jílového ptáčka i když jsem se vyhla ptáček lítal dál dokud...
„Deidaro nech toho!“ řekl Sasori a strčil mu pod nos pár mých nákresů.
„To jsou bijju a jejich jinchuuriki ne?“ řekl otočil papír narubi a začal pomalu listovat na druhé straně.„Hele, to jsme MY.“ řekl a zamával mi pod nosem dvěma nákresy tří ocasého a jedno ocasého.
„A proč tu je ten cizák..“ a ukázal na Tobika co tam na druhé straně stál s Didarou.
„A co je tohle?“ ukázal Sasori na bingo knihu.To je na mě moc otázek.
„Sasori: to je bingo kniha a mám ji proto že jsem tam taky,“ a nalistovala jsem stranu 52 kde vysela má fotka. „Deidaro: tohle je Tobi a ne jestli ty nákresi chcete tak si je musíte zaplatit.“ a vytrhla jsem mu nákresi a přistoupila jsem k okraji srázu.
„Když tak mě tu najdete vždy večer.“ mávla jsem a polopádem skočila dolů ze srázu oba dva k němu přiběhly a viděli mě zrovna ve chvíli kdy jsem skočila na jednoho z mích sumonů kterého jem si přivolala cestou dolů.
„Zatím.“
a zmizela jsem.
„Dneska je to čím dál víc zajímavé.“ řekla jsem a seskočila ze svého sumona u velké díry která byla vchod do skrýše.
„Anna-chan, Anna-chan kdy nám zase řekneš nějaký příběh z vaší země?“ ptali se mě už ve dveřích děti které Orochimaru trénoval na ninji s dobrým ovládáním prokleté pečeti.
„Dnes s v 9 hodin...hmmm.... co takhle o růži a slavíkovi?“ všichni zajásali a rozutekli se s pokřikem tak v 9.
„Takže budeš dětem zase vyprávět pohádky? Moc je nerozmazluj.“ ozval se za mnou známí hlas.

Dodatek autora:: 

