Vlkodlak x upír 25

Stál jsem u zapřaženého kočáru a soukal se do dlouhého bílého kabátu s obrovskou kapucí. Byl jsem hrozně nervózní a nemohl jsem se do něj za boha dostat. Tak ke mně přistoupil Flursir starší a pomohl mi. Podržel mi ho a moje ruce do něj vklouzli bez jakýchkoliv problémů. Taky mi pozapínal všechny knoflíky a co nejsoustředěněji mi zakryl hlavu kapucí.

,,Děkuji'', řekl jsem a hodlal se otočit k dvířkům kočáru. V tom mě Flursir chytil za ruku.

,,Slibte mi něco'', řekl s vážným výrazem. ,,Vím, že je to ode mě velmi troufalé, ale jestli to neprojde, tak půjdete se mnou k oltáři.''

Vykulil jsem na něj své namalované oční bulvy, ale on je přes závěs neviděl. Na to jsem otevřel ústa a vyšlo mi z nich jen: ,,A-a-a-a-ale vždyť-''

,,A-ale vždyť mám ženu, si asi teď myslíte'', řekl to s nadsázkou v hlase a ušklíbl se. Začínám nesnášet to jeho doplňování vět a jak všechno ví nejlíp jen on sám. ,,S tím si nemusíte dělat starosti.''

V tom jsem ho chytil za košili s nějakou mašlí. S naštvaným obličejem a vystouplou žilou na krku jsem si ho přitáhl na svoji výšku a odpověděl: ,, Jen přes moji mrtvolu ty všeználku! Snažil jsem se být milý, ale to tvoje doplňování vět a dokazování, že ty víš všechno nejlíp mě hrozně štve! Jestli bych s tebou měl být v jednom pokoji dýl než půl hodiny, tak by z tebe našli jen prach! A ještě ke všemu jsem hrozně nervózní, takže se teď chovám jako přecitlivělá těhule! Takže do mě neval svoje moudra a modli se, že to vyjde.''

Oddechl jsem si. S tím korzetem se nedá skoro dýchat, takže jsem jednu větu musel rozložit na několik nadechnutí, takže to místy znělo i směšně. Flursir nevěděl, co na to má říct a taky nic neříkal. Já, bez ohledu na jeho pootevřené ústa, jsem se otočil a naskočil do kočáru. Otevřel jsem okýnko a teď už s klidem jsem řekl s úsměvem: ,,Možná někdy příště.''

Kočár se rozjel směr kostel. Musíme tam být dřív než Ferlili a doufat, že tam ještě nikdo nebude. Vše je domluveno s farářem a ještě pár dalšími jeptiškami, kteří nám naše rozhodnutí sice zakazují, ale i tak slíbili pomoc.

V hlavě jsem si několikrát přehrával, co všechno mám udělat, abych něco nezkazil. Potil jsem se a to docela dost. Otřel jsem si rukavicí z čela pot, a když jsem se tak díval na kapku slané vody s mazem, tak mě napadla další nepříjemnost. Jestli v kostele bude nějaký vlkodlak, který zná Ferlilin pach, tak jsme nahraní. Sakra! Na to jsem vůbec nepomyslel!

V tu chvíli se moje nervozita zvýšila a už se přehupovala na pokraji šílenství. V tom kočár zastavil. Dveře otevřel Hisagi, který mě sem i vezl. Na sobě měl bílou košili se zelenou vestou a černým kabátem. Přes obličej měl dlouhý límec kabátu a na hlavě černý klobouk. Ten kočár byl taky černý a koně naštěstí měli barevnou srst, ale nejspíš jsme vypadali jako pohřební kočár, který převáží mrtvoly. No... Nemám do ní daleko.

,,Už jsme na místě'', řekl a pomohl mi z klaustrofóbního kočáru. Když jsem se dostal na čerstvý vzduch, tak se mi hned udělalo líp. Vyšel jsem ze dveří, jako bych ke zbytku výpravy ani nepatřil. Vše, co jsem měl na sobě, zářilo bílou barvou a osvětlovalo místnosti, kudy jsme procházeli. V jedné chodbě jsme narazili na faráře, který na nás čekal na lavičce.

