Pomsta s odkladem

„Ty hajzle!“ zařvala a ohnala se po něm drápy. Orochimaru se ušklíbnul a tasil proti ní své hady, které ji obmotaly nohy a ruce. Praštila sebou na zem, ale v mžiku hady roztrhla jako kousky nití a znovu šla po něm. Skočila a povalila ho do prachu. Špičáky se jí rozšířily do mocných tesáků a jimi mu šla po krku. Odtrhnul ji od sebe a jedním mocným rozmachem ji odhodil do zřícenin. Tvrdě dopadla a tvář jí zkřivila bolest.

Aka-barák navštíví neAka-kouzelník, která prostě dělá neAka-chyby a chudáci Aka to schytají v plné dávce

bláznivá komedie, kde veškerý zdravý rozum je zmuchlán do kuličky a hozen do koše na radiaoktivní odpad!

něco, co mne napadlo v noci a musela to hodit na papír!

jinak esli se tu někdě něco vyskytuje podobného, tak Gomen, nevím o tom

Žila svůj život jako nelítostný zabiják po boku svého otce ... pak do jejího života vstoupil přítel a její minulost začala dávat smysl...

kdo je? čím je? a zůstane navždy takovou, jakou ji vychovali?

povídka o tom, jak to také mohlo a může být aneb každý příběh má mnoho konců i začátků ...záleží na osudu

seznamte se s Akari...

Vzpomínáš na to, když jsme byli ještě děti? Ty jsi vždycky byl génius a já? Já si vždy přál být jako ty. Všichni tě uznávali, rodiče byli na tebe pyšní a já – já byl jen přítěž.

Všichni mi tě předhazovali, pořád jsem slyšel: Proč nejsi jako tvůj bratr?. Já se snažil být jako ty,ale stejně jsem nebyl pořád dobrý. Vše co jsem udělal bylo špatně, protože ty jsi to vždy zvládl lépe. ale pak? Pak se v tobě něco změnilo a já, i když jsem věděl, že to není dobře, tak jsem byl rád. Otec si mě začal všímat a já byl opravdu šťastný. Pořád jsem trénoval a snažil jsem se, aby otec byl na mě víc a víc hrdý, aby byl hrdý na to, že jsem jeho syn.

Ale časem jsem si uvědomil, že to neměl být otec, od kterého jsem chtěl slyšet, že je na mě hrdý, ale ty. Měl jsi být hrdý na to, že jsem tvůj bratr, i když mladší.