XD

Prcek z Akatsuki I

Sasuke seděl na hlavách Hokage. Dostal tým, v kterém nedávno prožili šok, zemřel jim Sensei a jeden z členů, místo nich měl nastoupit on jako Sensei a ještě jedna holka co se sem přestěhovala…, hlavou mu vrtalo ještě něco: byl to už rok od chvíle kdy zemřel Itachy v hlavě hučel hlavně hlas té malé dívky, které bylo tehdy teprve něco kolem 12 let.“ „Tohle ti nedaruju.“ řekla mu a pak zmizela i z Itachyho tělem.“ vzpomněl si. Další den měl už s tím týmem sraz. Byl překvapen, když si večer četl jejich spisy. Ta nová holka přežila jako jediná zničení jedné vesnice poblíž Konohy, další byla k jeho údivu pokrevně spřízněná s Kakashim a poslední, byl kluk, co byl zase příbuzný Kurenai.
Další den šel dřív, než byl sraz, byl vždy náchylný na dochvilnost. Ku podivu tam byl už celý tým který si něco šuškal.
„Nazdar dětska.“ řekl, když přišel.
„Jů to je mi teda náhoda Sensei mi jsme uvažovali asi všichni stejně.“ řekl ten kluk.
„Tak když jsem nový Sensei chci o každém z vás něco vědět.“ a vybídl kluka.
„Jsem Ken, specializuji se na genjutsu, plány do budoucna být nejlepším ninjou v Konoze.“ řekl, pak Sasuke vybídl jednu z dívek.
„Já jsem Jinijitsu, jsem medik, plány do budoucna… být dobrý ninja a založit si rodinu.“ řekla.
„Já jsem Saya,“ začala poslední dívka s červenými vlasy a čupřinou před oko. „ specializuji se na taijutsu, ninjutsu a genjutsu plány do budoucna…nikdy sem o nich nepřemýšlela.“ dořekla.
„Já jsem Sasuke, zaměřuji se na genjutsu a ninjutsu, plány do budoucna- být dobrým ninjou. …Takže když se teď známe, začneme s tréninkem- mám tu tři rolničky, abyste mohli být u mě v týmu,musíte mi je vzít a jestli ne tak vás přivážu ke kůlu a bude si muset do odpoledne počkat než ho rozvážem.“
„Takže každý jednu?“ řekla si sama pro sebe Saya .
„Můžeme? 3…2…1…teď!“ všichni se odsunuli jediný, kdo zůstal sedět, byla Saya, která okamžitě zaútočila.
Hodila po něm několik kunaiů s výbušnými lístky.Sasuke se jim vyhl složil několik pečetí a křikl.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu.“ A s pusy vypustil velkou ohnivou kouli.
Saya jí uhla a udělala tu samou techniku až na to že ji udělala menší, ale tak akorát aby jí vylepšila svou techniku.
„Blesk, technika bouřkového mraku.“ A kolem zápěstí se jí oběvili malé mráčky které byli až po okraj nabyté elektřinou. Chytila do rukou ohnivou kouli roztočila ji jako shuliken a hodila ho na Sasukeho.“Co to je?“ pomyslel si když uskakoval jejímu útoku.Pak dostal další ránu od Sayi a k tomu z jejích mráčků pořádnou ránu.Saya se kousla do palce a přivolala svého sumona.
„Kuchiyose no Jutsu.“ Vedle ní se oběvil malý dvouocasý tvoreček připomínající kočku.
„To má být vše co vyvoláš?“ zeptal se jí výsměšně Sasuke.
„Právě naopak.“ Řekla a vzadu u kříže si vytrhla dvě kratší dýky, kterým se říká sai.
„2 level, přeměna kočičího démona.“ řekla a oba dva zmizeli.
„Co? Kde je?“ odpověď mu přišla z vrchu, „Tady.“ letěla nad ním teď už té velké kočce na zádech a v ruce měla červený chakrový luk, potom dostal pěstí do obličeje a proletěl se na druhou stranu cvičiště. Tam už na půl ze země trčel Ken a vypadal jako by zemí plul, chytl ho za ruce a stáhl do poloviny těla do země tak že mu koukali jako poslední rolničky.
„Dem pro rolničky?“ zeptala se Jinijitsu a všichni se vydali k Sasukemu pro rolničky.Ten, ale vybuchl.
„Klon?“ zeptali se všichni najednou.
„Pod vámi.“ ozvalo se ze země a oběvyli se tam tři Sasukové a stáhly je do země.
„Tak co, nevyšlo vám to, co?“ řekl když vylezl ze země a zacinkal před nimi rolničkami.
„To bych neřekla.“ ozval se za ním Slin hlas a její klon co byl místo ní v zemi se rozplynul.
Vykopla po něm, ale on její ránu i poslepu vykryl.“Sharingan.“ pomyslela si a vyšvihla se na ruce podkopla mu nohy pak se roztočila na rukou a vykopla po něm patou které se bez problému vyhl.
„I když máš aktivovaný Sharingan tak se všem mím útokům nevyhneš .“ řekla a kousla se do palce.
„Kuchiyose no jutsu.“ řekla a vedle ní se oběvil nádherný drak.
„Kolik sumonů vlastně ovládáš?“ zeptal se jí se zájmem
„Lepší bude, když ti to ukážu…,“ řekla a sundala si triko, pod ním měla černé tílko a na obouch pažích měla tři tetování.
„ovládám zhruba 70 druhů sumonů a jednoho démona, díky tomu že jsem se senseiem hodně cestovala, jsem získávala pomalu velkou rozmanitost druhů sumonů které můžu přivolat.“ dořekla a vyskočila drakovi na záda.
„Tak to v tom případě nepůjde jinak,“ řekl.
„Teď něco uvidí!“ zakřičela na něj a při tom složila několik pečetí.
„Dračí plamen zamlžení.“ řekla pak se na chvíli ztratila v plamenech.
„Sakra, ty plameny jsou naprosto naplněné chakrou tak moc že nevidím co se děje uvnitř… vypadá to jako by měla nějaké zkušenosti s obranou proti Sharinganu a k tomu všemu je tak roztáhla že nevidím ani na Jinijitsu a Kena.“
Pak se oběvili všichni tři a Saye bylo něco divného mělo oči divoké šelmy a její sumon zmizel.
„Deme?“ zeptali se všichni navzájem a rozeběhli se na Sasukeho.
“Co oni na mě budou útočit přímo?“ řekl si s úšklebkem.
Když se na něj rozeběhli uprostřed cesty se zastavila Saya a vypustila na Sasukeho proud vody, on se, ale pomocí chakry udržel na místě pak dostal ránu od Jinijitsu. Když dopadl najednou se s ním zatočil svět. Oběvil se uprostřed nějakého cvičiště, byl celý probodaný kunai a shulikeny a roztékal se.
„Z tohohle genjutsu se jen tak nedostane.“ řekl Ken, když se Sasuke složil po dlouhém sténání.
„Ty demente co si myslíš, že děláš, kdybys toho nenechal tak bys ho zabil!“ řekla Saya a dala mu pěstí že se válel vedle Sasukeho na zemi.“ Panebože ta je stejně brutální jako Jinijitsu.“
„Du pro rolničky.“ řekla a vzala Sasukemu rolničky.
Pak pomohla Sasukemu na nohy.
„Podívej se na něj, ty tupče.“ řekla mu Saya.
„Sensei jste celej?“ zeptala se ho, když se zapotácel.
„Jo budu.“ řekl i když mu to dalo celkem zabrat.
„Odvedu senseie domů Jinijitsu, jo?“ řekla a přitom naprosto ignorovala Kenovu existenci.

O 5 minut později.
„Jsme tu,“ řekla, když došli k sídlu Uchihů.
„Do jakého domu to bude?“ zeptala se protože část která patřila Uchihům byla dost velká.
„ééé, do domu hlavní rodiny.“ řekl a už ji chtěl navigovat, ona si ho, ale hodila na záda a běžela správným směrem.
„Jak to že se tady tak dobře vyznáš?“ zeptal se jí Sasuke když doběhli k domu, kde bydlel.
„To je na dlouho.“ řekla a pomohla mu do dveří.
„No, nic musím jít, mám ještě nějakou práci.“ řekla a zmizela.

