Úžasný detektiv Kitty - 2.díl

Obsah dopisu
Tři dny po událostech v prádelně a přesně 4 hodiny a 23 minut poté, co Kitty otevřel dopis, šel Marco do koupelny zkontrolovat Kittyho, protože mu připadalo, že už je tam moc dlouho. „Ťuky ťuk. Pane Kitty,“ otevřel dveře a spatřil detektiva ponořeného ve vaně. „Pane Kitty!“ zděsil se Marco a vyběhl mu na pomoc.
Kitty jen zvedl hlavu, kterou měl předtím ponořenou ve vodě. „Je to hrůza, Marco! Chci se zabít!“
Marco ho zachytil, když se chtěl opět ponořit. „Nechte toho! Proč byste se měl zabíjet?“
Z Kittyho stékala voda. „Kvůli tomu dopisu,“ rozesmutněl se. „Tolik práce! Bude lepší, když umřu!“
Marco ho vytáhl z vany, aby se nemohl utopit, oblékl ho do čistého oblečení a usadil ho do křesla v obývacím pokoji. Pak se na chvilku vytratil a přinesl Kittymu plyšového králíka. Kitty ho hned začal hladit a objímat. (Toho králíka, ne Marca.)
„Tak a teď mi řekněte, co se vlastně stalo,“ řekl Marco a usadil se na židli naproti. „Co se píše v tom dopise, tak strašného, že jste ho nikomu neukázal. Zemřel snad nějaký váš kamarád?“
Kitty se na něho udiveně podíval. „Kamarád? Co to je? Já nemám žádné kamarády.“
Marco si povzdechl. „No jo. Já zapomněl.“
„Ten dopis je od jednoho mafiánského bosse, kterému dlužím laskavost.“
„Cože?“
„Před třemi lety mi zachránil život a já slíbil, že mu za to splním, oč si zažádá.“ Kitty tahal králíčka za uši a snažil se na svého učně nedívat.
Marco byl překvapen. „Opravdu? A co po vás chce? Peněz má snad dost, ne?“
Kitty byl kupodivu vážný. „O peníze tu nejde. Pozval mě na svatbu své sestry.“
Blonďák měl chvilku ve tváři zmatený výraz. „Na svatbu? Jenom to?“
„Ehm no. Mám na té svatbě mít důležitou roli,“ pravil detektiv a začal se schovávat za králíčka.
„Roli?“ Marco zbystřil. „Jakou roli? Jdete za svědka?“
„Ehm… Totiž… Jak bych to řekl…,“ Kitty se podrbal na hlavě a pak ukázal někam za Marca: „Hele moucha!“
Marco se otočil a v tom okamžiku Kitty vystřelil přes celou místnost. „Pane Kitty!“ vykřikl Marco, ale to už za sebou Kitty zabouchl dveře a Marco zůstal v obývacím pokoji jen s plyšovým králíkem. Povzdechl si. Rozhodně se nechtěl vzdát. Začal tedy vyjednávat.
Kitty se zavřel v ložnici. Mohl by odtud utéct oknem, ale na to byl moc líný. A taky se bál správcové.
Marco přistoupil ke dveřím: „Pane Kitty, pojďte ven. Uvařím vám něco dobrého k jídlu.“
Z druhé strany dveří se ozvalo: „To je v pohodě. Ve skříni mám železné zásoby.“
„Ale ty jsou úplně nahoře. Nedosáhnete na ně.“
„Mám podavač předmětů pro seniory, takže to zvládnu.“
„Ale nebudete se moct dívat na váš oblíbený seriál. Televizi v ložnici nemáte.“
„Podívám se později, až ho budou opakovat.“
„Pokud nevyjdete okamžitě ven, tak zavolám vaši sestřenici Rock a ta vás odtamtud dostane.“ Za dveřmi bylo ticho. „Dobře. Tak já jí zavolám,“ pravil lstivě Marco a bylo mu jasné, že se strefil do černého.
„To je vydírání!“ zakřičel Kitty a otevřel dveře.
„Takže mi řeknete, jakou roli máte mít na té svatbě?“
Kitty chvíli váhal, ale když začal Marco sahat po telefonu tak se rozhodl. „F-Fajn! Mám být ..ic.. z.“
„Cože? Řekněte to pořádně.“
„Ženich. Mám se oženit. Sakra!“ zrudnul Kitty a posadil se na zem. „Nechci se oženit. Ztratím tím svou volnost. Chápeš to?! Budu se muset častěji mýt, dbát o svůj zevnějšek, naučit se stolovat, stýkat se s lidmi. A co je nejhorší být milý na svou novomanželku!“
Marco opatrně poplácal detektiva po zádech. „To snad nebude tak hrozné. Co kdybyste tu svatbu zkusil rozmluvit?“
„Rozmluvit? Ale vymyslet argumenty dá hodně práce.“
„Pane Kitty, nezapomeňte, že jste úžasný. Věřím, že to dokážete.“
Kitty se zamyslel. „Dokážu? No samozřejmě. Já dokážu přece cokoliv!“ zvolal radostně a jeho velké ego se mu začalo vracet. „Marco, pomoz mi vstát.“ Marco mu pomohl a myslel si svoje. Kitty dokáže opravdu cokoliv, dokud po něm nechcete, aby sám vstal ze země.
Pak Kitty chodil po místnosti a neustále opakoval: „Jak se z toho jenom vykroutit?“ Zničehonic někdo zaklepal na dveře. Kitty se běžel schovat za své křeslo a křičel: „To né! Jdou si pro mě!“
Marco šel otevřít. Za dveřmi stála udýchaná Rock a v levé ruce držela oblek zabalený v průhledné fólii. „Uff.. uf.. Tak jsem tady.“
Kitty se pustil křesla. „Co tady děláš? Nikdo tě nezval.“
„Ale jo. Marco mi napsal zprávu, že se budeš ženit. Došlo mi, že nemáš oblek, tak jsem se stavila pro jeden v půjčovně. Uff.. No. Tak kdo je ta nešťastná?“
Kitty zaskřípal zubama a propálil Marca pohledem. Tomu bylo jasné, co bude následovat a rychle vypálil z bytu ven. Za sebou slyšel jenom: „Marco, ty bastarde!!“