,,Buďte zdrávy oba dva'', řekl s úsměvem a mě vyděsilo, jak je mladý. Jeho dlouhé zářivé blonďaté vlasy mu zářili na míle daleko a jeho úsměv byl tak upřímný, že byste s ním šli i na místa, kde by jste normálně nechtěli být za každou cenu.

,,Buďte zdráv faráři'', řekl jsem tichým hlasem, protože zrovna kolem procházelo pár stráží. Zdá se, že jsme přijeli zrovna včas.

Hisagi mu pokynul na pozdrav a pozoroval stráže. Farář se na ně taktéž díval, a když stráže zašli za roh, tak se otočil zpět na mě.

,,Musíme si pospíšit, jinak už nebudeme mít šanci se dostat'', řekl a pak se přikrčil a zašeptal: ,,Tam kam chceme.''

Právě proto jsme se dali do rychlejšího kroku. Když jsme však někoho potkali, tak jsme zpomalili. Dostali jsme se až ke sklepení, když v tom nás najednou farář zastavil. Před vchodem do sklepení stáli stráže a povídali si o tom, jaký je dnes ošklivý den na svatbu. A měli pravdu obloha byla zatažená, foukal studený vzduch, je to prostě den, který slibuje déšť.

Když jsme se podíval na faráře, tak si okusoval nehet a snažil se tuto zapeklitou situaci vyřešit.

V tu chvíli jsem měl úplně vymazanou hlavu a byl jsem hrozně nervózní, tak jsem nemohl na nic přijít.

,,Není tu jiný vchod'', zeptal se tiše Hisagi a farář jen zakroutil hlavou na nesouhlas. V tom jsem si všiml myšky, která se krčila u své vchodové dírky. Stáhl jsem Hisagiho a faráře do nejbližších dveří a čekal až myš vyleze. Když už se konečně dostala ze svého domovu, tak jsem po ni drapl a myšce se to samozřejmě nelíbilo, tak začala křičet. Sice tichounce ale křičela a to tomu dávalo temný nádech.

Najednou jsem uslyšel, jak se stráže utišili a zaposlouchali se do jemného pískání myšky. Využil jsem svého rychlého běhu a rychle přeběhl dvě stráže, kteří hlídali velké kované dveře. Jeden z nich měl dlouhé hnědě vlasy a ten druhý zase dlouhé hnědé vousy. Jejich oči zářili modrou barvou a zrovna se spolu smáli.

Trošku jsem zatahal myšku za nožičku, aby začala zase pískat. V mžiku se vyřítili z poza rohu a mě zbyla jen malá chvíle na to, abych vymyslel co dál. Tak jsem vyskočil na strop a doufal, že si mě nevšimli. Tiše jsem oddechoval a ozvěna se táhla až do dlouhé chodby, takže nešlo poznat, kde je majitel zvuku. Štěstí stálo na mé straně, protože mi můj nedomyšlený plán vychází a stráže se šli podívat dál do chodby. V tom vykoukl Hisagi z pokoje a já mu pokynul na souhlas, aby šli. Sám jsem čekal, až se přesunou, a pak jsem musel rychle seskočit na zem a dostat se za Hisagim a farářem, aniž bych uklouzl na podpatcích, což bude opravdu oříšek. Vyšší boty jsem snad v životě neviděl a já v nich budu ještě běhat!

Podíval jsem se za sebe a viděl, jak se strážní zase vracejí. Musím být rychlý. Nečekal jsem proto ani sekundu a pustil se té jedné ruky, za kterou jsem byl opřený, abych nesletěl již dřív. Dopadl jsem na špičky, ale podpatky potom klaply taky, takže jsem ještě zrychlil a v tom mi uklouzla noha. Letěl jsem dál chodbou když v tom mě chytil Hisagi za ruku a vpadli jsme do dveří. Farář za námi zavřel dveře a myslím, že jsem málem prodělal infarkt.