Vlkodlak x upír 24

Ležel jsem v posteli, vypil asi pět litrů vody a stále se dožadoval další. Moje rodina, Herone, Leo, Gerdrow, Lunien, Ruhino, Flursir, Flursir starší a Ferlili s Envilsem, byli jediní v hradu, pokud ovšem nepočítám služky. Všichni byli v mém pokoji a zuřivě připravovali. Nevěsta byla už připravená a to bylo teprve devět hodin. Slunce se již tyčilo na obloze a ozařovalo stále ještě padající kapky deště.

Vstal jsem s rukou nahoře, protože jsem si přidržoval láhev s vodou u úst a díval se na to, co přináší služky na figurínu. Jedna ze služek zrovna připravovala moje šaty. Přesvědčovala se, jestli na nich není něco špinavého nebo pokrouceného. Byli nachlup stejné jako ty nevěstiny. Zatímco jsem si je prohlížel, tak jsem všem v místnosti řekl, jak se vše seběhlo a jak jsem se probudil na zemi i s přišitou rukou.

,,Takže ten strom je strom z pohádky'', zeptal se nevěřícně otec. ,,Ale jak to, že jste z něj spadli? Na to mi dáš další stupidní, ale reálnou odpověď?''

,,Ten strom jsme jednoduše vysáli natolik, že se o nás už nemohl starat, protože kvete a všechnu svoji energii soustřeďuje jen na to. Takže nás, jako přebytečnou zátěž na něj, shodil'', odpověděl jsem otci.

Ten se zamyslel, chytil si rukou bradu a řekl: ,,To by potom vše vysvětlovalo... Ale stejně je to kravina.''

Daren ještě pořád spal na posteli. Jeho tělo a obličej už nebyl tolik dětský jako předtím. Něco v jeho tváři se změnilo i jeho tělo již nebylo malinké. Jeho pomalé oddechování mě uklidňovalo, že je v pořádku. Stále se ale neprobudil. Přišel jsem k němu, sedl si na postel a dal mu pusu na čelo.

,To je všechno'', zeptala se matka jedné ze služek. Ta položila na zem krabici na boty a odpověděla: ,,Ano paní.''

,,V tom případě'', řekla matka a otočila se na všechny přítomné s úsměvem. ,,Všichni chlapi ven.''

Když to dořekla, tak se ozvalo remcání, že by spíš měli odejít všechny ženy. Jenomže matka se na ně podívala s úsměvem masového vraha a jestli neodejdou, tak jim s tím pomůže.

,,Hmph, půjdeme připravit koně'', řekl otec a všichni chlapi odešli. V místnosti zůstaly čtyři hraběnky a čtyři další služky a moje maličkost a Daren.

Hladil jsem ho po hlavičce a pozoroval jsem ho. Jsem přecitlivělí, když se něco někomu tolik mnou milovanému stane.

,,Dieli'', řekla matka a položila mi ruku na rameno. ,,Určitě mu nic není, jen se musí vyspat, aby nabral sílu.''

,,Já vím, ale i tak nemám rád, když se mu něco stane. Obzvlášť jemu'', řekl jsem a dál se na Darena smutně díval.

,,Nemůžeš být tak přecitlivělí. Jinak se z toho minimálně zblázníš, protože děti vyvádí spoustu věcí a když by ne, tak je to jen přetvářka za to, že něco chystají'', řekla matka a já se na ni konečně otočil. Pokynula mi, že už musím jít a usmála se. Já se jen naposledy podíval na Darena a postavil se doprostřed místnosti.

Služky mi sundali mé oblečení až na spodní prádlo, které mi nechali. První, co na mě nasoukali byl bílý korzet s vyplněnýma prsama. Výplň byla v zadních bocích a na spodku, takže nešli vidět a dělali mi prsa pomalu stejně velká jako má Ferlili. Utáhli mi jej a já si pošetile myslel, že to bylo všechno. Najednou jedna ze služek zatáhla tak, že jsem sotva dýchal. Pak následovaly polo průhledné punčochy s podvazky opět bílé barvy. Když jsem se podíval na ostatní věci, co na mě mají nasoukat, tak všechno bylo v bílé. Pak mi nasadili hustě nařasenou spodničku a na to šaty až po zem s dlouhým rukávem, velkým výstřihem a malým krajkovým límečkem, který trochu zakrýval krk. Když byli služky hotové s úpravou šatů, tak jsem se posadil na židli, dali přes mě bílý kus látky, aby se nezamazali šaty a dali se do práce. Já jen čekal, až mě nalíčí, udělají účes a dají mi na hlavu závoj s korunkou. Za mými zády se mezitím rozpoutala konverzace. O tom, kdo s kým spí a kdo má na koho zálusk.