O dva dny později
Tým stál před pátou hokage a čekal.
„Ty vado, to si nemůžou pohnout?“ řekl Ken, po chvíli čekání se tam oběvil ještě jeden tým.
„Tak koukám, že jste tu všichni, mám pro vás misi tipu A, blízko Konohy byla vypálena vesnice skupinou ninjů…. Máte za úkol se tam vydat a zjistit jestli někdo nepřežil. Pro tuto misi bude velitel Sasuke. Naruto nekoukej na mě tak debilně.“ řekla, když se Naruto koukal pohledem stávkujícího zaměstnance.
„No, nic sejdeme se za půl hodiny u Severní brány.“ zavelel Sasuke všichni se rozeběhli až na Sasukeho a Naruta.
„Hej, Sasuke co je ta holka zač?“
„Myslíš Sayu tak to ani já pořádně nevím. Nejvíc by mě zajímalo co má pod těmi vlasy.“ řekl
„Aha… tak já jdu.“ mávl na pozdrav a zmizel v poryvu větru.

O půl hodiny později
„Tak co, rozhlédl se po všech. Jediné co se změnilo, byla Saya měla na sobě černé triko s potiskem červené květiny s odkvétajícím květem, k tomu bílé kalhoty které doplňoval černobílí plášť.
„Co ta náhlá změna oblečení?“ zeptala, se jí dívka z týmu který vedl Naruto.
„Co je ti po tom?“ odpověděla jí na otázku otázkou a to tím způsobem jako: neotravuj a hleď si svého a doplnila to klidným pohledem.
„Tak co vyrážíme?“ zeptal se Sasuke.

O hodinu později všichni stály před troskami vesnice.
„Tak jo, rozdělíme se když někdo něco najde tak dá vědět.“ řekl a všichni se rozešli do různých stran.Saya, ale nešla mezi trosky spíš jí to táhlo do lesa na jednou sebou trhla na mýtince byla schoulená malá holčička bylo jí asi tak 6 a byla mimo. Vzala ji do náruče a písknutím ohlásila ten malý schoulený nález.Všichni přišli a Jinijitsu se dala do léčení.
„Budeme s ní muset do nemocnice, zranění jsou malá, ale dost to schytal její chakrový oběh.
Všichni se vydaly na cestu Saya jak si všichni všimli, skákala neslyšně a dopadala jako by jí, přitom pomáhal vítr. Nesla dívku na zádech pak ji, ale něco vyrušilo, bylo to kousek od Konohy.
„Hej, Jinijitsu, mohla bys vzít to ho skřítka. Jestli mě na chvíli omluvíte tak vás za chvíli doženu.“ řekla a odbočila od skupiny.
„Jdu za ní.“ oznámil Sasuke a odbočil jako lasička za ní.
Saya proletěla kolem jednoho stromu kam chmátla a rukou chytla plášť, plášť který probouzel vzpomínky. Chytila ho pevněji a vytáhla ho ze stromu.
„A mám tě!“ zašeptala a mrštila ho do protějšího stromu na mýtince.
„Dlouho jsme se neviděli.“ Řekla Saya a doličný akatsuki jednohlasně. V tu samou chvíli dorazil do křoví vedle Sayi a akatsukiho Sasuke.
„Zetsu, žiju nový život, a už jsem kvůli tomu vysvětlení musela nakopat Deidáru, Madaru, tebe, Hidana, Peina a Kisameho.“ Řekla vytočeně a probodla Zetsuovi jednou ze svých dýk rameno, všechno to sledoval Sasuke z křoví… a co ho nadchlo nejvíc bylo že si vyhrnula vlasy které jí překrývali levé oko.V tom se ozval Zetsu spíš se, ale nutil protože se celý klepal:
„Tak že to je pravda, porušila jsi to pravidlo a navíc ho používáš na starého přítele.…Jediné co chci vědět je kde je jeho tělo a taky chce Madara abys nám předala jeho.“
“Čí tělo?A co předat?“ pomyslel si Sasuke.
„V bezpečí a jeho vám nepředám mám s ním své plány.“ Odpověděla.
V tu samou chvíli vyletěl na opačné straně mýtiny křičící pták který na chvíli odpoutal Sayinu pozornost.Když se otočila zpátky, Zetsu už tam nebyl.Vytáhla tedy svou dýku a vlasy zase dala na původní místo, Sasuke si uvědomil že je po všem a vrátil se co nejrychleji do Konohy. Saya, ale tak nepospíchala místo toho rychle zjistila že je ani ne půl kilometru od Konohy, takže se prošla.
Konec 1 kapitoly

Dodatek autora:: 

Tohle je první povídka kterou píšu sem tak nevím

Citace:
Smile

Syndikovat obsah