,,.... a viděla jsi to, jaké malý Shisei dělal oči na Lirua'', zeptala se matka Ferlili. Shisei... Tak to je jméno toho mladého chlapce, který vždy stojí opodál a viděl jsem ho ve stáji, jak si hladí klisnu Lirua-nii-sana.

,, Opravdu? Tak i když ho znám už dlouho a snažila jsem se mu nahradit jeho matku, ale nepovedlo se mi to'', řekla smutně Ferlili a viděl jsem v odraze zrcadla, jak se podívala do země. A pak jsem slyšel matku, jak ji povzbuzuje s tím, že bude mít ještě další příležitost a až bude mít vlastní děti, tak si na ten neúspěch ani nevzpomene.
To by však naznačovalo, že Shisei je synem Envilse, ale mu není ani za mák podobný. Zbývá jediný možný otec a to Shin. Jak se zdá, tak mi neřekl spoustu věcí. Chtěl mi vyznat lásku, vyspat se se mnou, zmizet a zapomenout. Ale snad si nemyslí, že bych ho nechal zdrhnout. Pousmál jsem se s ďábelskými koutky. Mám chuť mu zakroutit krkem.

,,A co se s ní stalo'', zeptal jsem se a hlouček za mnou utichl.

,,No to jsem mohla čekat, že ti princátko nic neřeklo. Přeci jen si nebude přiznávat věci, na které není zrovna pyšný. Ani bych se nedivila, kdyby ti o svém synovi neřekl'', řekla matka a našpulila rty.

,, Neřekl'', řekl jsem s poníženým úsměvem. Všichni najednou zmrzli i ty služky, které mě připravovali na chvíli přestali dělat svoji práci, což bylo sčesávání vlasů a přidělání příčesku.

Matka si začala mumlat, že se omlouvá princi za to, co řekla a pak dodala: ,,No když už jsme to nakousli, tak bychom měli jablko sníst celé. Nevím, jestli je to pravda, ale z toho, co jsem slyšela, tak Shinseiova matka je služka. Jen prostá žena, která dělala, jak ji bylo nařízeno. Nikdo nejsme dokonalý a za své chyby platíme a to platí i o Shinovi. Ten si své pubertální léta dost užíval, jen doufám, že ho to už přešlo.''

,,A i kdyby, tak ho to rychle přejde'', řekl jsem s ďábelským úsměvem. Všichni v ten moment Shina litovali a měli taky proč.
Byl jsem zase o něco spokojenější, že toho o Shinovi vím víc a slušně mu zatopím za to, že nic nevím. Najednou mi na hlavě vyrašili rohy, na zádech malá černá křidélka a na rukou drápy, že by se za ně nestyděl ani pořádně urostlý orel. Pak jsem přidal ďábelský úsměv a mumlal si: ,,Jen to zkus a utrhnu ti *******....''

Když jsem se konečně uklidnil všiml jsem si, že služky nebyli u mě, ale se slzami v očích se schovávali i s ostatními za pohovkou.

,,Omlouvám se, nechal jsem se trochu unést'', řekl jsem a už se usmíval jako vždy.

Vše bylo dokončeno ani ne za hodinu a půl. S Ferlili jsme vyšli z pokoje současně a oba s látkou přes obličej. Šli jsme stejným krokem a když jsme se přiblížili k hlavním dveřím, tak všichni žasli, jak jsme si podobní. Jen jeden detail, který opravdu se nemohl vyladit líp byly prsa. Pořád jsem je měl menší než Ferlili. Ale toho si nikdo moc nevšimne.... Aspoň doufám.

Je na čase začít náš plán....